Piráti v Berlíně - zasloužené vítězství?

Petr Jedlička

Úspěch Pirátské strany Německa ve volbách do berlínského sněmu nemá v Evropě obdoby. Proč k němu došlo a jak jej hodnotit?

Něco takového se vskutku vidí jen málokdy. Malá strana poskládá kandidátku. Má pouze 15 jmen. Blíží se volby, nikdo si jí moc nevšímá, a najednou: Buch. Ze všech 15 uchazečů jsou rázem poslanci. Kdyby uskupení získalo jen o málo více hlasů, musela by zůstat příslušná křesla prázdná.

Řeč je samozřejmě o úspěchu Pirátské strany Německa v nedělních volbách do berlínského Poslaneckého sněmu. Strana, jež dosud v žádné spolkové zemi nepřekročila pětiprocentní hranici, obdržela v třímilionové metropoli bezmála devět procent odevzdaných hlasů. I když tak v berlínském sněmu zasedá dohromady 149 poslanců, píše nejedno médium rovnou o „vítězství“.

Ano, bylo to překvapení. A nejen pro nás, zahraniční novináře. Rozličným německým tiskem dnes zaznívají otázky, která se kladly naposledy před pěti lety, při průniku dvou švédských Pirátů do Evropského parlamentu: Lze brát Pirátské strany vážně? Zasloužily se skutečně o svůj úspěch, nebo jde jenom o pomíjivou módní vlnu? A především: Může zde být svědky nástupu politické síly, která má celoevropskou perspektivu?

Soudě dle nedělních reportáží v masmédiích, měla by souhrnná odpověď na položené znít spíše záporně. Kandidáti i vedení strany očekávalo výsledky na party v jednom z kreuzbergských podniků, kde se dle zpravodajů Spieglu ve velkém pilo pivo a zhusta kouřilo konopí. Předseda uskupení Sebastian Nerz označil v první reakci volební výsledky za „cool“, berlínská tisková mluvčí strany si nebyla schopna vzpomenout na jediné telefonní číslo, které by mohla novinářům dát, a žádný z kandidátů neměl ani vizitku.

Lídr berlínské kandidátky Pirátů Andreas Baum se v bezprostředním rozhovoru přiznal, že právě zvolení poslanci neví, jak přesně berlínský Poslanecký sněm funguje a že se vše budou muset ještě doučit. Další s přítomných si pak prý těžko dokázali vybavit víc než tři konkrétní sliby, k jejichž prosazení se strana zavázala.

„Abych byl upřímný, nevíme, jak toto zvládnem,“ řekl reportérům zpravodajského serveru Local jeden z nových poslanců, 27letý student Martin Delius. „Toto je úplně nová situace. Víme jen, že lidé věří v naše témata. Nyní musíme přijít na to, jak řešit z nich vyplývající problémy,“ uvedl Delius s nezvyklou otevřeností.

Jenomže proti obrazu poskládanému reportéry během jednoho dvou dnů — obrazu, který navazuje dojem tak trochu hurá iniciativy německých mládežníků, kteří nevědí kudy kam — hovoří četné protiargumenty. Zvláštní pozornost si zaslouží zejména tři.

Kampaň a požadavky

Za prvé, je tu odvedená práce. Předvolební kampaň berlínských Pirátů stála přibližně 400 tisíc eur (9,6 milionů korun). V českých podmínkách by se jednalo o sumu, kterou lze utratit za řadu billboardových alejí i nejeden koncert najatých hvězd populární hudby; v Německu jde ale o relativně malou částku. Dle listu Taz, die tageszeitung si Piráti vymýšleli hesla, dělali plakáty i organizovali debaty sami, bez marketingových agentur. Do příprav na volby se zapojilo přes tisíc dobrovolníků. Výsledkem byly pak nejen nezvykle ne-reklamní slogany jako „Privatizujme náboženství“, „My máme otázky, vy odpovědi“ či „Zeptejte se svých dětí, proč volí Piráty“, ale i rychle rostoucí síť stoupenců, spontánně šířící propagační materiály i podkladové dokumenty.

Pouhá předvolební kampaň by ovšem Pirátům k zviditelnění nestačila. Na každém klipu z občanských protestů, důležitých debat či veřejných shromáždění týkajících se jak života Berlína, tak celoněmeckých témat v minulých letech (z posledního roku šlo například o boj proti přestavbě centra Stuttgartu, kampaně proti jádru či proti neonacistům) jsou zástupci Pirátů zřetelní. Znají je ve vyklízených squattech, vidět jsou při blokádách demolic starých domů a slyšet při jednání o komunálních územních plánech. A jakkoliv je v těchto případech důležitost jejich účasti diskutabilní (přeci jen, v daleko větší míře jsou stále vidět Zelení), těžko jim upřít dlouhodobé aktivní úsilí.

Druhý argumentem proti uvedenému stereotypu Pirátů jako volebních konjunkturalistů je program - či lépe, jeho ústřední část. Nad konkrétními, leč poněkud líbivými sliby na hranici prosaditelnosti (zřízení bezplatného přístupu k internetu, zvýšení dotace na veřejnou dopravu na úroveň, která by umožnila bezplatnou jízdu S-Bahnem, či snížení věku pro účast ve volbách na 14 let) totiž ční dva závazky obecné povahy: maximální transparentnost v řízení města a prohloubení přímé demokracie.

Piráti slíbili zveřejňovat všechny informace, které se týkají věcí veřejných. Na internet chtějí umístit projednávané i uzavřené smlouvy. Jednání parlamentních výborů by měla být podle nich přenášena on-line a právo volit si zastupitele nebo politicky se angažovat přiznáno všem Berlíňanům, tedy i cizincům.

Vedle toho lze nalézt v programu závazek dbát na kvalitu školského systému (v Německu spadá do kompetence zemských vlád), zachování městské infrastruktury a kulturního „ducha metropole“, důslednou integrační politiku, toleranci vůči všem náboženstvím i měkkým drogám. Piráti v Berlíně se rovněž přihlásili k myšlence rovného základního příjmu — jednoho z nejpokrokovějších pilířů eventualit budoucí podoby sociálního systému.

Význam alternativ

Nejeden skeptik při četbě uvedeného jistě prohlásí, že jde o klasický naivní populismus městské nezakotvené levice, nebože podobný soupis by šel vyplodit za jeden večer v nejedné pražské kavárně. Avšak zde je zapotřebí zmínit třetí a snad nejpodstatnější protiargument: kontext současné situace -  v Berlíně, Německu i Evropě vůbec.

Třebaže v současném Německu vládne poněkud jiné společenské klima, nežli v pasivně nahněvané České republice, je také mnoho Němců nespokojeno s tím, jak ekonomika i věci veřejné v jejich zemi ale jinde na světe fungují. Proto pátrají po alternativách.

Největší část z nich je stále spatřuje v obranném postoji sociální demokracie (SPD), jejíž představitelé důsledně kritizují politiku spolkové koalice CDU/CSU — FDP. Sociální demokraté v Berlíně dokázali, že i přes hospodářské tlaky lze statisticky krachující metropoli zachovat jako pestré a relativně přívětivě město, ve kterém politikové stále do poměrně slušné míry vnímají potřeby obyvatel.

SPD však vládne v Berlíně s tím nebo oním partnerem už od roku 1989. Je tedy zároveň viněna i za většinu přetrvávajících problémů.

Menší část Berlíňanů potom důvěřuje Zeleným. Ti položili důraz na životní prostředí (ve všech významech tohoto sousloví), občanskou angažovanost a každodenní okrašlovací práci, pojatou rovněž vícevýznamově.

Pořád tu ale zůstává poptávka, kterou nedokázala za minulá léta naplnit ani důsledně levicová Linke, ani volnomyšlenkářská pravice berlínských FDP — poptávka po přístupech a řešeních, které se dotknou samotných kořenů obtíží a jež nebyly prozatím důsledně vyzkoušeny.

Berlínští Piráti se rozhodli nepředstírat, že taková řešení znají. Slíbili ale dát lidem možnost, aby se mohli aktivně zapojit do jejich tvorby.

Zde lze spařovat skutečný obsah hesla „Berlín jako prostor modelového hledání pro Německo“, vyzdviženého Martinem Profantem v diskusi pod zprávou o volebních výsledcích. Jde přitom o slib, na který tentokrát uslyšelo mnoho nejen protestních voličů. Zveřejnit informace, otevřít přístupy, maximálně usnadnit zapojení. To jsou závazky, v nichž se spojuje liberálnost, kterou je Berlín proslulý, pokora před největšími z aktuálních problémů města, tedy před předlužeností, konflikty v soužití různých kultur či sociální udržitelností, i jasná alternativa k postojům ostatních stran, které si jsou svými přístupy vždy tak jisté, třebaže v praxi nezřídka selhávají.

Možnosti tu jsou

Jak tedy odpovědět na úvodní otázky? Přístupem k popsaném již Piráti dokázali, že jim „vítězství“ prostě jen nespadlo do klída. Zdali se stanou stabilní politickou silou v Berlíně, bude teď záležet jen na nich. Mluvčí se jistě dovzdělají, vizitky natisknou, jednací řády dostudují. Jak se v opozici (ve které s největší pravděpodobností skončí) postaví k otázkám rozpočtu či životního prostředí, které v programu zmiňují pouze okrajově, či jak naloží s konkrétní, těžko prosaditelnou částí slibů, to je otázkou. Bude-li nicméně Berlín spravovat koalice SPD a Zelených, což se předpokládá, získají - dík její těsné většině - velký nátlakový potenciál.

Stěžejní pro budoucnost Pirátské strany v Německu, ale i v jiných zemích Evropy (dnes jich existuje více než 20), nicméně zůstane způsob, jakým naloží s pilíři vlastní alternativnosti — důrazem na transparentnost a přímou demokracii. Český pirátský kandidát Achab Haidler před posledními volbami v Ústí nad Labem stručně shrnul, jak lze k příslušnému vykročit i významně menšími možnostmi. Po loňském zklamání švédských nadějí budou teď k Pirátům v Berlíně vzhlížet nejen sympatizanti, ale kritikové ze celého starého kontinentu.

A zda jde projev politického amatérismu či módní vlny? Snad svým způsobem. U stran formovaných opravdu zdola to však ani moc jinak nejde. Ze změněné situace po druhé světové válce vyrostli v Německu svobodní demokraté z FDP, kteří pak o třicet let později popsali další alternativu — formující se stranu zelených — jako „nesrozumitelné uskupení“, které prosazuje v domácí politice „anarchistické postupy“ a v politice zahraniční „gamblerství“. Dnes mluví berlínská lídryně Zelených o Pirátech jako o „čistě protestním počinu“ s „absolutně nejasným profilem“. Již nastávající měsíce ukážou, do jaké míry má, nebo nemá pravdu.

    Diskuse
    MP
    September 21, 2011 v 9.51
    Vážený pane redaktore,
    dík za článek a nejen za tenhle. V zemi, která nedělá špatnou zahraniční politiku jen z toho důvodu, že nedělá žádnou, jste vzácný druh. Následující poznámky jsem psal spíše protože jste si o to pod jiným článkem nepřímo řekl než že bych je považoval za tak podstatné. Jen jednu věcnou poznámku – tuším že jednička, možná dvojka, na kandidátce české předky a mluvím česky. Možná by to stálo za internetové interview.

    Nesledoval jsem kampaň podrobně a nevím, zda něco z toho, co uvádíte nebylo v interview některých kandidátů, nicméně pokud mohu soudit podle programu:

    a) Volební právo od čtrnácti tam není. BTW mluvíme o Berlíně, tedy o zemi, kde je v komunální úrovni aktivní volební právo stlačeno na 16 let.

    b) Svobodný přístup k internetu není totéž, co bezplatný. Opět pokud jsem dokázal ten program interpretovat dobře, jsou tu nejméně tři roviny:
    1)Bezplatný internet, zřejmě wifi, po území města, s důrazem na jeho význam pro návštěvníky Berlína. Analogií s pražskými diskusemi se jedná o základní přístup, který umožní stáhnout maily a najít běžné informace, nikoliv ovšem brouzdání po netu a stahování velkých objemů dat (resp. učiní díky nízké rychlosti a přerušování toto využití krajně nepohodlné). Můj syn tvrdí – já v Berlíně už drahně let nebyl –, že tam chybí pražské dobrodiní wifi připojení v každé slušné kavárně, pak by to bylo významnější než v Praze.
    2)Otevřený přístup k sítím v knihovnách, školách atd. Opět s výhradou případného nepochopení: jedná se nejen o přístup k netu (ten je i u nás), ale o rozšiřování přístupu k zpoplatněným či uzavřeným sítím (statistická data, legislativní databáze, zpoplatněné kolekce vědeckých publikací atd.)
    3)Přístup k internetu jako nezcizitelné právo. Vlastní pirátské téma, které odmítá „odstřihování“ od internetu jako administrativní penalizaci za nelegální stahování apod. a nepřímé, nekontrolovatelné formy cenzury internetu. U Berlinských včetně důležitého povědomí o tom, že to znamená dotvořit legislativní prostředí pro svobodný provoz internetu.
    Docela realistický program, který bych podepsal.

    Byl jsem u tvorby několika volebních i dlouhodobých programů a dovolím si odpovědně říct, že ten, co má berliner Piratenpartei by se v kavárně za večer nenapsal. Mají ovšem výhodu – mladá a v zásadě vrstevnická partaj, bez historických témat a nutnosti smiřovat radikálně různé životních zkušeností, bez masivní členské základny píše sevřený a srozumitelný program snáze než politická strana s minulostí.
    Ale jak posazení do úrovně politiky velkého města – to je hodně nelehké, podívejte se na volebními programy v Praze, lhostejno které partaje, jak ujíždějí střídavě k příliš lokální anebo ke státní úrovni -, promyšlení změn volebního zákona – kdybych byl politik ČSSD, tak tu jejich verzi panišování ukradnu i s chlupama, rozhodně mnohem moudřejší než přímá volba prezidenta-, školský program; jestli tohle psali začátečníci, pak jsou zatraceně dobří a dá se ode nich hodně čekat.

    Jinak jsou berlínští Piráti strana po ztrátě politického panenství. Budou se muset rozhodnout o postojích k několika politickým tématům, která zatím mohli ignorovat. A to rozhodnutí jim může zlomit vaz. Ocitnou se v prostředí, na které nejsou připraveni dosavadní kariérou a to je připraví o část osobností a může jim to zlomit vaz. Ale zase – takový mládežnický, kariérově vypiplaný nováček z SPD (a u nás z ČSSD) je připraven až moc a nepřináší obvykle žádnou inovaci – a to začíná oběma jmenovaným partajím lámat vaz.
    Výrok té dámy od Zelených je ale přesto jen typická povolební podpásovka, v Berlíně i v Praze se zelení a piráti potkávají na příliš mnoha akcích, aby to právě pro ní byla tak velká neznámá.
    MP
    September 21, 2011 v 9.54
    Ach jo
    Místo:
    "tuším že jednička, možná dvojka, na kandidátce české předky a mluvím česky. "

    mělo samozřejmě být:

    "tuším, že jednička, možná dvojka na berlinské kandidátce má české předky a mluví česky. "
    MP
    September 21, 2011 v 12.41
    Reakce Ondřeje Profanta
    Omlouvám se za obcházení kodexu, ale myslím, že tahle reakce je zajímavá:

    Chápu, že Váš článek má být blízký neinformovanému čtenáři, ale bylo by dobré občas být trochu přesnější.

    V úvodu děláte z mých kolegů příliš velké amatéry – politika je o názorech, pevné vizi, bytostných tématech etc. a toto všechno bezesporu mají. Jestli pojedou ke sněmu tramvají 3, nebo 4, či jednání rozpočtového výboru probíhá v malém, či velkém sále jsou jen provozní detaily, které když někdo umí nazpaměť, tak je a) byrokrat (úředník) placený za administrativu, nebo b) profesionální politik bez páteře, kterého jen zajímá prosazení témat v utajení a rychlosti... opravdu tam toho o moc víc není (při psaní těchto řádků se mi zcela živě vybavuje pražský magistrát).

    1.7 mil se mi zdá moc, ale teď číslo nemohu najít. Vím, že jsme to asi před měsícem rozpočítávali a že to na hlavu vycházelo podobně jako jsme to měli v Praze (ale možná se něco změnilo).

    Naše tradiční lokální témata jako MHD zdarma, konopí, či Internet nejsou rozhodně jen líbivá. Např. MHD:
    - je jedno zda dlouhodobě dotujete 30%, nebo 100%
    - peníze, které občany ušetří z nějakých 95% utratí opět ve městě
    - lidem to ušetří administrativu, např. znám několik lidí, kteří neradi jezdí po Praze autem, ale pokud nemají lístek a drobné, tak je to - - jednoduší, než si rozměňovat a pak ještě kupovat lístek. Tím a dalšími faktory (třeba i čistě finančními) se zvýší využívanost MHD a trochu se uleví silnicím.
    - ušetří se za distribuci jízdenek, vymáhání pokut a tak
    - revizoři by namísto toho mohli dělat „pořádkové průvodčí“ a alespoň by se zvedla kvalita jízdy (zvyšovat nezaměstnanost jejich propuštěním mi přijde hloupé)
    - vyšší mobilita => větší flexibilita (společenská, pracovní)
    - MHD nejde dělat tržně-konkurenčně prostě proto, že nezajistí ty správné služby
    A když to porovnáme s plány jako jsou turnikety, tak už je to zcela jasné.

    Naopak naše ústřední témata, prolínající se celým hnutím, bagatelizujete do „náhodných úspěšných bodů v Berlíně“ (alespoň mně to tak přijde). Což považuji opět za nešťastné, jelikož to jsou témata, která nás donutila napnout plachty, s jejich vidinou jsme zakládali Pirátskou internacionálu a dlouhodobě za ně intenzivně bojujeme – dovolím si říct dost tvrdě.

    Dokonce bych se nebál říci, že naší největší devizou je, že PROFIL MÁME. Podívejme se na naší politickou scénu: dvě strany čisté korupce, strana lží, konzervativně pravicová Socdem s obrovskou mírou korupce, nedávno ještě pravicoví |Zelení, hysteričtí Svobodní, Kdu-Čsl, která je flexibilnější než kdy dřív (a to je výkon!)... my máme cíl, vizi a neustále testujeme, jak toho dosáhnout.

    Děkuji za článek a berte mé připomínky v dobrém :).

    S pozdravem
    Ondřej Profant
    předseda Pirátů Praha
    September 21, 2011 v 13.17
    Oprava - doplnění
    Děkuji za reakce, snad se co nejdříve dostanu i k náležité odpovědi. Teď jen telegraficky ke dvěma věcným námitkám.

    Částka 1,7 milionu eur byla skutečně uvedena chybně - tuto sumu vydala na kampaň ve skutečnosti berlínská SPD a Piráti ve svých tiskovách uváděli, že jejich kampaň stála méně než čtvrtinu. Ten argument jsem přehlíd a vzal jen číslo, omlouvám se.

    Volební právo od 14 v programu skutečně je. Příslušná věta zní doslova: "Wir setzen uns für ein kommunales Wahlalter von 14 Jahren und das Wahlrecht auf Landesebene ab 16 Jahren ein."
    MP
    September 21, 2011 v 16.11
    Docela jste mě dostal :-)
    S těmi čtrnácti lety jste mě dostal.Říkal jsem si,že už blbnu,pročetl jsem znovu berlinský volební program a základní program, pak jsem si řekl, že by to mohl být spolkový program Piratenpartei -a nikde nic. Až pak mě napadlo dát tu Vaší větu do vyhledávače - a vyskočilo mi to v diskusích o programu av některých spolkových zemích.Ale ten Berlín to opravdu v oficiálnímprogramu nemá.
    September 21, 2011 v 17.17
    Uff ... tak to už mám asi starou informaci. Ale když říkáte ... bral jsem to původně z jedné tiskovky, a pak z analytických článků v novinách. No, zkusím jim ještě přímo napsat.
    September 21, 2011 v 17.26
    Ha, našel jsem tu tiskovku. Je opravdu už z minulého léta, ale zase dost jednoznačná.

    http://berlin.piratenpartei.de/2010/07/02/pressemitteilung-piratenpartei-fordert-absenkung-des-wahlalters-fuer-das-berliner-abgeordnetenhaus-auf-14-jahre/

    Jinak jste měl pravdu, v aktuálním programu, co mají na webu piráti z Berlína, už to opravdu není. Tu citovanou větu si tam nechali jen pomořanští (sekce Senkung des Wahlalters) ...

    http://piratenpartei-mv.de/mehr-transparenz-staat-und-wirtschaft
    MP
    September 21, 2011 v 19.12
    To je problém s transparentností
    To je jeden z problémů, do kterého si Piráti naběhli. Nejen v Německu. Oni se snaží, aby diskuse o programu a postupech byly co nejvíce transparentní a dokumentované na netu. Jenomže potom začíná zmatek: Co vlastně platí a co se nakonec nepřijalo. Tím spíše, že jsou věci, které se sice nakonec nepřijmou,ale nikdo to příliš nerozmazává, protože už takhle je nějaká vlivná skupina zklamaná.
    Transparence bez autoritativní redakce se stává hodně nepřehledná.
    Třeba se to naučí.
    AJ
    September 21, 2011 v 21.12
    Pane Jedličko, díky!
    Zajímavý článek, zajímavé informace. Zajímavá diskuse.
    Německé piráty líčíte dost "romanticky" - trochu jako přírodní živelný úkaz :-)) to tu pak trochu koriguje Ondřej Profant, jako celek je to fakt hrozně zajímavé.

    Přiznám se, že jsem Piráty vnímala jako "hackery", dobrodruhy a nebrala jsem je moc vážně - teď mluvím o době před volbami. Zoufale jsem hledala, koho bych mohla volit (ČSSD pro mě byla obtížně volitelná / nevolitelná už tenkrát), pročítala jsem si program našich Pirátů. Byli mi sympatičtí, ale odradilo mě to, že jsem u nich nenašla ani zmínku o jejich přístupu k otázkám sociální politiky, která je pro mě jedna z klíčových.