17. listopad - co je demokracie?

Demokracie předpokládá svrchovanost lidu, nikoliv naopak pohrdání lidmi za to, že se rozhodují „špatně“. V naší demokracii selhávají spíše elity.

Po roce se opět blíží den boje za svobodu a demokracii, 17. listopad. Je to tři roky, co jsem v rámci iniciativy Inventura demokracie dával různým veřejně známým osobnostem anketní otázku, co podle nich nejvíc schází naší demokracii po dvaceti letech. Dnes bych se jich na něco takového už neptal. Anebo bych svou otázku formuloval jinak, třeba takhle: Považujete systém, ve kterém žijeme, za demokratický a co si pod demokracií vůbec představujete?

Už nějakou dobu se říká, že to s naší demokracií není moc slavné. Často se po masarykovsku opakuje, že máme demokracii, ale chybí nám demokraté. Co se tím myslí? Znamená to, že čeští občané nejsou pro demokracii dostatečně zralí nebo že nám schází demokraticky smýšlející elity, především politikové?

Asi tak trochu oboje, ale ani s jedním úplně nesouhlasím. Trochu z toho plyne, že máme docela konkrétní představu o tom, jací by politici měli být. A občané by měli volit jen takové zástupce, kteří tomu odpovídají. Uvědomělý a vzdělaný volič se podle toho pozná asi tak, že volí ty správné politiky. Představa je to zvláštní: vláda lidu se scvrkává na výběr několika politiků, které jsme mu ochotni uznat. Když občané volí jinak, mluví se hned o jejich nevzdělanosti, o lůze, o nebezpečí lidové diktatury, o tom, jak voliči podléhají demagogům či populistům.

Co když je ale celá úvaha o tom, že náš hlavní problém spočívá v nedostatku demokratů, zavádějící? Možná není chyba v demokratech, ale v demokracii. Opravdu ji u nás máme? To záleží na tom, co přesně demokracií myslíme. Proto je důležité se nejprve shodnout na tom, co podle nás demokracie vůbec je. S tímto termínem sice operuje kdekdo, mnohdy se ale za demokracii považuje leccos, co s ní nemá moc společného.

Jak se například mohou za demokraty považovat lidé, kteří by rádi zavedli daňové a vzdělanostní censy? Co je demokratického na tom, že omezím volební právo na ty, kteří dosáhli určitého vzdělání nebo kteří odvádí určitou sumu na daních? Pokud určitou skupinu lidí neuznávám hodnou volebního práva, tak nejsem zastáncem demokracie, ale pouze její omezené verze - demokracie pro elitu, kterou definuji určitým způsobem.

Někdo může namítnout, že takové omezení může být velmi prospěšné. Lidé jsou slabí, nevzdělaní, nechají se snadno obalamutit a pro demokracii samotnou může být žádoucí, když se volební právo trochu omezí. Stačí se podívat na některé současné prezidentské kandidáty, kteří mají šanci zvítězit. Ale i kdyby se prezidentem stal Miloš Zeman, Tomio Okamura nebo ještě někdo horší, není to podle mne žádný důkaz o škodlivosti volebního práva či o neschopnosti lidu demokraticky rozhodovat.

Úspěch i toho největšího demagoga či populisty se odvíjí od neschopnosti současné politické elity plnit to, co po ní veřejnost žádá. To, jak občané volí, není náhoda. Stejně tak nebyly žádnou shodou okolností výsledky letošních krajských voleb.

Censy demokracii zužují. My ji ale potřebujeme rozšiřovat. K tomu je nutné nebát se lidu, o který jde v demokracii především. Pokud k němu budeme přistupovat jako k nebezpečné a nevzdělané lůze a budeme ho vylučovat z veřejných záležitostí, tak se nemůžeme divit tomu, když se od nás začne vzdalovat a naopak se přimkne k někomu, kdo se bude tvářit, že mu naslouchá.

Tím nechci říct, že je neomylný. Určitě najdeme mnoho situací, kdy se rozhodl špatně. Existují také otázky, o kterých by rozhodovat neměl asi vůbec, např. trest smrti. Jen si myslím, že za chyby, které se mu vyčítají nejvíc a z kterých se odvozují závěry o jeho náchylnosti k diktatuře, ve skutečnosti nemůže. A nakonec i různé přechody k nedemokratickým režimům jsou více než vinou občanů selháním jeho politických představitelů. To je příklad Adolfa Hitlera a NSDAP a stejně tak i KSČ v Československu. Ani nacisté, ani komunisté nedostali tak silný demokratický mandát, který by jim umožnil, aby sami vládli.

Demokracie, ve které žijeme, je omezená. Do určité míry taková bude vždycky. Některých věkových omezení se asi nezbavíme a stejně tak přímá demokracie není v mnoha ohledech prakticky uskutečnitelná. Důležité je, jakým směrem se systém, ve kterém žijeme, vyvíjí, zda k větší či menší demokratizaci. V reakci na problémy, které zažíváme, zaznívají oba hlasy.

Důležité je, že ten, kdo za ně nese vinu, nejsou z větší části občané, ale politická a ekonomická elita, proto nedává smysl, aby se naše potíže řešily tím, že omezíme právě lid. Nabízí se otázka, jak a v čem přesně demokratičnost zvětšovat. To už ale přesahuje téma tohoto článku. Prozatím si můžeme vystačit s názvem demonstrace, kterou 17. listopadu pořádá Stop vládě: „Demokracie vypadá jinak“.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Právo a povinnost Pátek, 9.Listopadu 2012, 11:28:22

Vážené dámy a pánové,
volby s sebou nesou jeden trvalý problém.
S právem volit na sebe vzal člověk i povinnost vyznat se v tom, co je předmětem volby.
Protože od konce středověku, tedy zhruba od počátku osvícenství, jsou obecně vyžadována především práva a nikoliv povinnosti, nemůže princip volby plnit svoji základní funkci, tj. přiblížení se ke stavu obecného dobra.
S pozdravem a přáním všeho dobrého
Jiří Vyleťal

Aleš Morbicer - Ostrava

Pátek, 9.Listopadu 2012, 16:11:48

To se ovšem pletete, vážený pane.
Každý člověk denně činí volby, u kterých nemá nejmenší tušení, co vše je předmětem volby.
Pokud jde o demokratickou politiku, její hlavní pojistkou proti naznačenému je, že se volba činí na určité, časově pevně ohraničené období. Pak musí být opakována.
Jinými slovy - podstatou demokratické politiky je (nebo by měl být) nejen program, kterému v jeho šíři určitě nebudou všichni do detailu rozumět, ale i to, jestli se strany u moci tomuto programu a jeho chápání nezpronevěřují z důvodů jiných, než nutných. Nedávno o tom tady mluvil Ivan Štampach...
Vždycky přece člověk při opakované volbě bere do úvahy, jestli ti, kterým minule dal hlas, jeho důvěru (příliš) nezneužili, ne?

Pokud jde o "censy", souhlasím s autorem, že ústup od všeobecného a rovného volebního práva, jakkoliv zdůvodněný, by byl prohrou a začátkem konce.

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Pátek, 9.Listopadu 2012, 17:47:1

Mohu se zeptat, v čem přesně se pletu? Tím, že člověk denně činí volby, u kterých nemá nejmenší tušení, co vše je předmětem volby, byste mohl zpobybnit veškeré lidské konání. Dalo by se pak na základě toho říct, že všichni lidé jsou vlastně nesvéprávní. Potom ale nemá smysl vůbec usilovat o nějakou demokracii. Určitě nemám nic proti časově ohraničeným mandátům - naopak. Jen si myslím, že v současné podobě tato pojistka není příliš účinná.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 9.Listopadu 2012, 18:36:54

Myslím, že pan Morbicer reagoval na příspěvek pana Vyleťala (s tím předmětem volby), ne na vás.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 9.Listopadu 2012, 18:47:27

Také si myslím, že ústup od všeobecného a rovného volebního práva je naprosto nemyslitelný. Ale aktivní občanský postoj (pokud právě on je myšlen tou povinností vyznat se v předmětu volby) je důležitý a k jeho zaujetí by měl být člověk vychováván už od dětství. Bez toho se demokracie dělat nedá. Chce to kvalitní učitele, ale není to jen věcí školy. Nejsem si jistá, zda škola ve výuce společenských věd dokáže být naprosto neideologická. I s názorovou pluralitou je třeba počítat. Rodiče by na tom měli aktivně zapracovat také, jenže ti právě mohou být občansky zcela nezralí.

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Pátek, 9.Listopadu 2012, 19:39:12

Tak to se omlouvám za nepozornost.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Volba a odpovědnost s ní spojená Pátek, 9.Listopadu 2012, 23:09:23

Vážené dámy a pánové,
reakce pana Morbicera byla adresována opravdu mně, musím tedy odpovědět.
Ano, volbou se vyjadřujeme především k tomu, co se má dít v nadcházejícím období (dlouhodobější perspektiva je ovšem více než žádoucí), ale pojímat volbu ve smyslu pokusu, resp. pokusu-omylu, dobré není. V sázce mohou totiž být, a často také jsou, lidské životy. Život je také dost krátký na to, abychom v něm opakovaně promrhávali čtyřletá období jenom proto, že se neobtěžujeme rozpoznat evidentně prolhané předvolební sliby. Viz volby z května 2010.
Jistěže člověk často volí nebo je nucen cosi volit a přitom mu schází potřebné informace. Jenže to právě nemá být případ voleb, a už vůbec to nesmí být případ voleb demokratických. Např. před květnem 2010 pravicové strany mluvili o škrtech, o zpoplatňování školství, zdravotnictví apod. V podstatě nelhaly (lhaly "jen" ve věci zvyšování daní) a nadto z dosavadních zkušeností s nimi mohl každý usoudit, že jejich politika bude politikou sociálního barbarství. Přesto je volilo 47% těch, kteří k volebním urnám dorazili. O co jde tedy jiného než o neodpovědnost a hazard, když vše potřebné k poznání toho, co volím, je k dispozici?
Těmto kolapsům coby následkům špatné volby by se dalo pochopitelně předejít. Jenže k tomu je třeba vyspělejší politické kultury, která nedovoluje překračovat akceptovatelné meze. To je u nás ovšem hudba daleké budoucnosti. A navíc stav, do něhož přivedla globalizace západoevropské společnosti, není politickému gentlemanství ani trochu nakloněn.
Ve vyspělých zemích Západu se před nástupem globalizace také střídaly u moci strany spíše pravicové se stranami spíše levicovými, avšak sociální smír zůstával zachován. Obyčejný občan nepociťoval nějaké větší změny. Strany věděly, co si mohou dovolit. Existovala politická kultura a leckde ještě existuje. Globalizace zostřila poměry a zasela konflikty. U nás jsme neměli zkušenost poválečné výstavby sociálního státu a s ním spojené mentality solidarity, a tak jsme ze Západu převzali výhradně konfliktní složku politického soutěžení.
Svévolnému počínání vítězných politických sil po volbách lze rovněž předejít cestou zákona. K tomu je ovšem třeba kvalitní a konkrétní ústavy, jakož i ústavních zákonů a hbitého ústavního soudu. Také všeobecné úcty k zákonům. To vše u nás bolestně chybí.
Omlouvám se za zdlouhavou odpověď a přeji dobrou noc.
Váš Jiří Vyleťal

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Panu Bicanovi Sobota, 10.Listopadu 2012, 06:42:40

Modelovat úplně přesně pohyb auta po vozovce je teoreticky nemožné (anžto na určité úrovni už to začíná být dost chaotické... třeba vliv povrchu na tření gumy a tím pádem brzdnou dráhu... :-). Ale dá se to modelovat dost přesně na to, aby jeden mohl dostat řidičák.
Mimochodem k volbám taky nechodíme úplně všichni: http://www.youtube.com/watch?v=senvInneiRE

Aleš Morbicer - Ostrava

Sobota, 10.Listopadu 2012, 20:22:34

Víte pane Vyleťale, je velmi ošidné prohlásit voliče, kteří nevolili podle vašich představ, za neodpovědné hazardéry.

Pokud jde o strany, které věděly, co si mohou dovolit - členská základna politických stran se od těch časů značně snížila. Má to nějaký vliv?

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Nevolili především podle svých představ Sobota, 10.Listopadu 2012, 21:19:35

Vážený pane Morbicere,
je přece zhola nemožné, aby 47% voličů z května 2010 - což znamená odhadem tak 2 až 3 miliony lidí - bylo spokojeno se sociálními škrty a počínáním současné vlády. Tolik lidí k elitě, která by z toho měla nějaké výhody, patřit nemůže. Ti lidé prostě volili proti vlastním zájmům.
Podívejte se, když se sejde na Václavském nám. 100 000 lidí, aby volali po odstoupení vlády, je přece z hlediska pravděpodobnosti jasné, že tam bude alespoň 20% těch, kteří některou ze stran Nečasovy vládní koalice volili.
Ostatně, znám ze svého okolí řadu lidí, kteří volili VV, TOP09 a ODS (také lidovce) a dnes nadávají kudy chodí. Nemyslím, že nadávají zrovna na sebe.
Mějte se moc hezky a dobrou noc.
Jiří Vyleťal

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.