Když loajalita k instituci schází

Lukáš Jelínek

Výměny ředitelů státních či veřejnoprávních institucí jsou běžnou věcí, která by chodem instituce neměla nijak otřást — to ovšem předpokládá loajalitu zúčastněných k té které instituci, nikoliv k jednomu člověku.

Michael Kraus, dnes již bývalý předseda vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), se v deníku Právo přiznal, že rád čte mé články (a články Petrušky Šustrové), ale když píši o ÚSTR, nevěří mi ani slovo. Posviťme si proto na jinou instituci, do níž vtrhl průvan.

Ministryně kultury minulý týden odvolala ředitele Národní galerie Vladimíra Rösela. Na svém postu nevydržel ani dva roky. Horkou půdu prostě nezvládl a prý neprokázal, že rozumí specifickému poslání galerie. Chyběla mu potřebná kvalifikace: nebyl umělec a lidé z branže jej nepřijali, nebyl úspěšný manažer, přestože vystudoval ekonomii. A z pověsti muže zklidňujícího atmosféru po extravagantním Milanu Knížákovi se nedá žít věčně.

×