Prosincové volby v Británii: jasné dilema a otevřený konec

Lídr skupiny britských labouristů v Evropském parlamentu vysvětluje, před jaké rozhodování staví blížící se volby britského voliče v otázce brexitu, a argumentuje, proč je navzdory průzkumům stále vše otevřené.

A1211

Richard Corbett

16.11.2019 01:00

Aktualizováno: 21.11.2019 01:10

Evropské progresivní myšlení

Screenshot-progressivepost

v Deníku Referendum


je projekt spolupráce našich novin s The Progressive Post, médiem Nadace pro evropská progresivní studia (FEPS), volně navázané na PES – Stranu evropských socialistů. Českým členem FEPS je think tank Masarykova demokratická akademie. Prostřednictvím překladů z The Progressive Post budeme v Deníku Referendum představovat nejpodnětnější úvahy autorů promýšlejících vyhlídky a směřování evropské demokratické levice.

Nikdy to není tak, že by ve volbách šlo o jednu věc. Ani před letošními není nedostatek témat, o něž by se vedla v rámci kampaně pře – stavem veřejných služeb v Británii po letech škrtů počínaje a konče osobností premiéra, onoho mini-Trumpa, kterému není trapné lhát ráno, v poledne i večer.

Brexit však dominuje, a to s jasným dilematem: pokud získají konzervativci většinu křesel v Dolní sněmovně, nastane brexit příští rok. Pokud nezískají, bude se konat další referendum. Všechny opoziční strany v dosavadní sněmovně se k němu zavázaly – labouristé, liberální demokraté, zelení, skotští i waleští nacionalisté.

Britové si zvolí nové poslance 12. prosince. Repro E-spaces.eu

Průzkumy ukazují, že většina Britů by dnes v referendu hlasovala pro setrvání v EU. S volbami je tu však riziko, že tato většina nebude v nové sněmovně náležitě proporčně zastoupena. V britském většinovém systému volby z jednomandátových obvodů se stává v každém obvodě poslancem vždy ten, kdo získá nejvíce hlasů – i kdyby šlo třeba jen o třicet procent a zbytek se rozdělil mezi ostatní strany.

Konzervativci tak mohou získat sněmovní většinu relativně snadno, protože ve většině obvodů se hlas pro setrvání v EU rozmělní. Stran s postojem pro setrvání je hodně, strany pro brexit v zásadě jen dvě.

Volební pakty a taktické hlasování
Volební pakty mezi stranami jsou v britské politické tradici poměrně řídkým jevem a volební pravidla jejich dohadování ještě komplikují. Je sice zkušenost s tzv. mini-pakty pro omezený počet obvodů mezi liberálními demokraty, zelenými a waleskými nacionalisty – takzvanou Aliancí za setrvání –, zde jde však o spojenectví s klamným účelem, protože od počátku cílilo i na některé obvody, v nichž kandidují prounijní labouristé. Vznik mini-paktu v takových případech pouze zvyšuje pravděpodobnost, že příslušné křeslo přepadne konzervativcům.

Co přitom funguje v Británii lépe než volební pakty, je takzvané taktické volení. Voliči v jednotlivých obvodech mají sklon sami stmelovat tábor pro setrvání v EU tím, že hlasují pro „remain“ kandidáta, který má největší šanci porazit nominanta konzervativců. V praxi jde většinově o labouristy, někde ale i o příslušníky dalších stran.

Existuje dnes už celá řada webových stránek, které vysvětlují, pro koho je v každém z obvodů nejtaktičtější hlasovat a proč. Můžeme se tak nadát toho, že tradiční liberálnědemokratičtí voliči ze severských obvodů budou hlasovat pro Labour Party a že tradiční labourističtí voliči na jihozápadě budou hlasovat pro LibDem – to vše proto, aby byla větší šance konzervativce přečíslit.

Ne každý volič, který je pro setrvání, je ochoten volit takticky. Zadržet nos a hlasovat pro stranu, jíž by člověk normálně nikdy nepodpořil, není nic příjemného. Kdyby se však bylo dost lidí ochotno přemoci alespoň jednou pro tentokrát, v mnoha obvodech by to pomohlo konzervativce porazit.

Faktor Farage

I na druhé straně rovnice – tedy v táboře pro odchod z EU – tu máme určitou možnost štěpení. Nigel Farage stáhl kandidáty své nové Brexit Party ze všech obvodů, kde konzervativci vyhráli v posledních volbách. V obvodech, které drží labouristé, však kandidáty nasadil.

To může rozmělnit hlasy stoupenců odchodu z EU v obvodech, které musejí konzervativci dobývat na opozici. A připomeňme si: má-li Johnson získat sněmovní většinu, potřebuje brát křesla právě od labouristů – obzvláště jestli konzervativci ztratí skotské obvody ve prospěch SNP, jak se očekává.

Vedle potenciálu taktického hlasování je zde samozřejmě možnost získat srdce a hlavy (a hlasy) neoblomným upozorňováním na nedostatky Johnsonovy vlády i premiéra osobně a na labouristický volební program. Na názoru veřejnosti se může podepsat také odchod řady konzervativních poslanců ze strany a jejich líčení, jak uchvacuje Conservative Party radikálně pravicové křídlo. I Johnson sám může způsobit ještě nějakou ostudu. Nebylo by to ostatně v kampani poprvé.

Navzdory zřejmým trendům v průzkumech preferencí je tak výsledek prosincových voleb dosud otevřený. Stát se může skutečně všechno.


Z originálu The Brexit (and more) election vydaného v The Progressive Post přeložil a redakčně zpracoval PETR JEDLIČKA.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.