Martin Marek frustrovaně napadá celou sociální demokracii. Na příkladu neschválení plzeňského referenda o stavbě obchodního domu chce vykřičet do světa, že „ČSSD se v pohrdání občany a nerespektování demokratických pravidel nikterak neliší od ODS“. Tón jeho textu prozrazuje, že se sociální demokracií spojoval své naděje a že tyto naděje byly zklamány.

Případ referenda, o které jde, znám jen z médií. Plzeň samotnou znám jen z několika zběžných návštěv. Lidem, kteří se o referendum snažili, jsem ale vždy držel palce. Nemám rád velké obchodní domy — a už vůbec ne v centrech měst. Myslím si, že občanský aktivismus má stát podporovat řadou prostředků, které má. A jsem přesvědčen, že sociální demokracie je jediná politická strana, která je schopna program podpory občanské společnosti do struktur státu vnést.

Platí přitom, že sociální demokracie není horší, než její členové. A tak jako pro ni nebylo jednoduché čelit nástupu fašismu nebo komunismu ve třicátých či čtyřicátých letech, tak pro ni dnes není jednoduché čelit politice Kalouskovy vlády devastující občanskou společností . A zároveň se učit tomu, co mladí aktivisté považují za samozřejmé, protože si to tak sami osvojili nebo to třeba získali jako zahraniční zkušenost.

Kádr sociální demokracie netvoří dvacátníci ani třicátníci. Zasedání Ústředního výkonného výboru ČSSD by nezúčastněný pozorovatel jistě mohl oprávněně popsat jako šedivá — šedivá totiž bývají saka i vlasy zúčastněných. A na tento kádr třeba právě argumentace, že by přivedli město na buben, kdyby hlasovali pro referendum, působí zcela autenticky. Tak autenticky, jak ji v související zprávě v tomto deníku zmiňuje ekonomický náměstek primátora Martin Zrzavecký.

Na vysvětlení, proč to není pravda a proč je doopravdy důležité stavět se za výsledky občanských kampaní, nejenže nestačí čas internetových médií. Nestačí na to, jak ukazuje výklad Martina Marka, ani dva roky občanské kampaně.

Co by pomohlo, je, kdyby lidé Markova typu do sociální demokracie vstoupili. A vstupovali tam s vědomím dlouhého trvání politického času. Věděli, že takřka nic v politické struktuře nejde prosadit za méně než tři nebo čtyři roky. A že přeformátovat mentální nastavení politické strany trvá nejméně do dalších vnitrostranických voleb.

Jistě může přijít námitka, že plzeňští zastupitelé za sociální demokracii byli uplacení či zlobovaní. Jenže tam platí totéž. ČSSD není „ovládána lobbisty, kmotry, zájmy místních politiků, i jejich vlastní nekompetentností a neschopností,“ jak píše Martin Marek. ČSSD je pouze pod jejich vlivem. A to právě do té míry, do jaké je izolována v rámci občanské společnosti.

Pokud Martin Marek vyzývá k bojkotu České strany sociálně demokratické občanskou společností, tak chce, aby na tom byla hůře. A aby společně se sociální demokracií na tom byla hůře i česká politika. A když píše, že „vzývání Jiřího Dienstbiera jako kandidáta ‚občanské společnosti‘ (…) má pouze zakrýt politickou špínu ve straně mafiánů, anebo v lepším případě podržtašků ODS,“ tak se ve sporu o budoucnost sociální demokracie coby zhrzená láska staví právě na stranu těchto „mafiánů a podržtašků“.