Smýšlení dnešní doby je velmi vulgární: to základní je bohatství! To, oč běží, jsou materiální statky nebo finanční síla, ta rozhoduje. To je základna, ostatní je pouze nadstavba, pouhá nástavba. Takzvaná „materiální skutečnost“ nás má na provázku a vede nás jako loutkař loutky: „společenské bytí“ diriguje „společenské vědomí“. Jako podstatné chápeme to, co je důležité „čistě ekonomicky“, tj. z hlediska bohatství. To ostatní, třeba princip solidarity nebo sociální smír, je jen vedlejší balast: témat, které není třeba ani připomínat, ani rozvíjet. Také důstojnost člověka je tím ostatním, vedlejším, nepodstatným. Není to nakonec věc soukromá? Nemusí si ji nakonec vyřešit každý sám za sebe? - Od základny-nadstavby je k rétorice neoliberalismu méně než krůček: stačí sklouznout.

Dnešní pravice má averzi k tomu, reflektovat kořeny, z nichž čerpala sílu západní demokracie, a rozvoj jejího blahobytu či sociálně tržního systému. Tyto kořeny ignoruje. Necítí potřebu je vidět — a nechce je vidět. Vyhovuje jí rozklad samých principů politiky: likviduje nárok občana být politicky respektován, ba i integrován prostřednictvím relevantního a věcného politického diskursu. Likviduje nárok občana moci „být při tom“ a sledovat závaznou a jasnou řeč, kterou demokracie potřebuje a která demokracii vede. Protože tomu tak není, vítězí ti, kteří kují pikle a sledují zájmy veřejně nedeklarované. Někdy i popírají, co předtím veřejně přislíbili třeba ve formě stranického programu.