Téměř každý letošní oktaván, který se chystá k maturitě ze „základů společenských věd“, si v knihkupectví zakoupil příslušnou brožuru z edice „Odmaturuj!“ nakladatelství Didaktis. Přestože se ale nová učebnice pyšní svěžím zavnějškem, přinejměnším v kapitole o mezinárodních vztazích je zažloutlá nekritickým opakování mýtů a stereotypních tvrzení fosilního charakteru.

Tématu popsanému jako „Zhoršování kvality životního prostředí“ se Odmaturuj ze společenských věd věnuje na jediném místě v krátkém odstavci. Na jeho počátku shrnuje celkovou ekologickou situaci naší planety takto: „Vyspělé země, které jsou způsobem svého života největší zátěží pro životní prostředí, stabilizovaly a postupně i zlepšují životní prostředí. V chudých zemích naopak dochází k radikálnímu zhoršování, protože vlády nemají dostatečné finanční prostředky na ekologické aktivity."

Růžky tu na nás z knihy vystrkuje starobylá neoliberální doktrína o třešničce na dortu: jakoby si na ochranu životního prostředí bylo zapotřebí nejprve vydělat. Nejdříve ekonomická prosperita, potom příroda. O tom, jak jen mohlo „životní prostředí“ přežít desítky milionů let bez lidí, jejich finančních prostředků a ekologických aktivit, učebnice nehovoří.

Pokud by nás ale povrchní způsob, jímž učebnice informuje o změnách klimatu či konejšivé vyprávění o tom, kterak OSN a EU s příslušnou vážností jednají o myšlenkách udržitelnosti, přece jen ponechaly v nejistotě o tom, co si do pomaturitní dospělosti o ekologické otázce pamatovat, nezoufejte; příslušná otázka v příloze s cvičnými testy vás na pochybách nenechá.

Student v ní má ze čtyř tvrzení o globálních změnách životního prostředí vybrat jedno správné. Dvě jsou na první pohled nesmyslná, třetí opakuje, že „v chudých zemích dochází k radikálnímu zhoršování životního prostředí, neboť se jim nedostává prostředků na jeho ochranu“. Čtvrté potom říká, že „vyspělé země neustále poškozují životní prostředí a dokonce i zvyšují tempo tohoto poškozování“. Které z nich je podle knihy správnou odpovědí? Ano, to první.

Pomineme-li, skutečnost, že pravdivá je reálně odpověd čtvrtá, málokterý zaneprázdněný maturant, pokud vůbec nějaký, si položí otázku, kterou je třeba si tváři v tvář těmto tvrzením klást: proč vlastně jsou některé země bohaté a jiné chudé? Učebnice předmětu, který by měl údajně vést žáky ke kritickému a komplexnímu myšlení tak selhává ve smyslu hledání příčin, kontextu i interpretace současné ekologické krize proto, že zcela pomíjí globální ekonomickou nerovnost, ba nesouměřitelnost.

Většina jižních států je zadlužena, a jejich platby směrem na sever nejčastěji převyšují příliv nových půjček. Dluhová páka je — podobně jako nyní v Řecku — využívána k ekonomickému donucování. Aby si státy vysloužily nové půjčky, musí systematicky privatizovat přírodní zdroje a veřejné služby a především odbourávat sociální a ekologické standardy. Nadnárodní korporace potom ty environmentálně nejdestruktivnější segmenty svých výrobních řetězců přesouvají právě na jih, kde si mohou dovolit páchat na životním prostředí daleko větší škody.

To je příběh, který stojí mimo jiné za přesunem textilního průmyslu z Evropy do Jihovýchodní Asie a tedy mimo jiné i za krachem řady českých podniků. Tam je přivádí nejen možnost vykořisťovat dělníky tak, jak to bylo u nás naposledy možné v 19. století, ale také využívat látky jako polychlorované bifenyly (PCB), které jsou již v Evropě zakázány.

A v situaci, kdy například země Afriky musí ročně vydat víc peněz na splácení svých dluhů, než na zdravotní péči, sotva se jim asi dostává prostředků k sanaci ekologických škod, způsobených na jejich území západními korporacemi. Jinak též v tomto světle vypadá tvrzení, že ve „vyspělých“ zemích se životní prostředí stabilizuje, nebo zlepšuje — není divu, když se nejdestruktivnější segmenty globalizované ekonomiky přesunuly právě do „chudých“ krajin.

Platnost tohoto popisu situace nenarušuje ani fakt, že některé jižní státy jsou nyní na prudkém vzestupu, což by mohlo vytvářet útěšnou iluzi celkového rozvoje globální Jihu. Dá se říci, že se jedná o několik desítek zemí, které byly v minulých letech cílem převážné většiny investic ze zemí severu. Daří se jim proto, v měřítku HDP, globální Sever dohánět. Přes sto dalších zemí ale zůstává v pozadí.

Dojem, který si má student z učebnice odnést, je jasný: u nás je vše v pořádku — životní prostředí bylo díky naší prosperitě již stabilizováno, dokonce se zlepšuje. Pokud ekologické problémy existují, je to někde daleko, v zemích, jimž zabraňuje životní prostředí „stabilizovat“ (co to jen asi znamená?) jejich chudoba — chudoba, kterou učebnice konstatuje, o jejíchž příčinách ale nemluví.

Obraz dokreslují knihou podávané informace o mezinárodních organizacích, kterým se v kritických debatách o ekonomické globalizaci přičítá zásadní podíl na sociální i ekologické krizi současnosti. Krátké popisky působí jako opsané z jejich propagačních materiálů: WTO — „prosazuje zjednodušení výměny zboží i služeb mezi státy a odstranění bariér ve světovém obchodě.“ Světová banka - „poskytuje členským zemím dlouhodobé úvěry... ke zvýšení jejich hospodářského potenciálu“.

V celé knize ani stopy po zájmu o kritickou diskusi, která se v celém světě prosazuje s tím, jak současný ekonomický systém selhává v řešení základních sociálních a ekologických problémů. „Odmaturuj!“ nás pouze informuje, že proti globalizaci se také protestuje (a často se u toho prý útočí na rychlá občerstvení).

Jak píše Jan Keller v knize Nedomyšlená společnost:

„Spolu se zprostředkovanými vědomostmi upevňují učitelé ve svých svěřencích jen jakoby mimoděk, vždy však s příslovečnou pečlivostí přesvědčení o správnosti existujících poměrů, vzbuzují v nich snahu začlenit se do těchto poměrů a přispět svým třeba i malým dílem k jejich náležitému fungování. O tom co je „náležité“, rozhodují ti, kdo učitele platí.“

Nesmysly v učebnicích náhle dávají perfektní smysl. Studenti mají ze střední školy odejít přesvědčeni, že systém — ve své podstatě — funguje. Přes dílčí problémy — bariéry, které se musejí odstranit a úvěry, které teprve nutno poskytnout — je všechno více méně v pořádku. Pokud o tom přesvědčeni nejsou, měli by se tak alespoň tvářit — chtějí-li ze Základů společenských věd odmaturovat.