Rallye a krok správným směrem

Ondřej Vaculík

Spory kolem automobilového závodu rallye by mohli vyřešit starostové. Netřeba jej ze shora zakazovat, stačilo by, kdyby žádná z obcí neumožnila jeho konání.

Scénář bývá vždycky podobný: Na obecní či městskou radu se dostaví zpravidla dva, někdy i tři dobře odění muži (ano, vždy muži) a téměř slavnostním tónem nadnesou, že obci se dostalo zvláštní cti, neboť jejím katastrem povede trasa automobilové rallye, které se v brdském kraji táhlejších kopců (to v našem případě) protkaných sítí romanticky se vlnících silniček velmi zalíbilo. Naším závodem aut v terénu, muži okamžitě pokračují, chceme pozdvihnout atraktivitu celého kraje, posílit váš nedomrlý turistický ruch a nabídnout lidem, příznivcům automobilového sportu, podívanou, na jakou jen tak nezapomenou. Jsme zkušenými organizátory již ixtého ročníku, zajišťujeme si všechna povolení, organizaci i pořadatelskou službu a neobávejte se, proti případným škodám jsme náležitě pojištěni. Po vás nechceme více, než abyste nám rallye na vašich místních komunikacích povolili, o čemž nepochybujeme; jste radní náležitě osvícení a jistě víte, že v tomto automobilovém sportu jsme na špici a k našim závodníkům patřily i takové legendy, jako byl věhlasný Charouz s legendárním spolujezdcem Schovánkem. - A muži sklapnou manažerské desky a hrdě se odporoučí.

V každé obecní radě vždy je někdo, kdo téměř okamžitě zareaguje: Myslím, pánové, že tady je to opravdu, opravdu bez diskusí a můžeme se hned usnést. - Čímž naznačí, že kdo by snad chtěl polemizovat o smyslu takového závodu, je, jak se říká, mimo mísu a ať se jde rovnou vycpat, dříve než cokoli promluví. Naštěstí blb bývá v radě jen jeden, takže po něm přec jen se rozhostí poněkud pochybovačné mlčení, které konečně někdo prolomí: Uvědomujete si, pánové, co nám to přinese? Uzavírky silnic, které zkomplikují lidem život, jinak nic. Zvýšené riziko škod, jejichž náprava se obtížně vymáhá, nemluvě o hrozbě výskytu karambolů, které mohou ohrožovat zdraví našich lidí. Žijeme v kapitalismu - no jakým právem si oni zavřou naše silnice, nemělo by se jim to zpoplatnit? — Kolega škarohlíd zas hledá negativa. Rallye patří k moderním adrenalinovým sportům, které teprve v této svobodné době se mohou náležitě rozvíjet. Rallye, kolego, má tisíce příznivců, to není žádné Loutkohraní, kde v přítmí sálu sedí padesát prostomyslných příznivců pimprlat. Když zpoplatnit, tak všem spravedlivě — ať i ti pimprlovci zaplatí nájem sálu. Atd. A tak se po zhruba hodinové diskusi nakonec dostatečně vyjeví, že rallye nepovolit bylo by pokládáno za projev zapšklosti a místní nesnesitelné strejcovitosti. Že rallye nešetří ani životní prostředí, zní pak už směšně a vlastně poraženecky.

Zajímavá věc: kdyby v obecních radách bylo více žen, rallye by si bezpochyby ani neškrtla, a přestože by ji nikdo přímo nezakázal, neměla by kudy jezdit. Ženy by nemusely nic složitě odůvodňovat, neboť — až na výjimky — rallye je pro ně nesmyslná už z podstaty, takže ani není důvod se jí zabývat, natož ji na radě schvalovat.

V našem Podbrdí se tento závod jel během let asi třikrát. Při posledním rychlém sjezdu z brdského sedla postranního hřebenu jeden automobil vylétl z trasy — vlivem prý náhlého poryvu větru (podnes se to vyšetřuje) — a vůz proraziv zeď z okrasných tvárnic skončil na hřbitově. Naštěstí cestou nikoho nesmetl, řidič vylezl z potlučeného auta a otřesen, nevěře vlastním očím, belhal se mezi kříži pryč.

Ještě několik let po závodě starosta obce urputně (a možná marně) se domáhal odškodnění za opravu hřbitovní zdi a nápravu povalených náhrobků. Muži, co se Charouzen a Schovánkem tak vehementně oháněli, nejen že závod nepojistili, ale navíc přestali brát mobilní telefony a jak se hloupě říká, jako by se po nich slehla zem.

Z hlediska tragedie, která se nyní stala při rallye v Lopeníku na svahu Bílých Karpat, měli jsme tenkrát v našem Podbrdí štěstí. Na povalené náhrobky chodili se lidé dívat z širého okolí. Takže když příště přišli na radnici znovu vyjednávat oni fámulové tohoto rizikového pasportu, jež by ženám nepříjemně čpěli penězi, jimiž se  rallye vytáčí do smrtonosné rychlosti, zaznělo jim v ústrety téměř sborově — ne! (Mezi starosty panuje solidarita.) Pouze jeden člen rady mlčel, a to ten, co bývá jen jeden.

Velice mě to mrzí! Měli jsme o tom psát už dříve. Kudy totiž tato rallye projela, tam získali zkušenosti, a už ji nechtějí. A tak se pozvolna musela přemístit až do Bílých Karpat. Škoda čtyř životů, modlíme se za ně. Vůbec není třeba dlouze zvažovat, zda má stát rallye zakázat. Ti naši státní chlapáci o tom budou mudrovat podobně jako naše rada, jen poněkud, jak se teď říká, sofistikovaněji: zdůrazní hledisko svobodné volby a budou se snažit nastavit rallye nové, přísnější podmínky, což budou považovat za krok správným směrem. O tom, zda nové podmínky skutečně zaručí bezpečnost, aby výčet sedmadvaceti mrtvých v novodobé historii naší rallye už byl uzavřený, nebudou chtít spekulovat, atd.

Úplně postačí, když všichni starostové (starostky netřeba ani oslovovat), mezi nimiž panuje solidarita, prostě nepustí rallye na své místní komunikace. Ať ten sport klidně je, aby si nemohl stěžovat, že ho někdo zakázal. Ať je zakonzervovaný. Naštěstí je to v moci obecních samospráv, které jediným rozhodnutím, jediným slovem mohou zajistit, že rallye už nikdy nikomu nepřinese smrt a nenapáchá ani jiné škody.