Ve čtvrtek minulého týdne jsem ve služebním autě zažila „den s Radiožurnálem“. Byla to zajímavá zkušenost, v rozhlase obvykle buď poslouchám Vltavu, pro kterou pracuji, nebo neposlouchám nic a pracuji. Dopolední Radiožurnál mi nabídl zejména dopravní informace (kvůli nim je zřejmě nejposlouchanější stanicí veřejnoprávního rádia) a kromě toho pomazánkové máslo. Podle dopoledního zpravodajství by pomazánkové máslo bylo největší aférou i starostí české politiky, na něm se mají prověřovat schopnosti českého zastoupení u EU a ve výsledku by mělo způsobit, že Česko z Evropské unie odejde a práskne za sebou dveřmi. Bylo to hloupé, šovinistické a manipulativní zpravodajství, které doslova dělalo neustálým opakováním z komára velblouda a z lidí voly.

Věc v umělohmotném kelímku, nazvaná Pomazánkové máslo, se začala u nás vyrábět někdy v 80. letech. Když se republika rozdělila a věc přestala být výrobkem československého mlékárenského průmyslu, Slovensko výrobek nazvalo jinak. Česko tak neučinilo, což se stalo předmětem kritiky Evropské komise a nakonec i výroku Evropského soudního dvora. Slovo máslo prostě nemá v názvu co dělat, máslo to není a já vůbec nechápu, proč se naši výrobci toho názvu tak tvrdohlavě celá léta drželi. Kdyby od něj ustoupili hned, k žádnému soudu by nedošlo, dnes bychom si na původní název ani nevzpomněli a s chutí konzumovali věc pod novým jménem. Je to docela dobré mazání na chleba, ale ani název „roztíratelný tuk“ mu nepřísluší, vůbec v názvu nemá být slovo tuk, protože o ten jde jaksi opačně. Pomazánka je dobrá právě proto, že je dietní, málo tučná, našlehaná. Roztíratelný tuk je Perla nebo Rama, moje babička by řekla margarín.

Šovinističtí komentátoři sarkasticky upozorňují na to, jakými pitomostmi se to zabývá Evropská unie, mně však při tom vysílání i četbě jejich komentářů spíš napadlo, že snad ti představitelé našeho hospodářství, kteří se tak zbytečně točí na pomazánkovém másle (jehož obdobu najdeme v každé německé samoobsluze a z etikety se snadno dovtípíme, oč jde), jsou jakýmisi temnými silami placeni za to, aby takové zbytečné soudy prohrávali a zaměstnávali tak evropské instituce blbostmi. Pomazánkové máslo žádný kulturní odkaz není a může se jmenovat jakkoli jinak, nic se nestane.

A teď k té marmeládě.