Demokracie versus mafianismus?

Autor polemizuje a textem Lukáše Krause Demokracie proti mafianismu. Polarita „demokratický kapitalismus“ versus „mafianismus“ v podobě chirurgicky přesného řezu prostě neexistuje.

Download

Roman Kanda

15.09.2011 08:00

Lukáš Kraus ve svém článku „Demokracie proti mafianismu“ postavil proti sobě demokracii, kterou spojuje s humanismem, solidaritou a celkovým progresivním společenským uspořádáním (parafrázuji autorovo pojmosloví), a „mafianismus“, jenž naopak představuje dokonalý negativ demokracie – tedy korupci, bezohlednou honbu za ziskem, extrémní individualismus, který výše zmíněnou solidaritu popírá a zesměšňuje. Kapitalismus jakoby kmitá mezi oběma póly: je buď demokratický, nebo mafiánský. Nastíněné bipolární rozdělení je sice na první pohled velice srozumitelné a přehledné, avšak podle mého mínění jde o zjednodušený ideologizující konstrukt.

Autor píše, že „ve své podstatě“ dává přednost kapitalismu, ovšem současně tvrdí, že „je to [roz. kapitalismus] pouhé nuzné nic neříkající slovo ve větru“. Čemu tedy dává přednost a čemu přiznává „podstatu“? Je kapitalismus „nic“, nebo naopak „něco“, co může někde – za určitých podmínek – přece jen fungovat, aniž by to vyvolávalo závažné sociální poruchy? Kraus preferuje kapitalismus „slučitelný s demokracií, tedy s humanismem“, a vzápětí skepticky doplňuje, že zemí s takovým typem kapitalismu je v EU jen velmi málo, že ve většině převládá „mafianismus“. Vyústění úvahy je do značné míry předvídatelné. Kraus uvádí jako příklad demokratické a zároveň kapitalistické země Norsko a další skandinávské státy, jmenovitě Švédsko. Nic proti tomu, jen by mě zajímalo, zda by do jeho výčtu patřily ještě například Švýcarsko nebo Island. A samozřejmě nic proti užívání metafor typu „mafianismus“, jsou-li rétoricky účinné. Problém Krausova zamyšlení spatřuji někde jinde.

Nemohu a nechci polemizovat s autorovou norskou zkušeností, protože sám skandinávskou životní realitu neznám. V tomto smyslu nemám důvod nevěřit, že život v těchto zemích je po všech stránkách důstojnější, sociální standardy vyšší, ekonomika výkonnější, vzdělání a sociální péče dostupnější atd., než jak je tomu v naší části Evropy (jež se i dnes občas označuje jako postkomunistická). Ostatně exaktní řeč tvrdých statistických dat hovoří jasně a Krausovu charakteristiku dostatečně potvrzuje. Co mě však překvapuje, je v článku sugerovaná představa existence skandinávské idyly na jedné straně a poměrně důsledné ignorování globálního kontextu na straně druhé. Přitom skandinávské země jsou do globální ekonomiky zapojeny stejně jako ekonomiky jiných států, Českou republiku nevyjímaje. (Zdůrazňuji, že s Krausovou kritikou ČR se bezvýhradně ztotožňuji, této roviny se má polemika netýká.)

Přiznávám, že mě pobouřila Krausova formulace o prahu „našeho domu“. Považuji ji za nešťastnou. Cituji: „Ať přileze [sc. trh] před práh našeho domu, že nemáme na vzdělávání všech našich dětí, že se už nemůžeme postarat o všechny nemocné, že máme stavět ostnaté dráty kolem domů, že už ne společnost, ale válka. Takového nezvaného hosta dovleču za spekulativní límeček rovnou do fjordu.“ Ta formulace je neuvěřitelně rozporná. Pisatel se v ní ohrazuje proti stavění ostnatých drátů, proti uzavírání a nesmiřitelnému členění společnosti, ale přitom sám přebírá perspektivu „našeho domu“ – perspektivu uzavírání se před světem, jímž zmítají trhy. To je perspektiva, kterou nemohu přijmout a která je klamná. Bytostně mě zajímá, co se děje za prahem „mého domu“, i kdyby oním domem měla být celá Evropa, včetně té mafiánské… Udivuje mě, že Lukáš Kraus na tuto perspektivu přistoupil (ačkoli ji chce odmítnout). Autor vede válku ve jménu odmítnutí války. Jenže my se nemůžeme zavřít do „svého domu“, zastavět dveře těžkým kredencem, nerušeně budovat svou idylu a hemžení kolem sledovat s odstupem. Představa, že lze nehodný trh vykázat za dveře, je až dětsky naivní. Všichni jsme s trhem tak či onak spojeni. Na jeho fungování se podílíme všichni: například koupí zubní pasty z Číny de facto potvrzujeme nelidské podmínky čínských dělníků.

V našem – nejen Krausově – obdivu ke skandinávským zemím možná tkví cosi téměř pokryteckého nebo nedomyšleného, myšlenkově pohodlného. Trh není nezvaný host odkudsi zvnějšku. Řada skandinávských firem se v globálním měřítku podílí na bezprecedentních praktikách „mafianismu“, je jí vhod snížená sociální ochrana pracujících v mimoskandinávských zemích. Ano, i domněle čistá Skandinávie je poskvrněna špínou světa (vzpomeňme na ostudnou roli Finska během řecké krize). Polarita „demokratický kapitalismus“ versus „mafianismus“ v podobě chirurgicky přesného řezu, jakou předkládá Kraus, prostě neexistuje. Jsem přesvědčen, že utíkat se k bezpečí za prahem svého domu je zavíráním očí anebo přinejlepším vyhlášením boje proti viditelnému – zatímco to méně viditelné, avšak zcela fundamentální nám uniká: propojenost systému. Ve skutečnosti je práh našeho domu nedohledný a trh nestojí „mimo“ nás. A právě v tom spočívá nesnesitelná tíha současného světa.

A co si myslíte vy? Diskuse (50 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Profant - Praha 7

Náš dům Čtvrtek, 15.Září 2011, 10:40:23

Ekonomika musí někde bydlet. Potřebuje zákony, pravidla, prostě stát. I v té nejšílenější neoliberální představě alespoň kvůli ochraně vlastnických vztahů a vymahatelnosti smluvních závazků. V méně šílených variantách kvůli vzdělání, stabilitě společenských a politických řádů atd.
Nejméně v Evropě převládají „domy/státy“, jejichž základy spočívají na občanských ústavách.
Dům či byt zůstává naším,rodinným domem, i když jsme zubní kartáčky pořídili z Číny, topení z Němec, postele z Moravy a hypotéku od rakouské banky. „Naším“ v plném slova smyslu, to jest také naší odpovědností a spoluodpovědnosti, počínaje tím placením hypotéky, údržbou topení a konče společným rozhodnutím, zda riskneme pěstování marihuany, protože ta jedině zmírňuje dopady dědečkova Parkinsona (anebo si to babička myslí).
Mohu se v takovém domě rozhodnout, že nebudu kupovat zubní kartáčky z Indonésie, abych nepodporoval tamější otrockou práci. Jenom, když se tak rozhodne víc lidí, možná někdo v Indonésii umře hlady, protože nebude mít ani tu otrockou práci (spíše ale umře hlady ten, jehož rodiče nebudou mít ani tu otrockou práci). Mohu totiž vyjít ze svého domu na nějaké fórum - a tady ta metafora kulhá, fórum přece předpokládá občanskou pospolitost, ale tu se nám pořád nedaří kosmopolitně založit – a mluvit s lidmi z jiných domů, může jim třeba i trochu pomoci, můžu je mentorovat, ale ty v těch domech se dál bude žít podle tamějších domácích pravidel.

Prostě i jako světoobčan mám práh, o jehož zametání bych se měl starat, pokud chci mluvit druhým do jejich domácností. A Skandinávii v textech Lukáše Krause rozumím nikoliv jako ráji na zemi, ale jako příkladu:

Podívejte, ono to jde. I v globálním kapitalismu a světové recesi (obě slova používám podmínečně – u prvního nevím, co to je; to druhé se zatím nekoná) se můžeme slušně chovat k důchodcům, udržet kvalitní školství a zdravotnictví pro všechny. Mafiánský kapitalismus není nutným důsledkem vlny globalizace devadesátých let 20. století, ale alibi pro ty, kterým vyhovuje.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Poznámky pro MP Čtvrtek, 15.Září 2011, 12:34:31

Pane Profante, v tom, co píšete, je možná kus pravdy - ale relativní. Z absolutního hlediska to vidím jako problém, který nemá konečné řešení (pokud je ovšem absolutní hledisko ještě hlediskem lidským a pokud bychom na konečné řešení spíš neměli rezignovat). Nejsem si jist, zda dobře rozumím vstupní formulaci "ekonomika musí někde bydlet". Není pro globální kapitalismus důležitější čas než prostor? Potřebuje současná globální ekonomika stát? Neoliberální vize toho, co nazývám totální kapitalismus, potřebuje stát jen jako překážku, vůči níž se vymezuje a kterou chce překonat, a především jako dojnou krávu, když se "trhy zvrtnou". Já chápu totální kapitalismus jako utopický, do důsledku neuskutečnitelný - jenže i tak může směřování k němu způsobit mnoho škody.

Nekupovat zubní pastu z Číny je právě naivní - nekoupíte zubní pastu, ale počítač vyrobený v Indii ano, nebo zase něco jiného. Mně tím příkladem nešlo o vyvolání špatného svědomí u obyčejných nakupujících - chtěl jsem tím ukázat, že se z toho nedokážeme vyvázat: ani individuálně, ani jako stát. Tu propojenost nejde rozetnout legislativou. Lze jen mírnit napětí, nikoli překonávat rozpory.

Když píšu o tom, že Lukáš Kraus buduje idylu (nebo tak nějak to tam píšu), nemyslím tím, že si skandinávskou realitu maluje na růžovo. To ostatně nemohu posoudit. Ale idyla, to je vždy jakási uzavřenost před chmurami světa - a tohle napadám.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Čtvrtek, 15.Září 2011, 12:36:31

Skutečně, ten trh za dveře vykázat nelze.

Martin Profant - Praha 7

Kapitalismus stát potřebuje Čtvrtek, 15.Září 2011, 14:15:26

Neoliberální vize asi opravdu vidí stát jen jako překážku - může si to dovolit, protože státy tady jsou a nechávají se sice zneužívat jako dojné krávy, ale jsou ještě pořád silné jako býk.
Bez zákonů, pravidel a represivních složek - tedy bez státu - moderní ekonomiku provozovat nelze. Nejvýše někam do třetího světa vyvezete výrobu spolu s bandou hrdlořezů, kteří ji budou hájit. Ale smlouvy s těmi hrdlořezy a místními warlordy budou už zase platné jen potud, pokud se opíráte o sílu státu, ze kterého se toho neokolonialismu dopouštíte.
Vlastnictví se prostě musí chránit, smlouvy vymáhat, normy kontrolovat. Bez toho se nedá vyrábět a prodávat.
Úvahy o nárůstu významu měkkých normem, které garantuje vzájemnost zájmů a které by mohly fungovat bez institucionálního prinucení - letadla se prostě budou vyhýbat letištím bez dostatečné kvality provozu z pudu sebezáchovy a místní budou buď odříznutí od světa nebo se postarají o přijatelné letiště - to jsou spíše zbožné přání,v praxi jsou ti místní zase stát, který vybírá daně a kontroluje bezpečnost letištního provozu.
Samozřejmě, každé národní (tj. státní) prostředí je vystaveno tlaku z mezinárodní, někdy globální úrovně. A dost často se přizpůsobuje. Ale protože je nezbytné pro globální provoz, není nikdy úplně bezmocné a korupce tohoto státního prostředí se neobejde bez kolaborace místních vychcánků.
Trh určitě nelze vykázat za dveře. Proč taky? Vždyť jeho alokační funkci neumíme nahradit. Ale to neznamená, že bychom neměli očekávat, že bude respektovat chod naší domácnosti, když překročí její práh.
Vyvázat se světového hospodářského systému se nemůžeme - Opět proč taky? Já rád banany,kokosové mléko a bez kávy se neobejdu. -, ale slušný člověk by se měl snažit o nápravu děsivých nerovností tohoto systému. To je však podle mého spíš argument pro posilování svébytné pozice národních společenství (tj. společenství občanů ústavního státu) vůči komandující instanci nadnárodního.

Mimochodem,dobře napsaná idyla může být zároveň obranou proti chmurám světa a zároveň kritikou toho,co ty chmury způsobuje. Takový Tom Jones je přece formálně idyla,ostatně ona i idyla Babičky má hrany, které řežou do krve.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Nepřeskočila výhybka? Čtvrtek, 15.Září 2011, 14:35:36

Ale já mám dojem, že v naší diskusi přeskočila výhybka a že teď polemizujete spíš s Lukášem Krausem. To LK chce vykazovat trh ze dveří (a má zřejmě na mysli určitý typ trh, vyplněný určitou strukturou vlastnických vztahů atd., které zároveň v rámci své akceptace kapitalismu přijímá). Já právě říkám, že se z toho vyvázat nelze - tady jsem s vámi argumentačně na jedné lodi. To je má trvalá polemika s hledači alternativ - že ona není "mimo" systém, nýbrž "v" něm.

Idyla ve chvíli, kdy něco kritizuje, přestává být idylou. Právě ten Fieldingův román je ambivalentní, spíš ironický; sám bych ho ani k idyle možná ani neřadil.

Martin Profant - Praha 7

Myslím,že nepřeskočila Čtvrtek, 15.Září 2011, 15:08:55

Pokud rozumím textu Lukáše Krause, on nechce ze dvěří vykazovat jakýkoliv trh. To by nemohl napsat:

"Preferuji ale kapitalismus s demokracií, tedy jedině takový druh kapitalismu, který je slučitelný s demokracií, tedy humanismem."

Chce vyhazovat ze dveří ten trh, který:

" s čísly a taháky po kapsách," tvrdí, "že nejsme schopni se jako lidé postarat o starší generaci. Ať přileze před práh našeho domu, že nemáme na vzdělávání všech našich dětí, že se už nemůžeme postarat o všechny nemocné, že máme stavět ostnaté dráty kolem domů, že už ne společnost, ale válka."

Tedy, jak tomu rozumím, chce vyhazovat prospěchářské misionáře čistého trhu,v jehož jménu máme pro konkurenceschopnost zničit sociální smír a vzdělanostní infrastrukturu.

A tenhle trh, který odmítá pravidla sociálního státu,ten podle mého názoru ze dvěří vyhodit jde. Přijde jiný, který ty pravidla přijme. Možná pro současný globální kapitalismus důležitější čas než prostor, ale bez prostoru a bez expanze se stejně neobejde.

p.s. Dobrá idyla nekritizuje, ona je kritikou. V druhém díle Fausta kompromitují Filomen a Baukis Faustovo budovatelské dílo, odhalují jeho strašlivou morální cenu. Tady je idyla funkčně vložena do neidylického díla, ale i když je ten kontext hypertextový - idyla,pokud to není prachsprostý kýč, má přece vždy svůj smysl mimo sebe, ve vědomí ztráty.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Dichotomie Čtvrtek, 15.Září 2011, 15:26:44

Ale vždyť právě s tímto rozdělením polemizuji!

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Dávám za pravdu spíš panu Kandovi než panu Krausovi, Čtvrtek, 15.Září 2011, 16:58:21

ačkoliv zatím nemáme jinou možnost, než bránit se lokálně. Není kam se před světem schovat. Bezpečí a soukromí bude čím dál tím více mizet. Člověk má pocit, že by s tím měl něco dělat, jenže neví co.
Kapitalismus sice potřebuje stát, ale dnes už hlavně kvůli udržení pořádku. Ten stát bohužel slouží jí a ne svým občanům. Výjimka jako je třeba v Norsku u nás nikdy nebude možná. Je sice chvályhodné, že tam jsou zatím tak dobré mezilidské vztahy, které zabránily vzniku mafiánství, ale tam, kde už mafiánství vzniklo, je podle mého situace nevratná (alespoň v rámci kapitalismu). Kdo si přečte Kellerovu knihu „Nejistota a důvěra, aneb k čemu je modernitě dobrá tradice“, ten pochopí, že kapitalismus počítá s morálkou, která se vytvořila před jeho vznikem, že tato morálka se po nějakou dobu jakžtakž udržuje, ale spíš má tendenci upadat, protože v daném systému nejsou podmínky pro to, aby se znovuvytvářela. Nevím, zda se kdy podaří globální systém změnit, ale pokud ne, tak pravděpodobně on změní nás, a to takovým způsobem, jaký se nám nebude líbit.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Omyly p. Profanta a poděkování R. Kandovi Čtvrtek, 15.Září 2011, 18:04:12

Profant: "A Skandinávii v textech Lukáše Krause rozumím nikoliv jako ráji na zemi, ale jako příkladu:

Podívejte, ono to jde. I v globálním kapitalismu a světové recesi ... se můžeme slušně chovat k důchodcům, udržet kvalitní školství a zdravotnictví pro všechny."

JENŽE ONO TO NEJDE, pane Profante, to je právě jádro pudla, které jste nepochopil. Resp., přesněji řečeno, ono to jde tak leda na privilegované periferii systému, jakou je Skadinávie, ale jinak nikde. A i v té Skandinávii všeho do času...

Pokud nezměníme systém - minimálně v Evropě, tak bude čím dál hůř. Politika nemůže sloužit zároveň člověku i volnému trhu, neboť - budeme-li pokračovat v biblické dikci, jednoho bude vždy milovat a jiného nenávidět. Největší nebezpečí víry ve "skandinávský model", kterážto víra se hodně pevně zabydlela v hlavách řady intelekuálů a poctivých sociálních demokratů, a stala se tak největším levicovým bludem současnoti, spočívá právě v tom, že nás sladký skandinávský sen odvádí od hledání alternativy. Skandinávské opium levičáků...

Martin Profant - Praha 7

Martinovi Plevovi Čtvrtek, 15.Září 2011, 21:17:55

Nějak mi ušlo, proč by politika měla sloužit volnému trhu. Jak ve Skandinávii, tak u nás.
Mimoto nevěřím v žádný skandinávský model a pokud jsem se všiml, nevěří v něj ani Lukáš Kraus. On popisuje svojí žitou zkušenost (možná parciální a minoritní, to nevím, ale pořád žitou) a já se obvykle odvolávám spíše na ty země, které znám víc zblízka - na Rakousko a Německo.
A také nevěřím na systémovou alternativu jako na politický program. Jsem přesvědčen o možnosti a vhodnosti politiky,která transformuje sociální stát.

ad opium intelektuálů - opium potřebujete k utišení nesnesitelné bolesti z bezvýchodné situace. A možná k tomu, abyste zapomněl na okovy, které nemůžete zlomit, alespoň to říkával Marx. Já si ale vůbec nemyslím, že by současná situace byla bezvýchodná a že bych měl na rukou okovy. Trocha korupce a špinavá politika špinavců, které vynesla nahoru porevoluční normalizace (jedna z mála věcí, které se v dějinách opakují opravdu spolehlivě) - nic, na co by nestačily holinky a vidle na hnůj, proto opravdu nepotřebuji brát drogy.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pátek, 16.Září 2011, 05:18:15

Nevím sice přesně, jak si pan Profant představuje napravování společnosti s pomocí holínek a vidlí. Při slově holínky se mi totiž v souvislosti s politikou jako první vybaví představa krajní pravice a při slově vidle zase husitství. Ale možná mám jenom trochu paranoidní myšlení.

Martin Profant - Praha 7

Evě Hajkové Pátek, 16.Září 2011, 08:45:2

Vidle na hnůj jsou užitečný nástroj a většinou se - překvapivě - používají při práci s hnojem, zatímco v husitském válečnictvím se pokud vím neuplatnily. Nepřekvapivě, vzhledem k tehdejší ceně kvalitního železa nevhodný poměr ceny a efektivity.

A nemám ambici napravovat společnost, chci v ní normálně občansky,tj. politicky žít. A jestli je u nás právě teď politická sféra poněkuď zaneřáděna neuklizeným ... hnojem (za eufemismus se omlouvám :-), pak považuji za lepší vzít si holinky a jít na ten dvorek uklízet, změnit spád stružky na močůvku, aby lépe odtékala, hnojiště přemístit do nadrže k tomu určené atd. -než abych se sjížděl libovonným, chimerickým opiem systémové alternativy.
Holinky přitom důrazně doporučuji. A po deseti minutách práce Vám určitě nebudou připomínat naleštěný symbol nacistického parademarsche.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Problémy jsou hlubší: systémové Pátek, 16.Září 2011, 10:14:13

Vidle, holínky i práh našeho domu jsou pěkné metafory - takové rurální. Jenže k popisu současných problémů nepostačují - domnívám se. Vidím příčiny hlouběji. Rozpory systém už nedynamizují, nýbrž destabilizují - a naše vláda je jen špinavý potrhaný papírek ve větru (když už jsme u těch metafor).

Německo má své problémy - jak jinak si vysvětlit nárůst popularity krajní pravice? V Deníku Referendum o tom napsal Petr Jedlička: http://www.denikreferendum.cz/clanek/
11521-nemecka-krajni-pravice-uspela-v-dalsich-
volbach-novinari-zjistuji-proc

Nechci se už opakovat, co jsem chtěl, jsem napsal. Stojím si zejména za posledním odstavcem svého článku.

Oto Novotný - politický analytik

Pátek, 16.Září 2011, 10:28:40

Opět zajímavá diskuse, která nevyústí ve shodu, ale tříbí rozdílné pozice. Zaujalo mě tohle vzájemné sebe-vymezování hlavních diskutujících:
Pan Kanda: „To je má trvalá polemika s hledači alternativ - že ona není "mimo" systém, nýbrž "v" něm…….“
S tím zřejmě souhlasí Martin Profant: „nevěřím na systémovou alternativu jako na politický program“.
Pan Pleva však vstupuje poněkud překvapivě do diskuse následovně: „Omyly p. Profanta a poděkování R. Kandovi….“ a mimo jiné zdůrazňuje: „Pokud nezměníme systém - minimálně v Evropě, tak bude čím dál hůř…..“ a „sladký skandinávský sen odvádí od hledání alternativy….“.
To je základní nedorozumění mezi levicovými intelektuály zde na DR (na levici obecně)
a spočívá v pojmech „systém“ a „systémová změna“, „alternativa“. (Nedávno „vykopl“ do diskuse tento problém Václav Bělohradský….) Tady by asi všichni měli vyjasnit, co těmito pojmy přesně myslí. V diskusi by bylo pak zajímavé sledovat, jak tyto pojmy pracují: Buď jako apriorní předpoklad s nárokem, aby do něj byla skutečnost totálně napasována, anebo a posteriori jako omezený metodologický nástroj popisu, kterému skutečnost stále kamsi uniká. Matoucí může být, že v prvním případě je skutečnost domněle „projasněná“, „pochopitelná“, „uspořádaná“, poskytující „estetické uspokojení“ a „jistotu“. V druhém případě je stále tak trochu „fuzzy“, „bez ladu a skladu“, „nevábná“, „nejistá“. Chápu, že může být velmi těžké žít ve světě, který je „fuzzy“ a „nejistý“. V roce 1919 vyšla od jednoho amerického levičáka, který fakt neměl rád „kapitalismus“ zajímavá kniha The Quest of Certainity, ve které tohle detailně rozebírá. V této souvislosti mě ještě v diskusi zaujal pojem „opium levičáků“
a vzpomněl jsem si na Aronovo „Opium intelektuálů“ a Dahrendorfovo „Pokoušení nesvobody“.

Oto Novotný - politický analytik

Pátek, 16.Září 2011, 10:32:33

Promiňte, jde, samozřejmě, o The Quest for Certainity.

Martin Profant - Praha 7

Pátek, 16.Září 2011, 11:50:31

Ale jistě, v tom posledním odstavci máte za čím stát. Včetně toho, že neexistuje chirurgicky čistý řez mezi demokratickým kapitalismem a mafianismem.
Nicméně to nevylučuje konkrétní rozdíl v národních uplatněních principu trhu a demokracie - a ani možnost k popisu těchto rozdílů vymezovat ideální typy,které umožňují ty jednotlivé národní konstelace kriticky zkoumat.
A je dost důležité, jestliže lze Norsko dosti přesvědčivě popsat pomocí ideálního typu, který Kraus nazývá "demokratický kapitalismus" (dal bych osobně přednost označení "masová demokracie sociálního státu), protože se tak osvědčuje heuristická nosnost tohoto ideálního konstruktu.
Prostě ta neshoda není podle mého názoru o tom, zda být odpovědný vůči světu a vidět,že i místo, na kterém bydlím je jeho součástí anebo se zavřít do své privilegované domácnosti a věřit, že svět můžu nechat za dveřmi. To podle mého čtení Kraus neříká; jde o to, zda mám jako občan -a tedy v rámci obce, jejímž občanem jsem - možnost působit ve prospěch toho, aby se potlačovala tendence k mafianizaci mé země.


Martin Profant - Praha 7

Omlouvám se, Pátek, 16.Září 2011, 11:52:36

předchozí příspěvek byl adresován Romanu Kandovi.

Martin Profant - Praha 7

Otovi Pátek, 16.Září 2011, 12:01:33

Ty deweyovský nihilisto. Tohle nám tahat do střední Evropy. My tu víme:

"Že v životě třeba účast mít,
k nějaké přidat se straně
a svoje srdce nastavit
dobře míněné ráně"

A ty bys nám ten heroismus nahrazoval nějakým pragmatickým přístupem.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

pro MP Pátek, 16.Září 2011, 14:14:19

Je ovšem otázka, zda "mafianizace" je tendence, kterou lze potlačit, nebo zda je to něco, co je inherentní součástí systému. Totiž: problém je už v té metafoře "mafianismus", která implikuje představu něčeho kriminálního (hazard apod.), ale současně - jak Krausovi rozumím - zahrnuje i neoliberální diktaturu trhu. (Obě podoby "mafianismu" s spolu souvisejí.)

V podloží mé polemiky je pochybnost, zda je norský kapitalismus esenciálně jiný než kapitalismus, dejme tomu, náš. Přece nikde nepopírám rozdíly mezi státy, jde mi o obecnější rovinu. Převzetí odpovědnosti v rámci obce musí začít u vědomí propojenosti - hranice místa, kde bydlím, už nejsou, co bývaly. Mají spíš podobu "mlhoviny" různé hustoty než pevného "prahu".

Martin Profant - Praha 7

Pro RK Pátek, 16.Září 2011, 15:14:13

Ale ovšemže nelze mafianizaci potlačit, lze ji jen soustavně potlačovat a omezovat.
Každá metafora kulhá, ale myslím, že právě to spojení kriminálního a tržního v neoliberalismu není netrefné. Odmítat rozlišovat mezi špinavými a čistými penězi, odmítání všech forem společenské odpovědnosti jako zátěže omezující prosperitu -to přece je rušení přehrady mezi morálním, legálním a kriminálním. Název "mafianizace"se ovšem nehodí, mafián musí mít svojí čest (zákon ormety, bezmezná solidarita k rodině, dodržování pravidel násilného střetu - bez toho mafie nefunguje).
A to rozmazávání pevného prahu - záleží na úhlu pohledu,jestli se na něj koukáte zevnitř nebo zvenčí. V roce 1993 jsem měl nějaké jednání v Bratislavě, s lidmi, které jsem znal spoustu let,s polovinou z nich jsem chodil na vejšku. A přece jsem náhle byl -ve městě,ve kterém jsem předtím strávil dost času- za svým prahem,v cizím domě.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

pro MP (II) Pátek, 16.Září 2011, 16:01:15

Ale jo, tomu spojení kriminálního a tržního jsem dobře porozuměl, vždyť říkám, že to spolu souvisí. Jen by to někdo mohl zúžit na ta kasina atd. - a dál nic. (To ovšem asi není případ většiny diskutujích v DR...)

Ta Bratislava... To je, řekl bych, trošku jiná rovina (mimochodem: slovenský nacionalismus z poč. 90. let mě šokoval; byl jsem sotva teenager a dodnes si ty obrazy živě pamatuji) - třeba můj několikaletý pobyt v Polsku mi také posunul perspektivu. Ale zároveň člověk zjišťuje, že některé základní problémy nejsou odlišné ani tak principiálně, jako spíše mírou... Že bránit "svůj dům" před diktátem trhu je možné úpravou legislativy apod., ovšem ta propojenost - zase to opakuji - tím nemizí. Že je to vymýšlení okovů pro nebezpečného draka. Finsko si brání svůj práh efektivně, ale že jeho práh souvisí s tím, co se děje v Řecku, jako by nevidělo...

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pátek, 16.Září 2011, 16:12:43

Mafie sice spoléhá na okruh sobě oddaných a věrných lidí, ale spolupráce s ní vůbec nevyžaduje bezmeznou oddanost všech. Někteří podnikatelé či jiné osoby mohou spolupracovat, protože se jim to vyplatí (mafie má reálnou moc). Jiní jsou ke spolupráci donuceni (třeba mají nějaké hříchy a jsou vydíratelní). Mafiánství je s kapitalismem docela dobře slučielné. Mafiánství může být potlačováno státem, ale největší problém je v tom, že stát k tomu potlačování také potřebuje sobě oddané lidi, stejně jako je potřebuje mafie. Nestačí policisty a úředníky jen zaplatit. Mafie jim klidně může zaplatit víc. Tak může prorůstat státními strukturami.
Keller říká, že feudalismus, fašismus a mafiánství mají stejný základ.

Martin Profant - Praha 7

Pro RK Pátek, 16.Září 2011, 17:16:39

Já byl počátkem 90.let trochu starší a tak mě spíš šokovalo, jak snadno se dá s nacionalismem manipulovat. Jak snadno lze vymazat hlasy těch,kteří jsou pro společný stát. A víc mě děsil ten nacionalismus na české straně s ekonomickým prospěchářstvím v pozadí.
Ale nejde mi o nacionalismus. Já sám jsem v roce 1993 v Bratislavě věděl, že už tam nejsem doma.
Přesvědčoval mě tehdy exulant,co zůstal v Německu, ale získal po roce 1989 zpět naše občanství, koho je potřeba volit.Tak jsem se ho ptal, proč raději nevolí sám, když už má zase naše volební právo. A on mi řekl: "To nemůžu, já bych si tu volbu tady neodžil"
A já na tom byl v té Bratislavě podobně, mohl jsem nadávat na Mečiara nebo na Slotu,ti,co jsem s nimi seděl u stolu by se mnou souhlasili, ale oni si je museli odžít, já ne.
A v tomhle je ten práh ještě zcela pevný.


20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Pátek, 16.Září 2011, 17:31:36

To, co říká paní Hájková, i s tím odkazem na Kellera, se mi zdá důležité. K tomu jeden dějinný paradox: o mafiánském kapitalismu přece hovořil V. Havel - ten, jehož knihovnu má za podivných okolností budovat jistý pan Bakala... Takže to je taky ta propojenost...

MP: Možná je to archaická snaha ten pevný práh jakoby "vrátit" - v čase, kdy ho síla globalizující se ekonomiky "vytrhává"...

Ale už dost, nechci se dál rozmnožovat pod vlastním výplodem:)

Oto Novotný - politický analytik

Díky Martine, Pátek, 16.Září 2011, 19:48:41

takže ještě jedna "nihilistická" poznámka k tomu, že "neexistuje chirurgicky čistý řez mezi demokratickým kapitalismem a mafianismem". Aha. Zajímalo by mě jestli také existuje "chirurgicky čistý řez" mezi "kapitalismem" a "socialismem", resp. kde ještě mluvíme o "kapitalismu" a kde už mluvíme o "socialismu", resp. co je to ten "esenciální kapitalismus" a "esenciální socialismus".

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Sobota, 17.Září 2011, 08:11:18

Na tohle může dát spolehlivou odpověď teprve budoucnost.

Luděk Ševčík - OSVČ

Sobota, 17.Září 2011, 09:17:43

Pan Kanda mě nedávno obvinil, že někomu vložím do úst své myšlenky a pak s ním polemizuji. Já to takhle nechci, chtěl bych ale přeložit do obyčejné řeči akademickou diskusi. Chápu správně to, že se pan Kanda vymezil proti L.Krausovi v tom, že chápe kapitalismus v Norsku jen jako o něco velmi málo lepší, než ten u nás? Že se pan Profant domnívá, že je kapitalismus v současné podobě bez velkých problémů reformovatelný ke kapitalismu "s lidskou tváří"?
Pokud je můj dojem správný, přiklonil bych se k panu Kandovi. Domnívám se také, že Norové stejně nebudou schopni ubránit své sociální vymoženosti proti ohromné přesile nadnárodního kapitálu. K panu Profantovi - zvrat ke kapitalismu "s lidskou tváří" je asi už nemožný. Neoliberálové natolik překopali svět, že evolučně by trvalo desítky let, než by se společnost byla schopna vrátit k nějakému přijatelnějšímu "demokratickému kapitalismu", i když tento název je pro mě téměř protimluv. Na to určitě nebude čas, jsme pod vodou natolik, že nám vyčuhují jen nosní dírky a voda přítéká moc rychle. Podle mého názoru tak rychle, že si někdy říkám, že i tyhle akademické debaty jsou jen mluvnická cvičení, místo nácviku plavání. Vyvede mě někdo z mé představy, že je další, a tím pádem už těžko zvládnutelná, finanční krize za dveřmi? A že levice stojí mimo dění, takže v pokusech o změnu katastrofického kapitalismu bude hrát druhé, nebo třetí housle? Nebo se předáci levice smířili s tím, že s tímhle systémem nic neudělají, tak se zmouhou jen občas na nějaký mediální tyátr a spokojeně si střádají do kasičky? Protože kdo se nechystá na skutečné převzetí moci, ten ji nikdy nemůže převzít. A převzít systém s tím, že na něm udělám drobné kosmetické změny, není k ničemu. Nic jiného ale od ČSSD nevidím.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

diskuse o demokracii, sociálním státu, mafianismu a kapitalismu Sobota, 17.Září 2011, 10:24:3

Se zájmem sleduji zdejší diskusi. Je mi sympatický Lukáš Kraus se svým nadšením pro skandinávský demokratický socialismus, možná poslední evropská bašta demokracie a sociálního státu. Chápu skepsi a polemický zápal Romana Kandy, že nelze čistě oddělit demokratický kapitalismus a mafianismus. Myslím, že nelze, ale je dobré se o to snažit. U nás díky Klausovi začal kapitalismus fungovat bez jakýchkoli etických a právních pravidel, proto je naše demokracie dosud tak slabá a o právním státu lze mluvit jen v omezeném slova smyslu. Ale myslím, že bychom se o to měli snažit a ne snadno rezignovat před neoliberálním mafianismem, který je na postupu a současná krize a recese mu jen pomáhají. Tedy myslím, že demokracie a sociální stát jsou dobré cíle, o které lze usilovat. Jedině bych měl vůči Lukášovi Krausovi jednu výhradu. I v Norsku o to dále usilují a není to tak, že tam by už nastal ten kýžený stav. Globální kapitalismus tam je také přítomen, jen myslím, že Norové mají mnohem jasněji v otázkách demokracie a sociální spravedlnosti než u nás.

Ještě poznámka k diskusi o Československu a jeho rozdělení v roce 1993. Rozumím Martinu Profantovi. Také to pro mě byl velký šok. S tím šokem jsem se poprvé musel vyrovnávat na konferenci v Dubrovníku v létě 1990, kdy jsem poprvé uslyšel z úst amerických a holandských expertů NATO, že největší nebezpečí nových konfliktů a válek spočívá ve stupňujícím nacionalismu a v Evropě jsou tři potenciální ohniska: Jugoslávie - to se potvrdilo velmi brzy, Rusko - končící Sovětský svaz a Ćeskoslovensko. Tam jsem proti tomu hlasitě protestoval, že onu tzv. "pomlčkovou válku" nelze brát tak vážně, ani ale vcelku chladně a analyticky tvrdili, že to jen počátek, bude se to dále stupňovat, ... Jen bych řekl, že i na rozvod jsou třeba dva. A je nespravedlivé, když se vina háže jen na Mečiara a Slovensko. Stejný díl viny mají Křížovy články o penězovodu na Slovensko, Klausovo nereálné trvání na unitárním státu a těšení se na to, jak se jeho ekonomická reforma bude moci být lépe realizována v Česku, subversivní prohlášení ODY o tom, že Mečiar a slovenští nacionalisté jsou financovány sudetskými Němci, atd. Nakonec to byl Klaus, kdo už na druhém setkání s Mečiarem souhlasil s rozdělením státu, i když pro to neměl žádný mandát, kdo Mečiara tlačil k tomu, aby to bylo provedeno co nejdříve a kdo rezolutně odmítl požadavek referenda, pro které se tehdy vyslovilo snad 2 milióny Čechů a Slováků.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Diskutoval s předstihem Sobota, 17.Září 2011, 18:36:53

Ještě před tímto článkem, současně s textem Lukáše Krause, se tím, co kapitalismus potřebuje od státu, zabýval Jiří Silný: http://denikreferendum.cz/clanek/11549-stat-a-kapitalismus

Martin Profant - Praha 7

Luďkovi Ševčíkovi Neděle, 18.Září 2011, 12:33:20

Nemluvím o kapitalismus s lidskou tváří - lidská tvář náleží jen myslící, chtějící, jednající a trpící lidské bytosti.
A jde o to, zda tyhle bytosti mohou v dané situaci neco dělat anebo jen fascinovaně koukat na to, jak stoupá voda - abych použil Vaší metaforu -,která je utopí. A určitě si umím spíše představit korekce současného vývoje než světovou revoluci. Protože u té není jasné kdo by ji vlastně dělal a co by od ní očekával.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Janu Macháčkovi Neděle, 18.Září 2011, 12:41:56

Na tom článku Jiřího Silného se mi nejvíc líbí, že použivá slova, které mají význam a nejsou významově vyprázdněná a cokoli-nic neříkající (jako to na počátku stojící použití slova kapitalismus)..

Luděk Ševčík - OSVČ

Neděle, 18.Září 2011, 15:41:7

Pane Profante, já bych vám chtěl nejdříve poděkovat za vaše detailní osvětlení problémů, s kterými se potýkají Romové. Dále však k naší nynější debatě, co je dle vás ještě korekcí a kde už se korekce mění v revoluci? Myslíte, že odbržděná kára, řítící se ze svahu obrovskou rychlostí, se dá ubrzdit, když kočí usiluje o opak? Jinak s termínem "kapitalismus s lidskou tváří jsem se setkal krátce poté, co jsem napsal svůj příspěvek, ale nejsem schopný si vybavit, kde to bylo.

Martin Profant - Praha 7

Neděle, 18.Září 2011, 18:46:47

to s tím esenciálním kapitalismem je otázka za všechny peníze. Osobně bych se slovu kapitalismus vyhnul a u Lukáše Krause bych to sousloví "demokratický kapitalismus" chápal jako funkční označení, něco jako volské oko (nad kterým se také nediskutuje o schopnosti akomodace čočky a konsistenci sklivce).

Ale budiž, kapitalismus. To budu muset vzít ze široka. Pokud má mít ten pojem srozumitelný smysl, pak se jedná o ekonomický řád, který se řídí principem udržitelného zisku a ve kterém očekáváme od jednotlivých aktérů, že o naplnění tohoto principu racionálně usilují (de facto Weberovo vymezení). Pokud se nesleduje princip zisku, ale požitku, pak to už není kapitalismus (abych tam měl taky něco z Marxe).
Poměrně důležitý faktor, na který kladl důraz mladý Marx, je fakt, že kapitalismus funguje -resp. může fungovat - bez přímého mimoekonomického přinucení (politického přinucení).
Takto vymezený kapitalismus byl dominantní formou po poměrně krátkou dobu na poměrně malém území (ovšem území, které vládlo světu) a poměrně rychle začal rozkládat sám sebe. Monopoly, imperiální politika, která vrací do hry mimoekonomické vykořisťování atd.
Nejméně od konce 2. světové války se v někdejších kapitalistických zemích prosazuje model sociálně-tržního hospodářství, který představuje omezení kapitalistické, na zisk orientované racionality politickým rozhodováním o nezbytné míře státně zprostředkované solidarity a postupně také o zohlednění řady rizik a externích nákladů. Proto bych se pro současné Norsko i pro současnou Českou republiku pojem kapitalismus nepoužíval. Jedná se prostě o země s vysokým podílem soukromého vlastnictví a s relativně významnou účastí trhu na ekonomickém životě.

Podle klasických koncepcí kapitalismu se kapitalistický výrobní způsob váže s existenci hodnotově neutrálního a právního státu (nikoliv nutně s demokracií), s relativně vysokým standardem občanských práv a s určitými etickými koncepty. Mohlo by se sice tvrdit, že tuto souvislost vytvořily jednotliví autoři jako ideální rekonstrukci historické konstelace, ve které se kapitalismus v Evropě rozvinul a hlavně – ve které se stal tématem. Ale osobně bych tu souvislost považoval za logicky hájitelnou, historické odlišnosti soužití kapitalistického tržního hospodářství a určitých forem diktatury lze vysvětlit jako výjimky, které umožnila síla politického a ekonomického centra, do jehož observace byly země jako Jižní Korea vtaženy.

To, co je shodné v Norsku a v ČR je tedy tržní hospodářství, soukromé vlastnictví a nezbytný standard společenských norem (právních, etických, vzdělanostních), který umožňuje určitou, typově podobnou formu provozu. A relativně silně vydělená a vyjádřená sféra politického a kulturního, která vytváří s ekonomickou sférou zprostředkovanou jednotu. U nás je toto zprostředkování v aktuální krizi, proto vzniká představa o prorůstání ekonomické a politické moci,event. o faktické nadvládě ekonomické moci, pro kterou představuje ta politická jen alibi. Odtud pak roste „mafianismus“ - nicméně tato krize zatím podle mého přesvědčení zatím nenarušila autonomní principy politické sféry a proto ji považuji za napravitelnou. Máme masové medium, které nelze snadno monopolizovat (internet),máme svobodu slučovací a svobodu pohybu,máme profesionální intelektuály, divadla atd. Co potřebujeme k obhajobě jiné politiky víc?
Politické stranym, které mají k politické reformě odvahu. Ale ta náprava se ovšem může odehrát i bez njich, zčásti neparlamentní cestou, masovými protesty a radikální změnou politického centra, ba i nějakou další pražskou defenestraci bych si uměl představit - nevidím ale potenciál ke změně společenského zřízení (a nepovažuji jí ani za přitažlivý výhled).*

Radikální řez mezi socialismem a situací u nás i v Norsku podle mého názoru existuje. Socialismus by měl znamenat společenský řád bez ekonomického panství, kde člověk je pro druhého člověka vždy účelem a nikdy prostředkem (jsemť etický socialista) – současný sociálně-tržní kompromis v nejlepším případě toto ekonomické panství pouze omezuje na úroveň, která umožňuje slušnou občanskou a kulturní participaci masivní části společnosti. Píšu "pouze", ale je to strašně moc, tak moc, že za to stojí bojovat.

* I když právě koukám na předběžné výsledky voleb v Berlíně – 8,6 % pro Piráty a přes jedenáct pro Linke, třeba ta radikální změna spektra proběhne i bez té mimoparlamentní větve, stačí jen častěji předvádět Vaňhové, Křečky atd.

Martin Profant - Praha 7

Omluva a pro L.Ševčíka Neděle, 18.Září 2011, 18:55:4

Zase jsem v předchozím příspěvku zapomněl adresáta, byla to pochopitelně odpověď na otázku Oty Novotného :-)

Ke té káře, co jede z kopce. Zatímpořád věřím, že máme největší šanci,když vyměníme kočího. On ten kopec není nijak strmý a tak kára zase tak rychle nejede, jen kdyby ten blb nehnal koně bičem ...
Ale jestli mu ten bič bude potřebat sebrat jinak než s asistencí řádých pověřenců c.a.k úřadu pro bezpečný provoz koňských vehiklů, tak to podle mého názoru ještě není revoluce. Případné mimoparlamentní vystoupení občanů podle mého k slušné demokracii patří.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pondělí, 19.Září 2011, 05:25:37

To, že zatím máme svobodu, vůbec neznamená, že ji musíme mít i v budoucnu. My ji totiž neumíme hájit, nejsme na to zvyklí. Pokud to lidé neumějí, tak pořád existuje šance, že o tu svobodu přijdou. Nevidím důvod, proč si myslet, že by kapitalismus, nebo spíš liberální demokracie, abychom mluvili raději v politických než v ekonomických pojmech, měly trvat věčně. Co když je to skutečně tak, že kapitalismus s liberální demokracií měl být logicky nahrazen nějakou vyšší formou, kterou dejme tomu můžeme nazvat socialismem nebo něčím podobným (nebudu to nijak rozebírat). A pokud se to historicky nezdařilo, tak vývoj prostě nebude přešlapovat na místě. Když nemůže kupředu, tak logicky vytvoří bludný kruh a vrací se jakoby zpět k určité formě feudalismu - neboli tradičního politického řádu, třebaže bez nevolnictví - a tím může být mafiánský systém. Nehledě k tomu, že liberálnímu kapitalismu kdysi dávno silně pomáhalo k překonání zbytků feudalismu osvícenství, jež bylo později, bohužel, poraženo.
Tak vidíte, jak ty ideje potřebujeme!

Martin Profant - Praha 7

To,že máme svobodu neznamená... Pondělí, 19.Září 2011, 12:18:28

Jsou dvě důležité charakteristiky svobody:

a) Není svobody tam, kde chybí možnost ji hájit.

b) Není svobody tam, kde není ochota ji hájit.

"Šance" rezignovat na svobodu je definiční součást, protože odpovědnost nemůže za svobodné lidi převzít někdo jiný.

Ideje určitě potřebujeme,ale abych pravdu řekl, idea spravedlivé společnosti pro mě má dnes mnohem větší význam jako kriterium, kterým poměřuji současnost než jako představa nějakého předznamenaného, zákonitého vývoje dějin.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 19.Září 2011, 14:58:21

Zajímavé - dnešní teletext ČT strana 151 - Stále početnější skupina podnikatelů kritizuje korupci. Ta už podle nich v Česku překročila únosné/?/ meze. A začínají volat po občanské aktivitě za očištění zdejšího prostředí. Píší to Hospodářské noviny. Vzláště tvrdě kritizuje poměry majitel skupiny Agrofert Andrej Babiš. Jeden z nejbohatších Čechů označil zemi za Palermo, kde vládne mafie. Státní majetek je podle něj " díky dokonalému systému rozkrádán po stamilionech a miliardách" Tvrdí, že situace se stala neúnosnou po roce 2006, kdy politickou kulturu začali určovat "lidé jako M.Topolánek, M.Dalík, A.Řebíček, P.Bém, R.Janoušek, či M.Roman"
Kruh se uzavírá, ti co si nahrabali jakýmkolli způsobem, teď budou prosazovat zákon, aby si takto nemohli nahrabat i ti další.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pondělí, 19.Září 2011, 16:27:15

Panu Profantovi:
A je mezi lidmi vůle hájit svobodu, případně jiná práva?
Netvrdím, že by se mělo bojovat za dějinné zákonitosti ani netvrdím s jistotou, že existují. Ale zajímalo by mě, kolik lidí bude ochotných hájit ideu liberální demokracie ještě nějakým jiným způsobem, než že bude chodit jednou za čtyři roky k volbám. Vždyť jim bylo v osmdesátém devátém řečeno, že všechno už je vybojováno, že už není třeba demonstrovat, stačí přijmout zákony a liberální demokracie funguje jaksi sama od sebe, protože je to přece něco úplně přirozeného. Nejsem si ani úplně jistá, jestli většina lidí považuje svobodu, kterou jim liberální demokracie nabízí, za to pravé ořechové.
Panu Ševčíkovi:
Také jsem to četla na IHned.cz

Martin Profant - Praha 7

Ad svoboda Pondělí, 19.Září 2011, 17:42:5

A proč myslíte, že tu ta vůle není?

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pondělí, 19.Září 2011, 18:07:27

Člověk může o něčem pochybovat, aniž by vyjádřil své důvody. Prostě se mi to jenom “nezdá“. Když většina lidí bude ochotna liberální demokracii a ostatní svá práva hájit, tak budu aspoň příjemně překvapená. Třeba si rádi obují gumáky a vezmou do ruky to zemědělské nářadí.

Oto Novotný - politický analytik

K M. Profantovi Úterý, 20.Září 2011, 23:56:8

Určitě souhlasím s oním vymezením „kapitalismu“ a „sociálního státu“, to je empiricky průkazné, ale nedokážu si stále představit onen „radikální řez“mezi „kapitalismem“ a „socialismem“. Nelze vést „radikální řez“ mezi empirickým tvarem společnosti a touto lyrikou („kde člověk je pro druhého člověka vždy účelem a nikdy prostředkem“). Ta není více než regulativním ideálem, který může být prakticky naplnitelný vždy jen do určité míry. Budeme-li od něj očekávat něco více, tzn. budeme-li se jej snažit ukotvit jako radikálně jiný systém, než je nynější empirický tvar společnosti, ocitáme se mimo sféru prakticky možného a budeme opět po zásluze potrestáni. Jako neexistuje systémově čistý empirický tvar společnosti, který teorie popisuje jako „kapitalismus“, tak neexistuje systémově čistý empirický tvar společnosti, který teorie nazývá „socialismus“. Proto mezi nimi nelze vést „radikální řez“ jinde než v teorii. Teď jsem dočetl knihu „Capitalism and Social Democracy“, ve které autor (A. Przeworski) přesvědčivě prokazuje, proč sociální demokracie nemůže jako prakticko-politické hnutí dělat více než vylepšovat kapitalismus, a přitom je to stále velká věc. (Tím kapitalismem myslí, stejně široce jako Marx, společnost, ve které existuje rozpor mezi kapitálem a prací.) Jako správný marxista však Przeworski stále dává socialismu šanci jako „systémové alternativě“. Tady něco nehraje: Socialismus se nabízí jako systémová alternativa, ale přece se nedá nic jiného prakticky dělat než vylepšovat kapitalismus. Ale ono to nehraje jen proto, že tady se stále hegeliánsky zaměňují kategorie za realitu. Pokud to neděláme, tak to naopak hraje. Můžeme se pilně věnovat vylepšování národních a (dnes hlavně) nadnárodních podmínek fungování demokracie a sociálního státu, což může být viděno (z esencialistického úhlu pohledu marxistů) jako „pouhopouhé“ opakované vynucování nových kompromisů mezi kapitálem a prací, a je to stále velký úkol. Nepotřebujeme k tomu socialismus, který by byl více než regulativním ideálem.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pátek, 23.Září 2011, 00:08:40

že má i Norsko svůj podíl viny na devastaci naší společné planety a dalších věcech, že není nijak vyvázáno z globálního kapitalismu, to přeci všichni víme. Že se tato společnost dokáže bránit násobně lépe je zjevné. A proč se dokáže násobně lépe bránit? To se tady snažím už hodně dlouho naznačovat v článcích. Všade žijí lidé stejní, já tedy na nějaké "nordické" a jiné nehraju. Vidím demokracii, ctím demokracii jako zásadní hodnotu, a opovrhuji mafianismem, to ale rozhodně neznamená, že opovrhuji občany ČR. .

Martin Profant - Praha 7

Radikální řez Pátek, 23.Září 2011, 00:26:2

Oto,

já si myslím, že radikálnější řez už ani vést nemůžeš - na jedné straně regulativní idea, na druhé skutečnost, kterou touto ideou poměřuješ a ve které s její pomocí orientuješ svoje jednání. Neskutečné a skutečné,co už je ododělenější?
Ona ta regulativní idea nemá nic společného s lyrikou, není to nějaká hezká vize, o které by se dalo nezávazně snít. Která by utěšovala, když už toho máš dost. Je to zadání, které si vytváříme, podřizujeme ho soustavné kritice, ale kterého se nemůžeme vzdát, aniž bychom se vzdali sebeúcty.
A je to radikální řez, protože jde do živého. Odřezává mě od pohodlí představy systémové alternativy, pro kterou se musí už jen vybojovat ta příslušná poslední bitva.
Nuda z druhé poloviny 19. stol. -F. A. Lange a Hermann Cohen, ale co naděláš, pořád to štimuje.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pátek, 23.Září 2011, 01:13:41


Roman Kanda můj článek nepochopil vůbec. Je to smutné, i když logické. Vidí v článku „nordický domov“, přitom jde o multikulturní rodinu, multikulturní společnost, a když si toho tématu mohl všimnout minimálně po celosvětově medializovaných útocích masového vraha na zdejší sociální demokraty. Vidí v článku prý mé malé vnímání kontextu globálního kapitalismu, kterého je Skandináve nedílnou součástí, přitom nikdo netvrdí, že tady kapitalismus není, ale naprosto odlišné pojetí a Skandinávie je přesně ten důkaz, že to jde a ne že ne, že demokracie, solidarita ve společnosti, společnost nevyloučených, odhodlaných lidí bránit obec, dům a hlavně rodinu existuje a co víc, násobně převyšuje svou hloubkou tu maketu „komunismu“ v bývalém východním bloku. Roman Kanda si nevšiml, že se nikde neschovávám, že se nevyvazuji ze společenské zodpovědnosti za svou rodnou vlast, že naopak bojuji mnohdy násobně více, než 99,9% občanů republiky, jelikož jasně říkám, že pouze s mafianismem, který dokážu velmi dobře identifikovat díky své životní zkušenosti, se pro přátele ve vlasti nesmířím.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pátek, 23.Září 2011, 01:19:16

Ota Novotný to popsal velmi dobře, že "můžeme se pilně věnovat vylepšování národních a (dnes hlavně) nadnárodních podmínek fungování demokracie a sociálního státu, což může být viděno (z esencialistického úhlu pohledu marxistů) jako „pouhopouhé“ opakované vynucování nových kompromisů mezi kapitálem a prací, a je to stále velký úkol."....a 99% Norů (občanů celého světa:-) ho doplní, že co bude, to nevíme, víme jen, že máme demokracii, tedy vládneme si, moc je stále v obci, kraji, společnosti a když bude třeba, bude se regulovat nebo naopak....cíl je stále stejný, společnost "nevyloučených"....

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pátek, 23.Září 2011, 01:36:59

Proto se vysmívám slovu, pouhému prázdnému slovu "kapitalismus", i když neříkám, že není. S kapitalismem je to jako s ohněm, hlavní otázkou není jeho existence, ale jak se šíří, kam se může šířit a kam už rozhodně ne. Tady lidé stále věří (v tom je to jádro) v demokracii a ta je ve zdejším opravdovém pojetí silnou hrází bránící humanitu ve společnosti před rabující, vykořisťující formou neregulovaného neoliberalismu.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

K tomu nepochopení (Lukáš Kraus) Pátek, 23.Září 2011, 12:05:35

Pokusím se reagovat na to nepochopení. Mé čtení článku může být odlišné od autorské intence, připouštím, ale přece jen si myslím, že mezi mnou a Lukášem Krausem je spor, který je hlubší a který nelze jednoduše a celkem bezpracně svést na "nepochopení". Totiž: přijde na to, co se oním "nepochopením" má na mysli: rozhodně to není mé "chybné" čtení jeho textu.

Nikde nehovořím o "nordickém domovu", nikde nepopírám multikulturní povahu norské společnosti - ostatně tuhle konkrétní empirickou rovinu opomíjím zcela. Velmi pečlivě však sleduji v Krausových článcích i diskusních příspěvcích, jak se opakují slova "tady ještě/stále". Ta rétorika přece něco prozrazuje, to není jen pouhá forma bez obsahu. Rétoricky jde spíše o defenzívu ("ještě/stále") než ofenzivní boj a ta je zakotvena lokálně ("tady"). Všímám si také, že pro Lukáše Krause je Norsko "tady" a Česká republika "tam". Z hlediska jeho pobytu je to přirozené, jenže já se právě snažím tuto "přirozenost" problematizovat. Má polemika je vedena snahou upozornit, že lokální je v době současného kapitalismu povážlivě suspendováno (tady se neshodnu ani s Martinem Profantem). Že ten trh nepřichází "odkudsi" k našemu "prahu" - ta spaciální metafora je prostě nešťastná. Dovede Lukáš Kraus zaznamenat tuto obecnější rovinu, na níž se pohybuji? Bohužel, jeho reakce o tom nesvědčí.

Přece v žádném případě nepolemizuji s tím, jak se v Norsku žije - o tom má polemika není a výslovně to v ní uvádím (i v této replice to opakuji podruhé). Nemám za sebou Krausovu norskou zkušenost. Neříkám ani, že se Lukáš Kraus někde schovává - to už je manipulativní čtení a vlastně - nepochopení z jeho strany. Ve své polemice jsem schválně dovedl onu metaforu prahu a domu ad absurdum, protože ona zkrátka dnes slábne a k popisu současné situace nestačí: leda v onom defenzivním "tady ještě/stále". Nehovořím ani o vyvazování se z odpovědnosti, nýbrž o nemožnosti vyvázat se z globálně fungujících tržních mechanismů: to je přece markantní rozdíl! Já se snažím popsat systém, Lukáš Kraus ale hovoří jazykem artikulujícím osobní morální postoj. Není potom divu, že hovoří o "nepochopení"...

Petr Litschmann - M.Žižkov

odhalení po dekádě plné slov Pátek, 23.Září 2011, 23:39:3

Romane Kando, tím jste ale právě sám prokázal, že jste vzdor svým deklaracím, s podstatou textu Lukáše Krause vůbec žádnou polemiku nevedl a proto s ním ani nenavázal řeč na společné téma. Nic proti tomu. Jediné co mi na tom vadí, že jste se tak dopustil klamavé reklamy na svůj text. To (že ve svém článku výslovně slibujete polemiku) mi přijde opravdu laciné a neměl jste to zapotřebí. Navíc posloupností akcí-reakcí jste strůjcem toho nepochopení spíše vy, nemyslíte? (Lukáš Kraus s vámi třeba vůbec nechtěl polemizovat o VAŠEM tématu ;-)

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Sobota, 24.Září 2011, 08:50:19

Petře Litschmane, žádné odhalení se vám nepovedlo, spíš zbytečné obvinění. Ale to už pro čtenáře DR nemůže být zajímavé.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Neděle, 25.Září 2011, 17:49:5

Minule jsem jen chtěl upozornit na předchozí příspěvek, přišlo mi, že mnohé osvětluje sám. K tomu obvinění z obvinění ;-) snad jen tolik, že spíše mi šlo o dovedení mého subjektivního pochopení a hodnocení také ad absurdum. Ale jestliže je něco vnímáno jako zbytečné, je to zbytečné.
Čtenářům DR bych přál stále dobrou náladu.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.