Deník Referendum Domov

Poslední dny ukazují kouzlo parlamentní demokracie a jasně ji hájí před různými kritiky. Nejde o systém strnulý a klíčový zastupitelský sbor nebyl zcela zdeformován do podoby převodní páky vládní většiny.

Pomiňme, že „rebelující“ poslanci ODS jsou ve skutečnosti hnáni kupředu svým osobním konfliktem s premiérem Nečasem a olej do ohně přilévajícím prezidentem Klausem. O daň z přidané hodnoty nejde. Tu už pravice zvedla kolikrát. Zvláštní ohledy nebere na penzisty, kterým zmrazila důchody, na studenty, kterým místo školného chystá alespoň tzv. zápisné, na obyvatele venkova, kteří nejvíce pociťují redukci veřejných služeb…

Ani odsunutí církevních restitucí až na příští schůzi, které prosadila platforma LIDEM, nemá nic společného s prozřením skupiny kolem Karoliny Peake. Vždyť ona má nejmenší zájem na pádu vlády, který by přišel s odmítnutím restitucí. Poslanci LIDEM prostě jen potřebují vykázat nějakou činnost.

Ať je to ale jak chce, malá parlamentní revoluce proběhla a dvě klíčové normy, které už mohly být levou zadní schváleny, byly na čas smeteny ze stolu. K vyšší aktivitě by tak mohla být ponouknuta i sněmovní opozice. Jedna věc totiž je navrhovat – jako tradičně - předčasné volby, tentokrát spojené s přímou volbou prezidenta, druhá věc pak navrtávání každého polínka, které vláda přiloží na parlamentní ohniště. Z tohoto pohledu odvedli zástupci ČSSD velmi slušnou práci při středečním projednávání (ne)valorizace důchodů.

Přesto česká Poslanecká sněmovna v mnohém naráží na své limity. Kontroverzní limity, dodejme. Poslanci si například zvolili druhého místopředsedu svého sboru, takže obávaný kolaps Sněmovny v případě, že okolnosti vyřadí z práce Miroslavu Němcovou či Lubomíra Zaorálka, byl zažehnán. Bývaly časy, kdy Sněmovna měla i pět místopředsedů. Do tohoto volebního období vstoupila se třemi. Kateřina Klasnová (VV) ale rezignovala po odchodu véček do opozice a její formaci už tento post nikdo nenabídl. A Vlasta Parkanová byla donucena odejít po vydání k trestnímu stíhání v kauze CASA. Její klub, TOP09/STAN, však přišel s novým kandidátem, Jiřím Olivou, a do místopředsednického křesla jej hladce prosadil. Někoho potěší, že tento lesní inženýr působí jako docent na České zemědělské univerzitě v Praze, jiného zase vyleká, že léta stál v čele Lesů ČR.

Pikantním Olivovo politické povýšení ale činí dva měsíce stará slova šéfa klubu TOP09/STAN Petra Gazdíka. V červenci pravil, že Olivova kandidatura předložena nebude, protože věří, že se Parkanová očistí. Víra však evidentně vyprchala. Co na to rytířský obhájce cti paní Parkanové Miroslav Kalousek?

Volba druhého místopředsedy ale otevírá otázku, proč se nedočkáme také třetího. Ten by podle početnosti jednotlivých klubů náležel KSČM. Kde jinde než v zastupitelském sboru by mělo být respektován princip poměrného zastoupení? To, že se k němu pravicová koalice otočila zády, mnohé vypovídá o její představě vztahu většiny a menšiny, koalice a opozice. Prostě, i kdyby měla by být Sněmovna trvale nefunkční, komunista do jejího vedení nevkročí! Protože hlasy voličů jsou si rovné, ale některé si jsou rovnější.

Na další stín upozornil poslanec Michal Babák (VV), když si postěžoval na předsedkyni Sněmovny Miroslavu Němcovou, která mu při minulém projednávání církevních restitucí odebrala slovo. Nemluvil prý k věci, přitom se pouze v tématu pustil do historického exkurzu, což v parlamentu nebývá až tak nezvyklé. Kromě toho vystupoval jménem poslaneckého klubu. Nyní si Babák stěžuje u Ústavního soudu. Němcová se podle něj dopustila jednak zásahu do svobody projevu, jednak zásahu do svobodné soutěže politických sil. Ústavní právníci nedávají této stížnosti mnoho šancí a odkazují na skutečnost, že Sněmovna samotná si v jednacím řádu určuje pravidla, podle nichž se řídí. Ta ale vycházejí ze zásady, že pravdu má většina - a menšina musí přes nesouhlas srazit podpatky. Maximálně může nedůstojné chování protivníkům oplatit, až se sama stane většinou.

Jenže toto jsou pravidla džungle. Ústavní soud naštěstí čas od času přistupuje k extenzivnímu výkladu základních práv. Ať už s Babákovou stížností naloží jakkoliv, bude zajímavé znát hlavně komentář soudu k verdiktu.

Další špatný vtip proti parlamentní kultuře plánuje vicepremiérka Karolina Peake. Sněmovně se chystá předložit návrh Etického kodexu poslance. Nic proti podobnému materiálu, byť by jen shrnoval zákonné povinnosti poslanců. Jenže kouzlo etických kodexů spočívá v dobrovolnosti. Bylo by správné, kdyby měl každý zákonodárce možnost připojit svůj vědomý podpis pod dokument, s nímž souzní. Co si ale počít s tendencí přijmout kodex závazným hlasováním, třeba stojedna proti devadesáti devíti? Jak se pak bude lišit od zákonů či běžných usnesení Sněmovny? Je toto ta správná cesta k etice a parlamentní kultuře?

Ukazuje se zkrátka, že parlament je institucí důležitou a prospěšnou. Jeho chod však je zanesen spoustou špatných návyků a vadných (pseudo)pravidel. Až si budeme volit nové poslance, stálo by za to zkoumat nejen jejich osobní věrohodnost, ale i přístup k parlamentarismu coby principu. Aby se nakonec parlament jednoho dne nestal trojským koněm v demokratickém systému.