Kdo chytá partaj

Současný stav ČSSD nepředstavuje naději do budoucna. Je třeba, aby se na levici objevil nový subjekt, který by spojoval existující sociálně-liberální politická i občanská hnutí postavená na levicovém a středovém konceptu.

Ať už dopadnou hádky v naší vládní partičce jakkoli, volby budou. V řádném či mimořádném termínu. Při současných korupčních skandálech pravicové koalice ovšem hrozí, že příští vládu bude sestavovat Sociální demokracie.

Když v této souvislosti používám slůvko „hrozí“, není to náhoda. Současný stav této strany skutečně nedává mnoho nadějí, že by se situace v našem mezihoří nějak podstatně zlepšila.

O stínové vládě ČSSD toho bylo napsáno již mnoho, především z pohledu hlavního proudu pravicových médií. Ale podíváme-li se na její složení i z liberálního pohledu, mnoho optimismu k dalšímu vývoji nám nedává.

Jistě tam najdeme osobnosti, které by byly přínosem pro českou politiku – Luboš Zaorálek by nepochybně mohl být nejlepším ministrem zahraničí po několika dekádách a Jiří Dienstbier by snad mohl vnést trochu spravedlnosti do české justice. Ale takových lidí je tam pohříchu málo. Navíc jejich váhu přebíjí smutné postavy, které jsou schopny náš stát zavléci do ještě větších problémů, než kterým čelíme nyní.

Nejtragičtější postavou je Jan Mládek, který by měl řídit české finance. Ačkoli jeho výroky musíme brát s velikou rezervou, protože názory mění podle politické situace, je jasné, že jeho ekonomické představy jsou spíše napravo od středu. Jeho fatálním omylem zůstává názor na jednotnou sazbu DPH, což nevyváží ani rétorika o zvyšování sociálních dávek – v opozici se rozdává nejlépe. Zastává státní centralismus s dotační podporou průmyslu a eliminací ekonomické demokracie. Nemá tak problém postavit se proti odborům a podporovat neoliberální pakty Rady EU.

Dodnes se sice vychvaluje, že v roce 1987 dostal cenu České ekonomické společnosti, ale s informacemi o dnešním stavu ekonomiky je dost na štíru, což prokázal ve svém naštvaném článku, v němž reagoval na kritiku Ilony Švihlíkové a Jaroslava Ungermana. Jeho článek je plný nesmyslů – o družstevnictví, ekonomické a participativní demokracii atd. – ale navíc dokládá to, co mu Švihlíková s Ungermanem vytýkají. ČSSD nemá ekonomickou a sociální vizi.

ČSSD si totiž – aspoň dle Mládkových slov - plete vizi s nástroji. Mládek sice uvádí několik instrumentů, ale ty jsou povětšinou nereálné, pokud je chce řešit na národní úrovni. Mládek si v zajetí mixu brežněvovsko-friedmanovské politické ekonomie kombinuje komunismus pro kapitalisty s nadějí na lepší život mas, kterým on a jeho věrní kapitáni průmyslu budou říkat, co mají dělat.

Podobnou tragickou figurkou je Petr Hulínský, který se po skandálech na pražském magistrátu stal stínovým ministrem pro místní rozvoj. Místní rozvoj, především strukturálními ekonomickými problémy zasažených regionů, je klíčovým úkolem pro stabilizaci narůstající krize v České republice. Bohužel koncepční řešení nemá ani Hulínský a brání se mu i ČSSD.

Je to jistě nelehký úkol, ve světě se rozvojové práci na regionální i komunální úrovni věnují vědecká pracoviště, studuje se na mnoha univerzitách a je na ni dokonce zaměřena část vyššího středního vzdělání. U nás se mu nevěnujeme takřka vůbec a podle toho vypadají výsledky. Hulínský je ještě tak schopen s jistou dávkou naivity mluvit o bytové politice, ale nějaká proveditelná a odzkoušená řešení u něj nenajdeme.

Vůbec se jen málo konkrétního dozvíme o politických plánech ČSSD. Publikovaných materiálů je pohříchu málo a někdy to vypadá, jako by programová skupina ČSSD vstoupila do ilegality a držela svoje plány v utajení, především před médii.

Samozřejmě si může každý přečíst dlouhodobý i střednědobý program, které by jisté naděje na změnu slibovaly. Když pak ovšem čte prohlášení alespoň občas píšícího Mládka, musí být zmaten, protože jeho výroky jim přímo odporují. A bohužel politický program zůstane v šuplíku a nikdo po něm nevzdechne, až nám ČSSD zavede degresivní sjednocené DPH.

Navíc jeho prohlášení v senátu tento týden, že komunitaristické úvahy jsou stejně nebezpečné jako fašismus, vedou k úvahám o tom, jestli by si lidé jako Švihlíková po vítězství ČSSD neměli raději sbalit kufry.

Je prostě jasné, že současný zmatek v ČSSD založený především na sporu demokratického a progresivní jádra s kmotrovskou a neoliberální klikou nedává příliš nadějí, že by se po volbách mohlo něco příliš změnit. A komunisté, u kterých se odehrává tentýž spor, k tomu moc nepřispějí. Pokud se někdo bojí komunistů ve vládě s tím, že by snad byli strůjci systémové změny, je evidentně mimo realitu a nemá ponětí o regionálních vazbách KSČM na ostatní partajní i ekonomické struktury. To je dnes typické snad už jen pro pražskou kavárnu.

Otázkou zůstává, proč se politici obecně, ale z ČSSD především, brání standardním, vyzkoušeným a úspěšně aplikovaným řešením – ať již jde o komunitaristické nástroje či fiskální politiku. Místo toho přichází se stále novými experimenty nebo postupy, které už stokrát selhaly – jako jsou programy strukturálního přizpůsobení zbídačující rozvojové a nyní i rozvinuté země. Odpověď je jednoduchá. Ty první jsou výhodné pro občany, kteří ve volbách stejně nemají na výběr, ty druhé pro korporace, které politiky předhazované voličům platí.

Cesta z tohoto předpeklí má dva možné scénáře. Prvním je obnovení standardních subsystémů na úrovni komunálu a krajů. Tradičně jde o zavádění podpůrných finančních nástrojů, zapojení občanů do tvorby důležitých politik, ať již třeba formou participativních rozpočtů, nebo občanských pracovních skupin při tvorbě regionálního rozvoje.

Pokud by tyto politiky uspěly na místních úrovních, je pravděpodobné, že by se k nim časem v honbě za voliči přihlásily i parlamentní partaje. Jejich výhodou je, že je lze jen těžko označovat za levé či pravé.

Další cestou je vznik nového politického subjektu, který by spojoval existující sociálně-liberální politická i občanská hnutí postavená na levicovém a středovém konceptu. Tady ovšem narážíme na značnou roztříštěnost těchto hnutí a neschopnost se domluvit. Ta pramení mnohdy z nejasných osobních animozit a nezřídka i z nepochopení základních formálních pravidel pro jednání i „soužití“.

S trochou fantazie je možno si ovšem představit i vznik takového subjektu, který by třeba jen dočasně byl „souručenstvím blízkých“, a pomohl jim dostat se do parlamentu či krajských zastupitelstev.

Tady je namístě zmínit hned několik problémů. Prvním z nich je financování. Pokud by chtěl být tento subjekt legitimní, nemohl by přijímat žádné peníze od korporátní sféry. Znamená to tedy zajistit si podporu od občanů. Pokud si řekneme, že na skromnou kampaň, postavenou na angažovanosti dobrovolnických týmů, je třeba kolem pěti milionů korun, pak by bylo nutné mít například přes třicet tisíc příspěvků po sto padesáti korunách. Zdá se to těžké. Ale pokud nesežene podporu třiceti tisíc domácností, nemá stejně žádnou cenu do voleb chodit.

Kdyby se nakrásně do parlamentu nová strana dostala, měli by si dát všichni závazek, že nevstoupí do vlády. To neznamená, že by ji nemohli podporovat. Ale v počátečním období není možné věnovat kapacity vládní byrokracii a přitom se efektivně věnovat politické práci. Na to doplatily všechny malé strany, které se nechaly vidinou funkcí ve vládě svést.

Jedno je však jisté. Dokud se ČSSD neodřízne od kmotrovsko – korporativistické kliky představované hulínskými a mládky, není její volba šancí na pozitivní změny. ČSSD nemůže počítat ani s podporou liberálních občanských hnutí. Proti ČSSD jsou komunisté ve výhodě, že mohou spoléhat alespoň na svůj (byť jen deklaratorní) protikapitalistický a sociální étos, který u mnoha zoufalých lidí vzbuzuje neoprávněné naděje.

Radikální očista českých sociálních demokratů je však planou nadějí. Narůstající volební preference, dané ovšem pouze beznadějnou politikou zkorumpované vlády, nyní povedou spíše k zabetonování pozic. Je to škoda pro ČSSD a některé voliče.

Ale tento postoj může být i impulzem k aktivizaci demokraticky smýšlejících občanů a k jejich větší angažovanosti. A je jedno, jestli půjde o další občanské demokratiziční a rozvojové aktivity, nebo o politickou činnost. Nejlépe by samozřejmě bylo, kdyby obojí šlo ruku v ruce.

A co si myslíte vy? Diskuse (19 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Pátek, 6.Dubna 2012, 13:50:36

Můžeš sem hodit nějaký odkaz na ten výrok o komunitarismu a fašismu?

Tomáš Tožička - Duchcov

Zápisky ze Senátu Pátek, 6.Dubna 2012, 15:22:47

Podle lidí lidí co si to zapisovali řekl v úterý Jan Mládek na konferenci "Hospodářská situace ĆR a její výhled" v Senátu:

Jsou tu velká nebezpečí jako fašismus, fašizace společnosti.
Ale jsou tu i jiná velká nebezpečí, např. municipální, komunitaristkéc úvahy, které vedou ke stacionární ekonomice.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

dobrá kritika do vlastních řad, Pátek, 6.Dubna 2012, 15:26:11

ale novou stranu bych nezakládal. Navíc sociální demokracie má dobré jméno - program ve zkratce, proti tomu jsou všechny TOPky a LVI směšní a přes zdánlivou schopnost zaujmout, dříve nebo později ztratí pozornost stejně rychle jako jí nabyly, protože ta jména jsou prázdná, není za nimi žádný perspektivní program. Pokud chceme slušnou, kritickou a občanskou sociální demokracii, tak ji budeme muset reformovat. Takováto kritika je dobrý začátek. A vzhledem k tomu, že se rozpad koalice čím dál rychleji blíží, není mnoho času. Samozřejmě, rostoucí preference stranu zabetonovávají.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 6.Dubna 2012, 16:12:53

Mně se zdá založení nového politického subjektu (který by však byl nejen stranou, ale zároveň i něčím jiným), jako docela dobrý nápad. Kdyby se podařilo získat dostatečnou členskou a voličskou základnu či dokonce proniknout až do parlamentu, mohlo by to možná mít "výchovný" vliv i na obě stávající levicové politické strany. Je nutné "zpolitizovat" masy a pro ten úkol je možná nová strana vhodnější, než ty staré. Tam se totiž noví lidi hned naučí starým móresům. Zároveň souhlasím s autorem, že jít do vlády v případě neočekávaného volebního úspěchu by ovšem bylo krajně nevhodné.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Díky za trefný článek. Pátek, 6.Dubna 2012, 16:39:18

Nově založené partaje jsou možná fajn, ale trpí dětskými nemocemi. Co když už nějaké mimoparlamentní strany s vlastnostmi v článku zmíněnými (transparentní financování, nevládní ambice) existují? Aspoň jedna mě skutečně dneska napadá. Nezávislí nominovaní na volebních kandidátkách stran nejsou také nic nového, proč by tyto nestranické osobnosti nemohly navrhovat občanské iniciativy?

Ještě jedna otázka, nebyly příčiny vedoucí k tomu, že česká poslanecká sněmovna nemá jedinou malou stranu, která by vydržela déle jak jedno volební období, jiné než zrovna vládní angažmá?!

Tomáš Tožička - Duchcov

Třetí cesta Pátek, 6.Dubna 2012, 16:47:2

Ano, jako velmi fantazijní možnost tu ještě zůstává Brandýská iniciativa II. Tedy že by ČSSD vzala na 15-20 volitelných míst zástupce občanských aktivit.

Pokud se však jedna, nebo nejlépe obě, ze současných tzv. levicových stran radikálně nezreformují, není zřejmě konstruktivní politika v parlamentu bez nového středo až radikálně levicového subjektu možná...

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

a jakou Pátek, 6.Dubna 2012, 18:11:21

- prosím pěkně - bude mít ta nová strana/subjekt sociální základnu? A kdo ji bude platit? A kde jsou vůdčí osobnosti?
A vůbec: v čem vlastně má být "nová"??

A co na to křesťansko-sociální platforma ČSSD, z níž mnozí v DR publikují a diskutují?

Ja

Vratislav Dostál - novinář, Brno

Politika jako dynamický fenomén Pátek, 6.Dubna 2012, 18:29:18

Tomáš to napsal dobře, nicméně mám k tomu výhradu. Politiku nelze vnímat staticky, nýbrž je třeba ji analyzovat jako dynamický fenomén. Opsal bych to asi tak, že ji nelze popisovat jako fotku, neboť tu není podstatný současný stav, nýbrž tendence. A já si navzdory oprávněné kritice myslím, že pokud je někde namístě naděje k tomu, že se některá z parlamentních stran v budoucnu stane volitelná pro mne a třebas i pro Tomáše, jsou to právě sociální demokraté. Nyní jsou uvnitř strany poměry sil více méně v rovnováze, což odráží i Tomášem kritizovaná stínová vláda. Sobotka ale prostě při jejím sestavování musel reflektovat rozložení sil v partaji. Těžko mu to vyčítat.

Přesto si myslím, že srovnáme-li vedení ČSSD třebas před pěti lety s tím dnešním, došlo nepochybně k posunu, a to pozitivnímu. To neznamená sice, že spor "demokratického a progresivní jádra s kmotrovskou a neoliberální klikou" je ukončen, avšak je naivní očekávat, že kdy ukončen bude.

Nicméně to, že jsou ve vedení například Bohuslav Sobotka a Jiří Dienstbier dáva naději těm, kteří si přejí ČSSD jako demokratickou a progresivní. Přece jenom je to jiné, než když tam byl Onderka či Paroubek. Teprve budoucnost ukáže, zda se ČSSD dokáže ne-li zbavit tedy alespoň marginalizovat aktéry, kteří ve straně ztělesňují dědictví Miloše Zemana. To dědictví spočívá v pragmatickém až cynickém zrazení programu skrze uzavření vládní koalice se svým úhlavním nepřítelem. Viz například Onderka či Hulinský, kteří neváhali navzdory předvolebním slibům uzavřít velkou kolaici s ODS tu v Praze, tu v Brně. A je pravděpodobvné, že by toto uspořádání na vládní úrovni preferoval Hašek.

Přesto chci říct: zatím vůbec nejsou v převaze ti, kdo ztělesňují onu kmotrovskou a neoliberální kliku. A to je s ohledem na bezútěšné poměry v české politice relativně nadějeplná zpráva...

Marketa_-_balkon

Markéta Hrbková - Bidlová - učitelka překladatelka

Nejde o vyčítání Pátek, 6.Dubna 2012, 22:51:51

Souhlasím s Vráťou, ale chápu i Tomášovu podle mně oprávněnou obavu, že ona dynamičnost může vyvolat posun na obě strany a država moci s největší pravděpodobností značně zaktivizuje zmíněnou kliku. Moc si vážím Bohuslava Sobotky, ale trochu se obávám, že bojovník to úplně není a, upřímně řečeno, v denodenním přetahování např. s Kalouskem si ho dlouhodobě bez opravdu silného a pevného zázemí moc představit nedovedu. Ono to přecejen znamená být každodenně pod tlakem efektivně fungujícího de facto psychopata ( ve smyslu tzv."korporátní psychopatie"), což je skutečně nápor. Možná, že by nějaký subjekt, který by tlačil z druhé strany v mnohém na pomohl. Spíš je mi nejasné, jak ho tak rychle zformovat, zajistit finančně apod. To by mi spíš přišlo reálné, kdyby ČSSd přijala tu možnost skutečněš část kandidátky popustit nestraníkům, kteří by tím pádm pomohli i tlakům uvnitř strany, ale nevím, je to první, co mi napadá.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Sobota, 7.Dubna 2012, 10:51:13


Přečetl jsem si Mládkův - podle Tožičky "naštvaný" - článek.
To Mládkovo rozladění Švihlíkovou je zbytečné - to souhlas ...

Ale dost dobře nechápu, s čím by se v onom článku dalo úspěšně polemizovat.

Prostě je to stručná chladnokrevná analýza bez iluzí - tak jak to je třeba provést než se do něčeho pustím ...


A k těm jeho názorům k DPH atd. ...

Vysoká daňová zátěž dopadající na společenskou většinu, slábnoucí DAŇOVÁ role bohatých - to je samozřejmě symptom současného vývoje, který ale právě proto vytváří podmínky pro překlopení kapitalismu do budoucích forem.

Myslím, že každý ví, co bylo odolnější v době eroze sociálního státu - jestli ten dnes nezadlužený skandinávský model, který zdaňoval hlavně všechny - a bohaté k tomu (v USA byla vyšší mezní sazba u daně z příjmu fyzických osob (či toho, co tam místo ní mají) než ve Švédsku. Daň z příjmu právnických osob je v USA vyšší než v dnešním Švédsku) ...
... nebo ten tehdejší neskandinávský, který zdaňoval především bohaté - kterým dnes posyktuje čím dál víc úlev ...

Mládek je prostě ekonom ...
... a to, co říká, tady prostě neradi slyšíte.

Ale neutečete před tím

Tožička Mládka popisuje jako někoho, kdo družstvům nepřeje, nechce ekonomickou demokracii atd.
Jenže Mládek dostatečné roli a významu ekonomické demokracie prostě jenom nevěří a těžiště hledá jinde

Toť vše.

Tomáš Tožička - Duchcov

Mládek a jeho nesmysly Úterý, 10.Dubna 2012, 02:02:29

Pane Tejkle, těch věcí, ve kterých se Mládek mýlí v jednom jediném článku je mnoho. Jak jsem psal, vychází to z toho, že jeho znalosti ekonomiky se zastavili v době perestrojky a od té doby moc nepokročil.

Zpochybňuje např. spotřební družstva - největší německý řetězec supermarketů je svaz spotřebních družstev. Firmy vlastněné zaměstnanci si v krizi vedly lépe, než klasicky řízené. Totéž platí o družstevních, komunálních a moderních islámských bankách.

Mládek opakuje mantru daně z měnových operací, která ovšem poteče v každém případě do bruselské kasy. Vůbec si není vědom problematiky daňových rájů - to bohužel vím z osobní komunikace, vůbec tomu nerozumí. Pokud tady nedokážeme zapracovat alespoň na uplatňování platných zákonů, nikdy nedosáhneme dostatečných příjmů od superbohatých a korporátní sféry. To by ale znamenalo zvýšit počty úředníků na finančních úřadech minimálně o polovinu. To ale Mládkovi jeho kamarádi z bank a průmyslu nedovolí.

A tak by se dalo pokračovat. Mládek bohužel není ani ekonom ani účetní. Je to jen špatný politik se špatnými daty a s vizemi, které vzaly za své v r. 1989.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Úterý, 10.Dubna 2012, 08:21:9


Velice účelná se mi jeví bytová družstva.

V jednom starém kamenném SBD stále ještě jsem (model r. 1958 a dům z konce minulého režimu, z doby Adamcovy vlády), ještě jsem si byt nepřevedl do osobního vlastnictví - a moje nájemné je výrazně nižší než v srovnatelných městských a soukromých bytech, ti, co si ho převedli, zůstávají v SBD, i když mají trochu dražší poplatek za správu, někde jinde aparát dokonce dělá správce i pro jiné, naše SBD bylo celookresní, takže úplně stačí co spravuje ...


Česká síť spotřebních družstev COOP ("omega") stagnuje - nezaniklo to, neexpanduje to, je to pořád stejné, občas něco prodají (z údajů mého bratra, který působil jako vysoký manažer české afilace anglo-holandského UNILEVERu a měl 15 let co dělat s prodejními sítěmi v ČR).

Zemědělská družstva ve smyslu výrobních družstev - příliš mnoho se jich přeměnilo v obchodní společnosti.
Nevím, kolik jich po 30 letech zbylo na jihu Portugalska (karafiátová revoluce 1974), ale myslím, že i tak jich asi máme ve srovnání se Západem a Východem zřejmě nejvíc.

Izraelské kibutzy se sice transformují do méně zespolečenštěných forem (moševy - nikoli komuna, ale právě něco jako naše bývalé JZD), ale pokud jde o blok moševů a kibuců i jiných forem jako celek, tak myslím že celý tento blok eroduje v Izraeli jenom pomalu ...

Nicméně mám za to, že nesílí ...

Nezemědělská výrobní družstva v pravém slova smyslu - ani v Čechách ani v cizině (kromě mondragonské sítě) nehrají významnou roli a nejen to - v průběhu posledních sto let SLÁBNOU !!!

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Úterý, 10.Dubna 2012, 08:24:32


Výrobní družstva slábnou v podobě role a podílu na všech hospodářsky aktivních právnických osobách - absolutní počet asi také slábne, ale to není tak důležité jako ROLE, MÍRA, PODÍL organizační formy v ekonomice ...

Oto Novotný - politický analytik

Poznámky k článku Úterý, 10.Dubna 2012, 13:24:11

Omlouvám se za dlouhý příspěvek do diskuse, mluví se tu o problémech sociální demokracie, což mě dost zajímá…

Jestliže se levicový autor obává socdem alternativy vůči současné neoliberální vládě jako hrozby, tak je to na pováženou…… Pak stojí radikální či liberální (?) levice před následující volbou: buď na ní tlačit, aby se pro ní ČSSD stala volitelnější, anebo si musí založit vlastní stranu. V druhém případě bude muset dobře zvažovat, nakolik to levici v ČR celkově posílí, anebo oslabí. Můj názor je, že ČSSD by měla velmi pozorně naslouchat, co si o ní pan Tožička a radikální levice myslí a inspirovat se jí. ČSSD se ale nestane radikálně levicovou stranou, a to z mnoha důvodů…… A že zakládání nového levicového politického subjektu, který se bude navíc sektářsky vymezovat vůči sociální demokracii, levici celkově neposílí.

Nerozumím této kritické poznámce autora na adresu Jana Mládka: „Jeho fatálním omylem zůstává názor na jednotnou sazbu DPH….“ Prosím o bližší vysvětlení. V novém schváleném programovém dokumentu ČSSD („Daňová politika ČSSD, vyrovnaný rozpočet a EURO“, www.programpodlevas.cz) se tato strana staví proti pravicí plánované jednotné sazbě DPH pro rok 2013 na 17,5% s tím, že pokud získá vládní odpovědnost, tak vrátí sníženou sazbu DPH na původní úroveň u potravin, léků, novin a knih, jakmile to rozpočtová situace dovolí. Mělo by jít o hranici někde kolem 10%.

Tvrzení autora, že Mládek považuje návrhy na ekonomickou demokracii a komunitaristické ekonomické projekty za stejně nebezpečné jako fašismus, by bylo dobré přesvědčivěji doložit, jak to žádal pan Škabraha. Souhlasím, že Jan Mládek a někteří socdem makroekonomové jsou možná příliš nedůvěřivý a opatrní k takovým projektům, a to ve smyslu jako to vidí např. pan Tejkl. Ale myslím si, že v hodnocení Mládka autor přestřeluje. S Mládkem se musí diskutovat a racionálním argumentům v tomto směru je otevřený.

Přesto, že nejsme ekonom, dovolím si v této souvislosti učinit poznámku. Jakkoli jsou mi komunitaristické ekonomické projekty sympatické a vím, že v řadě zemích jsou pozitivně odzkoušené, a proto využitelné i v ČR, přesto si nemyslím, že mohou tvořit fundament hospodářské politiky. Anebo snad ano? Mám pocit, že jde spíše o komplementární oblast, a že na tom stěží půjde postavit nějakou radikálně novou ekonomickou vizi. Každopádně bychom o tom měli na levici vést diskusi a více vzájemně se poslouchat. (Mimochodem mě mrzí, že diskuse započatá s Ilonou Švihlíkovou minulý rok nepokračovala, ale vina není asi jen na Mládkovi.)

Souhlasím s autorem, že lobbistické korupční tlaky ze strany velkých kapitálových skupin jsou na ČSSD velké a někteří její politikové jim nedokážou čelit. Nevidím to ale jako fatální jev, který už ČSSD odepisuje. Strana tyto problémy personálně řeší, tam, kde existují jasné důkazy a má zpracován systém protikorupčních opatření, včetně financování politických stran, který, jak věřím, bude jako vládní strana realizovat. Skutečnost, jak korupce a lobbismus rozkládá ODS v samotných základech, je pro ČSSD vážným varováním, které bere její vedení vážně. Nedokážu si však představit, že korupci z politických stran a nejrůznější pofiderní lobbistické tlaky na ně stoprocentně vymítíme. Jsme však schopni významně pokročit, aby je ovládaly.

Autor dále říká: „Vůbec se jen málo konkrétního dozvíme o politických plánech ČSSD. Publikovaných materiálů je pohříchu málo a někdy to vypadá, jako by programová skupina ČSSD vstoupila do ilegality a držela svoje plány v utajení, především před médii.“ Nevím, jestli autor zaznamenal, že od poloviny minulého roku ČSSD pracuje na nových programových dokumentech metodou tzv. zelených knih, tzn. za účasti širší odborné i laické veřejnosti, pořádá panelové diskuse, výjezdy v krajích, shromažďuje a analyzuje připomínky. Nyní začíná druhou fázi, kdy po politice v oblasti daní, zdravotnictví, boje s korupcí a důchodů začíná komunikovat alternativy v oblasti školství, financování politických stran, zaměstnanosti a hospodářské politiky. Všechny tyto dokumenty jsou dostupné na výše uvedeném webu a jsou u nich uvedeny adresy, kam lze zasílat připomínky. (Připravují se i interaktivní internetové diskuse.) ČSSD tak rozhodně nevychází jen z dlouhodobého a střednědobého programu. Velmi uvítám, když nám autor své připomínky zašle.

Monika Šatavová - Praha 6

družstva a Brandýská iniciativa II Úterý, 10.Dubna 2012, 15:15:13

Doporučuji všem, kdo chtějí diskutovat o reálnosti družtevniství, ať už v oblasti zemědělství, výroby nebo odbytu, knihu Ladislava Feierabenda Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952, kterou k vydání připravila Naďa Johanisová a v roce 2007 vydalo nakladatelství Stehlík. A v sociální demokracii by ji snad měli číst všichni povinně.

K návrhu Tomáše Tožičky na Brandýskou iniciativu II. Klíčové hnutí chce nabídnout svou kandidátku přesně pro tento typ kandidátů. T. Fischerová už tuto možnost otevřeně nabízí na schůzkách s různými protestními aktivitami, možná je, Tomáši, nejvyšší čas se přidat.

Tomáš Tožička - Duchcov

Nový ekonomický model Úterý, 10.Dubna 2012, 15:32:26

Hned na úvod mohu zopakovat, že se považuji za liberálního komunitaristu a k radikální levici tedy evidentně nepatřím.

Komunitaristické modely považuji na základě jejich praktických výsledků za relevantní. Skutečně si myslím, že by se komunitaristická politika měla stát fundamentem ekonomiky. Neuznávám však, že existuje nějaký univerzální "nejlepší" systém, který by nás přivedl do blahobytu. Úspěšné řízení věcí veřejných by mělo být průsečíkem politik vhodných v danou dobu na daném místě.

Pokud jde o DPH a další výroky pana Mládka. O sjednocování DPH mluvil v televizi i na kulatém stole v LD, kde jsme ho za to s představiteli odborů kritizovali. Co řekl na konferenci senátu o komunitarismu a fašismu jsem napsal pod Škabrahou, kdo tam byl, ví že na to tvrdě reagovala Ilona Švihlíková. Když jsem na kulatém stole u pana Sobotky mluvil o potřebě participativní demokracie a to i v ekonomické sféře, nazval to svou noční můrou. To mi moc jako racionální argument nepřipadá, ale myslím si, že emoce vyjadřují stanovisko lépe, než sofistické odpovědi.

Programy ČSSD znám dobře, psal jsem k nim vyjádření a líbí se mi, že se tam počítá s "komunitaristickými" nástroji. Právě proto považuji za nebezpečné, když se čelný představitel CSSD a možný klíčový ministr vyjadřuje v rozporu s programem a napadá i možné podporovatele. Místo toho by bylo lepší akcentovat otevřenost k dalším komplementárním politikám, a to především na úrovni postižených regionů, kde etatistické či "tržní" nástroje selhávají.

Se snižováním DPH "jakmile to rozpočet dovolí" je problém, protože to může znamenat nikdy. Rozhodně nikdy, dokud si politici v ČR neuvědomí, že jim peníze protékají mezi prsty do daňových rájů, že nedokážou zvýšit multiplikační úroveň peněz ani na lokální natož pak na státní úrovni - a že k tomu nevyužívají ani ty omezené nástroje, které umožňují unijní regule.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 11.Dubna 2012, 07:24:12


Se slibem snížit DPH (až to rozpočet dovolí) má pan Tožička pravdu.

Jednak to ten rozpočet už nikdy nedovolí.

To je potřeba si říci.

Slib snižovat DPH je nezodpovědný.

I ten nejnaivnější politik už dnes ví, že cena a zátěž dopadající na kupujícího zůstane stejná - a stát přijde o zdroje.

A pokud jde o zboží na trzích silně konkurenčních, tak zas naopak ani po zvýšení DPH nedojde k přenesení zátěže jenom na kupujícího.

DPH je jako harpuna - sazba DPH se v podstatě skoro jenom zvyšuje ("tam" to jde - "zpátky" už mnohem hůř)...

A navíc budeme potřebovat tyto zdroje na doplňování prvního pilíře penzijního zabezpečení - doufám, že druhý pilíř nikdy nevznikne ...


A slibovat snižovat DPH u knih je dokonce výsměchem.

90 % knih, které jsou na trhu jsou v lepším případě normální tržní produkty - a z valné části škvár.

Snažší jsou selektivní podpory hodnotných knih ...

A pokud jde o nutnost mít nižší sazbu na potraviny - problém Starého vyspělého světa není hlad, ale další aspekty života chudých a chudnoucích ve střední Evropě, včetně nezaměstnanosti.


Zemanova SPOZ chce naopak základní DPH zvýšit (nikoli jí sjednocovat) a tuto skutečnost kompenzovat jinými prvky.

Je to poněkud tvrdé, ale logické ...


Jinak ona proklínaná degresivita DPH je jasná jen tam, kde boháč a chuďas kupují skutečně totéž (rohlíky) - u elektroniky, aut atd. každý koupí jinak drahý statek téže užitné hodnoty - a degresivita vystupuje do popředí jen ve vztahu těch nejbohatších oproti úplně všem ostatním ...

Tam už ani bohatý rejstřík různě drahého zboží nic nemůže změnit na tom, že ten nejbohatší vynakládá při nákupech nepatrnou část svého příjmu na placení nepřímé daně při prodeji ...

Petr Litschmann - M.Žižkov

Prosím o potrzení.. Středa, 11.Dubna 2012, 11:09:5

Pane Tožičko, když jste byl u pana Sobotky, kdo potřebu participativní demokracie i v ekonomické sféře, nazval svou noční můrou? Sobotka nebo Mládek?
__
No a, selektovat kvalitní knihy od škváru by pro účely rozhodnutí o výši DPH bylo jednak drahé a jednak by to silně zavánělo cenzurou..
Souhlasím s panem Tožičkou, který napsal, že "může" znamenat nikdy.. i s panem Tejklem, že by to byl spíš nástroj na povzbuzení příjmů knihkupců..

Tomáš Tožička - Duchcov

Mládek nebo Sobotka :-) Středa, 11.Dubna 2012, 13:31:7

Co byste si tipnul? B je správně. Mluvil jsem o Mládkovi a myslel jsem tím Mládka...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.