Na hlavním káhirském náměstí — slavném Tahríru — se po šesti měsících opět objevily tanky. Podle zpravodajů Al Džazíry se tak stalo v pondělí odpoledne. Z nejméně sedmi takovýchto strojů a hlavně většího (neupřesněného) počtu nákladních aut vyskákaly desítky vojáků a těžkooděných policistů, kteří se jali z náměstí vyhánět 200 až 300 nejvytrvalejších demonstrantů. Ti zde tábořili nepřetržitě od 8. července.

Podle agenturních zpráv nejprve jednotky vytlačily dav z prostranství do okolních ulic, poté rozbořily zbytek stanového městečka a nakonec — což je však zatím potvrzeno pouze z jednoho zdroje — vtrhly i do blízké mešity, kde se část demonstrantů schovala.

Akci dle očitých svědků provázela střelba do vzduchu, házení kamenů a dílčí potyčky. Smrtelné úrazy nejsou hlášeny.

Podle Al Džazíry zátah symbolicky zakončil poslední sérii protestů proti nedůslednosti reforem a příliš velkému spětí současného režimu s minulým, zahájenou 8. července. Protestů se účastnily každý den tisíce lidí, v pátek a v sobotu jich ale přicházelo až stokrát více.

V sobotu 30. července se většina opozičních stran a iniciativ, které demonstrace i tábor podporovaly, rozhodla úsilí na čtyři týdny přerušit. V pondělí 1. srpna totiž začíná Ramadán, muslimský měsíc půstu, klidu a rozjímání. Ve středu 3. srpna má navíc před soudem poprvé stanout sám Husní Mubarak.

Nové protesty: co, jak a proč

Stanové městečko na Tahríru se rozhodla původně obnovit protestní iniciativa Hnutí 6. dubna, podporovaná malými liberálními stranami. Demonstranti si stěžovali na pomalý průběh demokratizačních reforem (zejména na nedůsledné změny ústavy a neustálé souzení civilistů vojenskými tribunály), na pomalý průběh procesů s prominenty minulého režimu, na stálou přítomnost spojenců svrženého prezidenta Mubaraka v porevolučních vládách i na neprobíhající sociální reformy, respektive nedůslednou redistribuci bohatství.

Během druhého červencového týdne protesty podstatně zesílily. Režim nejprve učinil několik dílčích ústupků. Státním zástupcem byla hned na počátku rozšířena hromadná žaloba z pokusu o zabití a napadání únorových demonstrantů, a to na 25 představitelů bývalého režimu, včetně předsedů obou komor parlamentu, poslanců vládní strany, členů vlády i významných podnikatelů. Poté došlo také na propuštění přibližně stovky policistů, kteří se na zásazích podíleli. Protesty ovšem i přesto pokračovaly, a tak se Nejvyšší rada ozbrojených sil, která v zemi od zimy vládne, odhodlala k obměně vlády.

Nový kabinet pod vedením Isáma Šaráfa složil přísahu 21. července. Na víc než polovinu postů byli dosazeni noví lidé, včetně ministerstva zahraničí a ministerstva financí. Citlivé rezorty spravedlnosti a vnitra však zůstaly obsazené stejnými ministry: Abdalem Azízem Gindím a Mansúrem Ísávím.

Zklamaní protestující se v reakci začali radikalizovat. V posledním červencovém týdnu (a zvláště o posledních dvou pátcích) docházelo k násilným incidentům, častým potyčkám a rovněž k průvodům před budovou ministerstva obrany. Tím byla dle káhirského dopisovatele BBC Jona Leyna „překročena červená linie trpělivosti“ vojenských vládců. Při posledním pochodu čekal demonstranty před armádním ministerstvem ostnatý drát a kordón samopalníků. Než k nim však stihli protestující dorazit, byli z bočních uliček napadeni houfci maskovaných mladíků se zápalnými lahvemi a noži.

Incident vyvolal v protestním hnutí debatu, zda šlo o řízenou provokaci (kterýžto dohad podpořil i sám nejvyšší vojenský velitel a hlava faktické junty, polní maršál Tantáví, když v otevřeném dopise poděkoval obyvatelům přilehlé čtvrti, že „chránili budovu ministerstva vlastními těly“). Začalo se ale mluvit i o tom, kam až má v protestech smysl zajít.

Na 26 malých stran a iniciativ se poté v sobotu rozhodlo dát vládě „ještě čas“ a — jak již řečeno — protesty na měsíc přerušit. Ty, kdož na Tahríru zůstali, vyhnali v pondělí vojáci sami. Podle egyptské státní televize se tak stalo na naléhání úřadů a místních obchodníků, kteří si měli stěžovat na narušování silničního provozu a ušlé zisky.

Velký proces

Všichni, jež vývoj v egyptské politice a společnosti zajímá, nyní očekávají průběh a výsledek procesu se svrženým prezidentem Husním Mubarakem. Soud začne ve středu 3. srpna. Podle posledního rozhodnutí má zasedat v budově káhirské policejní akademie. Do sálu bude vpuštěno na 600 diváků.

Mubarak bude souzen společně se svými dvěma syny Alou a Gamalem, bývalým ministrem vnitra Habíbem Adlím a šesti policejními důstojníky. Musí se zodpovídat z řady přečinů, od korupce a zneužívání pravomocí až po výslovný rozkaz střílet do demonstrantů a plánování politických vražd. Budou-li usvědčeni z netjvrdších z nich, hrozí jim až trest smrti.

Bývalý prezident odstoupil 11. února 2011 právě na nátlak vojenský velitelů, kteří dnes drží v Egyptě faktickou moc. Z Káhiry odletěl přímo do sinajského letoviska Šarm as-Šajchu, kde je od 13. oficiálně internován v hlídané nemocnici.

Podle vyjádření Mubarakova obhájce z konce června trpí svržený politik rakovinou žaludku a dle zpráv z poslední dní odmítá přijímat potravu. Podle víkendového výroku ministra spravedlnosti, je ale „v dostatečně dobrém stavu“, aby se mohl procesu zúčastnit.

Během lednových a únorových protestů bylo dle oficiálních čísel egyptských úřadů 846 lidí zabito a na šest tisíc poraněno. V souvislosti s násilnou represí byl dosud odsouzen jen jeden policista. Všichni ostatní odsouzení (včetně několika bývalých ministrů) se dle výsledků proběhnuvších procesů dopustily pouze majetkových trestných činů, většinou defraudace.

Další informace:

Al Džazíra Egyptian tanks enter Tahrir Square

Al Džazíra Egypt activists suspend Tahrir Square sit-in

Al Džazíra Visions collide in a sweltering Tahrir Square

IPS ‘One Mubarak Goes, 18 Come In’

BBC News Egypt after Mubarak: Slow pace of reform fuels anger

BBC News Egypt changes Mubarak trial venue