Dosud šestiletá vláda levicového prezidenta Rafaela Correi a hnutí Alianza PAIS v Ekvádoru bude pokračovat. Rozhodli o tom tamní občané v nedělních všeobecných volbách.. Correa obhájil prezidentský úřad s podporou 56,9 procenta hlasujících, tj. hned v prvním kole. Pro sněmovní kandidátku Alianza PAIS hlasovalo přes 51 procent voličů.

Volby ze 17. února jsou již třetími v řadě, jež dokázali Correa a jeho hnutí vyhrát. I tentokrát přitom zvítězili se značnou převahou. Druhý nejúspěšnější kandidát na prezidenta — bývalý bankéř a obhájce neoliberálních přístupů Guillermo Lasso — získal 23,1 procenta hlasů. Třetí se umístil konzervativní exprezident Lucio Gutiérrez s 6,5procentní podporou.

Lassovo politické hnutí CREO pak skončilo druhé i ve sněmovních volbách, při čemž získalo 12,3 procenta hlasů.

„Naše vítězství není jen vítězstvím Ekvádoru, ale celé Latinské Americky — naší velké vlasti (...) Revoluce pokračuje a nikdo ji nemůže zastavit,“ řekl Correa shromážděným příznivcům, jež přišli oslavovat před prezidentský palác v Quitu.

Alianza PAIS i Correa osobně se hlásí k myšlenkám jihoamerického progresivismu a vlastnímu konceptu tzv. občanské revoluce. V praxi však zavádějí spíše reformy inspirované politikou Huga Cháveze ve Venezuele, průmyslovou modernizací sousedního Peru a sociálními přístupy brazilské „lulovské“ levice.

Úspěchy s výhradami

Znalci z agentur hodnotí Correovo dosavadní vládnutí kladně, leč s výhradami. Podle BBC přineslo především vytouženou stabilitu (v desetiletí před Correovým nástupem se v zemi vystřídalo sedm prezidentů); podle AFP zlepšilo život zejména městské chudině. Guardian připomíná, že Correa zpřístupnil vzdělání a zdravotní péči nejnižším vrstvám. V hustěji osídlené části Ekvádoru byl takřka vymýcen analfabetismus. Míra chudoby klesla dle čísel OSN z 37 procent v roce 2007 na loňských 32,4 procenta.

Zpravodajové AP píší o Correových reformách ještě podrobněji: režim levicového prezidenta nabídl nejchudším práci v nově otevřených dolech a ve veřejných službách — počet takovýchto státních zaměstnanců stoupl za poslední čtyři roky z 16 na 90 tisíc. Zároveň vzrostly i nouzové sociální dávky, a to z 35 dolarů měsíčně na 50. Tuto pomoc dnes čerpají asi dva miliony z celkových 14,6 milionů Ekvádorců.

Četní experti ale pochybují, že je příslušná sociální politika dlouhodobě udržitelná. Dle znlaců citovaných BBC ji umožňuje kombinace aktuálně vysokých cen ropy, jejíž prodej představuje více než polovinu exportních příjmů země, intenzivní exploatace nerostných surovin a čerpání zahraničních půjček. Dluh Ekvádoru dnes dosahuje v poměru k HDP asi poloviny dluhu ČR; v posledních letech však rychle narůstá.

Rovněž kriticky hodnotí agentury přístup nového režimu k novinářům a soukromým médiím. Dle BBC se Correův režim systematicky brání novinářské investigaci, a to prostřednictvím účelových zákonů, rozsáhlých žalob i přímých mocenských nástrojů. Fungování soukromých médií (jež ovšem v Ekvádoru straní většinou pravici) se snaží stát stále usilovněji regulovat.

Kritika zleva

Podle Marka Beckera z Trumanovy státní univerzity, jehož oslovil analytický server UpsideDownWorld, neboť se ekvádorskými specifiky léta zabývá, je uvedená kritika pravdivá jen z části. Štědrou sociální politiku umožnily Correovi nové výhodnější smlouvy s těžařskými společnostmi, které uzavřel v prvním funkčním období. Tažení proti soukromým médiím je pak prý spíše zástupný problém.

Skutečná negativa Correova vládnutí spatřuje Becker v ekologicky neudržitelném způsobu rozvoje založeném na bezvýhradné podpoře těžby, v klientelistických rysech nového režimu, v rasistických a demagogických narážkách v prezidentově vystupování a v potlačování sociálních hnutí.

První a poslední negativum přitom dle Beckera úzce souvisejí — ekvádorská sociální hnutí totiž bojují v posledních letech zejména za právo ovlivňovat podmínky těžby. Vláda prezidenta Correi jde podle amerického analytika těžařským korporacím ve všech ohledech na ruku. Protesty odpůrců pak nejen odsuzuje, ale nezřídka i kriminalizuje.

Druhý bod — tzn. nárůst klientelismu — spojuje Becker se snahou oslabit tradiční mocenské struktury napojené na rodiny ekvádorských magnátů. Correa se prý pokouší starým strukturám čelit obsazováním vedoucích pozic v policii a státní správě svými lidmi, případně zakládáním nových institucí s pravomocemi dohledu nad starými. V důsledku toho vzniká skupina nových úředníků, kteří pak mají sklon plnit především přání svých patronů.

Podle Beckera se Correův režim také odcizil hnutím původních obyvatel (indiánům), která mu původně pomohla k moci — práva indiánů vtělená do Correovy „revoluční“ ústavy z roku 2008 prý zůstávají spíše na papíře, a když se původní obyvatelé ozvou hlasitěji, mluví prezident o jejich podpoře zahraničními zájmy či přirozeně nízké inteligenci.

Mark Becker uzavírá, že Rafael Correa zůstává i přes řečené výhrady nejlepším prezidentem, který Ekvádoru vládl za několik posledních dekád — což je ale prý dáno spíše tragickými výkony jeho předchůdců, než osvíceností Correi samotného.

Další informace:

The Guardian Rafael Correa wins third term as Ecuador president - video

AP Ecuador's President Rafael Correa says citizens will be in charge, not money

BBC News Ecuador election: President Rafael Correa wins new term

AFP After re-election, Correa wants big legislative win

UpsideDownWorld.org A Dream Come True for the Mining Industry: A Response to Correa's Proposal to "Deal With Radicals"

UpsideDownWorld.org Correa and Ecuador’s Left: An Interview with Marc Becker

UpsideDownWorld.org Ecuador: 160 Intellectuals Support Alberto Acosta’s Candidacy