Ochrana, vymáhání a podpora lidských práv a svobod je základní povinností státu. Lidská práva a svobody je možné pouze ochraňovat v jejich stávajícím rozsahu nebo rozšiřovat. Nelze se jich vzdát. Nelze je nikomu odebrat. Nelze je zrušit. Nároky, které ze zaručených lidských práv a svobod vyplývají, jsou nepromlčitelné. Argument, že si na nich nemůžeme dovolit trvat z ekonomických důvodů, můžeme pracovně označit za protiústavní.

Listina základních práv a svobod ve svém platném znění zaručuje základní práva a svobody „všem bez rozdílu“.

Lze se tak snadno domnívat, že kroky vlády, které jednostranně zatěžují například lidi nezaměstnané nebo chudé jednoduše nejsou přípustné. Nadstandardní kontrola pohybu nezaměstnaných a pouze některým z nich uložená povinnost hlásit se u poštovních přepážek, je jednak ponižující, a jednak narušuje rovnost zaručenou základními zákony státu. Zjevně diskriminující je i systém sociálních karet, které člověka komukoli jednoznačně identifikují coby příjemce státní sociální podpory a umožňují a usnadňují jeho diskriminaci.

Listina konstatuje, že „nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena“, že „obydlí je nedotknutelné“ a že „není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí“.

Jako nepřijatelnou tak popisujme dnešní praxi soukromých podnikatelů-exekutorů, kteří vstupují do soukromých bytů a domů nejen bez souhlasu, ale dokonce i v době nepřítomnosti jejich obyvatel. A kteří často zabavují i majetek těch, kdo s daným řízením nemají nic společného. Stát se nemůže zbavovat odpovědnosti za výkon práva. Občan musí být zbaven strachu z podnikatelů, kteří, zbaveni strachu z veřejné kontroly, mohou postupovat způsobem nikoli nepodobným chování středověkých lapků.

Listina konstatuje, že „každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek“.

Víme, že v Praze a středních Čechách dnes bez střechy nad hlavou žije na 3700 lidí. Podle zpráv z médií bylo v polovině loňského roku jen v Praze přes 2000 neprodejných bytů. Desítky dalších jsou pak jen v hlavním městě v domech, které jejich majitelé nechávají cíleně chátrat, protože spekulují s cenou pozemků. Pouhé porovnání počtu lidí bez domova a počtu nevyužívaných bytů dokazuje, že není důvod, pro který by kdokoli měl z jakýchkoli důvodů přežívat na ulici. Stačí důsledně vymáhat základní lidské právo na střechu nad hlavou. Bez ní nikdy nedojde ani na splácení dluhů, které jsou dnes nejčastější příčinou, proč se lidé na ulici ocitají.

Listina zakládá právo každého „na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon“.

Podle pravidla rovnosti občanů je tedy nepřípustné zavádění třídního zdravotnictví, kde některé služby či léky budou dostupné pouze za poplatek. V rozporu s duchem listiny základních práv a svobod je už podmiňování vstupu do ordinace lékaře zaplacením dalšího poplatku nad rámec veřejného pojištění.

Listina uvádí, že „občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách“.

Zjevně nepřípustná je tedy argumentace ve prospěch školného na veřejných vysokých školách větší motivací studentů nebo čím dál tím méně pravdivým argumentem, že vysokoškoláci vydělávají více než lidé bez vysokoškolského vzdělání. Jediným přípustným argumentem dle platné Listiny základních práv a svobod by byla skutečnost, že si společnost nemůže bezplatné veřejné školství dovolit. To ale doposud nebylo nijak prokázáno.

Občané, píše se v Listině, „mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny“. Listina základních práv a svobod garantuje všem občanům bez rozdílu možnost dosáhnout svá práva.

Zkušenost nám dokazuje, že stát a orgány veřejné moci dlouhodobě nečelí, a tedy nejsou s to čelit destrukci základních práv a svobod, které Listina základních práv a svobod českým občanům garantuje. Právem občanů je upozornit na selhávání státu a postavit se na odpor postupu ohrožujícímu základy společnosti.

Možná je takovýto výklad Listiny příliš volný a celý text vyžaduje právně korektnější uchopení. Každopádně ale stojí za to si některé základní zákony státu čas od času znovu přečíst a pokusit se o jejich aktualizaci.