Temná levice ústavů

Levice by neměla odmítat větší podporu pěstounské péči jenom proto, že přichází od ministra Drábka. Odpor levicových poslanců proti novele zákonů o sociálněprávní ochraně dětí je projevem konzervativního smýšlení části levice.

Za vlády Vladimíra Špidly vznikla potřeba implementovat antidiskriminační směrnice EU a vláda tedy navrhla antidiskriminační zákon. Jeho podstatou je to, že diskriminace – v určitých právních oblastech, např. v zaměstnání - není jen neslušností či necivilizovaností, nýbrž protiprávním jednáním a že oběti mají mít právo si vynutit u soudu, aby nebyly diskriminovány. Toto (velmi potenciální) omezení zvůle mocných se pochopitelně nelíbilo ODS, která vždy hájila „svobodu“ silnějších a bohatších jednat podle předsudků. Proti se však postavila i KSČM – prý že je třeba nejprve zrušit lustrační zákon.

Když zákon neprošel, navrhla jej znovu Topolánkova vláda, ovšem již ve značně okleštěné podobě. Tentokrát byli proti nejen komunisté, nýbrž i ČSSD, prý že je zákon moc okleštěný. Antidiskriminační zákon nakonec v platnost vstoupil až v září 2009 a dává jak obětem diskriminace, tak i nevládním organizacím, ale i ombudsmanovi poměrně málo práv, takže třeba propuštění zaměstnance z důvodů povinností k rodině nebo politického smýšlení je nepostižitelné. Za tento – pro období ekonomické krize dosti nedostatečný – stav je odpovědná i česká levice, která by sice měla hájit ty slabší, ovšem v této otázce se projevila jaksi opačně, nejasně, proti-lidskoprávně, temně.

Podobná situace nastává dnes při schvalování novely zákonů o sociálněprávní ochraně dětí, kterou navrhlo Ministerstvo práce a sociálních věcí a kterou nedávno vetoval prezident Klaus. Novela vychází – vcelku umírněně – vstříc letitému volání nejen lidskoprávních organizací po snížení počtu dětí umísťovaných do ústavní výchovy a po lepší práci sociálních pracovníků s rodinami, které se dostaly do problémů. Současná situace představuje nejen zásahy do lidských práv rodin (děti jsou pochopitelně odebírány zejména těm sociálně nejslabším), kvůli čemuž již Česká republika prohrála několik sporů u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, ale je i velmi nákladná finančně (jedno dítě v ústavu stojí od 23 do 41 tisíc Kč měsíčně). Jedním z mnoha prostředků je i modernizace úpravy pěstounské péče, v jejímž rámci jsou také zvyšovány dávky pěstounské péče. Jde mimochodem o jediný případ, kdy ministr Drábek někomu zvyšuje dávky; všem ostatním dávky pouze škrtá. Jenže levice je opět proti.

Levicoví poslanci a senátoři uvedli velké množství argumentů proti této novele. Samozřejmě, o mnohých detailech této rozsáhlé novely měnící 17 zákonů lze diskutovat. Jako celek je však tato argumentace nepřesvědčivá, zčásti demagogická, zčásti pře-opatrná, což kontrastuje s hlasováním levice o jiných zákonech, kde obdobné pochybnosti nevadí. Navíc, ohledně péče o děti, o něž se nemohou starat jejich biologičtí rodiče, není žádné řešení ideální – ideální by byla právě dobrá péče vlastních rodičů. Každé jiné řešení je vždy hledáním toho nejméně špatného. Není proto správné např. emocionální odmítání pěstounské péče na dobu přechodnou, která prý neumožní dítěti získat skutečné zázemí. Tato forma je totiž určena k řešení dočasných situací (např. rodiče jsou v nemocnici či ve vězení). Cožpak by bylo lepší, aby dítě strávilo toto mezidobí v ústavu?

Hlavním tématem novely se stal spor mezi podporou pěstounské péče a strachem, že dětské domovy budou zanikat. A zde levice v podstatě deklarovala, že jí jde o udržení současné sítě ústavů. Přitom zákon ústavy přímo neruší a podle mě ani nikdo nepočítá s tím, že by všechny ústavy zanikly. Zákon však má ústavy vystavit větší „konkurenci“ a předpokládá se, že zlepšení podmínek pro pěstounství a lepší práce s biologickou rodinou učiní mnohé ústavy (určitě ne všechny) zbytečnými. Jenže má být zachovávání ústavů opravdu cílem? Cílem je přece péče o děti. Pokud tuto péči zajistí pěstouni levněji (což je nepochybné) a kvalitněji (neboť péče pěstounů může být zpravidla individuálnější), pak ústavy není třeba udržovat. A pokud bude potřeba méně ústavů i z toho důvodu, že stát namísto odebrání dětí chudé rodině pomůže třeba přidělením sociálního bytu, pak ještě lépe.

Na všechny tyto racionální argumenty, za kterými stojí i stínová ministryně ČSSD pro lidská práva Michaela Marksová-Tominová či levicové lidkskoprávní osobnosti typu Anny Šabatové, však levicoví politici neslyší. Namísto toho předseda ČSSD pochválí veto pravicového prezidenta Klause, který pěstouny obviňuje ze ziskuchtivosti. Je skutečně zajímavé, že prezident, apoštol kapitalismu, náhle staví zájem o práci s dětmi na straně jedné a finanční motivaci na straně druhé, proti sobě. Klaus tak vlastně pěstounům vyčítá, že se svou náročnou prací chtějí – také – uživit.

Lze jen spekulovat, co je skutečnou motivací obou levicových stran. Je to jen neschopnost si představit, že by ministr Drábek mohl navrhnout také něco dobrého? Nepochybuji o tom, že ministr Drábek je zlý člověk, který velmi škodí mnoha lidem, viz tři hlavní „vychytávky“ Drábkovy sociální reformy, proti kterým nyní dělá kampaň ProAlt: veřejná služba, DONEZ a sKarty. Podobně však jako i ten největší světec má své hříchy, může naopak i ten nejnegativnější politik činit dobré kroky. Levicové strany tímto postupem pouze posilují dojem, že jsou zkrátka proti všemu, co vláda dělá, a to z principu. Tím mohou devalvovat své argumenty proti jiným „reformám“ (např. opt-out z důchodového systému, nadstandard ve zdravotnictví, školné aj.), kde je třeba s jejich kritikou souhlasit.

Nelze však pominout, že v jádru argumentace levice skutečně může být určité politické přesvědčení. Je to konzervativní a etatistická podpora ústavů, snad hrdost na český systém, do kterého si přece nenecháme ze zahraničí mluvit. Je to myšlení ignorující lidskoprávní vývoj posledních desetiletí, myšlení akcentující kontrolu a pořádek, myšlení, jemuž část pravice právem vyčítá opomíjení hodnoty svobody.

Jeden ze čtenářů napsal k tomuto tématu do diskuse u blogu Michaely Marksové-Tominové, následující názor: „Kojenecké ústavy zachovat a k nim zřídit výchovné tábory pro starší děti, na jejichž výchovu nestačí rodiče. Vzít si příklad z Velké Británie, kde odebírají děti cikánským nepřizpůsobivým (velmi slušně řečeno!) rodinám a dávají je do těchto výchovných táborů. Za ty přídavky, které se tím pádem rodičům odeberou, se budou mít ty děti královsky a ještě z nich něco pořádného vyroste!“ Nemyslím, že by (všichni) levicoví odpůrci novely smýšleli takto represivně. Ale obávám se, že mnozí liberálněji smýšlející voliči to v dnešní době plné zjednodušení nebudou schopni rozlišovat.

A co si myslíte vy? Diskuse (22 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Sobota, 20.Října 2012, 11:40:26

Podporuji stanovisko Pavla Čižinského. Pokud by se našly rodiny, které by přijaly děti jinak odkázané na ústavu, dával bych rodinné výchově rozhodně přednost.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 20.Října 2012, 14:17:27

Jako dítě jsem měla hrůzu z toho, že bych musela jít, byť jen na pár dní, do nemocnice, natož do nějakého ústavu bez špetky soukromí. Měla jsem štěstí, že jsem nemusela.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Pozor na ideologie z lidskoprávní strany Neděle, 21.Října 2012, 09:55:30

Při důrazu na lidská práva nelze jen myslet na svobodu rozhodování jednotlivce, ale také na dlouhodobou kvalitu lidského života i jeho společnosti. Stejně jako není dobré klást důraz na zachování ústavů v plném počtu, ale také na jejich co nejrychlejší zrušení. Vhodné je pokračovat v podpoře pěstounské péče, ale nikoli té profesionální po západním vzoru, kde dítě střídá pěstouny a oni se pěstounské péči věnují především na "kšeft". To přece levicové vůbec není... Podporujme proto dlouhodobou pěstounskou péči, která dá dětem vztahový základ pro budoucí život. Ihned rušit náš ústavní systém by byl koncepční nesmysl. Stejně jako je nepříjemné, že jsou lidé ve věznicích, nemocnicích, léčebnách, i kojenecké ústavy a dětské domovy budou vždy pro určitý okruh lidí potřeba. A je dobré, že tuto záchrannou síť máme.

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 21.Října 2012, 11:38:43

Ještě zbývá otázka, co bude s dětmi se zdravotním postižením, kterých je v ústavech významný díl, ne-li většina.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

Pár poznámek Neděle, 21.Října 2012, 16:00:19


Levice v Parlamentu neodmítla příslušný návrh zákona proto, že by byla proti pěstounské péči, či proto, že je z dílny ministra Drábka.

Téměř všichni levicoví zákonodárci se vyjádřili pro posílení role pěstounské péče a schvalují i některé návrhy zákonů ministra Drábka. Tento zákon však zjevně považují za věcně špatný.

Stačilo by si přečíst jejich věcné argumenty uvedené při projednávání tohoto návrhu zákona jak ve Sněmovně, tak v Senátu.
Ve Sněmovně zde: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?O=6&T=564
V Senátu zde: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=8&IS=4839&D=20.07.2012#b13012

Mnohé již uvedli pánové Unger a Klusáček výše. Zasvěcené kritické stanovisko k návrhu zákona lze nalézt například i na stránkách Fondu ohrožených dětí, zde: www.fod.cz

Za zcela účelové (a tedy nefér) považuji od autora uvedení onoho citátu z diskuze pod textem Michaely Marksové-Tomínové na Aktuálně cz. Tam lze nalézt i příspěvky zcela racionální pro i proti tomuto zákonu. Sama autorka pak v diskuzi přiznává, že „rychlost změny je příliš velká“.

Kdybych byl zákonodárcem, také bych pro tento návrh zákona nehlasoval a požadoval bych jeho přepracování. S manželkou totiž v pěstounské péči dítě vychováváme.

Vím, o čem to je …

P.S. Nezastávám se levicových zákonodárců, mám jen úctu k faktům. Za což dnes asi sluší omluva …

Foto_vetsi

Pavel Čižinský - Praha

zájem dětí versus zájem ústavů Neděle, 21.Října 2012, 22:51:54

K panu Molnárovi:
Píšete o úctě k faktům, avšak žádná konkrétní fakta neuvádíte. Pouze odkazujete na vyjádření zákonodárců a na vyjádření Fondu ohrožených dětí (jehož Klokánkům novela snižuje příspěvky a jehož spojenectví s ostatními ústavy je spíše situační).
Já jsem napsal, že o mnohých jednotlivostech by šlo zřejmě diskutovat. Jenže byla to levice, kdo diskusi o konkrétních otázkách odmítl. V Senátu to celkem hezky vyjádřila senátorka ČSSD Terelmešová: „….Tyto nedostatky řeší pozměňovací návrhy ústavně-právního výboru. Mám dojem, že jich bylo asi 17, a chtěla bych výboru za tuto práci velice poděkovat, a samozřejmě i panu senátorovi Lebedovi, který připravil dalších 18 pozměňovacích návrhů. Do Senátu byl tedy opět předán zákon, který bez úpravy, kterou by vlastně učinil Senát, by byl nefunkční. ALE Z VĚCNÝCH DŮVODŮ, KTEČRÉ JSEM VÝŠE UVEDLA, NAVRHUJI ZAMÍTNUTÍ TÉTO NOVELY. MĚLI BYCHOM SI UVĚDOMIT, ŽE PLOŠNOU PREFERENCÍ PĚSTOUNSKÉ PÉČE, AŤ TO PŘEDKLADATELÉ POPÍRAJÍ, JAK CHTĚJÍ, DOJDE K OMEZOVÁNÍ A POSTUPNÉMU RUŠENÍ INSTITUCIONÁLNÍ PÉČE. Pokud ale pěstounská péče selže v tomto velkém měřítku, anebo se pěstoun pro děti vůbec nenajde, a my ta zařízení už mít nebudeme, nebo omezíme jejich činnost tak, že prostě zúžíme počet těchto zařízení na několik, kam potom dítě umístíme. Z tohoto důvodu tedy navrhuji zamítnutí předkládané novely.“ (viz Vámi uvedený link na diskusi v Senátu, druhé vystoupení této senátorky).
Takže přeložme si řeč senátorky Terelmešové do jasnějších vět: Senát tam pozměnil/opravil řadu jednotlivostí. Senát by tam mohl změnit/opravit i spoustu dalších věcí. Jenže my to nechceme, my chceme zamítnout zákon jako celek, protože se BOJÍME OMEZOVÁNÍ A RUŠENÍ INSTITUCIONÁLNÍ PÉČE, TEDY ÚSTAVŮ. My nepřipustíme žádnou modernizaci sociálněprávní ochrany dětí, pokud bude ohrožovat ústavy.
Promiňte, ale zde vidím, zásadní rozpor mezi dvěma tvrzeními:
1) Pěstounská péče je obecně lepší než péče ústavní, a je tedy v zájmu dětí pěstounskou péči preferovat (na tomto se shodne i většina odpůrců novely, i Vy se snad v tomto směru vyjadřujete, sama paní senátorka v Poslanecké sněmovně pak řekla mj.“ „… je nutné si říci, že opravdu pěstounská péče je nejvhodnější náhradní péčí o dítě.“), na straně jedné, a
2) Plošná preference pěstounské péče ohrožuje ústavy, a je tedy v zájmu ústavů, aby pěstounská péče preferována nebyla, na straně druhé.
Obávám se, že poslanci skutečně volí mezi zájmem dětí a zájmem ústavů. Levice tvrdí, že zachování ústavů je v zájmu dětí. No, dobře, tak tedy zachovejme ústavy, ale prázdné (či prázdnější), prostě jen pro případ, že by v budoucnu pěstounská péče selhala. Ale blokovat kvůli tomu modernizaci celého systému sociálněprávní ochrany dětí, to už jde jednoznačně proti veřejnému zájmu.
Levice tvrdí, že (opět cituji senátorku Terelmešovou ve Sněmovně) „…záměr je správný, ale řešení je uspěchané, radikální, někdy až revoluční.“ Tak proč tedy v Senátu to řešení nezmírnili? Ne, opravdu. V argumentaci levice je rozpor, není přesvědčivá.

Foto_vetsi

Pavel Čižinský - Praha

k panu Ungrovi Neděle, 21.Října 2012, 23:22:1

Nevím, co myslíte "ideologií z lidskoprávní strany". Já pouze tvrdím, že obecně (samozřejmě mohou být špatní pěstouni a výborné ústavy) je individuální péče lepší než péče ústavní. Tento závěr již dle mého názoru nelze považovat za ideologii.
Naopak bych z jisté ideologičnosti podezíral Vaši představu onoho pěstounství na kšeft. Jak jsem už napsal, zájem o práci s dětmi nelze stavět proti zájmu dostávat za práci pěstounů odměnu. Zkusme to obrátit: je málo peněz zárukou, že příslušnou práci budou dělat pouze srdcaři a že ji budou dělat dobře? Přece nikoli.
A hlavně: všichni podezírají ze ziskuchtivosti pěstouny. Což ale nejsou mnohem podezřelejší ředitelé ústavů, kteří hájí nejen své (mnohem vyšší) platy, nýbrž i své postavení dávající jim velkou moc? Když se lidé obávají, že zvýšení pěstounských dávek příláká ziskuchtivé bez zájmu o děti, proč se mnohem více neobávají, že vedoucí místa ředitelů ústavů již dávno přílákaly různé kariéristy a kamarády politiků, kterým o děti vůbec nejde, nýbrž pouze usilují o moc svou, případně o udržení pracovních míst těch, kterým tato místa dohodili?
Psal jste o levicovosti. Jedním, ze základů, na nichž stojí neoliberální reformy, je právě mylná představa, že stát je zadlužen kvůli chudým (jejichž dávky jsou ve státním rozpočtu spíše pakatelem) a nikoli kvůli bohatým (jejichž snižování daní, neplacení ani těch nízkých daní, které ještě zůstaly, dotace, investiční pobídky, provize, restituce aj. jsou nesrovnatelně vyšší). Myslím, že odpůrci novely dělají stejnou chybu svým přehnaně kritickým pohledem na pěstouny a přehnaně nekritickým pohledem na zástupce ústavů.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

K panu Čižinskému Pondělí, 22.Října 2012, 04:31:31


Ano, na fakta jsem jen odkázal v naději, že koho to skutečně zajímá, ten si odkazované texty přečte. Chtěl jsem se vyhnout tomu, čemu jste se nevyhnul Vy, totiž vytrhávat věci z kontextu. Případně sem vkládat příliš dlouhé citace.

Když citujete senátorku Terelmešovou, tak i její slova „ALE Z VĚCNÝCH DŮVODŮ, KTEČRÉ JSEM VÝŠE UVEDLA, NAVRHUJI ZAMÍTNUTÍ…“. Jenže to podstatné, ty dříve uvedené věcné důvody pro zamítnutí, již ve Vaší citaci nejsou. Jsou však v projevu paní senátorky.

Vyčítáte levicovým senátorkám a senátorům, že ten zákon neupravili. Vy ale přece víte, že Senát má toliko 30 dní na to, aby se k zákonu vyjádřil: schválil, zamítl či pozměnil. Jinak se má za to, že zákon přijal. Během třiceti dní však objektivně není možné zpracovat kvalitní komplexní pozměňovací návrh. Zejména k tak komplikovanému zákonu jako je právě tento.

Těch 17 či 18 již připravených pozměňovacích návrhů byly totiž jen jednoduché úpravy věcné či legislativně právní. Nebyly to ty Vámi necitované podstatné důvody. Senát je na tom v obdobných případech tak, že buď k zákonu přijme poměrně jednoduché pozměňovací návrhy, nebo ho zamítne. Změna lhůty na projednání, po které se v Senátu volá, by vyžadovala novelu Ústavy.

A když jsme u toho zamítnutí, jistě jste si všiml, že pro schválení tohoto návrhu zákona v Senátu bylo pouze 9 hlasů. Nebyla to tedy jen levice, kdo přímo či nepřímo hlasoval pro zamítnutí.

A proč vlastně ten problém tak vyhrocujete? Opravdu je to „zájem dětí versus zájem ústavů“? Není v zájmu mnohých dětí, aby existovaly i ústavy? Takto přece problém nestojí…

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

nebuďme černobílí a zaujatí Pondělí, 22.Října 2012, 08:37:15

když se oprostíme od apriorních soudů, možná zjistíme, že to prostě ení tak jednoduché
Kolegové co se věci věnují snášejía rgumenty, že můlže dojít ke snížení státní ochrany dětí a pro některé se stane půjčit si na čas dítě kšeftem a přinese řadu negativních jevů! Neupadejme do krajností.
Uričtě nejde primérně o boj s Drábkem, jde o praktické řešení. Řešením v zájmu dítěte se ohání všichni, ale jaké to je ? Stavět dítě vers. ústavpřeci nemá smysl - a dlat ty co halsujíjinak kamarádíčky zlotřilých ředitelů ústavů - to mi přijde poněkud ideově předpojaté.
S dlouhodobou pěstounskou činnost nemá samozřejmě nikdo problém, ale ono půjčování si dětí přeci není o rodině a v podmínkách ČR kdy ze všeho různí šikulové udělají kreaivně obchod to může být i nebezpečné.

David Unger - psycholog, Kroměříž

K panu Čižinskému Pondělí, 22.Října 2012, 14:01:0

Souhlasím s panem Dolejšem.
Oponujete předpojatostí proti pěstounské péči a vůbec nerozlišujete, co jsem tu už psal, různé formy pěstounské péče. Dlouhodobá pěstounská péče funguje již dnes a měli bychom ji všestanně podporovat - finančně, ale např. i odbornou psychologickou podporou. Proti čemu neideologicky jsem, je ale pěstounská péče profesionální (psal jsem "na kšeft", pan Dolejš píše o půjčování dětí). Je to skutečně to, čím chceme ústavy nahradit (dokonce až zcela?) Je to vůbec možné např. kojenecké ústavy zrušit? Jsou seiózní výzkumy, které dokládají lepší vliv střídání pěstounů na dítě než ústav?
S "ideologií z lidskoprávní strany" se setkávám dnes často, např. v případě reformy psychiatrické péče, bojovníků za reformu porodnictví směrem k právu na svobodný porod doma atd. atd. Často slyším, že ústavní cesta (hospitalizace) je a priori nelidská a právo na svobodu volby omezující... A co kvalita života nebo život samotný?

Olga Hubíková - Brno

Pane Ungere, Pondělí, 22.Října 2012, 22:26:21

takové výzkumy fakt jsou, z nichž vyplývá, že samotné vystřídání profesionálních pěstounů např. adoptivními rodiči vede k mnohem menším následkům, než umístění dítěte do kojeneckého ústavu. Dítě se totiž umístěním k profesionálním pěstounům naučí ve věku, kdy je na to připravené, tedy od narození, vytvářet vazbu na konkrétní pečující osobu, popř. i další osoby, které se něj starají stále a spolehlivě - nestřídají se, nemizí apod. To mu dává nezbytný základ k tomu, aby později bylo s to vytvářet si jiné pevné a stabilní blízké sociální vztahy. Pokud je dítě od profesionálních pěstounů přesazeno k např. adoptivním rodičům, tak to pro něj určitě zátěž je, ale dítě je schopno si ten sociální vztah přeobsadit adoptivním rodičem. Děti , které toto klíčové období stráví v kojeneckém ústavu, ztrácejí schopnost tyto vztahy vytvářet, protože prostě v období, které pro rozvinutí této schopnosti bylo rozhodující, se neměly na koho navázat. Zjednodušně řečeno je to podobné jako třeba s vývojem řeči - pokud je dítě od lidské řeči izolováno v době, kdy se mají jeho vlastní řečové schopnosti rozvíjet, tak se prostě už nikdy pořádně mluvit nenaučí.
Jinak z reformy z Drábkovy dílny mám strach, protože pokud by ji mysleli vážně, museli by už teď začít výrazně posilovat terénní práci s rodinami. Nic takového se neděje ani v náznaku. Kdo bude tuto reformu jistit na té nejnižší úrovni , tedy na úrovni přímé práce s rodinami? Pracovníci OSPODů, kteří mají klidně 150 případů na jednoho sociálního pracovníka? Aby to fungovalo bez újmy na dětech, musí mít jeden kvalifikovaný sociální pracovník na starosti tak max. 15 rodin. Kde se z čista jasna vezmou? Kdo je bude financovat?

Foto_vetsi

Pavel Čižinský - Praha

Levice neměla zájem o úpravu zákona, nýbrž jen o jeho zamítnutí Úterý, 23.Října 2012, 11:13:30

K panu Molnárovi
Opětovně používáte silná slova, např. že já vytrhávám věci z kontextu, avšak fakta, respektive ten kontext, z něhož jsem měl slova senátorky Terelmešové vytrhnout, opět neuvádíte. Jak jsem již dal najevo, nepovažuji argumenty uvedené např. senátorkou Terelmešovou za tak závažné, že by odůvodňovaly zamítnutí celé novely, popř. že by je nebylo možno v Senátu změnit/opravit. Ve svém vystoupení v Senátu uvedla paní senátorka celkem 11 ustanovení, která problematizuje, přičemž tato ustanovení spolu vzájemně většinou nejsou provázaná (např. rozsah povinného vzdělání pěstounů nijak nesouvisí s tím, kolik budou muset hradit biologičtí rodiče dítěte umístněného do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc). Všechny tyto věcné otázky šlo bez problémů vyřešit během 30denního projednávání v Senátu.
Je pravdou, že Senát nemá vždy mnoho času, ale o novele se přece diskutovalo dlouho. Ostatně levice nenavrhla žádné podstatné pozměňovací návrhy ani ve Sněmovně (s čestnou výjimkou komunistky Semelové, která určité krátké změny navrhla). Naopak většina levicových řečníků ve Sněmovně ve svých vystoupeních jako první vždy zmínila ohrožení ústavů (Semelová, Emmerová, Votava).
Pokud levice nechtěla vzbudit dojem, že upřednostňuje zájem ústavů před zájmem dětí, pak bylo minimálně taktické, aby sama něco navrhla nebo alespoň sdělila svou představu. Levice nic z toho neudělala a navíc se za fakt, že hájí ústavy, nijak nestydí.
Myslím, že postavit proti sobě zájem dětí a zájem ústavů je důvodné. Zájem ústavů je – od určité míry – skutečně v rozporu se zájmem dětí. Určitě budou děti, které budou ústavy potřebovat. Jenže problém je v tom, že nebudou potřeba VŠECHNY, takže NĚKTERÉ ústavy zaniknou. Levice bohužel deklarovala, že se obává i pouhého omezení počtu ústavů. A v tom – nemohu si pomoci – rozpor se zájmy dětí vidím.

Foto_vetsi

Pavel Čižinský - Praha

Krajní pozici zastává KSČM Úterý, 23.Října 2012, 11:15:18

K panu Dolejšovi:
Snažíte se tvářit jako umírněný, ovšem ve skutečnosti říkáte velmi radikální názory. Nazývání instituce pěstounské péče na dobu přechodnou „kšeftem“ není dle mého názoru seriózní argument.
Navíc, já jsem vás neobviňoval přímo z „kamárádíčkování“ se s řediteli ústavů. Já respektuji váš POLITICKÝ názor, že ústavy je třeba zachovat. Pouze se snažím ukázat, že tato politika se – od určité míry - dostává do rozporu se zájmy dětí, neboť pěstounská péče je z hlediska výchovy obecně lepší než ústavní, a též do rozporu se zájmy státu, neboť pěstounská péče je jasně levnější než péče ústavní.
O ředitelích ústavů jsem hovořil pouze v reakci na opakované (a nevěcné) obviňování pěstounů z kšeftů. A opětovně se ptám, proč jste tak podezíraví vůči pěstounům a naopak tak důvěřiví vůči ředitelům ústavů? Popíráte snad, že i ředitelé ústavů mohou být motivování zištně?

Foto_vetsi

Pavel Čižinský - Praha

Vracíte se na počátek diskuse, která již proběhla Úterý, 23.Října 2012, 11:18:4

K panu Ungrovi:
Předně musím opět uvést, že novela neruší ústavy. Pouze vytváří určité podmínky k jejich omezení. Pokud pěstounská péče nebude schopna zastat péči o děti, pak se ústavy rušit nebudou. Pěstounská péče je jen možnost, kterou zákon ovšem upřednostňuje.
Pochybujete, zda pěstounská péče na dobu přechodnou je lepší než péče ústavní. Tím se však vracíte na samotný začátek diskuse, která dle mého názoru na úrovni odborné již proběhla a vyplývá z ní, že – obecně (tedy v průměru, typově, bez zohlednění individuálního lidského faktoru) – je pěstounská péče, a to i ta na dobu přechodnou či profesionální, lepší než ústavy. K důvodům psychologickým, které uvedla paní Hubíková, bych doplnil i důvody praktické orientace ve společnosti: v rodině, byť střídající se, se dítě snáze naučí, jak se platí nájem a jak se nakupuje jídlo v obchodě. A dále, a to je už úplně nesporné, ta pěstounská péče je levnější, což je prosím také argument.
Myslím, že důvodem k zamítnutí novely by bylo pouze to, pokud by bylo naopak jasně prokázáno, že pěstounská péče je horší než péče ústavní, což ale nikdo z odpůrců snad ani netvrdil.
Dále píšete o lidskoprávní ideologii. Neslyšel jsem o nikom, kdo by tvrdil, že každá hospitalizace je nelidská. Pokud jde o domácí porody, tak je fakt, že část žen (není jich mnoho) chce rodit doma. Toto jejich přání není žádnou ideologií, nýbrž faktem. Proti tomuto přání stojí obavy bezpečnostní, tedy obava, že případné komplikace by byly hůře řešitelné, což může ohrozit život nejen ženy, ale i dítěte. Diskuse je o tom, jak tyto 2 protikladné zájmy, tedy přání žen versus bezpečnost, vyvážit. Nevím, co je na tom za ideologii.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

o co opravdu jde Úterý, 23.Října 2012, 15:19:23

pane Čižinský - zkusme méně zápalu a více smyslu pro argumenty.
Jistěže jak pěstouni tak zaměstanci ústavu nemusí být dokonalí. O to se přeci nepřeme. Řešíme pravidla která omezí rizika.
Bavíme se o momentu dočasné nikoliv stabilní pěstounské péče. O tom že dítě by nemělo být jojo plácající se z ruky do ruky snad není pochyb. A tak u dočasné péče ona obecná východa neústavní peče nemusí platit.
Někdo opravdu může myslet na příspěvky (úlevy) za péči. Liberální argument o láci takového systému ale není to hlavní. V zahraničí od modelu který tak vášnivě obhajujete namnoze ustupují - asi opravdu čert tkví v detailu. A z tohoto návrhu jsou zřejmě oprávněné obavy.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

K panu Čižinskému Středa, 24.Října 2012, 13:44:33


Pokud se Vám zdají některá má slova příliš silná, pak se za ně omlouvám. Nechci naší diskuzi vyhrocovat.

Myslím, že jsme si již mnohé vyjasnili. Jádro našeho sporu nalézám v této Vaší větě v textu z 11:18:4 (vytrženo z kontextu?):
„Myslím, že důvodem k zamítnutí novely by bylo pouze to, pokud by bylo naopak jasně prokázáno, že pěstounská péče je horší než péče ústavní, což ale nikdo z odpůrců snad ani netvrdil.“

Skutečně snad nikdo z levicových zákonodárců netvrdil, že pěstounská péče je horší než péče ústavní. Snad všichni vyjádřili pěstounské péči podporu. Asi tudíž není pravdou, že je levice proti pěstounské péči. Jak v původním textu uvádíte.

Vidím problém v tom, že si zřejmě nedovedete představit jiný důvod pro zamítnutí předmětného zákona než odpor vůči pěstounské péči. Jenže ono to může být i tak, že někdo hlasoval proti tomuto konkrétnímu návrhu zákona právě proto, že je pro pěstounskou péči. Jde o kvalitu onoho zákona.

Pro Vás je ten návrh zákona zřejmě tak málo špatný, že byste pro něj ve jménu podpory pěstounské péče hlasoval. Pro jiné je zřejmě natolik špatný, že pro něj ve jménu téhož nehlasovali.

Vás nevaruje, kolik věcných důvodů bylo proti tomuto zákonu (ne proti pěstounské péči obecně) v Parlamentu vzneseno. Nevaruje Vás přiznání Michaely Marksové-Tomínové, že je to vše příliš rychlé. Nevaruje Vás, že odbornice v této problematice Olga Hubíková (zde výše v diskuzi) má z realizace tohoto zákona strach.

Vy vážně nemáte ani trochu obavy z toho, že díky aplikaci tohoto zákona bude sice méně dětí v ústavech, ale objeví se na ulici?

Někteří to riskovat nechtěli …

Anna Šabatová - Praha 2

ad novela ZSPOD Středa, 24.Října 2012, 17:02:1

Vidím, že se tady rozhořela debata. Dovoluji si vložit obsah svého článku, který jsem publikovala na blogu ČSSD. Prosím dočíst :-), je tam i kritika.
http://www.cssd.cz/aktualne/blogy/proc-by-senatori-cssd-nemeli-vracet-navrh-novely-zakona-o-socialne-pravni-ochrane-deti/

Tomáš Fiala - Praha 3

Pro ústavy mohou být děti také kšeft Středa, 24.Října 2012, 19:24:21

V diskusi se objevilo varování, že je třeba dbát, aby pěstounská péče nebyla pro některé lidi "dobrým kšeftem". S tímto varováním se ztotožňuji. Na druhou stranu ale musím podotknout, že i pro některé ústavy mohou být děti dobrým kšeftem, a proto se brání adopci.
Za všechny jeden otřesný příklad. Reportér navštívil jeden ústav, velmi jej zaujala bystrá a hezká dívka, takže se podivil. "To ji nikdo nechce adoptovat, že je ještě tady?"
Ředitel prý bezděčně prophodil. "V jejím případě adopci nedovolím. Víte, co nám přitahuje sponzorů?"
Bohužel neznám zdroj, ani citát není asi zcela přesný, ale podstatu problému vystihuje.
Zákon jsem zatím podrobněji nečetl, domnívám se, že problém počtu ústavů by měl být řešen až jako poslední.
Především by se měla stanovit "rozumná" pravidla adopce, a její eventuální "kontroly". Své by měli říci především dětští psychologové a další odborníci.
A podle počtu dětí, které není možné dát za daných podmínek k adopci, by se pak měnil počet ústavů.
Trochu se obávám, že levice má "ráda" ústavy. Nedávno jsem na jedné besedě o úrovni vzdělání v ČR slyšel kromě řady rozumných názorů (že vzdělání by se nemělo redukovat pouze na získání odborné kvalifikace) i určitý "povzdech", že jsme u nás zrušili jesle a omezili školky, že máme moc alternativních školních programů , moc velký vliv rodičů atd atd. To mne trochu zarazilo.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

A zhruba rok po této diskuzi Středa, 11.Prosince 2013, 02:58:58

„Tento zákon není napsán ve prospěch dětí. Samotná legislativa byla schválena ve velkém spěchu a jen rozdíl jednoho hlasu v garančním výboru rozhodl o jeho předání k projednání na plénu. Celá filozofie tohoto zákona je špatná. Vychází ze špatné premisy, že ke snížení počtu dětí v ústavech dojdeme zavedením přechodného pěstounství.“

Toto a více k aplikaci zákona říká MUDr. František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie v následujícím rozhovoru:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/iva-bezdekova.php?itemid=21813

Ale co, jde jenom o děti …

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Obecné principy a naše konkrétní realita. Středa, 11.Prosince 2013, 19:38:30

Diskuse o tom zákonu z hlediska obecných principů vede k tomu, že se obhajují téze, které nikdo nezpochybňuje a vyvracejí názory, které nikdo nezastává.

Tak třeba pan Unger by chtěl podporovat dlouhodobou pěstounskou péči na rozdíl od péče přechodné, kde v jeho představě na Západě "dítě střídá pěstouny a oni se pěstounské péči věnují především na "kšeft". Trvalá a přechodná péče nejsou alternativy. Přechodná péče je řešení pro situace, kdy o dalším osudu dítěte nelze okamžitě definitivně rozhodnout, například proto, že není jasné, zda se dítě může vrátit do péče vlastních rodičů. V takové situaci dítě někde být musí a alternativou pěstounské péče je nějaká instituce např. typu Klokánku.

Na druhé straně je zcela zbytečné na obecné rovině obhajovat to, že pro děti je lepší být v rodině než v ústavu, protože opak nikdo netvrdí.

Já se v problematice náhradní rodinné péče nevyznám a žádný silný názor nemám, ale znám dost lidí, kteří se v té oblasti pohybují. Někteří z nich v soukromých rozhovorech dávají najevo znepokojení nad tím, že se děti budou v důsledku toho zákona častěji dostávat do nekvalitní pěstounské péče a mají pro to dobré arguemnty z vlastní zkušenosti. Veřejně tyto argumenty buhvíproč v nějaké kvalifikované formě moc nezaznívají.

Tak například ve výše citovaném rozhovoru argumentuje dr. Shneiberg dílem velmi neš'tastně. Například : "Teď vyplouvají na povrch absurdity. O novorozence například pečuje pětašedesátiletá žena" Na tom, že o novorozence pěstuje pětašedastíletá žena není nic absurdníhio. Dokonce to ani není neobvyklé; o dítě ženy, která je vážně nemocná velmi často pečuje její matka, která může být v podobném věku.

Nebo:." V současné době se nejvíce dočasných pěstounů hlásí v Moravskoslezském kraji, kde je největší nezaměstnanost a lidé jsou rádi za jakoukoliv práci." Proč by o děti nemohli pečovat lidé, kteří nemají možnost jiného slušného výdělku? Pokud to samozřejmě dělají dobře; to podle některých zajištěno není.

Dost se zaměňuje potřeba rodin mít dítě - pokud nemají vlastní, tak nejlépe adoptované v ranném věku, zdravé, a spíše světlejší plati - s potřebou dětí mít někoho, kdo se o ně stará. Ty dvě potřeby se setkávají dost nesnadno.
Sdílet

Tomáš Tožička - Duchcov

Špinavý kšeft Středa, 11.Prosince 2013, 23:33:25

Ústavní péče byla, je a ,dokud ji radikálně neomezíme, také bude špinavý kšeft. Bylo to tak a minulého režimu a situace se nezměnila. Sledoval jsem tu situaci tenkrát, jako člen Červeného kříže a po letech zase z profese v sociálních službách.

Chcete více peněz pro ústav, necháte odebrat více dětí, basta fidli.

Zásadní redukce ústavů by více nutila řešit situaci v rodinách a teprve pak přes pěstouny. Navrhovatelé zákona také měli na mysli zavést skutečné pěstounství a nikoli skrytou adopci. Adopce je nejextrémnější řešení problému dítěte a nesmí být řešením problémů bezdětných rodin.

Zásadním problémem ovšem je také, jak Pavel správně naznačuje, antilidskoprávní agenda levicových etatistů - tady nejlépe představovaná Dolejšem a Ungerem.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Tožičko Čtvrtek, 12.Prosince 2013, 11:26:3

já nejsem v této oblasti žádný odborník, a respektuji, že vy ano.

Ale filozofii ve stylu: "Pod horskou stezkou je natažena záchytná síť, do které padají lidé, lámou si nohy, a společnost Záchannévrtulniky a.s. má z vytahování lidí nechutný byznys, někteří její zaměstnanci možná lámou těch pár kousků zábradlí. Tak tu síť odstraníme, lidé budou muset být opatrnější a poškozování zábradlí přestane." (Jedná se o analogii, nemyslím si, že byste tuto konkrétní pitomost zastval) pokládám za antilidskoprávnější, než cokoli z toho, co napsali pánové Unger a Dolejš.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.