Ani se mi do toho nechtělo jít
Fabiano GolgoAutor se zúčastnil sobotní Prague Pride i díky tomu, jak se k celé akci vyjadřovali někteří konzervativci. Přes počáteční skepsi hodnotí celou akci jako mimořádně zdařilou.
Ani se mi do toho nechtělo jít. Nikdy jsem nebyl v žádném duhovém pochodu. Už jen představa velkého davu lidí mě děsí. Ale díky panu Hájkovi jsem v poslední minutě cítil jakousi občanskou povinnost jít dát najevo, že česká veřejnost je tolerantní a má úplně jiné starosti než to, aby řešila, kdo se do koho zamiluje.
Když jsem dorazil na Náměstí Republiky, uviděl jsem, čeho jsem se trochu bál... Nevelké množství lidí a stahující se mračna s občasným deštěm, která by mohla další návštěvníky odradit. Ale už po několika chvilkách přihlížení jsem se uklidnil, protože jedinou „hrozbou“ byla partička křesťanů s ruským přízvukem hlásající, že mezi homosexuály není opravdová láska a že se člověk homosexuálem nenarodí, ale stává se jím.
S neúprosně se blížící třináctou hodinou, tedy startem celého průvodu, se „Republika“ zaplňovala nově příchozími stále rychleji. Několik minut po třinácté hodině, jako kdyby se otevřela přehrada a do ulice Na příkopech se vlila duhová řeka gayů, lesbiček, transsexuálů nebo z řad jejích rodiny a přátel. Nezapojil jsem se do žádné ze zúčastněných skupin, ale jako pozorovatel jsem celý průvod prošel několikrát od začátku na konec a zase zpět. Sledoval jsem nejenom účastníky proudu, ale zejména tváře veřejnosti přihlížející celé té oslavě.