Ministr Dobeš, téměř vyhozený z vlády za neschopnost čerpat evropské fondy, nadělil svému nástupci dle svých slov „elektrické křeslo“. Současný ministr prof. Petr Fiala se jej se ctí ujal, uvidíme, s jakou jej opustí, zda bude politikem, jakým má být. Sám sice nepatří mezi příznivce úřednických vlád, tedy vlády těch, kteří neprošli volbami, ale nabídku premiéra Nečase neodmítl. Přestože, na rozdíl od Dobeše, není otevřeným straníkem (byť jeho blízkost k politice ODS je známa z  jeho působení třeba v RVVI, kam jej Nečas najmenoval v rozporu se zákonem), publikoval před nedávnem svůj manifest Politika, jaká nemá být, ze kterého cituji (s. 34-35):

„Politika je kreativní činností, něco jako umění, je to neustálé hledání dobrého řešení nových problémů, jež jsou v demokracii podřízeny omezením a kontrole.“

A právě zápisné, jež nový ministr hodlá zavést, zřejmě namísto zfušovaných věcných záměrů zákonů o VŠ a finanční pomoci studentů, pod kterými jsou podepsání Josef Dobeš, Jiří Nantl a Ivan Wlihelm, je dobrým indikátorem toho, jak se Fiala svých vlastních slov hodlá držet. Zápisné totiž problémy neřeší, ale přináší. V tom je shodné se školným a lze proti němu uplatnit podobnou argumentaci. Jeden rozdíl tu však je — zápisné je návrhem kompromisním a ještě méně promyšleným a diskutovaným. Dejme ještě slovo Fialovi (s. 61):

„Dosahování kompromisu, protože je to pohodlné, však paradoxně vede k tomu, že kompromisu nelze naopak dosáhnout tam, kde by byl namístě, totiž u dlouhodobých problémů, jejichž řešení překračuje jedno volební období, jako jsou třeba reorganizace zdravotnictví, zajištění důchodů a podobně.“

Vzhledem k Fialovu dlouhodobému působení na MU, ČKR a RVVI je jasné, že pod „a podobně“ si terciární vzdělávání představit smíme. Místo kompromisu v podobě zápisného by se tedy měl ministr držet vlastních slov a tradice, ke které se ostatně sám hlásí: „Ale nechť je řeč vaše: Ano, ano; Ne, ne; neboť cokoli přichází navíc nežli toto, je zlé“.

Je jasné, že Fiala si jistě více než jiní uvědomuje, že pro jakékoliv zpoplatnění vysokého školství neexistují odborné důvody založené na faktech, že to tedy nemůže být než politické rozhodnutí na základě hodnot, resp. politické ideologie, t.č. převážně reprezentované politickými stranami. Je jistě možné, nechat svá politická rozhodnutí odborníky prověřit a zhodnotit, pak konat. Bohužel, tím už Fiala prošel — systém hodnocení vědeckého výkonu, u jehož zrodu a zavádění coby člen RVVI stál, mezinárodní odborníci odsoudili, ale RVVI to v potaz nevzala. Bude se jako ministr chovat lépe? Doufejme.

Aby to nebyla víra uhlířská, ale opravdová důvěra, měl by ministr jasně a zřetelně odpovědět na problémy spojené se zpoplatněním VŠ studia ve světě. Z celkem bohaté sbírky se omezím na tři:

1. OECD jasně říká, že spoluúčast studentů na financování VŠ studia nemůže suplovat spoluúčast státu. Ta je v ČR notoricky nízká. Zahraniční zkušenost ukazuje, že po zpoplatnění studia, řečeno mírně, navýšení veřejných financí spíše nenásleduje; Chce tedy ministr Fiala pomoci státu vyvázat se z financování VŠ?
2. Tam, kde bylo VŠ studium zpoplatněno došlo v řádu let k příkrému navýšení těchto poplatků. Zápisné tři tisíce, či školné deset tisíc za semestr jsou v tomto ohledu hausnumera, která nemají žádnou odbornou, politickou či legální oporu — lze je tedy snadno zvýšit; Zasadí se ministr Fiala o to, aby byly jasně stanoveny stropy těchto poplatků?
3. Ať už jde o školné či zápisné, ukazuje se stále více, že absolventi nejsou schopni své finanční závazky splácet a to v takové míře, že v USA se už začíná běžně mluvit o tzv. tuition bubble, která povážlivě kopíruje problémy tzv. hypoteční krize; Jak chce ministr Fiala zabránit tomu, aby se domácnosti na nákladech spojených se vzděláním rizikově zadlužily?

Je dobré, že do čela ministerstva se dostal odborník, který je ve vysokoškolské politice dlouhodobě a vytrvale aktivní. Není tedy žádným nepopsaným listem, krom toho o politickém působení pěkných pár listů popsal sám. O to více platí, že věřit máme jeho činům. Prosazování zápisného je totiž něčím, co jeho vlastní slova dosti popírá, pokud nechce činit rozdíl mezi profesorem Fialou a ministrem Fialou, z čehož ho nepodezřívám. Snad si tedy za pár let (měsíců?) sám neřekne, že byl politikem, kterým neměl být.