Tři lidé jsou mrtví včetně malého chlapce, přes 140 zraněných. Mnoho lidí má život rozbitý na kusy, pokoj je ten tam. Prezident Obama zatím neoznačil útoky za terorismus. Mohli bychom doufat, že je tomu tak proto, neboť se nikdo zatím nepřihlásil k odpovědnosti za útoky a nikdo zatím ani neví, proč se stali jejich terčem právě nevinní lidé v Bostonu.

Bez hrozeb či požadavků nějaké politické síly zůstane bostonská událost jen strašlivým nahodilým vývěrem násilí, nikoli projevem terorismu. Přesto je možné, že vláda má i jiné důvody, aby se tak velkou zátěží obtěžkanému pojmu vyhnula.

Víme, že v tuto chvíli je v pohybu masivní pátrací akce, která by měla najít zodpovědnou osobu či skupinu lidí odpovědnou za rozmístění bomb. Naděje vrahů, že nebudou dopadeni, spočívá buď v tom, že svou komunikaci dokázali mimořádně skvěle zakódovat, anebo v tom, že se v přípravě své strašné akce zcela vyvarovali používání digitálních médií.

Prošel jsem spousty novinových článků o bombových útocích, mnohé obsahují jímavé lidské momenty, rozhovory s očitými svědky či s lidmi žijícími v oblasti. Většina článků cituje závazky vládních představitelů, že případ plně vyšetří a pachatele potrestají. Ale co chybělo v každé ze zpráv, které jsem četl (a samozřejmě jsou jistě stovky takových, které jsem číst nemohl), je sebemenší zamyšlení nad tím, proč by někdo mohl chtít něco takového provést.

Takže se ocitáme v bodě, kde každý „opravdický vlastenec“ dostane chuť začíst se do nějakého jiného článku. Protože to, co se jeví jako politické tabu, je okolnost, že po světě existují stovky skupin, které by mohly provést akci v Bostonu jako svou odvetu za politiku Spojených států vůči nim. Nikdo nechce mluvit o možnosti, že se nejedná o nevyprovokované a neospravedlnitelné útoky, ale zkrátka o zcela předvídatelnou kapitolu v soustavně se rozšiřující válce, kterou Spojené státy vedou po celém světě.

Pokud jste Američanem pakistánského původu a právě jste se dověděl, že vám bezpilotní letadlo bez žádného zjevného důvodu zabilo dítě v rodině, může se útok tohoto typu jevit jako adekvátní odplata za útok proti vaší rodině.

Což nás přivádí k potřebě definovat si účelně terorismus. Pro mě by účelná definice zněla takto: „Terorismus je akt či hrozba násilí proti civilistům s cílem prosadit politické požadavky.“ To ovšem není definice, která by se uplatňovala v běžné praxi. Wikipedie zeširoka popisuje obtíže, na něž různé vlády narážejí, ve své snaze slovo terorismus definovat podle vlastních potřeb.

Začít je třeba u toho, že prakticky všechny definice terorismu vyčleňují státy a jejich instituce. Státy teroristy být nemohou, i když se chovají úplně stejně, jako by žádnými státy nebyly. Zpravidla bývají z definic vyčleňování rovněž civilisté.

Ale vlády chtějí, aby jejich armády a tajné služby mohly být označovány čistě za oběti terorismu, bez ohledu na to, čeho se státně vycvičení zabijáci dopouštějí na skupinách, které za teroristy označujeme.

Co se ovšem zdá být zjevné, jakkoli o tom nikdo nechce hovořit: tak dlouho, dokud Spojené státy zabíjejí nevinné civilisty v jiných zemích, tak dlouho budou lidé, jimž se bude zdát přiměřenou odpovědí nějaká forma násilné odplaty. Někdy se to bude dít i na území USA a někdy při tom budou umírat civilisté tak jako v Bostonu.

Článek vyšel na blogu autora. Přeložil jp