Druhá volba prezidenta proběhla 27. května 1920 přibližně tři měsíce po přijetí ústavy a volbě nové poslanecké sněmovny. Bylo to následující den poté, co se nově zvolené (tedy nikoliv již jen revoluční) Národní shromáždění sešlo. Ústava mimo jiné v hlavě třetí upravila status prezidenta a způsob jeho volby.
Nový zastupitelský sbor čítal 423 zastupitelů (281 poslanců a 142 senátorů). Poslanci byli zvoleni v rovných přímých volbách, v poměrném volebním systému. Sbor tedy zahrnoval jak poslance německé národnosti a Maďary, tak také reprezentanty Podkarpatské Rusi.
Volba se uskutečnila na společné schůzi obou komor Národního shromáždění, jak to stanovil § 38 Ústavy, a byla to zcela zvláštní schůze jen pro volbu prezidenta.
Schůzi v 11:35 zahájil a dále ji řídil předseda sněmovny František Tomášek. Konstatoval, že je přítomno 270 poslanců (z toho 6 žen) a 134 senátorů.
Tentokrát byla uspořádána tajná volba s předtištěnými hlasovacími lístky. Kandidáti byli již dva, dosavadní („revoluční“) prezident Tomáš Masaryk a německý kandidát Prof. Dr. August Nägele. Volba se odehrávala v rozjitřené atmosféře s nepřehlédnutelným napětím mezi některými českými a německými poslanci. O zákonodárcích ostatních národností (Maďarech, Polácích, Rusínech) se prameny nezmiňují.
Volba byla sice tajná, ale atmosféra v sále standardům tajné volby, jak jsme na ně zvyklí dnes, tak úplně neodpovídala. Poslanci a senátoři odevzdávali lístky do urny, která stála na exponovaném místě před předsednickou katedrou, a byli hlasitě vyvoláváni předsedajícím volby, kterým byl zapisovatel volební komise poslanec Špatný. Masaryk ani druhý kandidát nebyli volbě přítomni a nepronesli ani žádné volební řeči.
Volební komise, respektive dva zapisovatelé a další (celkem 8 osob) byli určeni předsedajícím volby. Úvodní procedurální řeči byli poměrně stručné a krátké, takže vlastní volba začala ještě před dvanáctou hodinou. Při poučeních protestovali zejména němečtí poslanci, protože instrukce pronášené předsedajícím volby poslancem Špatným, byly sice v souladu s § 49 Jednacího rádu sněmoven respektive Národního shromáždění, nikoliv ale s obecnými principy sebeurčení. Někteří němečtí poslanci proto prožívali volbu jako příkoří, ať již z objektivních nebo subjektivních důvodů. Dávali to najevo hlasitými protesty.
V obřadnosti veřejného vyvolávání poslanců k volbě se jistě odráželo monumentální pojetí významu prezidentského úřadu. Procedura veřejného vyvolávání trvala přibližně 40 minut a byla při ní mírně zkomolena jména asi 2 německých poslanců.
Ve 12:20 byla volba skončena a následovalo skrutinium (sčítání hlasů), které bylo hotovo přibližně ve 12:45. Poté byl vyhlášen výsledek: Volba dopadla úspěšně pro prezidenta Masaryka, který obdržel 284 platných hlasů. Protikandidát získal 61 hlasů a 66 hlasů bylo neplatných. Volba nebyla tedy ani zdaleka tak jednoznačná, jako v roce 1918.
V 1 hodinu 19 minut byl do sněmovny uveden Masaryk, aby složil prezidentský slib – jeho vstup provázely hlasité ovace a holdování.
Poté došlo k bezprecedentnímu a málo známému kroku. Poslanci německé národnosti byli vyzváni (v narážce na nedávný Masarykův výrok o „kolonistech“), aby opustili sál. Učinili tak všichni, vyjma sociálních demokratů, kteří byli vůči československém státu dlouhodobě loajální. Poté složil Masaryk slib:
Vykonali jsme tím - jak znovu pravím - svou samozřejmou, ústavně nám připadající povinnost a teď jest na Vás, pane presidente, abyste také Vy vykonal povinnost, kterou Vám ústava naší republiky ukládá. Jest Vám vykonati slib na ústavu. Pan president vykoná slib tento podle §u 65. ústavní listiny do mých rukou. Přečtu formuli slibu, pan president pronese slovo „slibuji“ a podá mi ruku. Formule slibu zní: „Slibuji před Národním shromážděním na svou cest a svědomí, že budu dbáti blaha republiky i lidu a šetřiti ústavních i jiných zákonů.“
President republiky T. G. Masaryk: Slibuju! (Výborně! Bouřlivý, dlouho trvající potlesk.)
Předseda Tomášek (zvoní): Tím akt slibu na ústavu jest vykonán, předpisu ústavy učiněno zadost, denní pořádek dnešní schůze jest vyřízen a mně nezbývá teď, než jen radostná a přemilá povinnost, abych Vám, pane presidente, k výsledku jako první jménem Národního shromáždění co nejvroucněji blahopřál (Výborně! Potlesk.).
Zasedání zakončila hymna a po necelých dvou hodinách byla schůze definitivně ukončena v 1:32. Československo mělo prvního ústavně zvoleného prezidenta, který již ale v tu dobu byl žijící legendou.
Prezident Masaryk – druhá volba
Seriál o prezidentských volbách pokračuje popisem druhé volby Tomáše Masaryka v květnu 1920, poznamenané napětím mezi poslanci české a německé národnosti.
