Česká loutkovaná

Kateřina Kňapová

To, co je v očích určité části české společnosti vnímáno jako její nevyhnutelná součást, se kterou prostě je nutné se nějak smířit, představuje poměrně zásadní demokratický deficit.

Na téma tohoto sloupku mě přivedl krátký rozhovor s podnikatelem Tomášem Chrenkem o výsledcích prezidentské volby, ale také poměrně bezelstné přiznání poslance za ODS Tomáše Úlehly, že znění návrhu zajišťujícího úlevu pro majitele solárních elektráren mu dodali sami tito majitelé.

Chrenek v rozhovoru mluví o Fischerovi, kterého v kandidatuře finančně podpořil, jako o „špatném koni“, tedy jazykem podnikatele, který hodnotí neúspěšnou investici. Úlehla se zase bezelstně hájil tím, že návrh, který znamená úlevu pro solárníky, mu zase předložili „ti slušní“. Taková prohlášení více než co jiného poukazují na to, jaký vliv mohou nevolené ekonomické elity mít na volenou politickou reprezentaci například prostřednictvím „nezištné“ pomoci při zviditelnění toho nebo onoho kandidáta, případně nenápadným podstrčením návrhů do zákona o tom či onom.

Demokracie? Tak určitě…

To, co je v očích určité části české společnosti vnímáno jako nevyhnutelná součást politiky, se kterou prostě je nutné se nějak smířit, ale představuje poměrně zásadní demokratický deficit. Volíme si své zástupce, aby zastupovali zájmy naše (ať už to naše znamená učitelky, studenty, zemědělce nebo třeba majitele restaurací), nikoliv pouze zájmy těch několika málo lidí, kteří tvoří ekonomické elity. Svým způsobem je šokující, že představa prezidenta-loutky českou společnost vlastně nijak hlouběji nešokuje — předvolební šílenství rozhodně takovým „strukturálním šokem“ nelze nazvat.

Zajímavý myšlenkový experiment, i když v trochu jiné souvislosti, navrhl můj kolega ze sociologického ústavu, když mezi řečí konstatoval, že by bylo zajímavé, kdyby poslanci nebyli voleni, ale náhodně vybíráni třeba losem ze všech obyvatel ČR s pasivním volebním právem. Pokud by šlo o výběr opravdu náhodný, do kterého by snahy o ovlivnění zasahovaly jen minimálně, nebo vůbec, jaký vliv by pak mohly mít nevolené elity a jejich ekonomické nebo mocenské zájmy?

Na kolik koní by museli vsadit, aby prosadily svůj návrh? Jak dlouho by si musely budovat opravdu spolehlivé sítě kontaktů, které by se ale s každým novým volebním obdobím rozpadly? Žádná Janečkova pozitivní evoluce založená na asociálním předpokladu apriori dobrých lidí a špatných politiků, ale pěkně radikální řešení.