Na tuto geniální myšlenku,vyslovenou v titulku, bych přijít nemohl. Jednak nejsem génius, druhak si serióznost představuji poněkud jinak, než Milan Urban, předseda Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny, místopředseda ČSSD, bývalý a nyní stínový ministr průmyslu a obchodu. Prostě funkcionář a křeselník, který má ambici vést naši zemi z hlediska průmyslu a obchodu, abych se držel skvostného Urbanova slovníku.

Předseda, ministr i místopředseda Urban tvrdí, že je seriózní řídit se pohledem do křišťálové koule. Na tom přeci musí něco být, když to tvrdí tak důležitý muž. I když to na první poslech zní vtipně, pan politik to myslí vážně. V posledních Otázkách Václava Moravce ostatně zazněly podobně geniální myšlenky i od ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby, i když ten se dovedně vyhnul přímému popisu toho, co si představuje pod pojmem „prognóza“.

Připravil jsem laskavému čtenáři přepis jednoho z hutných Urbanových vstupů, aby i on mohl se pokochat jeho vytříbenými myšlenkami, pojmoslovím a jazykem. Tak tedy, Česká televize, Otázky Václava Moravce 12. 2. 2012: „Musíme nějakým způsobem seriózním analyzovat, prognózovat spotřebu elektrické energie v České republice, třeba na těch dvacet let. Platí, že s rostoucí životní úrovní roste spotřeba elektrické energie… Česká republika i v té staré (energetické) koncepci z roku 2004, říká, že bychom měli ročně tři procenta šetřit v porovnání k hrubému domácímu produktu, tedy k výrobě, k výkonu. A samozřejmě, že jsou klíčové ty aktivity, které popisují efektivitu a šetření. Na druhou stranu si musíme nějakým seriózním způsobem, bez ideologií, jakýchkoli, černých nebo zelených, podívat se na to, jakou předpokládáme, že budeme mít spotřebu za deset, za patnáct, za dvacet let.

Já vím, že je to trochu pohled do nějaké křišťálové koule, ale musíme z hlediska serióznosti to udělat a tu křivku prostě nějakým způsobem namalovat, na té se shodnout - a podle toho je důležité, abychom měli vlastní národní zdroje na výrobu a spotřebu v těch letech. Pokud takové křivky porovnáme — byly v té Pařezově komisi, byly v té oponentní zprávě Pačesovy komise, ministerstva průmyslu a obchodu, ministerstva životního prostředí, a každý namaloval jinou křivku. A na to samozřejmě počítal ty zdroje a ten mix, z jakého typu zdroje bude ta elektrická energie vyrobena. Já si myslím, že musíme v tomhle být hodně seriózní, a že jestli teď dochází k nějakému vývozu elektrické energie z České republiky, jako že dochází, takže to není nic špatného. Je to stejně jako když vyvážíte automobil, v kterém ta energie je taky. Myslím ale, že není dobré, aby to byl dlouhodobý trend.“

Uf, uf, uf! Milan Urban dovedně ovládá vesmír prázdných slov, nutných k zakrytí dění pod povrchem. A pro sociálního demokrata je nutnou výbavou k přežití umět skrývat, nakolik je pod vlivem energetických, průmyslových a obchodních lobby.

Urban má nesporně pravdu, když prognózování na delší dobu označuje za věštění z křišťálové koule (trochu). S vědou nemá taková předpověď nic společného - věda popisuje stav, jaký právě nalezla, nikoli budoucnost, případně dává věci do souvislostí.

Odhadnout krátkodobě se dá prakticky cokoli, ovšem s tím, že neznámých a proměnných, které mohou předpověď pozměnit či nasměrovat jinam, než zněl původní odhad, je mnoho. Nikdo rozumný tudíž nepočítá s tím, že by krátkodobá prognóza, na rok dva, byla stoprocentní. U prognózování na mnoho let dopředu rostou neznámé a proměnné prvky geometrickou řadou, vypracovávat něco takového proto nemá valný význam. Děje-li se to přesto, za státní peníze, je třeba politiky, kteří se toho dopouštějí, co nejdříve umístit do politického starobince.

Předseda sněmovního Hospodářského výboru zbožňuje výraz „seriózní“. Jen v onom jediném popsaném vstupu jej použil čtyřikrát. Věštění z křišťálové koule a malování křivek na tomto podkladě, ať se seriózně věnují věštci, seriózní politici namísto věštění mívají svou představu, vizi, kam chtějí zemi dostat, na jakou úroveň a jak. A svou politiku tvoří podle toho.

Má-li politik představu, že by se mělo více šetřit na spotřebě elektřiny než dosud, zvýhodní co nejvíce daňově či jinak firmy, které použijí modernější technologie a začnou vyrábět produkty s nižší spotřebou, například.

Je-li ovšem politik přesvědčen, že je třeba dát vydělat státnímu energetickému gigantu, který za to rád přisype do stranických pokladen, pak věští z křišťálové koule a maluje křivky, které úměrně výši úplatku napovídají nárůst spotřeby elektrické energie (i energie jiné, pochopitelně). Pokud platí, že s rostoucí životní úrovní roste spotřeba elektrické energie, pak u nás je tomu hlavně proto, že stranické pokladny jsou bezedné.

Podle Milana Urbana je alternativní výroba elektřiny příliš drahá. Politici v rámci klientelistického systému znechutili lidem výrobu elektřiny ze sluneční energie. To však neznamená, že by v nedaleké budoucnosti, při normálním nastavení podmínek, měla být elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů výrazně dražší. Chyba není v obnovitelných zdrojích, ale v nedojedenosti některých politických Balounů.

Dobře to bylo vidět minulý týden při projednávání zákona o ochraně ovzduší. Většina přítomných poslanců odsouhlasila pozměňovací návrh poslance Jana Bureše z ODS, aby podniky od roku 2016 nemusely platit za vypouštění síry, oxidů dusíku a těkavých látek. Od roku 2022 by pak měly přestat platit i za exhalace prachových částic. Elektrárny, hutě, chemičky a další velcí znečišťovatelé ovzduší tak nebudou muset platit miliony korun za vypouštění exhalací. Nadšeně se z toho radují především občané v Ostravě a na severu Čech.

V článku Sněmovna schválila půlmiliardový dar znečišťovatelům. Hlasy ODS, KSČM a ČSSD v DR, je i odkaz na jmenovité hlasování poslanců o tomto návrhu. Vedle poslanců z ODS tomu napomohli i komunisté, někteří sociální demokraté a několik poslanců TOP 09. (Pouze poslanci VV byli proti, ale ti se znemožnili jindy.) Zajímalo by mě, zda a případně kolik od velkých znečišťovatelů ovzduší dostali bokem — buď jejich strany, nebo přímo oni sami.

V každém případě jde o návrat před listopad 89, jak způsobem uvažování, tak konáním. Byli to právě komunisté, kteří svou „hospodářskou“, „sociální“ a další „politiku“ prováděli na úkor životního prostředí - a tudíž i na úkor zdraví a spokojenosti lidí, včetně budoucích generací. Naše země nebyla nikdy tolik plundrována bezohlednou vrchností, jako „za bolševika“. A dnešní „bolševici“, napříč politickými stranami, se k tomu vracejí.

Zdá se, že taková politika vadí už jen zeleným. „Škody na lidském zdraví a životním prostředí způsobené znečištěným ovzduším v ČR se odhadují na 150 miliard korun ročně, a je proto naprosto nehorázné, že vláda ustupuje tlaku velkých producentů škodlivin…Je to zločin na zdraví naších občanů," řekl Ondřej Liška, předseda Strany zelených.

Konečně slyšíme od některého z politiků jasný a přiléhavý výraz: Je to zločin.