Ve středu se v Praze na Staroměstském náměsí konal happening, jehož organizátoři chtěli veřejnost při příležitosti Mezinárodního dne za odstranění chudoby upozornit na skutečnost, že by lidé měli mít možnost vymanit se z chudoby vlastní prací konanou za důstojných podmínek. Akci pořádala organizace NaZemi.

Aktivisté dopoledne vytvořili živé sousoší, které poukazovalo na fakt, že chudoba svazuje. Účastníci akce byli provázáni černými třmeny, z nichž nebylo možné se vyvléknout. Pražanům se tak naskytl výjev, jehož součástí byly i nápisy „Tvrdě pracuji a nemám ani na jídlo“, „Do odborů nejdu, zastřelili by mě“ či „Děti nevídám, pracuji osmdesát hodin týdně“.

Aktivisté z organizace NaZemi společně se svými kolegy z několika spřátelených zahraničních neziskových organizací tak upozornili na nízké mzdy a nedůstojné pracovní podmínky lidí v rozvojových zemích, kteří vyrábí či pěstují produkty naší denní spotřeby.

Za minimální výši příjmu, který je považován za dostatečný, se v současnosti přitom považuje jeden a čtvrt dolaru na den, ovšem při cenách platných v roce 2005. Mezinárodní den za odstranění chudoby vyhlásilo Valné shromáždění OSN 22. prosince 1992. 

„Lidé by měli být schopní uživit se vlastní prací,“ uvedla k akci Anna Lazorová z organizace NaZemi, která se dlouhodobě věnuje pracovním podmínkám v rozvojových zemích. „Lidé vyrábějící pro nás v rozvojových zemích zboží naší každodenní spotřeby to činí za mzdu, která jim nestačí ani na jídlo,“ doplnila.

Z výzkumu společnosti NaZemi provedeného v roce 2010 mezi dělníky vietnamských a čínských textilních továren podle ní vyplynulo, že dělníci pracují až šestnáct hodin denně šest dní v týdnu za minimální mzdu. Na této práci jsou přitom podle organizace závislí, a proto musí přistoupit na cokoliv a přijmout jakékoliv pracovní podmínky.

„Jsou šikanováni a zastrašováni, je jim bráněno v zakládání odborů, pomocí kterých by si zlepšení mohli vymoci,“ uvedla organizace s tím, že k porušování lidských i pracovních práv dochází nejen při výrobě zboží, nýbrž i při pěstování tropického ovoce, kávy či kakaa určeného pro evropský trh.

Například v Guatemale, která je pátým největším exportérem banánů, bylo podle NaZemi v loňském roce zavražděno šest odborových předáků. „Na banánových plantážích si zaměstnanci nevratně ničí zdraví, neboť zaměstnavatelé jim v rámci úspor odmítají poskytnout při práci s chemikáliemi jakékoliv ochranné pomůcky,“ vysvětlila Barbora Mrázková z NaZemi, která problémy při pěstování ovoce v rozvojových zemích mapuje.

Banány jsou přitom druhou nejvíce chemicky ošetřovanou plodinou. „Typické je rovněž sexuální obtěžování, kdy jsou zaměstnankyně nuceny k sexuálnímu styku s nadřízenými, aby si udržely práci,“ doplnila Mrázková.

Na zlepšení pracovních podmínek a zvýšení mezd, které by vedlo k vymanění se z chudoby, mají dle organizace přímý vliv západní firmy, které si v rozvojových zemích zadávají výrobu či odebírají zboží od pěstitelů. Svými nákupními praktikami, kdy tlačí na neustálé snižování cen a zkracování termínu dodávek totiž do značné míry neumožňují majitelům továren či plantáží, aby pracovní podmínky dodržovali.

V poslední době nemalý tlak na výrobce vyvíjí také samotní spotřebitelé, kteří dávají najevo, že chtějí kupovat eticky čisté zboží.

Dle zjištění agentury Ipsos Tambor z loňského listopadu jsou Čechům témata společenské odpovědnosti stále bližší. Tři čtvrtiny populace se údajně při nákupu produktů ohlíží na skutečnost, zda je výrobce společensky odpovědný či nikoliv.