Dálnice D8 se stává symbolem obrany práv občanů

Soudní spory ve věci vedení koridoru dálnice D8 dokládají, že právo veřejnosti zasahovat do rozhodování o veřejných stavbách je i 23 let po revoluci stále malé.

Mirek-patrik2

Miroslav Patrik

22.12.2012 14:43

Bez nadsázky lze konstatovat, že příprava, schvalování a výstavba dálnice D8 z Prahy do Ústí nad Labem přes Chráněnou krajinnou oblast České středohoří je již osmnáct let symbolem snahy angažované veřejnosti hájit veřejný prostor a ovlivňovat rozhodování politiků a veřejné správy. Je tak symbolem snahy o vytváření prvků participativní demokracie.

Když česká vláda v čele s Václavem Klausem v listopadu 1993 schválila novodobou koncepci rozvoje dálnic a silnic České republiky, včetně vedení dálnice D8 přes chráněné území, což zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. bez povolení výjimky zakazuje, bylo nepochybné, že veřejná moc tento svůj plán jen tak snadno neprosadí. O dvaceti letech později před vánocemi 2012 je trasa dálnice přes České středohoří bez dlouhého tunelu napadena dvaceti sedmi žalobami a veřejnost vede se státem překvapivě vyrovnanou „soudní partii“. Aktuální stav je tento: 8 výher a 8 proher.

Tento souboj se státní mocí mohl být na první pohled zcela beznadějný, neboť stát, na rozdíl od veřejnosti, disponuje velkou mocí, velkým vlivem a obrovským množstvím peněz. Vyhrát nad výkonnou a legislativní mocí (a mnohdy i nad nekvalitní mocí soudní) je totiž v českých podmínkách „divokého kapitalismu“ téměř nemožné. Krátkodobě to jít může, dlouhodobě ovšem nikoliv. Stát je totiž takové kasino, které nikdy s nikým legálně prohrát nemůže.

Boj o ochranu evropsky unikátní „sopečné krajiny“ Českého středohoří je přitom bojem o občanská práva angažované veřejnosti mluvit do toho, jak se bude s veřejnými prostředky nakládat, jak bude ekonomický a sociální rozvoj ovlivňovat náš životní prostor, tj. prostředí pro existenci lidského i mimolidského společenství.

Některé rozsudky se totiž stávají důležitým stavebním kamenem obrany veřejného prostoru proti rozpínající se výkonné moci, neboť čeští úředníci si rádi vykládají zákony ve prospěch státu a svůj, nikoliv ve prospěch veřejného zájmu dodržovat zákony a zohledňovat názory dotčené veřejnosti. Proto je u nás mj. tak vysoké vnímání korupce mezi úředníky a politiky.

Spor o posledních pět kilometrů dálnice stále nekončí
Krajský soud v Ústí nad Labem vydal dne 20. prosince 2012 rozsudek, kterým zčásti uznal žalobu občanského sdružení Společnost ochránců životního prostředí proti vydání územního a stavebního rozhodnutí pro téměř pět kilometrů dálnice D8 v Českém středohoří. Tento rozsudek je pro občanskou společnost zásadní a současně i absurdní.

Ačkoliv žaloba byla podána proti společnému rozhodnutí, tak krajský soud alibisticky přistoupil na to, že uznal jen žalobu proti územnímu rozhodnutí a stavební povolení ponechal v platnosti. Přitom z logiky věci by se dalo očekávat, že pokud zruší územní rozhodnutí, tak musí automaticky v ten samý okamžik zrušit i stavební povolení, neboť územní rozhodnutí je podkladem pro stavební povolení. Správně měl tedy ve stejné vteřině zrušit územní rozhodnutí i stavební povolení. Tím by ovšem samozřejmě narazil na silnou politickou nevoli.

Územní rozhodnutí bylo zřejmě zrušeno proto (odůvodnění rozsudku bude zveřejněno později), že v letech 1994-5 došlo k výběru koridoru dálnice bez účasti veřejnosti, což je pochopitelně v normálně fungujícím demokratickém režimu nezákonné.

Podle současné judikatury Nejvyššího správního soudu lze totiž proces hodnocení vlivů stavby na životní prostředí (tzv. proces EIA) žalovat pouze se žalobou proti územnímu rozhodnutí, nikoliv i proti stavebnímu povolení, ačkoliv se o tento právní názor Děti Země bezúspěšně snaží téměř dva roky.

Problém totiž spočívá v tom, že než krajské soudy o žalobě proti územnímu rozhodnutí vydají případný vítězný rozsudek, stavba má dávno stavební povolení, nebo je rozestavěná nebo dokonce hotová. Přitom podle stavebního zákona se zrušené územní rozhodnutí za existence stavebního povolení již znovu nevydává, takže neproběhne ani nové ekologické vyhodnocení vlivů staveb.

Česky řečeno: Tento absurdní rozsudek nám říká, že pokud vás občané baví podávat žaloby proti nezákonnému hodnocení vlivů staveb na životní prostředí, je to vaše věc a vaše záliba, ale musíte ji podat jen se žalobou proti územnímu rozhodnutí, nikoliv i proti stavebnímu povolení.

Tento právní názor pak vytváří stav, kdy s pravděpodobností blížící se jistotě téměř nikdo nedosáhne v případě soudní výhry žádné nápravy v podobě nového hodnocení vlivů, neboť nové územní rozhodnutí se nevydá, takže ani nové ekologické hodnocení nebude.

Tento stav tak nahrává bezohledným investorům a především zdivočelé české úřední moci, která bez služebního zákona může bohužel beztrestně porušovat zákony, neboť šance na nápravu je téměř mizivá. A politikům tento stav vyhovuje, neboť ovládat podřízení úředníky je tak lákavé!

O omezení práv veřejnosti rozhodne Nejvyšší správní soud
Aktuální rozsudek tak splňuje všechna kritéria principu HLAVY XXII. Veřejnost sice má pravdu, že proces hodnocení vlivů dálnice D8 na životní prostředí byl nezákonný, přičemž důkazem je zrušené příslušné územní rozhodnutí, ovšem k žádné nápravě nedojde, neboť investorovi jako trumf zůstalo stavební povolení v ruce.

Přitom tento alibistický rozsudek krajského soudu jde ještě dále, neboť ani v případě, kdy bylo vydáno společné územní a stavební rozhodnutí, stavební povolení nebylo zrušeno, ačkoliv bez existence územního rozhodnutí nemůže ve stejnou chvíli existovat ani stavební povolení. A tak bohužel zde platí zlaté „Patrikovo“ pravidlo: „Oni mají dálnici, my zase pravdu.“

Ve výstavbě dálnice se bude na jaře 2013 pokračovat. Rozsudek je tak prakticky pro žalobce bezcenný, neboť nic konkrétního neovlivnil.

Jen se bohužel opět potvrdila podobná „akademická výhra“ Dětí Země z února 2012, v níž stejný krajský soud zrušil územní rozhodnutí pro sto metrů dálnice ze stejného důvodu, a rozsudek se pak jen vložil do spisu a nové územní rozhodnutí se samozřejmě již nevydalo. A dálnice se dokončuje, aniž by existovalo jediné platné územní rozhodnutí! To je česká realita správního soudnictví.

Jedinou obranou je tak nyní podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu a v ní požadovat, aby žalované rozhodnutí krajského úřadu bylo zrušeno jako celek, neboť jedině v takovém případě bude možné zajistit aspoň formální nápravu nezákonnosti z let 1994-5.

V opačném případě Česká republika porušuje principy mezinárodní smlouvy tzv. Aarhuské úmluvy, podle které mají smluvní státy zajistit nejen možnost žalovat nezákonný průběh a výsledek ekologického posouzení staveb, ale i včasnou a skutečnou nápravu.

Některé sdělovací prostředky proto intuitivně ve svých titulcích o tomto rozsudku škodolibě uvedly, že ekologové prohráli soud o dostavbu dálnice D8, neboť se bude pokračovat ve stavebních pracích. Popsaly prostě reálný stav: soudní výhra je formální, neboť fakticky jde o prohru.

Ovšem tento jejich názor je mylný, neboť je nutné se na tento rozsudek dívat ne z úhlu dostavby jedné přízračné dálnice, ale obecně legislativním pohledem: české zákony jsou nekvalitní, pokud umožňují hájit veřejný zájem na ochranu krajiny a přírody jen formálně, a neumožňují věcnou a včasnou nápravu nezákonného stavu. Zatím to totiž vypadá tak, že jde jen o takovou hru na demokracii.

Bojovníky z řad veřejnosti nelze přece znechutit...
Za dnešního stavu, kdy chybí služební zákon a korupce je téměř všudypřítomná, může být bohužel jedno, pokud se zákony nedodržují a pokud se hodnocení vlivů na životní prostředí provede neodborně a nezákonně. Aktuální rozsudek krajského soudu totiž znamená, že náprava v případě dálnice D8 je téměř nulová (nikoliv snad ovšem žádná). Nicméně nás čekají další stavby, u nichž je stále nutné jednoznačně trvat na objektivním a zákonném posouzení vlivů na životní prostředí a nevzdávat to.

Rozsah občanských práv v oblasti ochrany přírody a životního prostředí je sice tímto rozsudkem velmi zúžen, ale ještě nás čeká rozhodování Nejvyššího správního soudu a případně i Ústavního soudu. Právní bitva o práva občanů na příznivé životní prostředí a efektivní účast při rozhodování nekončí.

Je nutné stále připomínat, že právo veřejnosti „mluvit do toho“ bylo jedním z požadavků výzvy Několik vět z léta 1989, kterou do listopadu 1989 podpořilo kolem padesáti tisíc občanů: „Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.“

Aktuální ostudný rozsudek krajského soudu nám připomíná, že toto právo není ani po více než dvaceti letech zcela naplňováno, neboť o možnost posoudit výběr koridoru dálnice D8 přes České středohoří v letech 1994-5 byla dotčená veřejnost záměrně připravena a dnešní demokratická soudní moc se dosud vyhýbá tomu, aby zajistila aspoň částečnou nápravu.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Lukáš Hofman - Praha

Nechci zde nijak zásadně polemizovat s právním posouzením věci, Neděle, 23.Prosince 2012, 20:57:6

neboť moje znalosti územního a stavebního řízení řekněme nejsou perfektní, nadto rozsudek KS (ještě) není k dispozici na nssoud.cz, podivuji se však nad účelností domáhání se soudní ochrany v současné fázi výstavby.

I kdybychom připustili, že všechny orgány moci výkonné jednají ve zlé víře a podvádějí a soudy jsou prolezlé neschopnými soudci, kteří nejsou schopni zajistit účinnou ochranu, pak za situace, kdy už dálnice D8 stojí celá od Prahy po hranice se Saskem, vyjma pár kilometrů u Velemína a dalších obcí, je z mého pohledu domáhání se další soudní ochrany přinejmenším problematické.

Výsledkem těchto soudních řízení, a tedy stavění po kouscích, je přitom zhoršení kvality života a ochrany zdraví obyvatelů dotčených obcí (např. zde lze najít celkem autentický názor starosty Velemína: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096898594-udalosti-komentare/212411000370726/), divoké zvěře a mám takový dojem, že ovzduší současná situace taktéž nepomáhá. Představte si, že bydlíte na hlavním tahu do severního Německa a že máte pustit děti hrát si ven nebo jen otevřít okno. O komfortu cestování pro ostatní ani nemluvě.

Soudní ochrany se přece domáháme za určitým účelem, za hmatatelným výsledkem, pokud ovšem nemáme zvrácené potěšení z vedení soudních řízení. Pan Patrik zde láteří nad "akademickými výhrami", avšak ruku na srdce, dnes snad ani žalobci sami nevěří tomu, že bude možné realizovat jimi navrhovaný tunel, a dá se předpokládat, že i kdyby bylo zrušeno územní rozhodnutí, jediným výsledkem bude, že proběhne nové územní řízení, nové posouzení vlivů na živ. prostředí, jež si dovolím odhadovat, že skončí ve stylu: no když už jsme postavili 170 km, posledních 10 už valný vliv mít nebude) a dálnice bude dostavěna v podle současných plánu - jen později.

Samozřejmě lze argumentovat tím, že úkolem občanské společnosti je postavit se proti zvůli státu (a lobby, kmotrům a blablabla), že důležitý je princip a ukázat, že se jen tak nedáme a tak podobně, s postupujícím časem se však soudící se ekologické organizace zpronevěřují svému hlavnímu poslání, tj. ochraně životního prostředí.

Foto-patrik-hlava-cb

Miroslav Patrik - ekologický aktivista, Brno

Zakony se museji dodrzovat vzdy Pondělí, 24.Prosince 2012, 01:22:53

Mym cilem bylo upozornit, ze tento rozsudek je sptany v tom, ze verejnosti se u zadne stavby tener nikdy nezdari zajistit, aby urady pri posuzovani vlivu jakekoliv stavby rozhodovaly podle zakona, protoze budou vedet, ze porusovani zakonu a kaslani na nazory a doporuceni verejnosti se vyplaci.

Rozsudek totiz rika, ze i kdyz proces EIA byl pred X lety nezakonny, naprava nikdy nebude. To je podle me prohra ochrany verejneho zajmu prava verejnosti na prizniove zivotni prostredi a prava obcanskych sdruzeni ucinne ovlivnit predevsim zvracene napady investoru.

Pritom zalovat stanovisko EIA lze zalovat jen proti vydani uzemniho rozhodnuti, tzn. bez ohledu ma stav pripravy a schvalovani stavby. Zakon musime dodrzovat treba i vterinu prd zanikem prava, ne?

Co se tyce obcanu ve Velemine, jejich prava lze branit tremi zpusoby:
a) vlastni aktivitou, nikoliv pasivitou,
b) prostrednictvim volenych zastupců, kteri ovsem nemaji byt lini ci neschopni ci z jinyhc duvodu pasivni,
c) prostrednictvim zalozeni vlastniho obcanskeho sdruzeni...

Pokud nic z toho nevyuziji, pak se nemuzu divit, ze sva prava nehajim. Bohuzel, demokracie mj. znamena se take aktivne zajimat o deni kolem sebe.

V clanku nikde nepisu, ze se bude stavet nejaky tunel. Jen me mrzi, ze soud vydal rozsudek, ackoliv logika veci rika, ze je-li zruseny podklad pro vydani stavebniho povoleni, tj. uzemni rozhodnuti, pak je nutne zrusit i stavebni povoleni.

Nezbyva, nez podat tu kasacni stiznost a doufat, ze bude zruseno i stavebni povoleni. V opacnem pripade prohrava verejnost a verejny zajem, nikoliv nejaky Patrik ci dalnice D8. Jde proste o systemovou zasadni vec! :-)

Lukáš Hofman - Praha

Zákony se musejí dodržovat, o tom není pochyb Pondělí, 24.Prosince 2012, 12:24:39

Pokud je situace taková tak juristicky průzračná, jak říkáte, a porušování zákonů se vyplatí, a tím pádem se celá právní úprava míjí svým hlavním účelem, pak je to bezpochyby špatně, je to problém a je zde samozřejmě třeba bít na poplach. Oddělme však aspoň zčásti otázku principů a konkrétních případů.

Vaše poslední věta komentáře vlastně obsahuje myšlenku v posledním odstavci mého předchozího příspěvku. Má ekologická organizace bojovat za každou cenu o vymahatelnost práva, systémové zásadní věci, o kultivaci právního řádu, ústavně zaručená práva a všechny krásné právní principy i za cenu, že faktickým výsledkem její činnosti v konkrétním případě bude reálné zhoršení životního prostředí v dané oblasti, jakož i zhoršení zdraví a kvality života osob tam žijících? A na tom se zřejmě neshodneme.

OK, stavba tunelu nebo jiné trasy by byla lepší než plánovaná dostavba, ta je však stále lepší než současný stav. Jaký význam má vynakládání času, energie a peněz (využitelných o mnoho lépe) na něco, jehož výsledkem je jen zakonzervování současného stavu s následnou nemožností dosáhnout svých vlastních POZITIVNÍCH cílů, kdy doufáte de facto pouze v úřední deklaraci nezákonnosti postupu investora? Jsou i další náklady, např. podpora veřejnosti - když jsem naposledy sjížděl z D8 do Velemína a div jsem nesejmul srnku, ekoterorista byl ten nejjemnější termín, co v autě létal. Garantuji Vám, že 95 % firem by při podobném poměru očekávané výnosy / náklady do sporu nikdy nešlo.

Samozřejmě ale chápu argument, že když to nechám být, ukážu dalším zlým investorům slabost a o to více si budou dovolovat.

Jinak k aktivitě občanů Velemína: nerozumím argumentaci, kdy jim na jedné straně objektivně a aktivně škodím (třebaže pro správnou věc) dlouhá léta a pak je šmahem odbudu s argumentací vigilantibus iura, zvlášť v situaci, kdy jejich možnost aktivně přispět k ukončení soudních řízení a dostavění dálnice vidím jako spíše malou.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.