Ústavní soudce Stanislav Balík disentoval při rozhodnutí ústavního soudu o zrušení ustanovení zákona, kterým se zaváděly nucené práce pro nezaměstnané. Svůj názor zveřejnil. Na tom celém by nebylo nic divného, je to tradice této instituce, ať už si o ní myslíme cokoli.

Zvláštní na celé věci je, jak Stanislav Balík argumentoval. Školometská latina, nesmyslné příklady, urážky hraničící s vyvoláváním sociální nenávisti. Pro mě je šokující, že ústavní soudce, právník a archivář si neumí zjistit základní historická fakta, a navíc pomíjí to, co je na dějinách a jejich poznávání nejdůležitější. Totiž dějinný vývoj.

Dramatik Roman Sikora napsal, že nad stupiditou našich „elit“ bychom už neměli bádat, ale měli se jim jen smát. Něco na tom je. Ale pak člověka napadne: „Ježkovy voči, ale tohle je schopen sepsat člověk, který publikuje knížky, podle nichž se učí studenti, a jehož otec dělal to samé půlku století. A nebyl schopen říct — synku, tyhle blbosti tam nepiš, budeš vypadat jako lhář, podvodník či úplný idiot.“ Ale to se nestalo. A tak soudce Balík vypadá přesně tak, jak mu to měl říci jeho otec...

Je ovšem opravdu k smíchu, když soudce Balík k odmítnutí základních lidských práv používá příklad stavby hladové zdi stavěné v letech 1360 — 1361! Tedy před téměř sedmi sty lety. Navíc je skutečně na pováženou, že na podporu tohoto srovnání cituje z literatury určené dětem, která má se skutečným děním v Praze čtrnáctého století skutečně jen málo co společného.

Stavba zdi byla zahájena z čistě strategického důvodu a hladomor vypukl v Praze až o rok později; výbornému fabulátorovi Václavu Cibulovi ale můžeme pochválit tuto angažovanou fikci, v níž poukazoval na moudrost otce vlasti, který již před dávnými stoletími myslel na blaho lidu — ne jako vládnoucí vyžírkové — ať již v době Cibulova psaní, nebo v současnosti.

Pokud si ovšem vyprávěnku tohoto druhu vezme za argument ústavní soudce, je to na pováženou. Škoda, že se neodvolal k obrozencům. Balbín například psal, že Karel IV. sám trávil několik hodin denně na stavbě zdi, aby šel lidu příkladem. No ale to by nemohl Balík současnému hradnímu pánu udělat. Představa, jak občan Klaus ve žluté vestě s nápisem Veřejná služba máchá někde v podhradí koštětem, je sice vtipná, ale pokud by se smetákem zacházel stejně neohrabaně jako svého času s tenisovou raketou, mohl by někoho zranit.

Mnohem horší ale je, jak naprosto zkreslil vládní Rooseveltův program tzv. Občanských sborů na ochranu přírody - Civilian Conservation Corps — C. C. C. Ten nabízel v době Velké hospodářské krize mladým lidem z těch nejchudších vrstev práci především na budování národních parků. Balík sice pěkně opsal nějaký text, ale buď ho nepochopil, nebo záměrně lže.

Píše: „Do akce byli zahrnuti všichni nezaměstnaní mladí muži ve věku od 17 do 28 let, při čemž se každý z nich musil zavázat, že zůstane ve službě po šest měsíců, vyjma, že by byl propuštěn dříve. Nejprve šli všichni do pravidelných vojenských táborů, kde byli podrobeni lékařské prohlídce, pak krátce vycvičeni a vybaveni oděvy a potřebným náčiním.“