Kulhající krůček

Jan Miessler

Přímá volba prezidenta není krokem k přímé demokracii. Naopak, umožňuje pokračovat ve vznášení mezi obláčky politicky ostřílené letce našich stranických zastupitelů.

Každý správný hrad má svoje strašidlo, a hrad s velkým „H“ si přirozeně žádá strašidlo s velkým „S“. Je proto v pořádku, že se budoucí český prezident bude volit přímo, a ne prostřednictvím zastupitelů. Právě lidové hlasování je totiž zárukou, že příští obyvatel Pražského hradu bude konečně duchem, ztělesňujícím naše tradiční demokratické ideály.

Poslanci a senátoři přesto měli se zavedením přímé volby dilema. Jejím schválením totiž dali najevo, že dosavadní způsob nebyl ani podle nich zrovna čtyřikrát legitimní. Jakousi shodou ošklivých náhod to přitom byli právě oni sami, kdo minulého i současného prezidenta volili. Vzpomínky na souboj o prezidentské křeslo mezi Václavem Havlem a Miroslavem Sládkem už sice vodnés čas, politikaření kolem obou voleb Václava Klause je ale stále ještě v živé, i když na kapačkách udržované paměti. Zastupitelská demokracie se ani v jenom případě moc nevyznamenala.

Jenomže podle stejné logiky by nám teď naši zastupitelé měli zavést přímou demokracii nejen při volbě prezidenta, ale kompletně. Ony totiž každodenní debaty v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu také nemívají kdovíjakou úroveň, a v kuloárech se samozřejmě politikaří ne sice o sto šest, ale - po odtržení Peakovců od Bártovců - jenom asi o sto dva. I tak to ale nepůsobí dobře.

Kapříci by si ovšem museli vypustit rybník. Likvidací zastupitelské demokracie by poslanci a senátoři připravili sami sebe o práci, v organismu přímé demokracie je totiž každý zastupitel vlastně jen takovým pomyslným slepým střevem. O některých poslancích se to sice dá říct už teď, po zavedení přímé demokracie by to ale vyplývalo z podstaty věci.

Kapříci si ovšem rybník samozřejmě nevypustí. Způsob zavedení přímé volby totiž naznačuje, že coby údajný krůček směrem k přímé demokracii to celé silně pokulhává. Politici se prezidenta zbavili asi tak, jako se posádka klesajícího balónu zbavuje pytle s pískem: je ho sice škoda, ale když ho hodíme přes palubu, budeme se moci dál radostně vznášet mezi obláčky.

Prezident má sice ve srovnání s pytlem písku určité pravomoci, pokud bychom ale měli být důslední, i on je vlastně takovým slepým střevem naší novopečené a striktně limitované přímé demokracie. A to právě proto, že je jejím hlavním cílem. Prezident je totiž paradoxně také jenom zastupitel. Stejně jako u ostatních zastupitelů, i u něj bude platit, že si ho jednou za pár let zvolíme, a pak už ho jenom budeme pozorovat, co tam nahoře zase tropí za vylomeniny.

Podstatou přímé demokracie zkrátka není volba zastupitelů s jejich nenapravitelnou tendenci vymykat se jakékoliv kontrole voličů, ale přímé rozhodování o konkrétních problémech. Politici s plnými kapsami frází o posilování demokracie nás ale k něčemu takovému nikdy nepustí. Snad tedy alespoň přímá volba vygeneruje hradního ducha, kterému nebude strašit ve věži. Ať už to totiž bude kdokoliv, bude ztělesňovat nikoliv přímou, ale zastupitelskou demokracii.