Poslanci dnes schválili návrh poslance Jana Bureše, že odpustí největším viníkům smogu — hutím, uhelným elektrárnám a dalším podnikům — poplatky za vypouštění škodlivin do ovzduší. Škrt v zákoně bude daňové poplatníky stát pět set milionů korun ročně.

Schválený zákon počítá s úplným zrušením všech poplatků za všechny škodliviny — od původního návrhu, který někteří poslanci ODS prosadili v hospodářském výboru, se liší pouze termínem.

Programový ředitel Hnutí DUHA Vojtěch Kotecký hlasování glosoval slovy: „Je to nehoráznost. A lidé na Ostravsku, kteří trpí zdravotními obtížemi kvůli špinavému vzduchu, patrně budou volit ostřejší slova. Daňové poplatníky bude tohle rozhodnutí stát půl miliardy korun ročně a lidi na Ostravsku část jejich plicních sklípků.“

Návrh poslance Jana Bureše tak potopil původní vládní návrh ministra Tomáše Chalupy, který naopak stávající úpravu alespoň částečně zpřísňoval. I v jeho návrhu, o kterém jsme referovali včera, se jedná o poplatky spíše symbolické, protože znečištění ovzduší Českou republiku podle odhadů Evropské agentury pro životní prostředí stojí ročně 150 miliard korun.

Jednou z příčin dnešního výsledku ve Sněmovně je zřejmě liknavý postoj ministra Chalupy, který se za svůj návrh nijak vehementně nezasazoval. Podle některých názorů si dokonce Chalupa sám přál, aby prošel návrh jeho kolegy Bureše. Přehled hlasování jednotlivých poslanců dává této teorii za pravdu: proti ministru Chalupovi v klíčovém bodě zákona, který předkládal, hlasovalo celkem 25 jeho stranických kolegů, naopak spolu s ním pouhopouzí tři, Jiří Pospíšil, David Šeich a Pavel Svoboda, pět dalších se zdrželo.

Návrh prošel 77 hlasy při 73 potřebných. Přesný přehled hlasování všech potenciálně zkorumpovaných poslanců uvádějí stránky Poslanecké sněmovny. Vedle ODS návrh podpořil v šokující jednotě hlasující klub KSČM, pro bylo všech třiadvacet přítomných poslanců.

Nabízející se vysvětlení, že se jedná o příklad zastydlého zpátečnictví a rezidua jakešovských představ o blahodárnosti těžkého průmyslu, Kotecký opravuje: „Kateřina Konečná dlouhodobě působí jako skrytý mluvčí koncernu Mittal. Vždycky okázale mluví proti smogu, ale když přijde na hlasování, zorganizuje, aby celý klub jako jeden muž hlasoval pro smog, pro dotace koncernům z veřejného rozpočtu a proti zdraví lidí.“

Naopak jednohlasně proti návrhu hlasoval klub Věcí veřejných. Převážně proti návrhu hlasoval i klub TOP 09, i když bez jedenácti hlasů, které dodal na jeho podporu, by se jej schválit nepodařilo.

A je doslova černou skvrnou na pověsti sociální demokracie, že ještě větší měrou nežli TOP 09 přispěli ke schválení návrhu i její poslanci. Každý z následující osmnáctky poslanců, Vlasta Bohdalová, František Bublan, Jaroslav Foldyna, Václav Klučka, Stanislav Křeček, Vladimíra Lesenská, Josef Novotný ml., Václav Neubauer, Ivan Ohlídal, Pavel Ploc, Antonín Seďa, Ladislav Skopal, Miroslava Strnadlová, Miroslav Svoboda, Josef Tancoš, Miroslav Váňa, Milan Urban, Ladislav Velebný, by měl osobně vysvětlit, co přesně ho motivovalo hlasovat pro právo obřích koncernů s miliardovými zisky znečišťovat ovzduší smogem a ničit zdraví lidem na náklady daňových poplatníků.

Sociálních demokratů proti návrhu hlasovalo jen sedmnáct, jejich politická odpovědnost je tak srovnatelná s odpovědností ODS i komunistů, a stín rozhodnutí bohužel dopadá jak na stínového ministra životního prostředí, tak na politické vedení ČSSD, které klub nedokázalo v této věci zorganizovat.

Debata Kalouska a Sobotky odkazuje k systémové korupci

Po schválení zákona se ve Sněmovně rozvinula pozoruhodná debata mezi ministrem financí Kalouskem a předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou. Ministr financí Kalousek de facto nepřímo obvinil poslance hlasující pro návrh poslance Bureše z korupčního jednání:

„Prostě jsou okamžiky, kdy vláda může navrhnout cokoliv, ale jistá lobby napříč politickým spektrem si stejně prosadí svoje. Často na přednáškách o veřejných rozpočtech říkám svým studentům, že veřejné rozpočty jsou věčnou bitvou mezi dobře organizovanou menšinou, která si chce na úkor ostatních ze společného koláče ukrojit, a onou většinou, která je však neorganizovaná a která je nazývána daňovými poplatníky. Nechť každý z nás dnes večer před usnutím při obvyklém zpytování svědomí si řekne, zda zastupoval neorganizovanou většinu nebo dobře organizovanou menšinu.“

Na to Sobotka Kalouskovi odpověděl, že měl možnost hlasovat proti přijetí zákona jako takového, což Kalousek odmítl slovy: „Aby bylo úplně zřejmé, hlasoval jsem ve finále pro tento vládní návrh, protože to je dobrý zákon, navíc je to nezbytná transpozice, je to takzvaný EU zákon. Ve svém důsledku jeho výhody převáží nad některými ústupky, které Sněmovna udělala při hlasování, takže je to krok vpřed, ne, že ne. Já kritizoval ty ústupky, nikoliv to, že Sněmovna schválila zákon.“

Na to Sobotka reagoval: „Velmi často, když tady skončíme hlasování, tak potom interpretace, která se dostane k veřejnosti, zní: Poslanecká sněmovna schválila, poslanci rozhodli, přijali nějaký zákon. A já si myslím, že v okamžiku, kdy jsou takovéto pochybnosti o konkrétním pozměňovacím návrhu, tak je potřeba to říci rovnou ještě před závěrečným hlasováním. To je první věc. A druhá věc. Já skutečně na rozdíl od pana ministra jsem pro tento návrh zákona nehlasoval, ...nicméně souhlasím s tím, že tady existují jistá spojenectví napříč poslaneckými kluby a myslím, pane ministře, že bychom s tím něco měli udělat.“

Sociální demokracii se nabízí v této konkrétní věci jediná možnost „něco udělat“: vrátit návrh s pozměňovacími návrhy ze Senátu a na příští hlasování ve Sněmovně se lépe připravit.