Deník Referendum Domov

Martin Potůček se ve svém vystoupení pozastavil nad rozmachem záporných postojů vůči Evropské unii, které popsal jako vyšinutí z české politické tradice. Podobně se pozastavil nad převládající orientací společnosti: základní motivací je mít se hmotné lépe; podle Potůčka nám ovšem šlo v roce 1989 o víc.

Ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Drulák ve své přednášce vyšel z dichotomie, kterou definoval ve své klasické knize Velká transoformace, vydané poprvé v roce 1944, sociolog maďarského původu Karl Polanyi. Podle Polanyiho je třeba rozlišovat společnost tržní a společnost s trhem.

Liší se tím, že ve společnosti s trhem principy tržního fungování stanovuje politická moc, která je na trhu nezávislá, zatímco v tržní společnosti si taková omezení stanovuje trh sám.

Petr Drulák uvedl několik fungující příkladů systémového omezení trhu. Tím prvním je německý ordoliberlismus, který se v Německu rozvinul po druhé světové válce. Takto regulovaný trh funguje v právním rámci, nestanovuje si pravidla sám. Druhým příkladem je model francouzský, kde jsou zásahy politické moci motivované veřejným zájmem; francouzský etatismus.

Modelem třetím je uchování silných tradic přerozdělování netržním způsobem: družstevnictví, centrální přerozdělování, rodina. Dle Drulákova výkladu trh solidně omezují právě kultury a státy, které mají silnou tradici rodiny. Klasickým příkladem je péče o děti: mají-li dnes mnohde lidé potíže umístit dítě do školky, buďto musí mít silné finanční zázemí a péči o dítě si zaplatit, což je tržní řešení, anebo se jim o děti postará širší rodina, což je řešení tradiční, dodnes běžné třeba v jižní Itálii.

Dnes se ovšem prosazuje běžněji druhý model dle Polanyiho dichotomie: společnost tržní, kde trh formální fungování společnosti ovládne; jinak řečeno společnost kapitalistická. Trh se stává základním způsobem organizace společnosti. Klasickým příkladem jsou výroky Václava Klause z poloviny devadesátých; například: „Problémy zdravotnictví vyřeší trh.“

Zádrhel tohoto modelu tkví dle Petra Druláka v tom, že trh nemůže regulovat sám sebe. Tržní společnost je dlouhodobě neudržitelná, je sebedestruktivní. Je to společnost krajní nerovnosti, což ji vždy nakonec zahubí.

Aktéři trhu totiž sami nemají zájem trh uchovat, kapitalisté nemají zájem na konkurenci, každý kapitalista, který uvažuje racionálně, má zájem na tom, aby si vytvořil monopol. Tak vznikají buďto oligopoly, kde určité odvětví kontroluje hrstka velkých korporací anebo dokonce přímo monopoly.

Tak nakonec, připomněl Petr Drulák, zdůvodňovala regulaci kapitalismu i škola německých ordoliberálů: chtěli chránit trh před kapitalisty. Společnost totiž velmi snadno mění svůj formát od společnosti s trhem ke společnosti tržní.

Trh zajistí úzké skupině lidí mimořádné bohatství. Je tedy poháněn individualistickým materialismem, který je vlastní podstatou tržní logiky. Tato logika je součástí lidské přirozenosti, ale ne jedinou. Kapitalismus tuto naši stránku akcentuje, zatímco ty ostatní potlačuje.

Podle Druláka je tedy evidentní nutnost široké regulace: nestačí přitom stát, nezbytná je k tomu i nadnárodní instituce. A podle Druláka je nabíledni, že v naší dnešní situaci takovou institucí nemůže být nic jiného nežli Evropská unie. Euroskepticismus je tak jen jiný termín pro ustupování trhu.