Při jednom z mých obvyklých „brouzdání“ po stránkách vědeckých časopisů a diskusních fórech jsem narazil na článek čtyř mladých historiků, který se dost kriticky pustil do historické vědy. Něco je snad přehnaně kritické, o jiném se jistě dá diskutovat, ale to je nyní vedlejší. Co mne ale přimělo sednout k psacímu stolu byl problém, o kterém se podle mého stále málo mluví. V Grantové agentuře ČR, rozdělující na vědecká bádání miliardy korun ze státního rozpočtu, se dějí skutečně velmi zvláštní věci.

Ve zmíněném článku toho o Grantové agentuře moc nenajdete, zmínka v textu, poznámka pod čarou a to je tak asi všechno. To málo stačilo k tomu, aby se na pány autory spustila lavina rozhořčení. Napsali totiž, že je Agentura důkazem fungování klientelistických vazeb ve vědě. A čím své závažné tvrzení dokazují? Píší, že si v určitém roce zhruba třetina lidí v „panelu“, který posuzuje grantové projekty historiků přihlášených do veřejné soutěže, sama přiznala granty. Článek vzbudil pozornost vedení Grantové agentury.