Zabraňme kšeftování s lidským neštěstím

Senátor Jiří Dienstbier představuje svůj pozměňovací návrh soudního řádu, kterým by se zavedl princip místní příslušnosti exekutorských úřadů a nepřiznání náhrady nákladů za právní služby u bagatelních pohledávek.

V České republice vykvetl nový výnosný byznys: exekuce a obchodování s pohledávkami. Současný stav je nepřijatelný a nepřiměřeně tvrdě může zasáhnout v podstatě každého. Aby se zabránilo alespoň těm nejkřiklavějším případům nespravedlnosti, které současná úprava exekucí generuje, připravil jsem coby senátor pozměňovací návrh občanského soudního řádu.

Dva aspekty tohoto návrhu pokládám za klíčové. Především zavedení principu místní příslušnosti exekutorských úřadů (tzv. teritorialita). To znamená, že pohledávky dlužníků budou vymáhat výhradně exekutoři v okrese bydliště dlužníka. Dojde tak k odstranění současného stavu, kdy drtivou většinu exekucí provádí pět velkých exekučních fabrik, které jsou často na druhém konci republiky. Nezapomínejme, že exekutor má pouze vykonávat přenesenou pravomoc státu. Je jakousi prodlouženou rukou státní moci. Exekutoři nemají soutěžit o klienty, tedy věřitele. Je to podobné, jako kdyby soudy mezi sebou soutěžily o jednotlivé kauzy. V jejich případě přece také funguje zákonem zavedená místní příslušnost žalovaného.

Důležité je také uzákonění principu, že u bagatelních pohledávek se automaticky nepřiznává náhrada nákladů za právní služby (tzv. přísudek). Ta u mnoha případů navyšuje dluh o tisíce procent. Konkrétně, má-li dlužník dluh ve výši 1 020 korun nezaplatí jej a dluh je na něm následně vymáhán v exekuci, zaplatí ve finále 17 810 korun. Tento přísudek je právě důvodem pro nemravné obchodování s pohledávkami. V dnešní době je přitom devadesát procent soudních řízení a následně exekucí pouze „formulářových“. Vymahačské firmy nebo dopravní podniky ve velkém vymáhají jen podle kopíráku. Proto by se do exekuce nemělo právní zastoupení započítávat.

Od poslanců ČSSD mám příslib, že mnou navrženou novelu ve Sněmovně podpoří. Je mi však jasné, že existuje jak silná lobby ze strany velkých exekučních společností proti teritorialitě, tak neméně silná lobby advokátních kanceláří proti zavedení hranice bagatelity. Pro obě vlivné skupiny totiž představují exekuce skutečně jednoduchý byznys, především díky automatickému přiznání náhrad. Přehlédnout bychom ale neměli ani velmi silnou lobby ze strany některých politiků a partajních kmotrů, jejichž část je na tento tučný byznys také napojena. Zmiňme například exministra Ivana Langera (ODS), jehož obchodní partneři vesele vymáhají exekuce státní firmy ČEZ a tím profitují na aktuálně nastaveném systému exekucí.

Vládní koalice je v rozkolu, není schopna se dohodnout ani na navýšení DPH, ale obávám se, že v tomto případě bude tahat za jeden provaz.

Jako záminka pro odmítnutí mého návrhu má sloužit to, že prý tím vedu předvolební prezidentskou kampaň. Jenže stejné námitky se mnou vznáší i Člověk v tísni a další nevládní organizace, které nikam nekandidují. Srovnávací analýzy Člověka v tísni například konstatují, že v civilizované Evropě je na rozdíl od nás výše poplatků odvozována od výše samotné pohledávky tak, aby nárůst byl pouze v řádu desítek procent. Například u dluhu 1 020 korun by dlužník v Německu zaplatil místo našich 17 810 korun částku 3 306 korun. Byl by tak zachován princip adekvátnosti, který je klíčový pro každý spravedlivý právní řád. Podobně je v Evropě celkem běžné, že je stanovena hranice bagatelity, pod kterou se neplatí žádné náhrady za právní služby. Ta je navíc stanovena nesrovnatelně vyšší (např. ve Velké Británii v přepočtu 150 000 korun), než je mnou navrhovaná pětitisícová hranice.

Nestavím se do role obhájce dlužníků, jakkoliv se mnozí z nich ocitli v tíživé situaci vinou souběhu nepříznivých okolností. Nevidím však jediný důvod, proč na vymáhání dluhů stavět miliardový byznys s lidským neštěstím. Je nejvyšší čas tuto nemravnost zarazit.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Fandím předloženému pozměňovacímu návrhu Středa, 12.Září 2012, 12:47:49

občanského soudního řádu. Jen bych uvítala -vzhledem ke své malé pružnosti - kdyby autor doplnil informaci o webovou adresu, na které bych se mohla se zněním návrhu seznámit.

Jan Sapák - architekt, Brno

Sobota, 15.Září 2012, 11:28:42

Pamatuji ještě doby, kdy situace byla opačná. Pozice věřitele, (zejména malého a slabého) byla svízelná a naděje, že i po vyhraném sporu a nařízeném výkonu rozhodnutí se dočká svých peněz, byla mizivě malá. To nebylo dobře.
Jenže kyvadlo se nachýlilo extrémně na opačnou stranu. Nejen že poměrně drastické metody zajistily vymožení dluhu, ale je to spojeno se založení předpokladů dalších dluhů v budoucnosti, ztrátou proporcionality, pauperizací a tak podobně. Pravděpodobně je chybou, že se stát vzdal své výsostné suverenity (respektive předal výsek suverenity lidu, kterou má spravovat) do soukromých rukou.
Zajistil tak sice motor exekučního procesu, nikoliv už spravedlnost. Exekuční činnost postrádá obecné a tradiční znaky svobodných povolání, pro které je považováno v civilizovaných státech s vládou práva.
U skutečných „svobodných povolání“ se v demokratických státech považuje za normální, že stát svěří zlomek své suverenity profesním komorám, aby vykonaly akty veřejné správy, v případech, kdy je pravděpodobné, že to s ohledem na vysokou odbornost znalost věci to udělají lépe než stát (advokátní komora, lékařská komora). To platí zejména o zkouškách (advokátní zkoušky a odborné autorizace), a kárné trestání v případech spojených bytostně s odborností jako takovou.
Rozhodovat o právech a povinnostech jiných osob, než jsou osoby vlastní profese a než se týká výlučně profese samé, se příčí obecné ideji svobodných povolání. Z těchto důvodů se již vyskytly určité pochybnosti i prostředí profesních komor.
Je velmi pravděpodobné, že chyba je v systému, nikoliv v jednotlivostech, tedy že stát se vzdal této důležité pravomoci a nevykonává ji sám a přímo. Vydal ji všanc soukromým zájmům, vytvořil nežádoucí směs soukromého a veřejného zájmu, která pravda zajistila účinnost výkonu rozhodnutí (protože silně motivovanou ziskem soukromé osoby) ale to na úkor spravedlnosti, proporcionality a jistě také humanity. Podezření také zůstává, zda zůstala zachována zásada spravedlivého procesu v obecném východisku.
Proto je otázka dobrého uspořádání exekučního procesu - aby byl procesem spravedlivým- navýsost důležitá.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pátek, 21.Září 2012, 17:45:56

Pane Sapáku, ono se to kyvadlo nevychýlilo. Dříve byli neplatiči mnozí z těch, kteří patří mezi dnešní věřitele. Neplacení závazků bylo jedním ze základních způsobů, jak vytvořit dnešní elity. Potomci loupeživých rytířů jsou největšími zastánci ochrany majetku - když už jej oni sami mají, pak jej třeba jej chránit od dalších loupežníků. Takže dříve se bohatlo neplacením, dnes vymáháním. Možná titíž lidé. Ale stále stejně platí, že před větším dlužníkem stát-věřitel v případě dluhu pokleká a prosí aspoň o malou částku dluhu s odpuštěním penále, zatímco malého dlužníka bez rozpaků tvrdě zlikviduje. Otázka dobrého uspořádání exekučního procesu je v naší nedemokratické společnosti neřešitelná.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.