Jakou společnost vlastně máme?
Jiří SvobodaAutor se stručnou poznámkou vrací k brněnské přednášce Petra Druláka. Klade otázku, zda lze českou společnost pokládat za společnost tržní, není-li spíše společností řízenou komplotem podnikatelů a politiků.
S očekáváním jsem se zúčastnil besedy pořádané Masarykovou demokratickou akademií v cyklu Co po kapitalismu se sociologem Martinem Potůčkem, politologem Petrem Drulákem a politikem Ivanem Davidem. Se zájmem jsem si také přečetl článek Jakuba Patočky referující o této besedě. Z něj vybírám v dalším odstavci to nejzákladnější pro můj doplňující komentář.
Petr Drulák ve své přednášce vyšel z rozlišení na společnost tržní a společnost s trhem. Tyto společnosti se liší tím, že ve společnosti s trhem principy tržního fungování stanovuje politická moc, která je na trhu nezávislá, zatímco v tržní společnosti si omezení stanovuje trh sám. Tržní společnost je podle Druláka dlouhodobě neudržitelná, neboť je sebedestruktivní. Aktéři trhu totiž sami nemají zájem trh uchovat, neboť usilují o získání monopolu.
Je tedy třeba chránit trh, který spotřebitelům garantuje mnohost nabídky, před monopolizací. Do hry tedy musí vstoupit svou regulací stát: účinně potírat jakékoli náznaky monopolizace, regulovat podnikání v oblastech přirozeného monopolu, či vůbec nepřipustit podnikání v některých oblastech terciární sféry. Jinými slovy, je třeba nahradit tržní společnost společností s trhem.
Bude však koncept společnosti s trhem vždy úspěšný? Nemůže společnost s trhem zdegenerovat do velmi nežádoucí podoby mnohem horší, než je ta tržní? Na základě informací z přednášky Petra Druláka jsem se pokusil identifikovat, zda je česká společnost tržní či s trhem. Přiznám se, že jsem to nedokázal.
Možná je to tím, že naši společnost nevystihuje ani společnost tržní, ani ta s trhem. Mnozí podnikatelé totiž pochopili, že nežli působit na trhu, je pro ně mnohem snazší získat výhodu na základě „spolupráce“ s politiky a státní správou.
Za patřičnou úplatu lze přece získat předražené veřejné zakázky počínaje těmi na komunální úrovni a konče celostátními, získat podporu z vhodně navržených dotačních programů, nebo dokonce nechat přijmout na míru ušitý zákon. V našem státě vznikl v mnoha případech politicko/podnikatelský komplot, který přes státní moc reguluje trh nikoli podle zájmů společnosti, ale podle zájmů kapitálu. Trh je tím deformován a přestává plnit svou funkci, nelze proto mluvit o tržní společnosti.
A copak může jít v České republice o společnost s trhem, jestliže stát reguluje podle not vlivných podnikatelských subjektů? Jinými slovy, nemáme tu společnost ani tržní, ani s trhem, máme zde zdeformovaný hybrid. Je třeba si též uvědomit, že pod veřejný zájem lze schovat mnohé, co se při hlubší analýze ukáže, že primárně veřejným zájmem vůbec není.
Těším se, že na příští přednášce tohoto cyklu se oba kompetentní řečníci pustí i do výše uvedené problematiky. Jejich názor na to, jak omezit vliv politicko-podnikatelského komplotu, který stále více sužuje naši společnost, bude jistě přínosný.
Zdá se, že jsme nyní na jakémsi rozcestí …
Proč na „rozcestí“?
„Rent seeking“ zatlačuje těžbu zisku
Protože postkapitálového koloběhu, jehož indikátorem je dnešní vysoká hodnota fiskálního multiplikátoru, se zmocnili a zmocňují ti nejbohatší a privilegovaní, kteří formují na jeho základech financializační – a nutno říci, že už také postkapitalistický - systém, kde na slábnutí systémové role standardního kapitalistického zisku reagují ekonomicky vládnoucí vrstvy řešením zvrhlým …
… ale přesto řešením …
Tímto zvrhlým či zvráceným řešením je tzv. vyhledávání a dobývání (či vytloukání) renty („rent seeking“) - pozdní, zpotvořená a hnilobná forma čistého přebytku ve společnosti, která na konci pozdního kapitalismu neustále sílí právě na úkor klasického soukromého zisku, kterého je ve Starém vyspělém světě s vysokou mírou saturace produktivního kapitálu tak obtížné dosahovat produkcí užitečných reálných statků. Slábnoucí zisk z reálné produkce je nyní zjevně čím dál více nahrazován bezohledným “vytloukáním renty“ nejbohatšími a jejich úspěšnou snahou vykořisťovat nejen pracovníka v námezdním vztahu, ale vykořisťovat a doslova ždímat veřejné rozpočty, zneužívat a ždímat parafiskální povinnosti občana platit povinná sociální pojištění a vykořisťovat i jiné veřejné zdroje, stát a společnost jako celek a také příslušníky společenské většiny jako řadové daňové poplatníky – včetně těch nejchudších skrze rostoucí roli nepřímých daní …
… přičemž všichni ostatní (nejen vrstvy s absolutně nízkými příjmy) jsou postupně krok za krokem odíráni „až na kost“ sílící globální konkurencí …
Zvyšované zdanění širokých vrstev a stoupající zpoplatňování - dosavad méně či vůbec nezpoplatněného – sociálního, penzijního a zdravotního servisu dnes zcela zvráceně funguje v prospěch a jako zdroj vyhledávání a dobývání (či vytloukání) renty, která stále více nahrazuje standardní kapitalistický zisk.
-.-.-.-.-.-
Známá ekonomka a prorektorka NEWTON College, a.s. pro vědu a výzkum, Eva Klvačová jako spoluautorka či vedoucí autorského kolektivu se věnuje tématu „vyhledávání a dobývání renty“ důkladně – jak o tom svědčí publikace „Dobývání renty. Teorie a praxe“(Professional Publishing, Praha 2007), „Dobývání renty prostřednictvím reformu veřejných financí“ (Professional Publishing, Praha 2007), „Fenomén dobývání renty a jeho vliv na české veřejné finance“, (Professional Publishing, Praha 2008). A tato česká ekonomka, která se na uvedený fenomén zaměřuje, už dokonce normálně označuje „dobývání renty“ za dominantní vlastnost současné globalizované ekonomiky a věnovala tomuto postoji, názoru a tématu samostatnou, vyhraněnou a stejně pojmenovanou stať (Dobývání renty jako dominantní vlastnost současné globalizované ekonomiky) Scientia et Societas >> 1/06, str. 7-23.
V prezentacích výše uvedených knih se k tématu a kategorii dobývání renty uvádí:
„Podstatou dobývání renty je úsilí zaměřené na získání výhod zájmovou skupinou prostřednictvím státních zásahů na úkor jiných zájmových skupin. V současné době dobývání renty nabývá na významu v souvislosti s postupující globalizací a s ní souvisejícím oslabováním národních států. Dobyvatelé renty totiž často své skutečné cíle zakrývají předstíráním obecné prospěšnosti, přičemž obratně používají vhodných politických a ekonomických doktrín. Proto je pozornost knihy, vydané nakladatelstvím Professional Publishing ve spolupráci s Institutem integrace ČR do evropské a světové ekonomiky, věnována změnám rolí národních států, vlivu těchto změn na charakter společenské smlouvy mezi státem a jeho občany a nástrojům, které „těžaři renty“ ve svůj prospěch používají …“
(kniha Fenomén dobývání renty a jeho vliv na české veřejné finance – publikace se podrobně věnuje jednotlivým kategoriím tématu zaměřeným obecně i na Českou republiku zvlášť jako: „Nacionální a transnacionální dobývání renty“ „Dostihy národních států v konkurence-schopnosti jako forma dobývání renty“ „Podnikatelské prostředí a tlak na jeho reformy“, „Hodnocení konkurenceschopnosti zemí panelem expertů“, „Daňové systémy na politickém kolbišti: sliby, očekávání, realita“, „Česká rozpočtová reforma z roku 2008: vítězové a poražení v přerozdělovacím procesu“, „Mandatorní sociální výdaje státu jako oběť dobývání renty“ „Výjimky a zvýhodnění v daňovém systému jako odraz vlivu zájmových skupin“, „Kvantifikace dobývání renty prostřednictvím daňové a výdajové politiky státu“ „Privatizace penzijních systémů: přínos pro všechny nebo jen pro někoho?“ „Investiční pobídky: dobývání renty na pokračování“).
„Kniha DOBÝVÁNÍ RENTY: TEORIE A PRAXE autorů Evy Klvačové, Karla Mráčka, Jiřího Malého a Ivany Dostálové z Institutu integrace ČR do evropské a světové ekonomiky se zabývá čtyřmi oblastmi dobývání renty, jimž je společná vysoká míra nečitelnosti zájmů zúčastněných aktérů … Zatímco klasická hospodářská soutěž víceméně zakazuje podnikům využívat státu jako svého agenta, soutěž o globální konkurenceschopnost tuto možnost nejen připouští, ale přímo legalizuje, což v důsledku paradoxně působí ve směru oslabení přirozeného konkurenčního prostředí. Další oblastí dobývání renty je finanční sektor, v němž dochází k multiplikačnímu efektu jejího osvojení mnoha subjekty (daňové úlevy a státní příspěvky, adresované fyzickým nepodnikajícím subjektům jsou zprostředkovaně využívány podnikatelskými subjekty – bankami, penzijními fondy, pojišťovnami, daňovými poradci atd.). Různé možnosti dosažení renty mají rovněž podnikatelské subjekty vzhledem ke své velikosti a síle na trhu. Třetím okruhem problémů je aktuální oblast penzijních reforem. Autoři podávají důkazy o tom, že povinné spoření na důchod u soukromých penzijních fondů je zájmově vychýleno ve prospěch penzijních fondů a tento proces je rizikový jak pro současné důchodce, tak pro veřejné rozpočty. Závěrečná část knihy se zabývá problematikou dobývání renty v procesu přípravy na zavedení eura.“
Na internetových diskusních vláknech (threadech) nalezneme rovněž výstižné ironické příspěvky, kde se výstižně porovnává zisk a novodobá etatizovaná renta mezi sebou:
„"profit seeking" vede k poskytování produktů a služeb, které lidi natolik potřebují, že jsou ochotni za ně zaplatit, kdežto "rent seeking" vede k soutěži o možnost utrácet společné zdroje, často na podporu produktů a služeb, které by si lidé z vlastního rozhodnutí nekoupili. Fakt geniální marketingová strategie. Taková EU a státem dotovaná "neziskovka" vypadá jaksi ctihodněji než komerční "podnik" a přitom to může jít o mnohem výnosnější business.“ …
-.-.-.-.-.-
Kapitalismus může být tedy nahrazen různými postkapitalismy – nebo různými „socialismy“, pokud se přidržíme terminologie, které dával přednost i náš moravský rodák J. A. Schumpeter, který se (stejně jako J. M. Keynes) narodil právě před 130 lety (v roce Marxovy smrti) …
Kapitalismus může být nahrazován „socialismem pro privilegované a nejbohatší“ - s vyhledáváním a dobýváním renty (rent seeking) jako výhledově a dominující formou čistého přebytku, což je podle vývoje situace v našem světě právě to, čemu finanční ale i jiné elity zjevně dávají přednost.
Historicky to není poprve.
Colbertův „kapitalismus pro privilegované“ v absolutistické ludvíkovské Francii také předcházel skutečnému (historicky progresívnímu) parametrickému kapitalismu obecných pravidel a zákonitostí, který se zformoval až později. Vůči colbertovskému, merkantilistickému „kapitalismu pro privilegované“ zaujali velmi negativní vztah první představitelé skutečně buržoazní klasické ekonomie, tedy fyziokraté. O skutečný, parametrický kapitalismus ve Francii usiloval (neúspěšně) progresívní a fyziokratům blízký ministr Turgot, kterého ale reakční strana u bourbonského dvora měla dostatečnou sílu po jednom roce působení (1774) odvolat …