Kauza Knetig, vyměklí svědci a slova bez kontextu

Průběh soudu s Martinem Knetigem naznačuje, že o hledání spravedlnosti vlastně ani nejde. Klíčoví svědkové během roku a půl vyměkli a soudkyně se rozhodla ignorovat klíčové souvislosti.

V úterý jsem se šel podívat na soud s Martin Knetigem, kde svědčí Libor Michálek. Asi nejvíce bylo u soudu znát, že o hledání spravedlnosti skutečně nejde.

Na úvod musím přiznat, že jsem zaujatý. Věřím Liborovi Michálkovi. Věřím mu, protože neměl žádný důvod vymýšlet si něco, co neslyšel. Věřím mu kvůli detailnímu popisu věcí, které se na Státním fondu životního prostředí (SFŽP) děly, a nepovažuji za pravděpodobné, že by si to vůbec dokázal vymyslet. V neposlední řadě mu věřím proto, že na něj ODS nedokázala ani po roce a půl nic vytáhnout.

O co přesně v této kauze jde?

Martin Knetig se z titulu poradce ministra životního prostředí sešel s vysoce postaveným zaměstnancem Komerční banky Vladimírem Jeřábkem. Zavedl ho do sklepních prostor restaurace (to Jeřábek považoval za krajně neobvyklé), kde spolu porozprávěli o podmínkách ukládání volných prostředků SFŽP (až dvacet miliard korun) u KB. Knetig poté Jeřábkovi řekl, že SFŽP má i lepší nabídky a následně položil nečekanou otázku: Poskytujete sponzoring?

Tady končí verze, na které se shodují všichni aktéři úterního soudu.

Pár dnů po tomto sklepním setkání, se totiž přímý nadřízený Jeřábka, Jan Juchelka, ozval Liboru Michálkovi, tehdy řediteli SFŽP a událost mu vylíčil. Osud si s aktéry kauzy dosti pohrál, Juchelka byl Michálkův známý, zároveň ovšem kdysi chodil do školy s tehdejším ministrem životního prostředí Pavlem Drobilem. V reakci na informace od Juchelky se Michálek pokusil zkontaktovat BIS a obrátil se na premiéra Nečase. Zároveň si začal pořizovat zvukové záznamy pracovních schůzek, a když nic nepomohlo, zveřejnil je.

Rok a půl po začátku skandálu všechno nasvědčuje tomu, že klíčoví vědci takzvaně vyměkli. Jeřábek říká, že o ODS se nemluvilo, Juchelka taktéž. Státní zástupce je ovšem stále přesvědčen o Knetigově vině. Nabízí se způsob, jak podpořit obvinění, že otázka na sponzoring skutečně byla nepřímým úplatkářstvím. Stačilo by prozkoumat Knetigovy aktivity na SFŽP. Pokud Knetig skutečně podnikal kroky, které by vedly k outsourcingu správy volných finančních prostředků do rukou nedůvěryhodných externích poradců, Michálkova interpretace by byla na bíledni.

V tomto okamžiku potom přichází bod, který udělal z celého jednání frašku. Soudkyně rozhodla, že zkoumáním souvislostí se vůbec nebude zabývat. Knetigovy kroky na SFŽP vůbec nezkoumala. Podobně neověřovala zda na SFŽP platila hierarchie faktická nebo formální, tedy zda mohl Knetig úkolovat Michálka nebo ne. Z formálního hlediska to samozřejmě možné nebylo, ale proč by s Knetigem zástupci KB jednali, když věděli, že fond vede Michálek. Pořádat informační schůzku ve sklepení? Nenechte se vysmát.

Vše tedy zůstává při starém. Padouch je osvobozen, člověk, který nepravosti zveřejnil, přišel o své ředitelské místo a v řadách veřejnosti narůstá skepse. Jedno pozitivum ovšem stále existuje. Ministra Drobila stál tenhle skandál funkci. To není málo. Státní zástupce se navíc na místě odvolal.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.