Jídlo není zboží
Patrik EichlerMléčný bar je jedno z posledních míst, kde se mohou setkat představitelé všech společenských tříd. Měl by existovat předpis, že na tisíc obyvatel připadá jeden levný jídelní automat. Jídlo není zboží, nelze ho vrhnout do chřtánu neviditelné ruky trhu.
„Chceme, aby město provádělo politiku vyhovující potřebám všech lidí. Stavíme se na odpor proti řízení města na způsob firmy. Je čas, aby vedení města začalo brát vážně potřeby méně majetných a méně vlivných obyvatel,“ píše se v úvodním prohlášení facebookové skupiny Obnovme Bar Prasowy. A nejen píše. Když byl mléčný bar Prasowy více než měsíc uzavřen, prostě ho místní lidí minulé pondělí znovu otevřeli. Celý příběh popsala v článku „Mladí nevydrželi, převzali zavřený mléčný bar“ redaktora varšavské Gazety Wyborczej Magdalena Dubrowská.
Mléčný bar „Prasowy“ (Tiskový) získal své jméno podle tiskárny deníku Życie Warszawy, která sídlila přes ulici. Hostům sloužil šedesát let a byl jedním z posledních mléčných barů ve Varšavě. V listopadu, píše ve svém článku Dubrowská, se prostory vylidnily, ve výloze se objevil nápis „Likvidace“ a k rozpakům stálých hostů zůstal bar zavřený více než měsíc.
Aby protestovali proti uzavření mléčného baru a zároveň vyjádřili obavu o jeho budoucnost, otevřeli místní obyvatelé mléčný bar v pondělí znovu. V prohlášení „Město pro všechny“ k tomu na facebooku doplňují: „Bar navštívilo přes 400 lidí, vydali jsme kolem 250 jídel. To jasně dokazuje, že mléčný bar je na tomto místě třeba. Úspěch akce je důkazem, že obyvatelé a obyvatelky Varšavy mají dost ignorance městské správy a žádají větší vliv na urbanistická rozhodnutí.“
Názor že jídlo není zboží je průlomový. Zbožím totiž není nic, co každý člověk potřebuje bezpodmínečně, tedy ani základní oblečení, či bydlení a samozřejmě zdravotní péče, či sociální služba pro potřebné. To všechno je obrovské pole pro neziskovou ekonomiku, kterou je bezpodmínečně nutné vytrhnout ze spárů trhu.