Proč proti sobě, když je možné spolu?
Andrea CerqueirováNěkdy je na místě řídit se heslem: Méně konkurence, více spolupráce. Vzájemné útoky opozičních stran jsou kontraproduktivní, nejprve je třeba zvítězit nad současnou vládou.
Nejlepší je nepřítelem dobrého - toto pravdivé anglické přísloví nevzali v roce 2000 v potaz američtí zelení, což onehdy trefně připomněl bývalý eurokomisař Vladimír Špidla (ČSSD). Místo toho, aby američtí zelení v prezidentském klání podpořili tehdejšího kandidáta Demokratické strany Al Gora, postavili kandidáta vlastního: Ralpha Nadera. Považovali ho totiž za nejlepšího. Nejenže neuspěl, ale ubral potřebné hlasy právě Al Gorovi, výsledkem bylo vítězství republikána George Bushe, který (se svou militaristickou politikou, kvůli níž bylo ve válkách prolito mnoho krve) v křesle nejmocnějšího muže Spojených států vydržel celých osm let. Kdyby se tehdy američtí zelení spokojili s dobrým Al Gorem a nepostavili proti němu nejlepšího Nadera, mohlo to být všechno jinak…
V politice však neplatí žádné kdyby. Chyb je třeba se vyvarovat především do budoucna. Čeští zelení na nedávném sjezdu v České Třebové (především díky volebnímu systému jednoho přenosného hlasu) ukázali, že dobrým řešením je, když jsou ve vedení zastoupeny všechny stranické názorové skupiny, nikoli jen jedna, která je pro kohokoli tou nejlepší. Proč být proti sobě, když je možné být spolu? Nepřítel je přece venku, ne uvnitř. Společně se lépe táhne na branku, protože cíl je stejný. Každý si navíc může ve vedení SZ najít někoho, kdo je mu blíž. Kdo si myslel, že je nemožné, aby Liška, Brady, Bursík, Stropnický, Tylová, Kuchtová a Průša stáli vedle sebe, když v minulosti byli mnohdy na opačných stranách pomyslné barikády, mýlil se. A věřím, že mu dotyční ten omyl společnou prací dokáží.
v článku mi mluvíte přímo z duše. Např. to co uvádíte v prvním odstavci sedí přesně na situaci kolem volby i našeho prezidenta. Viz sáhodlouhá diskuse pod článkem pana Tožičky "Jediná občanská kandidátka". Diskusi stručně, jasně a výstižně - a v souladu s Vašim článkem - shrnul pan Štampach.
ten článek je opravdu velice dobrý, pravdivý a plně s ním souhlasím.
Já se však pokouším na věci dívat ještě z jiného pohledu. Říkejme mu třeba pohled zprostředkovaný náboženským poznáním. Ten říká, že každé lidské dílo je nedokonalé. Že každá lidská pravda je jenom částečná.
Z tohoto pohledu vyjadřují myšlenky paní Cerqueirové pravdu, nikoliv však celou pravdu. Uvědomuji si, že ani mé myšlenky zcela nepopisují pravdivý stav skutečnosti, ale o osoby tu teď nejde.
Jaká je tedy ta pravda, kterou text paní Cerqueirové neobsahuje?
Ještě než odpovím předesílám, že tu neuvažuji o nějakých vzájemných šturcech vycházejících z ješitnosti nebo docela obyčejných naschválech, či zištných jednáních. Uvažuji o poctivém hledání smysluplných východisek, bez vedlejších úmyslů.
Ta chybějící pravda je taková, že každé okolnostmi vynucené přizpůsobení jedné strany vytváří nebezpečí v tom, že se s ním příště může začít počítat jaksi automaticky. Může se vytvořit atmosféra, v níž v zájmu dobře míněné jednoty, kterou si daná skupina osob (zde dejme tomu levice) ze strachu z jiné skupiny osob (zde třeba pravice) časem absolutizuje, začne část dané skupiny osob (zde např. levice) potlačovat některé nepohodlné názory a posléze i nepohodlné jedince téže skupiny osob (zde tedy skupiny levicové). Přijde-li na to, může to dojít tak daleko, až z toho vznikne diktatura.
Hezky to v předlouhé debatě ke článku Tomáše Tožičky napsala Anna Šabatová: „Nadělá to více škody než užitku.“
Pro pravdu (resp. mechanismus), kterou jsem tu právě popsal, a která ve výborném článku paní Cerqueirové chybí, existuje v dějinách také řada příkladů. A nemusíme chodit daleko.
Přesně takto argumentovali komunisté před rokem 1948, přesně na dobře míněných požadavcích snadnějšího ustavení jednoty byly po válce zrušeny některé prvorepublikové politické strany (např. voličsky silní agrárníci) a ustavena Národní fronta, v níž záhy převzali veškerou moc komunisté. Kam to vedlo všichni víme.
Národním zájmem a národní jednotou se také zaštiťovali zakladatelé první republiky, kteří od začátku nedbali na spravedlivé požadavky a názory českých Němců, také Maďarů a Slováků. Kam to vedlo, také všichni víme.
Tak to bylo jen tak na vysvětlení, že věci mají také svoji odvrácenou a na první pohled hůře viditelnou stránku. Proto je vždycky dobré se držet toho, co je správné a pravdivé samo o sobě a nedělat s tím kompromisy. O to mi v předlouhé debatě nad zmíněným článkem šlo.
Zásady tohoto druhu, které si kladou za cíl poznání úplné, nás nenaučí žádná politologie ani pouhá zkušenost, ale s otevřeným srdcem a s pokorou přijímaná křesťanská zvěst.
S přáním všeho dobrého a s poděkováním za přínosný článek paní Cerqueirové, jakož i poděkováním panu Trávníčkovi za upřímnost
Váš Jiří Vyleťal