Skončily krajské volby 2012. Nové krajské koalice se chopí své vlády a mezi mnoha úkoly, které budou muset řešit, je budoucnost lokalit s velkou koncentrací sociálně vyloučených. A dosavadní řešení byla jen dílčí a ne příliš účinná.

Existence vyloučených není zvláštností ČR, tento problém mají všude na světě. Sociální vyloučení se však postupně stává jedním z největších sociálních problémů České republiky v současnosti. Tyto problémy se hojněji vyskytují především v ústeckém, moravskoslezském a zlínském kraji. Samostatné případy jsou ale i jinde (Plzeňsko, Olomoucko, jižní Morava). Alibistická je přitom snaha státu hodit tento problém na místní samosprávu (s tím souvisí i otázka stanovení příslušných kompetencí v boji s vyloučením mj. v zákoně o obci).

Problémy, které jsou obecně pro sociálně vyloučené lokality typické — vysoká kriminalita, vysoká nezaměstnanost, nízká vzdělanost lidí a celkový úpadek regionu — přerůstaly v nedávném období až do sociálních nepokojů.

Sociální vyloučení obecně znamená vytěsňování jednotlivců či celých skupin na okraj společnosti. Je jim omezován nebo zamezen přístup ke zdrojům a k civilizačním výdobytkům. Tato situace vede k materiální i sociální deprivaci v kontrastu se stabilní, normálně začleněnou většinou. Tento proces má svá kulturní (etnická) specifika, ale důsledkem je nakonec vždy skutečnost sociálního znevýhodnění.

Vyloučený jedinec je produktem souhry objektivního vlivu systému společenských vztahů a zejména trhu práce. Hlavní příčinou není nedostatečná adaptabilita a motivace některých lidí, ale fungování společnosti, která dlouhodobě neposkytuje rovné šance. Vyloučení pak jen přeměňuje nerovnosti uvnitř společnosti (tj. bohatí/chudí) na vztah sociálního začlenění (tj. na uvnitř/vně). Nejčastěji se projevují rozněcováním obecných protiromských nálad, nemusí jít ale jen o Romy (jedná se též o nezaměstnané, invalidy, bezdomovce apod.). Problém nemá jen dimenzi sociální, ale i lidskoprávní.