Divoké děti a jejich matky

Děti jsou nejšťatnější, když si s nimi dospělí povídají, někam s nimi jdou nebo jedou nebo něco společně podnikají. Prázdniny jsou pak příležitost navzájem se s dětmi lépe poznat. Ale ty Divoké matky...

Léto a prázdniny patří do značné míry dětem a je docela zajímavé využít příležitosti děti o prázdninách pozorovat. Mnohem častěji než ve školním roce se vyskytují v doprovodu rodičů a prarodičů, v dopravních prostředcích je dost času dát se s nimi do řeči a dozvědět se něco o tom, co tak děti baví a co je činí šťastnými.

Bez nejmenší pochybnosti, i na základě vlastní zkušenosti, musím říct, že nejšťastnější jsou děti, když si s nimi dospělí povídají, někam s nimi jdou nebo jedou, něco společně podnikají. A je celkem jedno, jestli je to krájení a rozkládání hub na sušení, zavařování rybízu nebo výprava na hradní zříceninu. Něco s dětmi podnikat má samozřejmě smysl nejen pro děti, ale i pro dospělé, vlivy jsou vzájemné. Dospělí se dozvědí, co děti baví a zajímá ( prarodiče bývají překvapeni, co všechno děti vědí třeba o počítačích nebo mobilech, ale také o zvířatech, třeba) a děti se dozvědí nejen to, co baví a bavilo kdy jejich rodiče a prarodiče, ale také třeba to, že babička má vysoký tlak nebo umělý kloub a že se s ní musí podle toho zacházet.

Taky je dost důležité, aby se dětem někdy řeklo, že odhazovat kolem sebe odpadky je necivilizované a že člověk západu po sobě svůj odpad uklízí. V našich lesích a na březích vodních ploch to poslední léta vypadá, že ti, kteří tuhle výchovu ještě měli, nikam nechodí, a ti ostatní – včetně dětí – si zřejmě myslí, že po nich přijdou čety nezaměstnaných, vykonávajících obecně prospěšné práce, a odpadky po nich v lese posbírají.

Prázdniny jsou rovněž příležitostí, kdy lze dětem říci, že do lesa se autem nejezdí, že to je sice většinou díky cestám, zpevněným pro lesní těžební stroje, možné, ale není to slušné, auto že nemá v lese co dělat a kdo chce v lese být, musí být schopen ujít kus pěšky. Zejména, když jde na houby. Což je další kapitola učebnice slušného chování – nevím, jak dnes, ale nám se už ve škole říkalo, že houby, které nesbíráme, necháváme růst, nekopeme do nich ani nemlátíme klackem. Stejně, jako neničíme svévolně žádnou jinou rostlinu, jinak budou všude kolem jenom kopřivy, které jediné se umějí proti nám bránit ( i když křovinořezům a strunovým sekačkám podléhají i ony). V lese se také nekřičí, říkali nám, a nevím, jestli to vědí i dnešní děti.

Možná dnešní uhonění rodiče ani sami nevědí, co jejich děti umí, nač myslí, čím se baví – k tomu, aby se to dozvěděli, slouží prázdniny také.

O prázdninách by měly děti také poznat, jak se rozdělává v přírodě oheň, a možná, že některé se vůbec mají dozvědět, že oheň neslouží jenom ke grilování masa. Že voda v přírodě člověka občerstvuje a dává mu sílu odolávat nemocem během roku, že člověk může z klasu na poli vyloupnout zrno, že na stromech u cesty roste ovoce, které je k jídlu – a vůbec, že život skýtá mnoho radostí, které se ve městě nenajdou.

Ovšem, děti dovedou také nepředstavitelně zlobit, zejména tehdy, když se nedovedou zabavit samy, když se neobejdou bez pomůcek jako mobil a počítač. Ale děti, které se nenaučí objevovat svět, prozkoumávat ho na vlastní pěst, jsou ke zlobení odsouzené.

Nepsala bych o takových banalitách, kdybych v létě neměla několik příležitostí dospělé s dětmi pozorovat  včetně sebe samé a dětí z naší rodiny). Mnoho věcí, které bývaly samozřejmé (například jezdit vlakem), už dávno samozřejmé nejsou ( a naopak, například v mém dětství nebylo úplně samozřejmé mít kolo). Ráda jsem si všimla, že například v některých městech na náměstí vznikly kašny, do nichž může dítě vlézt a v nich se zchladit. Kromě toho nepořádku všude jsem v létě měla celkem dobrý pocit z toho, jak spolu, alespoň v létě, žijeme.

A pak mi zkazil 17. srpna v pátečním magazínu Lidových novin náladu článek, který je ve skutečnosti bohapustá reklama. Jeho název Divoké matky je dokonce na titulní straně, jako kdyby šlo o to nejdůležitější v čísle. Píše se v něm, jak tři mladé ženy založily v Karlíně kavárnu toho jména, která je pro mladé matky „punk“ zejména v tom, že děti v ní můžou neomezeně řádit. Holky se také chtějí nekonvenčně prezentovat, tak na svém propagačním klipu čurají v parku. Říkají, že vypadají jako z padesátých let, možná mají na mysli americké filmy, protože každý, kdo si pamatuje, jak v padesátých letech vypadala jeho matka (a nemám na mysli údernici v montérkách), ví, že například neměla na zrzavo obarvené vlasy. Divoké matky mají hodně kamarádů, protože reklama na jejich kavárnu vyšla všude možně v podobě lifestylových článků, samozřejmě už dávno v Reflexu. Kde berou tolik konexí, že jim všichni tak propagují jejich průměrný podnik, založený na špatném vychování a jakési aroganci mladých žen, která nemá s emancipací nic společného, nevím. Možná mají peníze a články si platí.

Kavárna sama naštěstí není tak drsná, jak se píše v tom článku, je to docela normální kavárna zařízená tak, aby v ní mohly pobývat i děti. Protože jde o dobře zprodukovanou snobárnu, obsluhují (prý) někdy za barem i takové celebrity, jako třeba Pavel Liška. Holky v četných interview opakují, že ne každá žena, stane-li se matkou, dokáže a chce splnit představu společnosti o tom, jak má správná matka (z reklamy) vypadat. Tak vytvářejí jinou představu jiné matky (z reklamy).

To všechno by bylo celkem zanedbatelné, kdyby se Divoké matky neobjevily na první straně magazínu ještě pořád poměrně čteného deníku, kde potvrzují nedospělou představu, že svoboda je v řádění a neukázněnosti, že nekonvenční je ten, kdo se umí co nejnápadněji postrojit a mluvit jako kanál, že silná osobnost je ta, která se chová jako utržená ze řetězu a ne ta, která se umí ovládat. Docela by mě zajímalo, jestli v té kavárně učí divoké matky své děti, aby si po sobě sebraly a do koše vyhodily papírky od sušenek a bonbónů.

Pochybuju, protože na svém slavném klipu, na němž chčijí v parku v Karlíně, konstatují, že ve spadaném listí jsou samá hovna. Což nevím, jestli se jim líbí, nebo ne.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 27.Srpna 2012, 12:41:59

Ještě v počátku čtení článku mě napadla jedna, na dnešní dobu hříšná myšlenka, v reakci na autorčinu část věty "nevím, jak dnes, ale nám se už ve škole říkalo". Jestli paní Zemančíková zde nechce propagovat kolektivní výchovu? Ale hned přišlo na řadu zamyšlení nad tím, jestli tato, dnes velmi zavrhovaná kolektivní výchova, neměla nějaká pozitiva. Navazuje to vše na sebe. Neoliberálové prosazují individualismus, přičemž se snaží opřít se sociální darwinismus. Dle mého názoru se jedná o bejkovinu, které není rovno. Člověk byl vždy kolektivní-smečkový tvor a ono pravidlo, že silní musí potírat slabší, bylo v jeho případě zaplaťbůh obejito, díky čemuž je dnes tzv.pánem přírody a ti tvorové, kteří se ním striktně řídí, jsou v žebříčku daleko pod ním. Asi popudím spousty dnešních matek, ale výchova v kolektivu, kde si dítě uvědomilo, že není pupkem vesmíru a že musí dodržovat stanovená pravidla hned od počátku, měla dle mého názoru něco do sebe. Co se týká reklamy na Divoké matky, je to jen malá daň dnešnímu systému. Je to taková mizerná náhražka za skutečnou, podstatnou svobodu, o kterou dnes lidé přicházejí - o svobodu volby, o svobodu sociální atd.. Za to mohou mluvit a chovat se na veřejnosti vulgárně. To je panečku handl!

Evoluce2

Martin Ševčík - Přisluhovač globálního kapitalismu 2, Frýdek-Místek

Kontrakultura Úterý, 28.Srpna 2012, 10:34:22

Pěkný článek. Zrovna dočítám knihu Kup si svou revoltu. Váš článek k ní pěkně zapadá. Tu knížku moc doporučuju.

Petrasek Milan - penzista

Je to víc než okrajové infantilní rodičovství. Úterý, 28.Srpna 2012, 21:30:50

Já v tom vidím také strategii preventivní ochrany před nebezpečím zážitku frustrace, se kterým se v konzumismu dospělá generace matek naučila nakládat tímto způsobem.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.