Československo a Česká republika měly v čele řadu různých prezidentů. Ať už byli jacíkoliv, lze říci, že každý z nich měl za sebou zajímavý příběh. V kladném nebo záporném smyslu.

Mezi všemi vyniká ale jedna zcela solitérní osoba. Pohříchu nevyniká svou výjimečností, ale naopak naprostou prostředností a šedivostí .

Antonín Novotný nesvedl nikdy žádný zásadní boj, jen v skrytu vyčkával trpělivě na příležitost. Byl zřejmě mistrem neviditelných tuze pomalých „bojů“, které nakonec vedly k vrcholu. Přesto si může připsat jeden bizarní výsledek: jeho dítětem byla krkolomná ústava zavádějící nevídané instituty, stejně jako veletoče se změnou státních symbolů. Sám byl však volen ještě podle „revoluční ústavy zvané květnové“.

Tento prezident má pro mě osobní význam. Je spojen s počátkem mého života. Celý život až do jistého věku jsem jiného prezidenta neznal. Nedovedl jsem si ani představit jinou alternativu. Tento muž se sveřepým chladným pohledem na nás vzhlížel takřka odevšad. Po mnoho měsíců před koncem jeho angažmá jsem si jako chlapec s předčasně probuzeným zájmem o politiku představoval jeho zatčení.

Stalo se mi jen málokrát v životě, že se politická přání (vlastně sen) staly skutečností. Obraz prezidenta Novotného z čela naší třídy byl sňat v klukovském „revolučním vzplanutí“ již několik dní před skutečnou abdikací a skončil rozlomen v koši. Jak bych nemohl mít na tohoto pána velmi osobní vzpomínky.

Připomíná to ale další výjimečný moment, který tuto šedivou myš odlišuje od ostatních. Řada našich prezidentů abdikovala. Dokonce více jak polovina. Ale abdikace Novotného byla ta nejvíce bolestivá, tolik ji nechtěl. Pro nemocného Husáka byla abdikace spíše vysvobozením, u Novotného tomu bylo naopak. Byla to skutečná prohra v boji průměrnosti. Bránil se jí do posledního dechu, jako nikdo další z abdikujících.

Novotný byl zvolen po smrti Antonína Zápotockého v podstatě jako jediný ze všech prezidentů na nátlak cizí moci (Sovětského svazu). Pochybuji, že bychom něco podobného nalezli u kohokoliv jiného, a to včetně Husáka. Antonín Novotný byl ryzí aparátčík, který pravda poznal válečný kriminál, ale v ostrým politických bojích se nikdy neocitl, ani neprošel sítem volebního výběru, když země byla ještě zbytkově svobodná.

Sama volba vůbec zajímavá nebyla, bylo o ni na sto a více procent rozhodnuto s jasným předstihem a také tak dopadla: 353/353.

Volba proběhla ve Vladislavském sále za předsednictví předsedy Národního shromáždění Zdeňka Fierlingera 19. listopadu 1957 a byla zahájena ve 12.00. Jistě zajímavý byl fakt, že byl přítomen Kliment Jefremovič Vorošilov, předseda presidia Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik, který na volbu osobně dohlédl a také Alexandr Zawadzký, předseda Státní rady Polské lidové republiky, a Hadži Leša, předseda presidia Lidového shromáždění Albánské lidové republiky. Jak bylo jistým krátkodobým zvykem, formálně pretendenta navrhl předseda Národní fronty Viliam Široký, jež byl ale také jako předseda vlády (před sovětským zásahem) sám korunním princem, a mohl být prvním slovenským prezidentem.

Poté již proběhla poněkud nudná volba:

Přepis zvukového záznamu:

Prosím o sečtení hlasů. (Sčítají se hlasy.)

Zjišťuji, že se podle výsledků sčítání vyslovilo pro návrh 353 poslanců, tedy všichni přítomní poslanci. Je tedy presidentem republiky Československé zvolen jednomyslně všemi přítomnými poslanci poslanec Antonín Novotný. (Shromáždění povstává. - Dlouhotrvající nadšený potlesk.)

O vykonané volbě uvědomuji předsedu vlády Viliama Širokého a prosím ho, aby zvoleného presidenta republiky požádal, aby se dostavil před Národní shromáždění a vykonal slib, jak žádá § 75 ústavy. (Předseda vlády V. Široký odchází.)

Do příchodu zvoleného presidenta republiky přerušuji schůzi; prosím však poslance Národního shromáždění, aby neopouštěli v této době svá místa.

(Schůze přerušena ve 12 hod. 27 min. - Ve 13 hod. 3 min. za zvuků fanfár z opery Libuše vchází do Vladislavského sálu nově zvolený president republiky Antonín Novotný, doprovázen předsedou vlády Viliamem Širokým a vedoucím KNS Jozefem Kováčikem. Presidenta republiky uvádí na jeho místo vedoucí KNS Kováčik. - Členové Národního shromáždění, diplomatický sbor a přítomní hosté povstávají a vítají presidenta republiky bouřlivým potleskem. - President republiky zaujal své místo na presidiální tribuně. - Schůze opět zahájena ve 13 hod. 4 min.)

Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi Národního shromáždění. Přistoupíme ke druhému bodu pořadu, kterým je slib presidenta republiky.

(Obrácen ke zvolenému presidentu republiky.) Vážený soudruhu presidente republiky! (Shromáždění povstává.) Národní shromáždění republiky Československé svými členy jako volenými zástupci a mluvčími všeho československého lidu zvolilo Vás jednomyslně presidentem Československé republiky.

Žádám Vás, abyste maje pravici položenu na ústavě Československé republiky vykonal slib podle § 75 ústavy a tím potvrdil, že přijímáte povinnosti uložené Vám volbou a slibem.

President republiky Antonín Novotný (položiv pravici na ústavu): Slibuji na svou čest a svědomí, že budu konat své povinnosti v duchu lidově demokratického zřízení podle vůle lidu a v zájmu lidu, dbát blaha republiky a šetřit ústavních a jiných zákonů.

(Pražští pozounéři hrají státní hymnu.)