Ostrorep a technokrati

I mezi intelektuály se ještě někdy najdou primitivní machové. Jako by zapomněli vymřít. Nechme jim jejich pozitivismus a hrubiánství, ale uvědomme si, že matematika je v tom nevinně. Přemýšlíme – i o té matematice – v příbězích.

Líbí se mi ostrorepi. Ba co víc, je to něco jako fascinace. Jaksi platonická ovšem, protože jsem ještě živého ostrorepa neviděl. V tůních v Polabí i jinde žijí aspoň listonozi a žábronožky (to nejsou samičky od listonohů, aby bylo jasno). Už od dětství mě fascinuje i jinan čili ginkgo. S latimérií to je podobné, jen trochu slabší.

Může mi potom vůbec něco (někdo), co (kdo?) takzvaně zapomněl(-o) vyhynout, vadit? Bohužel, může. Omezenci a primitivové, kteří dokonce i po všech těch letech emancipačních snah a bojů dokáží chápat a uvádět ženskost jako jakousi nedostatečnost. Podle mě jako by zapomněli vyhynout. Omezenci, kteří si stvořili fantóm tzv. ženské logiky, proti kterému statečně bojují s matematikou na korouhvi.

Vidíte, nekážu proti zkaženosti (mužského) světa jako takového. Žasnu ale nad tím, že vzdělaní, nezřídka i vysokoškolsky vzdělaní a v technickém smyslu inteligentní muži ještě dokážou ženami pohrdat, zesměšňovat je urážet a zraňovat – právě jen pro jejich ženskost, ne pro žádnou jinou vlastnost. Paušálně ji spojují s iracionalitou a nemají špetku obecně mezilidské empatie, ani štipec sociální a komunikační inteligence, aby například poznali, co je v diskusi míněno jako příklad či ilustrace a co jako platný důkaz.

S mým biologickým vzděláním mě navíc trápí, když ti omezenci staví jazyk symbolů či přímočařeji: matematizované přírodní vědy proti tzv. měkkým vědám společenským. Po všech těch letech! Teď myslím pochopitelně na epistemologické a filozofické disputace o vzájemném vztahu těchto dvou rozdílných, příbuzných a někdy hloupě znepřátelených „kmenů“. Někdo může namítnout, že ty disputace vlastně dosud neskončily, ale já jsem stejně přesvědčený, že nejpozději od vydání Struktury vědeckých revolucí (Thomas S. Kuhn, 1962) je jakýkoliv postoj nadřazenosti – inu, reliktem minulých dob.

Z českého kontextu namátkou ocituji třeba Petra Vopěnku, takto profesora (a didaktika!) matematiky: „Evropa se znovu musí vrátit ke svým kořenům. K matematice. A proto je nesmírně důležité, jak se bude učit ve školách. Měla by se učit v souvislosti s dějinami celého lidstva. Měla by se otevřít lidem, kteří jsou humanitně založeni. Nemusejí přece umět žádné konkrétní formální úkony, ale měli by znát příběh.“ (za připomenutí děkuji Karlu Lippmannovi). Ano, ano, ti opravdu dobří matematici vědí, že „myslíme v příbězích“ (Gregory Bateson). Že mezi světem symbolů a světem příběhů není propast ani žádný stupeň.

Jako rodiči a také příležitostnému pedagogovi mi vadí, že tito „technokraté“ – v uvozovkách, protože jimi doopravdy nejspíš většinou nejsou, ale technokracie staví na podobné omezenosti – se motají i kolem vzdělávání. Dva takové můžete potkat například v diskusích na serveru eduin.cz (třeba zde a zde). Jejich výlevy z posledních dnů mě přiměly tohle napsat, ale byla to jen poslední kapka.

Drobná odbočka: ti dva pedagogičtí ostrorepi jsou schopní v debatách o (ne-)potřebnosti a (ne-)výhodách centrálního testování – sami jsouce jeho zastánci – primitivně urážet zkušené kantorky. Konkrétními jednotlivostmi (ilustracemi, příklady) se odmítají jakkoliv vážně zabývat, vidí jen čísla, analýzy, studie. Takhle se přece debata o vzdělávání vést nedá. Určitě lze skloubit využití důmyslných technologií testování s praktickými postřehy kantorů, ale to už je, jak se říká, jiná pohádka.

Obávám se, že nějací takoví v příslušných funkcích spolurozhodují o tom, jak bude vypadat české školství. Podobné živoucí zkameněliny můžete ostatně potkat leckde. Někde jich je víc, na amerických univerzitách asi spíš méně. Někde se stydí nebo skrývají, nechme je tak být. Co ale s těmi bezostyšnými? Sám nevím; pro začátek navrhuji se od nich prostě odvracet.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Ze zvědavosti Pondělí, 1.Října 2012, 09:28:16

jsem četl asi dvě stránky zpět, a když pominu očividné trolly jako "Radek Sarkozy" nebo "Harry" tak mi diskuse připadla celkem normální, v podobném tónu se i tady na DR vede celá řada debat. Jde zkrátka, abych použil svou oblíbenou nicneříkající frázi, o "téma rozdělující společnost", takže je to vyostřenější, než kdyby se diskutovalo o počasí. Dále upozorňuji, že vámi uvedené odkazy jsou zřejmě dynamické (tj. nebudou odkazovat stále na tytéž příspěvky v diskusi, pokud bude diskuse pokračovat), takže pokud jste chtěl uvést ilustrativní příklad, asi by bylo lepší napsat kdo a kdy - možná jsem nezalistoval dost dozadu.

Pana Vopěnku jistě necitujete tak docela namátkou, když stejný citát zazněl ve vámi odkazované diskusi. Vůbec, pro druhého člověka s názory podobnými panu Vopěnkovi byste asi musel ujít světa kraj :) Často je citován těmi, kterým se nelíbí exaktnost a abstrakce matematiky. Je to paradoxní, neboť, pokud si dobře vybavuji, jeho původní práce v teorii množin a logice byly brutálně abstraktní a formální věci.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Príma článek Pondělí, 1.Října 2012, 11:52:12

Díky za zajímavý článek a námět k zamyšlení. Určitě je důležité hledat cesty a způsoby, jak hledat lepší porozumění mezi různými skupinami lidí i jednotlivci.
Já osobně cítím většinou poměrně silnou nelibost, když někdo mluví o "ženské logice" a poukazuje tak na rozdíly v myšlení mužů a žen. Jako by nebylo dost rozdílů mezi třeba "materialisty" a "idealisty" a ještě do toho tahat další faktory, které by měl jeden brát v potaz.
Vzhledem k tomu, že jsem si během studia i praxe oblíbil, že některé nástroje vznikly právě k tomu, aby je šlo aplikovat zcela bez ohledu na pohlaví (věk, rasu, náboženství) jsem vždycky rád, když vidím, že se to třeba někdy i daří.
(Pravda, občas to vyžaduje určitou zručnost, ale myslím, že logaritmická pravítka, kalkulačky a koneckonců i ty počítače nám nabízejí celkem slušnou asistenci).
A já osobně zatím nemám důvod zavrhovat nástroj, který funguje. A protože i mě v hlavě tepe Turingův stroj, přijde mi očividně a nepochybně krásné, jak ten stejný aparát umožňuje hledat porozumění mezi lidmi, kteří hovoří jinými přirozenými jazyky (např. čeština a japonština).
A při vší úctě k případným genderovým rozdílům si myslím , že ty jazykově-kulturní zvyklosti poznamenávají naše vnímání světa taky velmi důkladně.
Používání těch formálních postupůl lze určitě zpochybit (což dostatečně srozumitelně demnostruje třeba film "Důkaz" s A. Hopkinsem). A samozřejmě i ty formální postupy se různě vyvíjejí, mění a hynou... a některé se pak zase zázračně vynoří z bažin zapomnění, protože vzniknou vhodné podmínky pro jejich další vývoj (kupř. já jsem intuicionista :-)
Každopádně si ale myslím, že v případě jakýchkoli pochybností o správnosti výsledků je dobré držet se úsloví dvakrát měř, jednou řež a obrátit pozornost k primárním datům.
V rozdílných způsobej jejich sběru a zpracování (Vzhledem k tomu, že se tu řeší gender, vybral jsem tenhhle příklad. : (http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0042698912002313 - ale myslím, že by stejně dobře šlo jít třeba po těch kulturních rozdílech v tom, co si kdo představí pod pojmy jako "azurová", "hrdina" či "nasycený".) totiž vidím hlavní příčinu toho, že myšlení (či výpočty) různých lidí o stejných věcech dávají různé výsledky.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Profesor Petr Vopěnka Pondělí, 1.Října 2012, 12:10:18

je výjimečný tím, že se umí vyjadřovat jak pomocí formální matematiky, tak i pomocí příběhů, které formalismus činí pochopitelný širší veřejnosti. Dodnes to nemá lehké: matematici říkají, že je filosof, filosofové zase, že je matematik. Na jaře měl v Brně na Masarykově univerzitě hlavní přednášku na Gődelově dnu 2012 a doslova uchvátil posluchače příběhem teorie množin a vývojem názorů na povahu nekonečna v matematice. tak pěkně o tom dovede možná povídat proto, že k objevům, k nimž došlo v 2. polovině 20. století sám něco nezanedbatelného přidal. Petr Vopěnka je zkrátka "pan Matematika". Úžasné i pro nematematika jsou jeho Rozpravy s geometrií, které souborně a doplněné vyšly pod názvem Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci. Podobně jako u jeho Meditací o základech vědy obtíž s jejich četbou spočívá v tom, že člověk vtažený do příběhu narazí tu a tam na pasáže proložené matematickými vzorci. Domnívám se, že Vopěnkův originální český přínos filosofii matematiky a vědy čeká teprv na své náležité ocenění v budoucnosti.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.