Studenti, co pijí jako Dánové

Sandra Silná

Případy dánských pubescentů, které vozí dánská a česká agentura do Prahy za levným alkoholem, ukazují odvrácenou stranu podnikání některých českých podnikavců.

Už druhý týden nás česká média zásobují zprávami o eskapádách dánských pubescentů, kteří se nechali za tisícovku zverbovat v rámci „posilování mezinárodních vztahů" dánskou agenturou Rejsemægleren a jejího českého protějšku, agenturou Andel3w, aby si v naší metropoli namísto prohlížení Karlova mostu ničili zdraví, pověst a ruinovali účty svých rodičů, kteří musí platit kauce, např. za zničený nábytek v hotelích. Věc se dostala dokonce až do agendy dánského velvyslanectví a vyvolává pocit trapnosti. Většina mediálních zpráv líčí mladé Dány jako hordu nevycválaných a nezvladatelných výrostků, kteří jsouce zřejmě prvně mimo domov a dozor rodičů, ničí pod vlivem promile alkoholu v krvi, na co přijdou a ještě se u toho stihnou vzájemně pobodat, případně napadnout zasahující policisty.

Na celé „kauze“ mě ale ani tak nezaráží fakt, že dánská mládež není schopná díky přemíře zkonzumovaného alkoholu ovládnout své animální pudy (člověk v patnácti, šestnácti letech, omámen svobodou, kterou alkohol nabízí, dokáže leccos a nemusí být zrovna Dán), nýbrž to, že v civilizované evropské zemi (myšlena Česká republika), která zákonem prosadila zákaz prodeje alkoholu lidem mladším 18 let, je vůbec možné (a že beztrestně, je asi zbytečné dodávat) organizovat podobné zájezdy, kde alkohol pro nezletilé teče proudem.

Je jasné, že dánská strana k podobné akci potřebuje českého partnera (již zmiňovaná agentura Andel3w, která se mimochodem k zájezdům nechce vyjadřovat). Dále je jasné, že provozovatelé českých barů, kam Dánové chodí popíjet (např. klub Karlovy lázně) naprosto veřejně a bez skrupulí porušují zákon, když kývnou na nabídku pořádajících agentur a nalévají alkohol mladistvým (Dánové dostávají od agentury po zaplacení zájezdu náramky, se kterými mají pak přednostní přístup do klubů a barů, čímž se jim otevírá cesta i k alkoholu). Zdá se, že některé české kluby a bary trápí klesající tržby (a v důsledku opětovného zvýšení DPH šetrnost českých štamgastů) natolik, že se bez uzardění uchylují k verbování evropské mládeže do svých podniků a Dánové jsou asi tak hloupí, že na tuhle průhlednou léčku skočí a nechají se koupit levným pivem.

Docela se divím, že tuhle alkoholovou turistiku samotní aktéři neprohlédnou, a když ne oni, tak aspoň jejich rodiče. A ještě víc se divím českým médiím a jejich tendenci, alespoň zpočátku, o přestřelcích mladých Dánů informovat naprosto jednostranně — chudáci Pražané, policisté, záchranáři, kteří tohle musí strpět. Na čí straně je ale větší díl skandálnosti a viny za nastalou situaci? Na straně dánských výtržníků nebo na straně českých podnikatelů (či spíše podnikavců)?

A tak nezbývá, než si na počátku postního období postesknout, že je u nás stále dost rádoby byznysmenů, kteří namísto toho, aby si s přicházejícím jarem uklidili před vlastním prahem, si namísto toho rádi zařídí, aby před tím prahem měli nablito.