Nejnebezpečnější filozof Západu

Je-li liberální demokracie víceméně už jen iluzí, které se globální kapitalismus bude chtít pod heslem efektivity zbavit ve prospěch autoritářství, pak rozhodně stojí za to přemýšlet nad tématy, která nastoluje Slavoj Žižek a jeho knihy skutečně číst.

Slovinský filozof Slavoj Žižek je v některých kruzích považován za nejbrilantnějšího intelektuálního provokatéra současnosti, jinými je oslavován jako nejlepší diagnostik patologií i vnitřních rozporů současného kapitalismu a liberální demokracie, a dalšími je zatracován jako nenapravitelný marxista, který údajně vybízí ke svržení současného systému s pomocí násilných metod nebo dokonce glorifikuje stalinismus.

Český intelektuální diskurs se sice k Žižekovi v poslední době občas odkazuje, ale dost často se zdá, že zejména jeho kritici ve skutečnosti poctivě nepřečetli ani jednu z jeho knih. Navíc Žižek píše a psal na mnoho různých témat, jeho intelektuální záběr, kombinující filozofické úvahy, lacanovskou psychoanalýzu a kulturní kritiku, je ohromující.

Žižekova předposlední kniha, „Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška“, kterou v českém překladu a s doslovem Radovana Baroše vydalo nyní nakladatelství Rybka Publishers, z desítek knižních i časopiseckých titulů, které se s Žižekovým jménem pojí, vyčnívá nejen proto, že je jednou z nejpodnětnějších intelektuálních reflexí ekonomické krize z roku 2008, ale také proto, že v sobě synteticky propojuje Žižekovy ústřední teze, které jeho český čtenář zná i z několika knih vydaných v češtině, například Mao: O praxi a rozporu (nakladatelství Grimus), Podkova nade dveřmi (nakladatel Akademie výtvarných umění), Humanismus nestačí (s Michalem Hauserem, nakladatel Filozofia), Mluví tu někdo o totalismu (nakladatel tranzit.cz) a Nepolapitelný subjekt. Chybějící střed politické ontologie (nakladatel Luboš Marek – 3K).

Kniha je svého druhu polemikou s „utopií“ liberalismu, která podle Žižeka definitivně zemřela v roce 2008. Skutečnou utopickou érou byla podle něj ona šťastná devadesátá clintonovská léta se svou vírou, že jsme dospěli na „konec dějin“, že lidstvo nakonec objevilo zázračnou formuli ideálního socioekonomického uspořádání…Tato utopie zemřela dvakrát, protože zhroucení liberálně demokratické politické utopie 11. Září 2001 ponechalo ekonomickou utopii globálního tržního kapitalismu netknutou; pokud má finanční kolaps z roku 2008 nějaký historický smysl, tak je to zvěstování konce ekonomické tváře Fukuaymaova snu.

Řešení, které Žižek nabízí, dobře sumarizuje Radovan Baroš v názvu svého doslovu: Sejdeme se v pekle nebo v komunismu. S Žižekovým komunistickým východiskem budou mnozí nesouhlasit, skutečností ale je, že Žižek je jako vždy brilantní v popisu toho, co vidí jako cestu současného systému globálního kapitalismu do pekla.

Jediná skutečná otázka dneška podle něj zní: schvalujeme převládající naturalizaci kapitalismu, nebo současný globální kapitalismus produkuje antagonismy natolik nesmiřitelné, že mu znemožňují, aby se reprodukoval donekonečna?

Takové antagonismy jsou podle Žižeka čtyři: bezprostřední hrozba ekologické katastrofy, neslučitelnost koncepce soukromého vlastnictví s pojmem takzvaného „intelektuálního vlastnictví“, společenské důsledky vědecko-technických inovací (zejména na poli biogenetiky) a v neposlední řadě vznik nových forem apartheidu, nových Zdí a slumů.

Zápasům vedeným ve všech těchto oblastech je společné vědomí destruktivního potenciálu, které hrozí až vyhubením lidstva, pokud by kapitalistická logika oklešťování obecně sdílených statků našeho života dostala volnou ruku. Oněmi obecně sdílenými statky jsou statky kultury, statky vnější přírody a statky vnitřní přírody (biogenetické dědictví lidského rodu).

Toto trojí ohrožení naší veškeré existence z nás ze všech činí proletáře, zredukované na „subjektivitu bez substance.“ Eticko-politickou výzvou dneška je, abychom se v této figuře rozpoznali. V jistém ohledu jsme totiž všichni vyloučeni: z přírody stejně jako z naší symbolické substance.

Podle Žižeka není možné nevidět, že každý ze tří zmíněných procesů proletarizace odkazuje k apokalyptickému meznímu bodu: ekologické katastrofě, biogenetické redukci lidských bytostí na manipulovatelné stroje a totální digitální kontrole nad našimi životy.

Žižek upozorňuje, že v současné době existují minimálně čtyři podoby apokalyptismu: křesťanský fundamentalismus, spiritualita v duchu hnutí new age, techno-digitální posthumanismus a sekulární ekologismus. Všechny sdílejí základní předpoklad, že lidstvo spěje k nulovému bodu radikální transmutace, jakkoliv se jejich jednotlivé ontologie zásadně odlišují.

Podle Žižeka je taková „apokalyptická proletarizace“ nedostatečná. Postupující oklešťování obecně sdílených statků se týká jak vztahů lidí k objektivním podmínkám jejich životních procesů, tak vztahů mezi lidmi samotnými: obecně sdílené statky jsou privatizovány na úkor zproletarizované většiny.

Žižek tudíž na rozdíl od apokalyptických teorií míní, že ještě není pozdě a sdílené statky mohou být kolektivnímu člověčenstvu navráceny za určitých okolností i bez autentického komunismu, například v rámci autoritativně-komunitaristického režimu.

Pro levicového liberála je v Žižekově polemice s liberalismem nejzajímavější otázka vztahu liberální demokracie a globálního kapitalismu. Žižek vidí liberální demokracii jako systém, který se zcela ocitl v nenávratném područí kapitalismu, a jako takový je svého druhu utopií. Korupce v systému zastupitelské demokracie není založena jen na individuálním obcházení práva, ale má i druhou tvář: je neoddělitelnou systémovou součástí liberální demokracie, protože ta se snaží sloučit a moderovat různé soukromé zájmy.

Parlamentní demokracie je založena na iluzi, že lidé skutečně o něčem rozhodují. V citaci Noama Chomského Žižek připomíná, že „jen tehdy, když je hrozba lidové participace zažehnána, lze bez obav uvažovat o nastolení demokratických mechanismů.“

Celý systém nadvlády soukromých zájmů kapitálu nad demokracií je založen na vytváření zdání, že řadový občan se spolupodílí na rozhodování. Občan v parlamentní demokracii je prý králem, jenže bohužel jen „králem“ v konstituční monarchii, jenž rozhoduje pouze formálně.

Namlouváme si, že žijeme v postideologické době, ale ve skutečnosti jsme ovládáni ideologií „anti-utopie“, jež nás ovládá s pomocí iluzí a mýtů, které jsou nám vnucovány tak mocnou silou, že jsme ztratili schopnost je vnímat. Kapitalismus se stal Reálnem našich životů, alternativa se zdá nemožná. Žižek nabízí svou radikální alternativu.

Levicový liberál namítne, že spor o to, zda globální kapitalismus zcela nenávratně pohltil a zprivatizoval demokracii, a učinil z ní pouhou iluzi, ještě není definitivně vyřešen. Jinými slovy: podobně jako se v období po druhé světové válce podařilo některým evropským státům kapitalismus v národním rámci efektivně spoutat, a vytvořit jakousi produktivní harmonii mezi principy rovnosti, svobody a bratrství, je otázkou, zda se nedá i momentální nadvláda globálního kapitalismu nad demokracií otočit ve prospěch demokracie.

Jinými slovy, otázka zní, zda se s pomocí aktivizace občanské společnosti na globální úrovni, globální regulace trhu a prosazení vlády práva, přece jen nepodaří nastolit nadvládu demokracie nad kapitalismem, jakkoliv Žižek by nepochybně namítl, že tento boj je už prohraný, protože agendu pro demokracii, ba i jazyk kterým o světě mluvíme, určuje panství kapitalismu.

V Manifestu radikálního liberalismu, který jsem sepsal s Janem Šternem, se praví, že kapitalismus je dobrý sluha, ale zlý pán. Globální kapitalismus se stal zlým pánem, a země, jako jsou třeba ty skandinávské, kde platí, že je spíše dobrým sluhou liberální demokracie, se dají dnes považovat spíše za „ostrůvky pozitivní deviace.“

O vzájemném poměru mezi demokracií a kapitalismem v globálním měřítku nakonec možná rozhodne odpověď na otázku, kterou si klade i Žižek: „Co když demokracie, tak jak ji chápeme, už není podmínkou a hybnou silou ekonomického rozvoje, ale spíše jeho překážkou?“

Pokud by odpověď na tuto otázku byla, jak si myslí Žižek, že liberální demokracie je víceméně už jen iluzí, které se globální kapitalismus bude chtít  pod heslem efektivity zbavit ve prospěch autoritářství, pak rozhodně stojí za to, spolu se Žižekem, hluboce přemýšlet nad tím, čím se ještě detailněji než v knize „Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška“ zabývá ve své poslední knize, publikované v roce 2010.

Její název je výmluvný: Living in the End Times. V překladu zhruba Žití na konci časů.

A co si myslíte vy? Diskuse (158 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

radikální marxisté a neoliberálové Úterý, 12.Července 2011, 19:57:37

Sice jsem Žižekovu knihu nečetl, ale dle referátu a několika jiných textů řadím Žižeka mezi vtipné a subverzivní marxisty, kteří demontují liberální a parlamentní demokracii z druhé strany než neoliberálové. To, co mají společné, je přeceňování ekonomiky a globálního kapitalismu - ne že by nebyly nebezpečné, ale do pekla nás mohou dovést jak ti, tak ti. Globální kapitalismus je právě tak iluzorní či virtuální jako liberální či parlamentní demokracie. Pokud v parlamentní liberální a sociální demokracii přestaneme věřit a usilovat o ní ať už z hlediska radikální pravice či z hlediska radikální levice, dopadne to podobně. Čtěme Žižika stejně kriticky jako Klause, Friedmanna či Hayeka!

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Deklinace Středa, 13.Července 2011, 10:28:1

Jen drobnou poznámku filologického puntičkáře. Příjmení slovinského filozofa bychom asi měli skloňovat takto: genitiv "Žižka", ne "Žižeka", dativ "Žižkovi", ne "Žižekovi" atd. Tak se to skloňuje i v jeho mateřském jazyce.

Martin Pleva - pedagog, Brno

S tím nelze spouhlasit, p. Šimso Středa, 13.Července 2011, 11:23:38

Po ovoci poznáte je, řekl by biblicky váš otec.
Hayek a Friedman pracovali na demontáži sociálního státu a faktickém podvracení liberální demokracie proto, aby umožnili účinnější vykořisťování a větší útisk širokých vrstev obyvatelstva, zatímco Žižek podvrací liberální demokracii proto, aby vykořisťování a útlaku bránil. To je podstatný rozdíl...

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Středa, 13.Července 2011, 11:51:40

S výzvou ke kritickému čtení Žižka bych, pane Šimso, souhlasil - ostatně sám Žižek by s ní asi souhlasil také, protože jeden z jeho metodologických imperativů zní: bezohledná kritika. Vrací se k Marxovi a Leninovi tak, že je čte bezohledně kriticky.

Ale s tím kontextem, v němž tento metodologický motiv zazněl, naopak souhlasit nemohu. Dávám za pravdu Martinovi. Myslím, že fundamentální kritika kapitalistické ekonomiky ještě nemusí znamenat přeceňování síly kapitalismu. On totiž asi lze sotva přecenit, bohužel.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

otázka Středa, 13.Července 2011, 13:06:24

Jak jinak se snažit kontrolovat a krotit globální a každý jiný kapitalismus než demokratickou (filosofickou, společensko-vědní) kritikou, tedy demokracií? Komunismem? O tom silně pochybuji. Chci jen upozornit na ten aspekt, že pokud radikální marxisté jen kritizují kapitalismus, nic jiného než utopii nenabízí a přitom se zbavují jediného účinného nástroje, kterým je demokracie, tak se fakticky mohou dostat do podobných myšlenkových poloh jako neoliberálové, i když s opačným znaménkem a záměrem.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Středa, 13.Července 2011, 13:40:15

Tož, obávám se, že demokracie jakožto určitý soubor "pravidel hry", politických a právních norem, je totálním kapitalismem ohrožována. A kritika totálního kapitalismu se musí soustředit na jeho podstatu - ekonomiku, strukturu vlastnických vztahů, pojetí trhu... Pro mě by to byla radikální kritika právě ve jménu demokracie. Jsem demokrat, pak teprve to ostatní.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Co je to demokracie? Čtvrtek, 14.Července 2011, 00:55:10

Staří Athéňané by náš dnešní politický systém za demokratický neuznali.
Pozor, nemluvil jsem o tom, že Žižek podvrací demokracii, nýbrž LIBERÁLNÍ (=současnou parlamentní) demokracii, o níž on sám (a mnozí jiní) tvrdí, že se už vyprázdnila a zcela zformalizovala (a je durch und durch prolobbovaná). Tyto pesimistické pohledy nelze brát na lehkou váhu.
Já s tím nesouhlasím, sázím stále ještě na liberální demokracii (a dokonce na socdem, kterážto je její tradiční součástí). Je ale zároveň jasné, že má-li se podařit zkrocení globálního kapitalismu (v tom s vámi také plně souhlasím), bude nutné i ten současný politický systém měnit a změnit, více jej otevřít občanské a lidové iniciativě atd.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška Pátek, 14.Října 2011, 19:27:1

Tak jsem téměř přečetl v názvu zmíněnou knihu Slavoje Žižka. Částečně i díky tomuto článku, protože mi články pana Peheho připadaly dobré. V tomto článku o Žižkovi píše: "dalšími je zatracován jako nenapravitelný marxista, který údajně vybízí ke svržení současného systému s pomocí násilných metod nebo dokonce glorifikuje stalinismus.". Inu, musím říct, že Žižek k nsáilí skutečně vyzývá, otevřeně mluví o velmi sporné diktatuře proletariátu. V tomto citátu deklaruje, co je jeho cílem: "[6:55:16 PM] Petr Štěpánek a Andrea Votrubová: Dnes bychom více než kdy jindy měli trvat na tom, co Badiou označuje jako "věčnou" Ideu komunismu nebo také jako komunistické "neproměnné" - "čtyři fundamentální koncepty" táhnoucí se od Platóna přes středověké mileniální revolty až po jakobínství, leninismus a maoismus: přísnou egalitářskou spravedlnost, disciplinární teror, politický volunrtarismus a důvěru v lid"....

Disciplinární teror, diktatura proletariátu a myšlení ve stylu "kdo nejde s námi, jde proti nám" - takto uvádí ve své knize na scénu jiného současného filosofa : "Peter Sloterdijk (každopádně ne jeden z nás, ale také ne úplný hlupák)"......

Jeho kritika současného systému a jeho ideologie je zajímavá a trefná, s jeho způsobem řešení se ovšem ztotožnit nemůžu ani v nejmenším. Nenávistný byl už Marx, nenávistný je Žižek. Skutečně věříte že cesta násilí a nenávisti je ta správná ?

Petrasek Milan - penzista

Myslím, že v úvahách zmíněných Marxe a Žižeka Sobota, 15.Října 2011, 13:58:53

zřetelně převyšuje snaha ozřejmit důvody-zákonitosti vedoucích ve společnosti k výbuchům násilí, než snaha násilí realizovat . Na rozdíl od vás, nevidím žádnou pravděpodobnou možnost společenského vývoje, která by dnes vyloučila ze soupeření společenských sil o moc tradiční pendl mezi periodamy liberálně a despoticky strukturované společenské moci. Marx a Žižek prvotně nabízí kritiku-nesouhlas s takovým jednáním, které akceleruje násilí. Tedy nabízí výzvu k oddálení společenského řešení přechodem k totalitě. (Což mohou činit pouze v liberálním duchem v liberálním prostředí) A poté předkládají vizi periody zákonitě navazující. Za tím se neskrývá nenávist - spíše lítost.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

Nesouhlasím - pro pana Petraska Sobota, 15.Října 2011, 14:25:16

Pokud Žižek vidí jako vizi disciplinární teror a diktaruru proletariátu, tak to není výzva k násilí ? Potom ovšem asi jinak definujeme slova teror a diktarura, podle mé definice (která je snad obecnější) vždy s násilím souvisí. Celkově je Žižkův styl velmi fanatický, mluví o Věčné komunistické Ideji, o komunistické Spáse (obojí píše velkými písmeny, tak jako zapálení věřící píší slovo Bůh). Dalo by se na jeho textech hezky dokumentovat, nakolik je komunismus sekularizovaným mesianistickým náboženstvím bez Boha. Navíc mi vůbec není blízká jeho intelektuální základna, Marx, Hegel, Freud (a Lacan). U všech těchto myslitelů se projevuje silně reduktivní obraz člověka, bez jakýchkoliv duchovních možností, Hegela pro popírání jedince ve prospěch státu a dějin oprávněně kritizoval ve své době už Kieerkegaard, o Freudově obrazu člověka (kde všechno je převáděno pouze na libido a jeho touhy) byla napsána taky řada analýz srovnávající jeho pojetí člověka s parním strojem atd. Pro Marxe je také masa důležitější než jedinec a jeho práva, právě proto může postulovat nutnost diktatury proletariátu. Zkrátka si myslím, že cesta kterou navrhuje Žižek už byla vyzkoušena a velmi se neosvědčila. Dočkat se z diktatury globláních kapitalistů do diktatury proletariátu nepovažuju za žádné smysluplné řešení, které by v konečném důsledku osobnost člověka osvobodilo. Naopak by bylo možné očekávat onen disciplinární teror, ke kterému Žižek vyzývá.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Marx ani Žižek nenávistní nejsou a Žižeka je třeba brát s určitou rezervou, Sobota, 15.Října 2011, 15:10:12

ale copak si pan Štěpánek myslí, že před Marxem neexistovalo násilí? Je snad kapitalismus nenásilný? Násilí nemusí být nutně jen to krvavé. Násilí má i méně viditelné formy - třeba utlačování někoho jiného. Aby se lidská společnost dostala od prvobytně pospolných poměrů někam dál, bylo násilí nezbytné. Ani bez kapitalismu bychom nebyli dnes tam, kde jsme. Kapitalismus nás vytáhl do téhle kosmické a informační epochy a šlo to takovým způsobem, že jedni lidé šlapali po hlavách druhých lidí. Je to hrozné, ale je to tak. Je zbytečné řešit, jestli to tak mělo nebo nemělo být. Prostě to tak bylo. Někdo to může odsuzovat, jiný s tím může souhlasit. Podle toho, jak má kdo pochopení pro určité typy lidí - zda pro úspěšné a mocné nebo pro trpící a bezradné. Svět opravdu potřebuje být nahoru tažen těmi úspěšnými a schopnými. Ale ti musejí mít sami nad sebou kontrolu, zda to už nepřehánějí. Pokud tu kontrolu nad sebou ztratí, tak obvykle bývá zle.
Ti úspěšní a mocní si totiž někdy myslí, že jenom oni stojí za to. Že svět existuje kvůli nim a mohou si všechno dovolit. Myslí si, že ti dole jsou bezduchá stvoření, pro něž je dobrá leda charita - něco na způsob podpory psích a kočičích útulků. To je jejich velký omyl. Žádná revoluce nikdy nemusela být, kdyby bohatí a mocní lidé měli rozum. Toho se jim bohužel většinou nedostává. Oni naopak čekají, že rozum budou mít ti dole a že si dobrovolně utáhnou opasky, aby těm nahoře umožnili žít si na vysoké noze.
Kapitalismus opravdu vytáhl svět vzhůru, ale jde teď pořád ještě vzhůru? Je vědecko-technická revoluce to nejdůležitější a může sama vyřešit všechny problémy? Neměla by po ní následovat revoluce ducha?

Petr Štěpánek - grafik a programátor

revoluce ducha Sobota, 15.Října 2011, 15:30:21

je přesně to, v co i já věřím. A věřím, že je možná nenásilná cesta, přestože si samozřejmě uvědomuju, že svět je plný násilí. Nevidím v něm však řešení. Proto mi není blízký ani Žižek, ani Marx, ani materialismus jako takový. Hluboce nesouhasím s Marxovým dělením skutečnosti na ekonomickou základnu a kulturní nadstavbu, která je až druhotná. Podle mě to ve sféře ducha naopak všechno začíná. V co věříme, jak myslíme, tak i jednáme. S tím co píšete o úspěšných a mocných naprosto souhlasím. Ti lidi přišli o veškerou lidskost. Jsem silně ovlivněn křesťanstvím v pojetí Nikolaje Berďajeva, který je vidí jako silně dynamické a revoluční duchovní zjevení a cestu. O roli, kterou v tom všem hraje technické a dnes technokratické myšlení a věda se svou metodikou vylučování jedinečného a neopakovatelného z obrazu světa si taky myslím své. Kromě Berďajeva jsou pro mě určující myslitelé náš Josef Šafařík, další rus Lev Šestov, kteří se právě kritikou vědy a reduktivního racionalismu zabývali. Už víc jak dvacet let cítím ideologii moci peněz a determinismu materiálního světa jako tragickou, která nás dusí a právě ducha naprosto ničí. Člověk není jen instrumentální účelový rozum, to je právě fatální redukce a nepravda. Možná jsem blázen, ale věřím v cestu lásky, kterou považuji za to nejdůležitejší co na tomto světě existuje. U Marxe, ani u Žižka tohle směřování nenacházím, Žižek naopak zesměšňuje duchovní hledání současných lidí jako projev fetišistické touhy, dává příklad západní obliby budhismu. Vzhledem k tomu, že budhismus je učení, jak dosáhnout osvobození od tužeb a následného osvícení je jeho kritika v tomto bodě velmi paradoxní a nesmyslná.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

Slavní mudrci, vzácní chemici, slovutní mistři, páni magistři, astrologové, geometři, agronomové, psychiatři, páni docenti ... Sobota, 15.Října 2011, 15:36:16

... geologie, psychologie, theologie, nemocí zhoubných, nemocí zjevných, nemocí latentních, vynálezcové věcí patentních, magnificence, zkrátka inteligence:
pokud vaše středolevé ideové výpotky budou tak roztříštěné, bezzubé a nemohoucí jako dosud (ovšemže to není chyba jen vás/nás tady v českém prostůrku), nebudete se moci divit, až dojde na cepy a vidle. Král je nahý a dělá všechno proto, aby poštval lid proti sobě.
A vám teď vadí ten, kdo ten stav otevřeně popisuje??
Ale co už, dobře nám tak. Asi si to zasloužíme! Vždyť tak je to přece přirozené, jsou Páni a Kmáni! Absolutní svoboda ... mocných. A hlavně si dát pozor, abychom ani náznakem nevyzývali k násilí!!!

Petr Štěpánek - grafik a programátor

lid Sobota, 15.Října 2011, 16:44:36

Kdo všechno patří k lidu ? Já bych řekl, že všichni lidi, nejen takzvaní proletáři. Ostatně, kdo je dnes vlastně proletář ? Mají snad lidé živící se svým mozkem v komerční i nekomerční sféře rajský stav ? Nezažívají i oni vykořisťování a stejný nátlak na strojovou efektivitu, která vlastníkům přinese co nejvyšší zisk ? Není i inteligence v zaměstnání pouhým "pracovním zdrojem", jak jsme nazýváni na takzvaném trhu práce. Sám se účastním demonstrací, snažím se být aktivní jak jen můžu, současný systém pro mě není akceptovatelný. Přesto nesouhlasím s cestou násilí. A děsí mě výroky o disciplinárním teroru, protože to už tady po násilných revolucích nejednou bylo.U Žižka mi vůbec nevadí jeho kritika současného systému, s ní souhlasím a v mnohých věcech mi otevřel oči, vadí mi jeho návrh řešení. Bojím se, že při cestě násilí může dojít nakonec k tomu, že se onen lid (který je tvořen mnoha různými sférami, rasami, skupinami) rozdělí a postaví proti sobě. Právě na tom pak sočasná moc jen vydělá, jak se ostatně jakýsi finančník na BBC nedávno otevřeně vyjádřil, že na krizi a válku čekal dlouhé roky, protože se na obojím dá velmi dobře vydělat. Rozpoutané vášně vzteku (samozřejmě, že ho díky nespravedlnosti mnohdy také cítím, ale snažím se s tím pracovat) nikdy nevedou k dobrým řešením.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Panu Štěpánkovi Sobota, 15.Října 2011, 17:03:15

Žižek nezesměšňuje duchovní hledání dnešních lidí, jen se nechce spokojit s něčím laciným - typu New age, což je spíš takové hraní si na duchovno. Myslím si, že proti západnímu buddhismu je Žižek z toho důvodu, že mu to připadá velmi individualistické (člověk se stará o svou vlastní karmu a ostatní ho nezajímá). Z tohoto důvodu oceňuje oproti buddhismu křesťanství, které je víc kolektivní. Někdo může mít na to samozřejmě jiný názor. Žižek se náboženství nijak nevysmívá, ale nechce se ani vracet k jakémukoliv tradičnímu náboženství. Jednotlivé náboženské systémy (křesťanství, buddhismus, islám) zkoumá spíš z toho filosofického hlediska. Má na mysli patrně jakousi nenáboženskou duchovnost (ne-víru), což je dost těžko pojmenovatelné. Rozhodně to je ale něco, co nemůže být nijak odtrženo od politiky a vůbec od postavení člověka ve světě.
K tomu Marxovi - základna je opravdu prvotní. Bez ní by se člověk nedostal na vyšší úroveň. Ale rozhodně není všespasitelná. Bez toho ducha to taky samo nejde.
K tomu Žižekovi - on je trochu provokatér, neberte ho tak doslovně.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

Pane Štěpánku, jako jste se ohradil proti výrazu lid, mohl jste se stejně tak ohradit i proti výrazu 'král' v téže větě. Sobota, 15.Října 2011, 17:16:9

To by ale jistě bylo směšné, protože o žádného skutečného krále tu zřejmě nejde, že? Tak proč se ksakru chytáte slovíčka lid a dáváte mu nesmyslné významy? Abyste se vyhnul podstatě? Že to, jestli dojde na násilí, nebude záležet vůbec na Žižekovi, ale zejména (nebo jen?) na skutečnosti, kterou on si troufá popisovat?

Petr Štěpánek - grafik a programátor

Pane Friči, vy jste se v příspěvku ohradil proti inteligenci Sobota, 15.Října 2011, 17:40:0

tak by mě zajímalo, jestli i inteligenci považujete za lid ? Nebo jde jen o manuálně pracující ? V čem dávám slovu lid nesmyslné významy ? Přesně definovat, kdo je dnes tím králem taky není zcela jednoduché, ale předpokládám že v tom bychom se shodli líp. To jestli dojde na násilí bude záležet na tom, jak my sami (lidi) se k situaci, kterou vytvářejí dnešní "králové" postavíme. A to můžeme různými cestami. Přeci není vždy jen jedna možná reakce na vnější skutečnost, právě v různých možnostech reakcí se projevuje lidská svoboda a osobnost. Chodí snad všichni cikáni co jsou bez práce a sociálně vyloučení s mačetami do hospod ? Mnozí z nich ve stejné sociální situaci třeba hrají v kapele, nebo dělají něco jiného, každopádně se neuchylují všichni shodně k násilí. A to je právě ten prostor ducha v každém člověku, ten dává svobodu rozhodnutí, jak se k v dané situaci čemu postavím.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Štěpánku Sobota, 15.Října 2011, 18:39:0

K vašim slovům "právě ten prostor ducha v každém člověku, ten dává svobodu rozhodnutí": Člověk se sice může svobodně rozhodnout, jestli půjde na někoho s mačetou nebo jestli bude dělat něco ušlechtilého, ale do jisté míry to je ovlivněno i tím, kdo ho vychoval, v jakém prostředí se pohyboval, kdo ho i jinak ovlivnil. A taky tím, kolik toho "ducha" se mu dostalo. Člověk je do značné míry produktem společnosti, třebaže ne tak úplně. Proto je třeba, aby se společnost změnila a pokud možno nevytvářela patologické jedince.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

Paní Hájková Sobota, 15.Října 2011, 20:13:57

samozřejmě s Vámi souhlasím, prostředí a výchova a celkový stav společnosti mají velký vliv. Nicméně ne stoprocentní, jak tvrdili zastánci naturalismu v literatuře a determinismu ve vědě, je řada případů lidí, kteří dospěli k velké lidskosti a duchovnosti a přitom pocházeli ze strašlivých poměrů a žili ve strašlivých dobách. Nicméně současná společnost potřebuje zásadní změnu, to je jasné a nikde jsem to nepopíral, jen jsem zastánce nenásilné cesty. Myslím si, že ideově a filosoficky je zcela zásadní jaký sdílený obraz člověka a světa který v té které době ve společnosti dominuje. Renesanční myslitel a mystik Pico della Mirandola začíná svou řeč o člověku takto: "Dočetl jsem se ve spisech Arabů, že Saracén Abdulláh, když mu položili otázku, jaká podívaná je na tomto jevišti světa nejvíce hodna obdivu, neváhal odpovědět, že zde nelze spatřit nic obdivuhodnějšího, než je člověk. S tímto názorem se shoduje známý výrok Merkurův:'Velký div, Asklépie je člověk." Je to počátek spisu nazvaného příznačně "O důstojnosti člověka". A jak jsme na tom s obrazem člověka dnes my ? Skrze media a současnou ideologii jsme si nechali vnutit jako vzory politiky, celebrity bez jakýchkoliv morálních a duchovních kvalit, vrahy, násilníky atd. Dopad na nás je strašlivý, sdílený obraz člověka má k důstojnosti velmi daleko, běžně se lze setkat s postoji, že lidi "jsou svině", že jsme "omyly přírody", "druh určený k vyhynutí" atd. Tak daleko to došlo. Místo těch nejlepších z nás se vzory staly ti nejhorší. O to právě jde, v tom musí spočívat ona duchovní revoluce, aby ti, co lidskost a důstojnost neztratili, získali větší slovo, aby právě oni byli víc vidět, aby nastala renesance obrazu člověka a pak i člověka samotného. Abychom si uvědomili, že většina lidí zůstala lidská, nebo se k lidskosti probouzí, že člověk je obraz Boží, že je možná lidská vzájemnost a láska.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Sobota, 15.Října 2011, 20:47:28

Já si také myslím, že jak člověk, tak společnost má mít svůj ideální vzor, ke kterému se chce blížit, i když ho nemůže dosáhnout úplně. Já si prostě komunismus (přes všechno co je tomuto pojmu negativního přisuzováno) představuji jako ideální společnost někdy v daleké budoucnosti. Není nezbytně nutné ho vybojovávat násilím. Dokonce ani není možné ho nějak ihned "nastolit". Marx chtěl revolucí jen odstranit kapitalismus a tak uvolnit k němu cestu. Já si myslím, že není vyloučeno, že kapitalismus může být překonán nějakou nenásilnou cestou, a že není třeba zavrhovat hned celý marxismus, když se ukáže, že Marx se v něčem mýlil. Bez duchovního rozvoje člověka vybudovat lepší společnost nepůjde. Marx těmhle věcem nevěnoval ve svých pracích tolik pozornosti, on se zaměřoval víc na ekonomii a podobně, ale to neznamená, že si to nemyslel.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

P. Štěpánku, neohradil jsem se proti inteligenci. Jsem naopak pevně přesvědčen, že jedině jistá část inteligence snad může najít cesty, jak budoucímu násilí zabránit. Sobota, 15.Října 2011, 21:41:19

Ohradil jsem se jen a jen proti strkání hlavy do písku před realitou, konkrétně právě te vaší 'hlavy'. Vzhledem k vašemu mlžení nezbývá než opakovat:
"Vám vadí ten, kdo stav otevřeně popisuje." a
"to, jestli dojde na násilí, nebude záležet vůbec na Žižekovi, ale zejména (nebo jen?) na skutečnosti, kterou on si troufá popisovat."
Mimo toto téma se mnou polemizujete úplně zbytečně a dokonce mi slaboduše podsouváte teze, které bych nikdy nenapsal, abyste je pak jednoduše mohl vyvracet.
Ještě jednou:
Není totiž vinou poslů špatných zpráv, že doba spěje k násilí. Protože slovy jednoho dobře známého intelektuála: 'nevědomost je démon a obávám se, že ještě způsobí mnoho tragédií'.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

P. Friči, zda dojde nebo nedojde k násilí Sobota, 15.Října 2011, 23:09:32

záleží mimo jiné taky na nás, ale to už jsem psal. Myslím si že násilí lidem ve skutečnosti neprospěje, ale naopak jde velmi dobře do karet těm, kteří celý současný stav způsobili. V jejich zájmu je poštvat nás proti sobě. Dnes proběhly demonstrace po celém světě, násilí se odehrálo z těch 200 měst jedině v Římě a většina demonstrujích se od něj distancovala. Myslím si, že je zatím naštěstí stále víc lidí, kteří věří v nenásilnou cestu změny, nikoliv v Žižkem proklamovanou diktaturu proletariátu, disciplinární teror a podobně. Napsal jsem, že souhlasím s mnohými jeho postřehy o ideologii dneška, nesouhlasím ale s jeho návrhem řešení a s jeho výzvami k násilí. Jaké násilí použije vládnoucí moc je druhá věc, nevím, zda ztratili poslední zbytek soudnosti a uvědomují si, že globální válka by byl i jejich vlastní zánik. Já si násilí nepřeji a nevěřím, že povede k čemukoliv dobrému, to není žádné strkání hlavy do písku, to je moje možnost svobodné reakce na danou situaci.Nenacházím ve svých příspevcích nic, co bych vám podsouval, trošku příliš a nesmyslně na mě útočíte.

Adam Borzič - brno

Neděle, 16.Října 2011, 01:33:33

Pan Štěpánek mi v této debatě téměř mluví z duše. Sice se domnívám, že Žižkův jazyk je určitým druhem stylizace a také bych ho nebral tak doslova, ale na druhou stranu vzhledem k stávajícímu stavu skutečnosti, není varování před násilím z jakékoliv strany rozhodně nijak naivní. Samozřejmě vždy je ve hře otázka, komu případný výbuch násilí a násilných řešení připsat. Zmíněný Berďajev (také mě silně ovlivnil), připisoval, ač jako emigrant a kritik bolševismu, odpovědnost za revoluční násilí režimu předchozímu, čímž si mezi ruskými emigranty mnoho přátel nenadělal. Ovšem, ať už je za násilí primárně odpovědný kdokoliv, je nutné se proti němu vymezit a to i v symbolických formách. To, co potřebujeme, je nenásilí účinné - nenásilí jako politickou metodu. Kapitalismus je násilnický od podstaty (viz vztah válek a ekonomiky respektive jeho všední násilí, svět postavený na neustálém vzájemném soupeření), proto je mu třeba čelit právě nenásilně. Revolučním nenásilím. Zárodky takového postoje se dnes již klubají. Jen doufám, že nebudou potraceny.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Brzič, děkuji za Vaše slova Neděle, 16.Října 2011, 10:08:42

velmi mě potěšily. Na Žižka by se dala použít jím samotným užívaná lacanovská kritika Velkého Druhého. Ačkoliv v určitých pasážích píše, že revoluční vůdcové dnes nebudou třeba, sám se až příliš do role takového vševědoucího revolučního vůdce staví. A pro některé lidi je tak oním novým Velkým Druhým, protože si změnu bez vůdců vůbec neumí představit. Ale právě jedině změna bez vůdců a jakékoliv hierarchie může být smysluplná. A podle mě se neobejde bez Boha, ovšem Boha zbaveného také oné fiktivní pozice Velkého Druhého (starozákonní Bůh monarcha, vládce, soudce atd.). Naopak musí to být Bůh tak jak ho definuje právě Berďajev - tedy integrální součást nás samotných, našeho vědomí, Bůh jako svoboda, tvořivost a láska. Bůh vymaněný a osvobozený ze zajetí vlastnictvím církve a jakýchkoliv dogmat. Jakýsi nenáboženský Bůh, vymaněný z toho, čím dosud náboženství ve většině případů bylo, tedy hiearachií a prostřednictvím. Co když současná změna vůbec nemusí být v intencích nějakých starých marxových teorií, které byly vymyšleny víceméně na situaci průmyslové Anglie 19. století. Co když přijde něco zcela nového ? Osobně bych to viděl jako skutečnou realizaci křesťanství v jeho pravém smyslu, tak jak se v dějinách zatím nikdy neuskutečnilo, v takové podobě, která si ani nebude muset říkat křesťanství, protože půjde o smysl a podstatu života člověka zde na Zemi a ve Vesmíru ve vzájemnosti, rovnosti a lásce. S tím právě souvisí změna sdíleného obrazu člověka, jak jsem psal v jednom příspevku zde. Není vůbec náhoda, že mystici vzešlí z různých náboženství se v průběhu dějin velmi shodovali a rozuměli si, na rozdíl od vnějškových teologů a dogmatiků, kteří mezi sebu vedli válku, protože měli na rozdíl od dogmatiků přímou zkušenost a ta vede k lásce a vzájemnosti. Rád bych o tom všem na tento server napsal článek, pokud je to možné.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

ještě k Žižkově kritice budhismu Neděle, 16.Října 2011, 10:24:18

- ta je úplně mimo mísu, evidentně o tomto duchovním směru nic neví, považovat jej za jakési sobecké individulistické náboženství, které se snaží jen vlastní osvobození je pitomost, naopak v budhismu se člověk probuzený do stavu Budhy stává takzvaným bódhisattvou, který aktivně pomáhá k osvobození druhým. Nádherný příklad takového bódhisattvy máme v Dalajlámovi, velmi důstojném pokračovatei tradice nenásilného duchovního boje ve stylu třeba takového Gándhího. Co všechno Dalajláma vykonal pro svět a Tibaťany je neuvěřitené, pro svůj vlastní národ je velmi zásadní duchovní vzpruhou, protože svým životem ztělesňuje smysl budhismu a dává tak tibeťanům naději a víru, kterou v podmanění Čínou velmi potřebují a která je vnitřně osvobozuje. Podle mě je budhistické osvícení totéž, co křesťanští mystici nazývají sjednocení s Bohem, protože pravdivý a skutečný Bůh vůbec netrvá na tom, abychom ho Bohem nazývali, dokonce ani abychom jej prožívali personalisovaně, v lásce a sblížení mu jde o to prožití samotné, nikoliv o slova a pojmy, do nichž tento prožitek přetavujeme (vždy v něm bude dost nevyslovitelného).

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 16.Října 2011, 10:33:10


Staré kulisy a situace Marxovy doby jsou pryč - ale proč by mělo být pryč to, co má charakter metody?

Kdy byla vyvrácena a čím?

Marxismus je analýza kapitalismu.

Žádný závazný projekt socialismu tam nenaleznete, i když právě z oné mlhavé představy o zespolečenštění výrobních prostředků čerpá marxismus svou proslulost.

Marxův determinismus osvobozuje a nežádá vůdců - a v Marxově politické ekonomii bylo - jak šel čas - mezitím prohloubeno to, v čem klasický ekonom Marx překračuje klasickou ekonomii na úseku překročení Sayova zákona - něco, co tam bylo už dávno obsaženo v zárodcích - nejen v II. ale i na počátku dogmatického I. dílu Kapitálu. Proto bývá jakýkoli významější neomarxistický ekonom zároveň postkeynesovcem, neoricardiánem a veblernovským institucionalistou (Kalecki, Sweezy).

Petrasek Milan - penzista

Ano pane Štěpánku pacifismus Neděle, 16.Října 2011, 11:21:39

tedy víra v možnost zabránění společenskému násilí je projevem kultivace lidského ducha. Tedy snahy o udržení právního řádu, který nahrazuje násilí elity, násilím práva, a zajišťuje pomocí demokraticky strukturované společnosti rovnováhu sil mezi dvěmi soupeřícími skupinami - mocenskou elitou a na elitě zavislými.
Jenže neexistují žádné doklady o tom, že se lidské společnosti již podařilo vymanit-vykultivovat z dějině platného pendlu mezi periodami, kdy je právní řád zaručen a periodami, kdy právo je v rukou elity.
Jde o skutečnost, kterou je třeba neztrácet ze zřetele, při hodnocení úvah o možnostech společenských řešení.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

Marx Neděle, 16.Října 2011, 11:53:42

Ernesto Sabato, jeden ze nejlepších argentiských spisovatelů v jednom rozhovoru pár let před svou smrtí řekl, že náš čeká buď duchovní revoluce, nebo zánik. Sabato byl původně vědec, který ale od velmi zajištěné vědecké kariéry zběhl do světa nejistoty, umění a mystiky, Ve svých esejích byl pak neúnavným kritikem vědy (podobně jako u nás Josef Šafařík, v Rusku Nikolaj Berďajev, Lev Šestov) a další. Všichni tito autoři se shodují v tom, že věda vytváří reduktivní a nepravdivý obraz člověka a vesmíru, přičemž problém je už v samotné její metodě. Ta naprosto vylučuje jedinečné, a jako skutečné uznává pouze to, co je opakovatelné a experimentálně ověřitelné, čímž vylučuje ze skutečnosti obrovskou část lidské zkušenosti a možná právě tu nejdůležitější část. Marxovy teorie staví na přísné vědeckosti (je náhodou že silně připomínají náboženství, ovšem bez Boha?, jak zmiňovaní autoři, kteří byli také kritiky marxismu upozorňují). V hloubce je duchovní příčinou současné krize právě reduktivní obraz člověka, převaha účelového, instrumentálního racionalismu, který zcela potlačuje ostatní složky osobnosti a vede k objektivistickému pohledu na člověka, který je nelidský. Změna, revoluce, tak musí být zrušením této redukce, velkou roli v ní budou hrát duchovní zkušenosti, emoce, intuice. Pokud má dojít ke zrušení reduktivního obrazu člověka a světa, pokud se máme skutečně osvobodit, nemůže to být metodou která je sama reduktivní a díky tomu nepojímá skutečnost celou v její hloubce a šíři a takovými jsou právě Marxovy teorie. Osvobození přijde díky sblížení lidskosti lidí, jejich zkušenosti, co to znamená naplněný a smysluplný život. Není třeba vůdců, ani metod. Sám život ve své hloubce je tím řešením.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Nejdříve k materialismu Neděle, 16.Října 2011, 11:57:52

Myslím, že i p. Štěpánek se potřebuje (zpravidla několikrát denně) najíst, a kdyby pár dní nejedl, soudím, že by ho chuť k filozofování poněkud přešla... To je mi právě na všech zavilých idealistech to nejméně sympatické, ani oni sami se dle svého vznešeného učení většinou nemohou řídit (jistě, jsou výjimky - asketičtí mudrci apod.).
Nejsem nikterak proti duchovnosti (která ovšen nemusí mít přímo náboženskou, natož církevně-dogmatickou podobu), ale - snad ve shodě i s oním proskribovaným Marxem - tvrdím, že proto, aby se duchovnost mohla rozvinout, musí být vytvořeny konkrétní materiální podmínky. Čekám na protiargument.
Nebezpečí dnešní "duchovnosti" (spíš často jakési duchařiny) tkví prřávě v tom, že tuto nezbytnou praktickou bázi pomíjí nebo popírá. Klidně si můžete doaleluja meditovat - pokud nevznesete konkrétní ekonomicko-sociální požadavky, bude si vás velkokapitál vesele vykořisťovat dál...

Petr Štěpánek - grafik a programátor

materialismus Neděle, 16.Října 2011, 12:23:8

Já ale nikde netvrdil že materiální svět neexistuje, jen nesouhlasím s materialismem v tom, že existuje pouze materiální svět. Také jsem nikde neříkal, že proti násilí současného kapitalismu není třeba se bouřit, sám se účastním demonstrací a snažím se být tak aktivní, jak můžu. Jen si myslím, že změna musí být nenásilná, že musí pramenit z hlubin smysluplného života, protože zcela jistě vím (jedna z mých nejsilnějších a nejbytostnějších mystických zkušeností) že základem tohoto Vesmíru je Láska. Praktickou stránku života nijak nepopírám, jen si myslím, že to není celýn život. Právě současná ideologie z nás udělala reduktivní ekonomické jednotky, a totéž, bohužel dělá Marx ve svých teoriích. Právě proto si myslím, že to není cesta. Tu naopak vidím v síle nenásilí lidí spojených lidskostí a touhou po skutečné svobodě. A ta nutně souvisí s duchovností (která není závislá na žádné církvi, ani náboženství, ale je to integrální součást našeho života.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

sloučit ne rozdělovat Neděle, 16.Října 2011, 12:34:31

Myslím si, že je nesmyslné stavět bariéru mezi svět materiální a svět duchovní. Pokud by byla pravda, to co tvrdí Marx, nemohla by se v materiálně špatných dobách plných mocenského útlaku objevit osobnost svobodná, láskyplná a tvořivá. A to přeci není pravda, máme dostatek historických důkazů ze sféry mystiky i umění (které vyžaduje vždy vnitřní svobodu) že řada lidí dosáhla osvobození a svobody i v nesvobodných dobách a vytvořila krásná a jedinečná díla, či spisy. Podle mě jde tedy právě o celistvost, o celého člověka, jak v jeho materiální stránce, tak v jeho duchovnosti. Zrušit všechna ghetta, rozdělení a redukce.

Petrasek Milan - penzista

Jde také o skutečné možnosti dané doby pane Petře Štěpánku Neděle, 16.Října 2011, 13:08:53

Jak mohu očekávat od občanské společnosti ve kterém se nacházím - jak říkáte
" celistvost, celého člověka, jak v jeho materiální stránce, tak v jeho duchovnosti. Zrušit všechna ghetta, rozdělení a redukce",
když tisíce mých spoluobčanů špacírují s blahým výrazem ve tváři tunelem Blanka. Od stánku s buřty ke stánku s pivem a zadarmo. Notabene v době, kdy všude jinde tisíce protestují proti defektům neoliberálního režimu.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Štěpánku, Neděle, 16.Října 2011, 13:46:34

nemůžete polemizovat s Marxem, když ho neznáte. Nevím, zda jste něco četl, ale pokud ano, tak jste to nepochopil. Za prvé Marx vůbec netvrdí, že by neexistovalo nic duchovního, pouze to podle něho není prvotní. Za druhé netvrdí, že nadstavba slepě následuje základnu; vztah je mnohem složitější, tudíž není důvod, proč by se ve zlých časech nemohly vyskytovat svobodné a tvořivé osobnosti. A za třetí: Žižek se zabývá spíš Hegelem a marxista podle mě není. On pouze na základě svýh úvah nad tím, co se děje v dnešním světě, dospěl k poznání, že Marx měl ve velmi mnoha věcech pravdu. Myslím, že ta současná krize zahýbala v tom směru s mnoha lidmi.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

ještě k Žižkovi Neděle, 16.Října 2011, 14:29:20

Jak jsem psal s některými jeho analýzami souhlasím, souhlasím také s tím, že musí nastat Badiem definovaná politická událost jako nenadálé odhalení skryté dimenze stávající situace(právě to otevře oči těm, kteří se dnes například procházejí v tunelu Blanka). V doslovu pak následuje ale věta, se kterou už souhlasit nemůžu: " Tato skrytá dimenze je však neviditelná, pokud se nenajde subjekt ochotný stát se militantním následovníkem této iniciační události.". Proč militantním ? Jaký je k tomu důvod ?

V doslovu ke knize, o níž je řeč je pak uvedeno, že někteří marxističtí revolucionáři počítali v komunismu se vzkříšením mrtvých (pomocí vědy). Může být jasnější důkaz (jsou celé přesvědčivé analýzy tohoto problému) toho, že marxismus je sekularizovaným židokřesťanským mesianismem a eschatologií ? Ovšem bez Boha.

A k Marxovi ještě jednu poznámku, nebo spíš otázku - podepisuje se na díle (ať už je to umění, filosofie, teorie či cokoliv jiného) osobnost a život tvůrce ? Já myslím, že zásadně. Marx žil velkou část života z peněz Engelse, který je získával ze své továrny v Manchesteru. Není to trochu paradoxní ? Není také paradoxní, že člověk, který mluví o sociálním osvobození nechal několik svých dětí umřít hlady, přičemž se sám ve stejné době účastnil velkolepých večírků ?

Podle mě jde o integritu, o jednotu života a díla, tu nacházím u všech filosofů, které jsem zmiňoval a především u Krista samotného, u Marxe ovšem nikoliv. Kristus byl schopen pro pravdu, kterou hlásal, obětovat svůj život. Byl něčeho podobného schopen Marx ?

Už proto je podle mě víc pravdy u Krista než u Marxe, i když zcela pominu otázku Kristovy božskosti. Podle mě je skutečným významem díla Marxe pomsta buržoazii, nikoliv osvobození člověka. Nenávist zužuje vědomí (sám jsem ji samozřejmě také mnohdy zažil, takže vím, o čem mluvím), proto nemůže být dílo vzniklé z nenávisti pravdivým obrazem celé skutečnosti. Copak lze úplně popřít realitu totality, která na bázi marxismu vznikla ? Realitu Čeky, Stalina, gulagů, padesátá léta u nás atd. ? Oč tehdy šlo ? O špatnou realizaci dobrých myšlenek ? Nebo o realizaci špatných myšlenek, které vedly právě k takovým důsledkům k jakým vedly ? Osobně si myslím to druhé.

Jsem optimista, věřím ve změnu systému, věřím že to zvládneme nenásilně, chci ke změně přispět a myslím si že proto vůbec není třeba oživovat zastaralé a nefunkční marxistické teorie.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

paní Hájková Neděle, 16.Října 2011, 14:50:9

o Marxovi a vůbec 19. století toho vím docela dost, události tohoto století jsou mým velkým zájmem, protože si myslím, že tehdy začalo vznikat všechno to,co dodnes není dořešené. Marx nebyl jediný revolucionář, nebyl jediný kdo se zabýval sociální spravedlností. To že nakonec vyhrály jeho teorie a ne jiných bylo fatalní historickou chybou. Víte třeba o roztržce Marxe s Bakuninem ? Bakunin dokázal v Marxových tezích vyčíst to, že povedou k nespravedlivému teroru a Marxovi to vyčetl. Marx jej za to začal nenávidět a přerušil s ním všechny styky. Když se podíváme na události 20. století, neměl náhodou pravdu Bakunin a ne Marx ?

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Štěpánku, já bych skoro mohla říci, Neděle, 16.Října 2011, 15:04:15

že jsem se jako marxistka už narodila, kdyby to nebylo absurdní. Ale mám pro vás pochopení. I pro tu vaši mystiku.
1. K tomu vzkříšení z mrtvých: nevím, kde to Žižek vzal, nikdy jsem nic takového neslyšela.
2. K té militantnosti: myslím, že se tím nemyslí nic vojenského, spíš dát do služeb nějaké myšlenky veškerou svou energii.
3. Velikost filosofů se neměří jejich osobním životem, kde navíc nemůžete přesně vědět, co je a co není pravda a jak to vlastně bylo. Někteří nacističtí zločinci byli na své rodiny naopak velmi hodní.
4. Totalita nepopiratelně byla a nikdo ji už nechce. Není nikde psáno, že být musí. Marx plánoval sice diktaturu proletariátu, ale ta nám momentálně nehrozí, protože současný proletariát není ničeho takového schopen. Zato nám hrozí diktatura kapitálu.
5. Jak můžete vědět, že kdyby všichni následovali místo Marxe Bakunina, nebyla by totalita?
6. Co pořád máte s tou nenávistí. Antikapitalismus s tím vůbec nemusí mít co do činění. Člověk nemá stále sledovat jiné, podezírat je a hledat u nich nenávist, ale má se starat i o to, aby nebyl nenávistný on sám.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

paní Hájková Neděle, 16.Října 2011, 15:57:14

ten příklad s nacistickými zločinci je přeci zcela nesmyslný. Zločinci to byli proto, co dělali mimo své rodiny, ať už se ke svým rodinám chovali jakkoli dobře, tak je to neospravedňuje. Stejně jako Marxovo sociální cítění neospravedlňuje že o něm psal (i když v jeho textech je zásadní podíl Engelse), když jej nedokázal projevit vůči svým dětem. Stejně tak Rousseaua nečiní přítelem dětí to, že napsal knihu o výchově, když vlastní děti umístil do sirotčince, což v té době znamenalo rozsudek smrti. To všechno jsou přeci příklady pokrytectví a zásadních rozporů v postojích daného člověka. Vám by nevadilo číst krásnou knihu o lásce a pak se dozvědět, že ji napsal masový vrah ?

Ale už toho nechám, musím se dnes věnovat taky jiným věcem, než diskusi, chápu že je pro Vás marxismus víra, jako pro řadu jiných lidí zde. Do určité míry pro to mám také pochopení. S vírou se těžko polemizuje.

Můj osobní názor ovšem je, že to nebude marxismus, co změní tuto společnost a dobu, ale že je ve hře něco zcela jiného, jak jsem se pokusil vyjádřit výše.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Také už toho nechám, Neděle, 16.Října 2011, 16:37:13

ale ještě chci podotknout, že Marx a Rousseau žádní zločinci nebyli, i když jejich osobní život dejme tomu za příklad sloužit nemůže. Filosofové nejsou proroci nebo náboženští vůdcové, kteří mají strhávat lidi mravním příkladem. Jsou to obyčejní lidé jako všichni ostatní. Je nesporné, že oba dva byli velkými filosofy. Když využíváme výsledků vědy, taky se nezajímáme o to, jestli dotyčný vědec dobře vycházel s manželkou.
Ujišťuji vás, že se nesnažím marxismus nikomu vnutit a nepovažuji ani za nutné, aby ho všichni přijali. Já poměřuji všechno kolem podle toho, jestli je to pro mě a pro jiné lidi dobré a ne jestli je to marxistické. Sama o sobě také nemohu říct, že bych ten marxismus znala tak dobře.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

paní Hájková Neděle, 16.Října 2011, 21:24:24

nakonec mi to nedalo a ještě něco k tomu musím říct. Velmi staré Budhovo učení mimo jiné říká, že pravdivý je člověk u něhož jsou v jednotě myšlenky, činy a slova. Tím vystihnul něco, co přeci přirozeně cítíme všichni, štve nás, když nás politici okrádaj a lžou nám, že je to v našem zájmu, tak jako středověké lidi štvali papaláši církevní, kteří hlásali vodu a pili víno, z tohoto pohledu zde byl také v jiné debatě kritizován Václav Havel. Co se týče filosofů, tak u mnohých z nich platí známá příhoda o Tháletovi, který pozorujíc hvězdy spadnul do jámy, protože se nedíval pod nohy. Ano, filosofové jsou takoví, obecnosti je často zajímají více než jednoltivé a nepatrné. Ať si ale každý sám padá do jámy, ale ať tam nehází druhé.

Rousseau i Marx se prezentovali jako proroci budoucnosti, kterou taky ovlivnili, jeden Francouzskou revoluci, druhý komunistické režimy 20. století. Pracovali pro budoucnost lidstva. Ovšem co je to lidstvo ? Kdo ho kdy viděl ? Není to jen určitá pomocná abstrakce ? Já osobně jsem v životě potkal pouze jednotlivé lidi, nikdy ne lidstvo jako celek. Ten rozpor u obou v jejich učení a životě přeci není na úrovni toho, jestli nějaký vědec vychází ze svou manželkou. Ten rozpor se týká přímo jejich myšlenek. Rousseau chtěl nově vychovávat děti, stvořit nového člověka. Vymyslel to teoreticky, ale přitom vlastní děti poslal na smrt. Marx hlásal sociální cítění a k vlastním dětem je projevit nedokázal. To přeci přímo popírá důvěryhodnost jejich myšlenek.

Oba hlásili budoucnost, opět ryze teoreticky. Nejsou ale náhodou naše děti přímou živoucí budoucností ? Pro koho tedy tu budoucnost tvořili ? Pro vlastní děti určitě ne. Asi pro to celé lidstvo, které nikdy nikdo na vlastní oči neviděl a které si lze i jen stěží představit. Z jakého důvodu do tohoto lidstva napatřily ty žijící, skutečné vlastní děti ? Nevidíte v tom cosi lidsky zvráceného ?

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Štěpánku Neděle, 16.Října 2011, 21:57:34

To je těžké. Někdo existenci lidstva vnímá, někdo ne. Já například ano. Možná jsem taky lidsky zvrácená. O Rousseauových dětech jsem sice četla, ale kdoví, jak to bylo. Nikdo z nás u toho nebyl. S historií je to tak, pane Štěpánku, že v ní každý vyhledává to, co se mu hodí do jeho výkladu světa. Co se týče toho Marxe, tak on ani žádné sociální cítění nehlásal, on si myslel, že dělá vědecký rozbor společnosti a zároveň s tím nastínil pravděpodobný budoucí vývoj. Samozřejmě tomu můžete nebo nemusíte věřit. On ani za bývalého režimu nebyl brán za nějakou morální autoritu, ale prostě za vědce, autora takzvaného "vědeckého komunismu". Za morální autority byli kdysi bráni spíš třeba takoví lidé jako Julius Fučík a podobně.
Pro dnešek už dobrou noc.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

zvrácené není vnímat lidstvo jako celek Neděle, 16.Října 2011, 22:35:33

ale dávat mu přednost před konkrétním, jedinenčným člověkem, navíc vlastním dítětem. Myslet na lidstvo a vlastní děti poslat na smrt. Přitom lidstvo přeci není nic jiného, než množina konkrétních, jednotlivých lidí, každý z nich s vlastní duší, srdcem, myslí, vlastním vnitřním vesmírem, existenciálním středem, schopný bolesti, radosti, lásky, myšlenky a činu. Celek lidsva dává smysl jen pokud dává smysl každý jednotlivý jedinec. Dobrou noc.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

P. Štěpánku, Neděle, 16.Října 2011, 22:48:47

1. za svůj minulý trochu naléhavější (útočnější?) styl se omlouvám, vaše diskuze s p. Hájkovou (vč. důležitých poznámek ostatních) je zajímavá;
2. předpokládám že od dalekosáhlého a mnohovrstevného Marxova díla nikdo soudný nemůže očekávat dokonalost;
3. pravdivost člověka chápaná jako odraz jeho vnitřní integrity má a musí mít značnou váhu, myšlenky takto vnitřně rozporné osobnosti asi musí být posuzovány i s tímto vědomím, ale to je tak všechno;
4. nenávist nemusí být nespravedlivá nebo odsouzeníhodná, záleží na cílech, nástrojích a vůbec jakési přiměřenosti nebo třeba vedlejších následcích;
5. Bachuninův anarchismus nikam nevede;
6. krvavé revoluce nezavinili jen Rousseau nebo Marx a další svými myšlenkami; stejně jako je nemůže zavinit Žižek; ale především nezodpovědná nenasytnost a bezbřehý cynismus mocných.
Dobrou noc.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

Klasická otázka "Što delat ?" Pondělí, 17.Října 2011, 08:52:58

pokud by měl být S.Ž jen provokujícím poslem špatných správ, bylo by to hoidně málo - sýčků s jejich apokalyptickými poselstvími máme dost, jen někteří jsou více sofistikovaní a více "a la mode".
Nebezpečný pro současný svět je ten, kdo řekně JAK (!) jej změnit - a tady asi staří revolucionáři z 19. století stačit nebudou.
To je přesně otázka, která mne napadá nad texty jako je "Manifest radikálního liberalismu", stejně jako obsahem sdělení amerického hnutí "Occupy Wallstreet" či španělské "True Demokracy now"

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Friči Pondělí, 17.Října 2011, 14:23:15

revoluci samozřejmě tvoří především nesnesitelné dobové okolnosti. Nicméně ideoví vůdcové velmi výrazně určují její podobu, její způsoby. Opravdu nerad bych se místo současného korupčního mafiánkého kapitalismu dočkal vlády globální komunistické strany pod vedením Žižka, která bude realizovat disciplinární teror a podobné jím navrhované věci. Vůbec je s podivem, jak pořád lidi potřebují mít nad sebou nějaký nadražený abstraktní subjekt, ke kterému vzhlíží a jemuž se podřizují. Je jedno, zda jde o diktátora, stát, národ, stranu či cokoliv jiného. Výborně tento problém analyzoval už v 16. století Étienne de la Boétie ve své Rozpravě o dobrovolném otroctví. Napsal to jako dvaadvacetiletý, přičemž v tomto spisu opovrhuje především pomahači moci. Sám se ovšem v pozdějším věku stal služebníkem krále a zasedal v dobovém parlamentu. Svědčí jeho vlastní příklad o tom, že to je něco v nás, co nám brání se skutečně osvobodit ? Že je to cosi obecně lidského ? Boha si dlouhý čas lidé taky představovali jako mocipána na nebesích, který je sleduje a soudí jejich činy, vyvolával v nich především bázeň a strach a někteří zašli dokonce tak daleko že hlásali, že předurčuje kdo bude spasen a kdo zatracen, zcela nezávisle na životě daného člověka. Se skutečným Bohem to nemá nic společného, přesto i dnes někteří lidé věří v tento obraz. Žižek tento problém kritizuje lacanovským termínem Velkého Druhého, bohužel já v podtextu jeho knihy čtu, že on sám by se stal rád oním Velkým Druhým, vševědoucím revolučním vůdcem. Kolik lidí je schopných opravdové svobody ? To jsou všechno zásadní otázky a myslím, že se primárně týkají duchovní stránky člověka. Proto musí proběhnout revoluce i uvnitř nás samotných, nejen ve změně vnějších podmínek.

Boris Valníček - vědecký pracovník vv

Méně řečí ,více práce Pondělí, 17.Října 2011, 15:10:10

Tahle diskuze kolem pana Žižky a všeho co s tím souvisí je velice poučná-opět potvrzuje,jaký my jsme to národ ,s radostí debatující o čemkoliv bez konce.Jestliže jsme v současnosti svědky obětavé práce někoilika málo lidí z organizace ProAlt,kteří ve dne i v noci na náměstí Republiky v Praze debatují s lidmi,pak si myslím,že to je bílá vrána,protože oni o naší situaci pouze nemluví,oni něco konkretního dělají,aby přispěli k její změně.Vím,že to je málo a není to žádná revoluce,ale je to konkretní práce.A té je dnes především zapotřebí.Jestliže v minulých volbách jsmebyli svědky více méně absurdních kampaní většiny stran,které vyústily do jakéhosi vládního guláše,pak je to především nedostatkem politické gramotnosti lidí.Diskuze je jistě potřebná,ale je otázka,na jaké úrovni.Současná situace je taková,že je potřebná diskuze především mezi lidovými zástupy (nemám rád masy,lidé nejsou bahno),aby si uvědomovali složité perspektivy naší i celosvětové společnosti a nepropadali jen spotřebnímu šílenství.Smutně je možné konstatovat,že ani politické strany,resp.jejich vedení,ne zcela jasně chápou problém.JInak by levicoví politici nemohli připustit excesy některých činitelů,kteří klesli na úroveň buržoazních politiků s jejich zábavou,spočívající ve střídání manželek,pořizování luxusního bydlení a bůhví čeho ještě.Přitom by bylo třeba ,aby národ pochopil velice jednoduchý princip:kdo volí vpravo,volí blahobyt pro bohaté,kdo volí vlevo,volí slušný život pro všechny.Není to samospasitelné heslo,ale je to princip.A o princip se v nejbližší době bude jednat především.Na filozofické debaty pak možná bude také čas.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pondělí, 17.Října 2011, 21:01:37

Slavoj Žižek říká globálně a bojovně. "Sejdeme se v komunismus nebo v pekle. Já říkám, sejdeme se ve skandinávském modelu mezi socialismem a kapitalismem, tedy v demokracii, stejnostejné peklo z té či oné strany už opravdu netřeba. Válčit si běžte na pískoviště stejnostejní svazáci.....

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

Ano i ne, p. Valníčku! Pondělí, 17.Října 2011, 21:33:22

Že už je doba zralá k akci, je čím dál jasnější, ale podle vás máme už konečně vypnout mozky a vzít do rukou hole? Ano, každý kdo tady diskutuje, by mělo aspoň něco udělat i v ulicích, ale i naopak, ti v ulicích si přece musejí vyjasňovat, co vlastně chtějí, ve vzájemné diskuzi a postupně. Říká se tomu hezky česky tříbit! Protože 'lidé se nescházejí na shromáždění, aby o něčem přemýšleli.'! (František Vymazal)
Bohužel jste téměř dokonale potvrdil oprávněnost obav p. Štěpánka!
Cokoliv jiného, než svržení neoliberálního modelu nemá příliš smyslu, co ale místo něj? Copak z davu někdy vzešlo nějaké moudro? Nic takového přece vůbec nepřichází v úvahu! V davu se moudra jen opakují a často tak okleštěná a překroucená, že z nich vzchází zlo.
Revoluční nenásilí, o němž píše p. Borzič, se nemůže neopírat o pochopení a přerod uvnitř každého jedince. A to je vpodstatě to, o čem píše z různýh úhlů i p. Štěpánek.
A takový přerod se neodehraje v davu, ale do davu s tímto stavem mysli už musíme vcházet.
Než přijdeme na to, jak z neoliberální pasti ven bez násilí, musíme se pokoušet tyrany aspoň brzdit, větší aktivitou v ulicích. Ale není to ještě řešení!!

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Marx a revoluce Úterý, 18.Října 2011, 06:51:18

Z Marxovy předmluvy k prvnímu vydání Kapitálu:

Nesmíme se oddávat ilusím. Jako americká válka za nezávislost v XVIII. století rozezněla zvon, bijící na poplach evropské buržoasii, tak vyburcovala americká občanská válka v XIX. století evropskou dělnickou třídu. V Anglii je převratný proces už přímo hmatatelný. Až dosáhne určitého stupně, musí se převalit na kontinent. Tam nabude brutálnějších nebo humánnějších forem, podle stupně vývoje dělnické třídy. Nezávisle na jakýchkoli vyšších motivech velí tedy nyní vládnoucím třídám jejich nejvlastnější zájem, aby odstranily všechny zákonně regulovatelné překážky, které brzdí rozvoj dělnické třídy. Proto jsem v tomto svazku věnoval mimo jiné tolik místa dějinám, obsahu a výsledkům anglického továrního zákonodárství. Každý národ se má a může učit od druhých. I když se společnost dopídí přirozeného zákona svého vývoje — a konečným cílem mého díla je odhalit ekonomický zákon pohybu moderní společnosti — nemůže ani přeskočit, ani oddekretovat přirozené fáze vývoje. Ale může zkrátit a zmírnit porodní bolesti.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Štěpánku Úterý, 18.Října 2011, 12:15:16

"Co všechno Dalajláma vykonal pro svět a Tibaťany je neuvěřitené, pro svůj vlastní národ je velmi zásadní duchovní vzpruhou, protože svým životem ztělesňuje smysl budhismu a dává tak tibeťanům naději a víru, kterou v podmanění Čínou velmi potřebují a která je vnitřně osvobozuje."
Nevím jak dlouho se zajímáte o Tibet a budhismus. Možná jste si včera večer udělal čas a sledoval na ČT 2 dokument o nacistech v Tibetu. Na mě velmi silně zapůsobily scény, kdy pochopové nějakých urozených Tibeťanů tloukli holemi ty neurozené, ty scény v dokumentu byly velmi časté. I v době natáčení byl v Tibetu oficiálním náboženstvím budhismus a v jeho čele byl Dalajláma, i když to byl jiný pán, než dnes. Je pravda, že lidi násílím nedostanete ani do ráje, ale snad by se tu nikdo neměl pokoušet vrátit Tibeťany do hlubokého středověku, v kterém žili před "okupací" číňany. Rovněž adorace Dalajlámy a vyzdvihování budhismu mi příjde jako přijetí politiky USA, než jako demokratický počin. Američanům se na obém hodí protičínskost. Dovedu si dost dobře představit, jak by USA zametly s budhismem i Dalajlámou, kdyby se jim nehodily do krámu. Stačí si vzpomenout na vietnamské budhisty. A budhismus ve své podstatě nemá s demokracií nic moc společného. Já bych Tibeťanům spíš přál demokracii.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Ševčíku Úterý, 18.Října 2011, 12:58:3

o budhismu něco vím, neříkám že úplně vše. Každá dobrá idea může být zneužita. Hlásal snad Budha nadřazenost někoho nad někým ? Nehlásal. Stejně jako Kristus nehlásal žádné svaté války a upalování ve svém jménu. Je potřeba rozlišovat. Vámi zmiňovaný dokument jsem neviděl, ale to co popisujete nesouvisí přeci nijak s Budhovým učením. A už vůbec ne se současným Dalajlámou. Podle Vás je čínská okupace Tibetu přípustná ?
A co se týče USA, tak ti jdou právě Číně na ruku, protože jsou na ní silně ekonomicky závislí. Obama přeci Dalajlámu nepřijal právě proto, aby si neznepřátelil Čínu. Nevím tedy o jaké politice v tomto smyslu mluvíte, podle mě je to přesně naopak. A čínský autoritativní režim, kde jsou setrvale porušována lidská práva je přeci naprosto neakceptovatelný. Co špatného současný Dalajláma svou cestou nenásií vykonal ?

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 18.Října 2011, 16:01:46

S tibetskou kartou hrají USA dlouhé roky, je fakt, že díky ekonomické závislosti jí už nemohou tak často používat, ale dříve ji otloukali Číně o hlavu pořád. V každém náboženství je možno najít krásné myšlenky, tak proč pro ně chodit až na druhý kraj světa? Budhismus byl objeven mladými Evropany a Američany někdy v 60 letech, a možná je stále módní. Natáčeli se o něm filmy, Beatles se jim chvíli inspirovali. Je to takový ten pohled měšťana z vlaku, jak se kochá selským stavením, kde vidí husičky a kravičky a říká si, ten sedlák, ten se ale má! Je to ovšem nekonečně daleko od reality. Všichni ti bojovnici za Free Tibet by se sami dorovolně nevrátili do středověku, ve kterém Tibet žil před obnovením čínské správy. Kdo z nich by chtěl chodit žebrat jako špinavý, hladový a nevzdělaný mnich? Takových náboženských vůdců, jako je Dalajláma, je na světě tisíce a ani pes po nich neštěkne. On měl jen štěstí, že se hodil do něčí politické hry. Můj nesoulad s vámi spočívá v tom, že já se nedomnívám, že by budhismus byl pro Tibeťany nějakou demokracií. Je, nebo byl spíš součástí systému, který udržoval a má udržovat tyto lidi v tom hlubokém středověku. S okupací žádné země nesouhlasím, ale měřme všem stejným metrem a nebojujme tedy jen tam, kde se to hodí USA. To znamená ne jen tibetské vlajky, ale vlajky všech okupovaných států v oknech radnic. Jinak je to jen směšné pokrytectví.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pan Macháček mě inspiroval k přemýšlení Úterý, 18.Října 2011, 16:56:26

V Marxově citátu, který uvedl pan Macháček mě zaujala věta "Tam nabude brutálnějších nebo humánnějších forem, podle stupně vývoje dělnické třídy." Tohle je důležité! Když bude proti něčemu protestovat nevědomý bezhlavý dav, pak protesty docela pravděpodobně nabudou brutálních forem. Pokud to však bude organizovaná skupina lidí, kteří vědí, co je jejich cílem, bude mít protest docela jinou úroveň a přinese výsledky. Jak vytvořit takové hnutí, které by změnilo svět? Zakladatelé by měli umět získávat lidi. Musejí jim umět naslouchat. To ale neznamená, že prostě budou plnit jejich přání. Lidé si přejí dnes to a zítra ono, každý něco jiného. Proto je nutné vytvořit program. Tento program hlavně musí být pozitivní, to znamená nejen vědět, co nechceme, ale hlavně vědět, co chceme. Tento program zároveň nesmí být dogma, ve kterém nelze nic měnit, když se ukáže, že okolnosti si změnu vyžadují. Musí být nutně variabilní, zároveň však musí obsahovat základní myšlenku, která bude konstantní. Tato myšlenka musí být konstantní, aby plnila roli pojítka mezi účastníky hnutí. Každý, kdo se bude chtít zapojit, přijme dobrovolně myšlenku za svou vlastní. Nic tím neztratí na své identitě, naopak získá něco navíc. Každý musí mít na paměti, že všechny násilné a špatné činy, jichž by se dopustil, povedou nutně k zabití myšlenky a tím ke krachu celého hnutí. Každý dobrý čin myšlenku naopak posílí. Myšlenka se bude šířit od člověka k člověku jako řetězová reakce. Tak se stane materiální silou, která pohne světem. Pokud bychom takovou myšlenku nenašli, museli bychom si ji vymyslet. Ale dost možná, že bude stačit jen ji znovu objevit.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

duch odporu bez programu je planý Úterý, 18.Října 2011, 18:51:38

tak tohle bych paní Hajková sochal do kamene : "Jak vytvořit takové hnutí, které by změnilo svět? Zakladatelé by měli umět získávat lidi. Musejí jim umět naslouchat. To ale neznamená, že prostě budou plnit jejich přání. Lidé si přejí dnes to a zítra ono, každý něco jiného. Proto je nutné vytvořit program."
A dodal bych že programy jsou různé - na všední den, na volební období, dlouhodobé - proto nemíchat taktiku a strategii, jinak skočíme v jednom z extrémů - buď v pouhém útěšném a od skutečné změny světa odtrženém nábožentsví nebo pokryteckém hlásání změny ve vleku dnešních daností

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Úterý, 18.Října 2011, 19:19:13

No a co vám na mně vadí, pane Dolejši? To že čekám, až ten program někdo vytvoří? Nebo to, že si vůbec dovoluji tady o něčem takovém uvažovat, místo abych šla vařit večeři?

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 18.Října 2011, 20:15:5

Chtěl bych hájit pana Štěpánka. Chtěl bych poznamenat, že marxisté a sociálně kritičtí křesťané se potřebují vzájemně. Je jisté, že když člověk několk dní nejí, tak chuť k filozofování u většiny z nás prudce roste. Čelíme-li nebezpečí smrti, je to typická (jistě ne jediná) situace pro filosofickou úvahu. Filosofie (ani Vaše, pane Plevo) není nepraktické blábolení, nýbrž škola života.

Chtěl jsem taky napsat, že pan Štěpánek není idealista. Sotva je mu co vzdálenjšího, než preferovat ideje před životem. Jen bere život komplexně. Neredukuje lidský život na život (poněkud rafinovanějšího) zvířete. Neprojevoval se jako zavilý, kromě těch pomluv Marxe, to mu snbad ujelo. V tom se mé informace o Marxově životě od jeho tezí liší. Marx totiž na rozdíl od Martina Plevy vulgární materialismus odmítal. Marxe by ani v nejhorším snu nenapadlo zesměšňovat filosofii s poukazem na to, že je třeba se nabaštit. Pokud Marx ocenil výrobní vztahy a na jejich uspořádání stavěl politiku a kulturu, nebyl to primitivní ekonomismus dnešní pravice kopírovaný bohužel částí levice. Vztahy mezi tím, čemu říká základna a nadstavba, jsou u něj zprostředkované. Marxova dialektická filosofie je stejně daleko od naivního idealismu jako od brutálního mechanistického materialismu. Zvláště ve svých raných dílech potvrzuje tezi totálně rozpornou s biologismem a ekonomismem, totiž, že člověk je bytost svobodná. Pokud by totiž vše bylo jen projevem materiálních příčin a následků, nebyl by svobodný čin možný, nebylo by možné překročit danosti a tvořit něco radikálně nového.

Chtěl bych pana Plevu ujistit, že komplexní personalismus praktickou stránku života nepomíjí. Není třeba konstruovat obraz nepraktických snivých idealistů a tuto psí hlavu nasazovat spojencům v zápase se stávajícím systémem. Připisujete to lidem, kteří stejně jako Vy vznášejí konkrétní ekonomicko-sociální požadavky a protestují proti vykořisťování ze strany velkokapitálu. Zrovna v těchto dnech se toto široké spojenectví uplatňuje v mohutném (zatím bohužel neorganizovaném) lidovém hnutí po celém světě. Nenechte si tuto hvězdnou hodinu moderního lidstva ujít kvůli starým ideologickým schématům.

Máte v nás spojence a přátele, i když nepřijímáme poučeni dějinami Vaši vedoucí roli. Zkusme zůstat politickými přáteli a nestylizujme se do nepřátelství. S tím bych se skromně obrátil na obě strany této konverzace.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Štampach Úterý, 18.Října 2011, 21:32:31

velmi Vám děkuji za přesné pochopení. Já jsem po dlouhém, dramatickém a ne ve všem dobrém dospívání nakonec našel cestu ke křesťanství ve filosofii Nikolaje Berďajeva, správně jste poznal, že zastávám personalisticko-existencialistické myšlenky. Duchovní společenství jsem pak našel mezi kvakery, kteří odmítají jakákoliv závazná dogmata, jakékoli zprostředkovatele mezi člověkem a Bohem a ne na nadarmo si říkáme společenství přátel, protože rovnost, úcta a láska k bližnímu je základní kvakerskou hodnotou, nadřazenou jakýmkoliv věroučným rozdílům. Kvakeři ctí osobní cestu každého, nedávno proběhlo v Litomyšli čtyřdenní středoevropské setkání kvakerů a pro mě to byl v mnohém životní zlom. Kdyby se lidi k sobě uměli chovat tak, jak jsem zažil tam a byli schopni takové vzájemnosti, tak máme vyhráno. Právě k tomu je třeba se co nejvíc přiblížit. Ještě na závěr popíšu, jak vypadá kvakerská modlitba, protože to je poučné i pro tuto diskusi. Sedíme v tichu a každý si po svém rozjímá, nebo se v tichu modlí. Když cítí, že by chtěl ostatním něco říct, nejdřív to v sobě v tom ztišení připravuje, hledá slova, vnitřně si svou řeč zpracovává. Teprve pak ji řekne, proto jsou to většinou podstatná slova o podstatných zkušenostech. Nenásleduje reakce, ale opět sdílené ticho. V něm si každý slyšené zpracovává. Pokud někdo další něco řekne a vztahuje se to k předchozímu, málokdy to bývá přímá reakce, je to spíš vnitřní zpracování daného podnětu. Právě to sdílené ticho mezi slovy velmi přispívá k porozumění. Přes všechny odlišnosti ticho mezi námi spojuje. Podobně vedená sezení mají také anonymní alkoholici, kteří mají obrovskou úspěšnost v léčbě zdánlivě ztracených alkoholiků, kterým nepomohly léčebny a nic jiného. Lidská vzájemnost a pochopení umí neuvěřitelné zázraky. On se i Bůh sám v hloubce jeví někdy z pohledu tohoto světa jako nic, které je ale iracionálním způsobem za vším, jako to ticho za slovy a mezi nimi.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Prof. Štampachovi Úterý, 18.Října 2011, 23:37:46

Myslím, že jste mě ne zcela pochopil. Pokud jste sledoval mou diskusi s p. Hellerem, mohl jste si všimnout, že "železnou zákonitost" primátu ekonomické základny, která by vyviňovala politiky z jejich odpovědnosti, odmítám - a právě mimochodem na počátcích bolševického státu se dá dobře ukázat, jak někdy může hrát prim ta nadstavba, která se snaží znásilňovat i ekonomiku.
A už vůbec nepopírám a nikdy jsem nepopíral, že vztah mezi základnou a nadstavbou je složitý, zprostředkovaný a obousměrný. Zásadně proto odmítám výtku z vulgárního materialismu!

Ale - nic naplat, ano, jsem materialista (a pojem idealista nepoužívám jako nadávku, nýbrž v marxistickém smyslu, tedy jako označení člověka, jenž základní filozofickou otázku řeší opačně než já). Věřím - a jsem přesvědčen o tom, že právě současnost to potvrzuje, že ekonomika je prvotní a určující v konečné a nejzákladnější instanci. Proč se dnes demonstruje? Protože na nic nejsou peníze, škrtá se atd., rostou sociální rozdíly, bída - a úpadek morálky, lidských vztahů, krize hodnot, smyslu života apod. přece přichází (až) jako nevyhnutelný důsledek. Velmi dobře je to vidět na současném Řecku (viz zprávy, které pronikly i k nám).

Sociálně cítící křesťany, jako jste např. vy nebo p. Štěpánek, považuji samozřejmě za spojence a mám mezi křesťany řadu přátel. Avšak - kladu vám křesťanům zásadní otázku: jak zabráníte tomu, aby vaše víra nebyla chápána jen jako útěcha v tomto slzavém údolí, jímž si musíme projít, aniž bychom s tím něco mohli dělat? Vyčítáte-li marxistům násilnou revolučnost, nelze křesťanům stejně oprávněně vyčítat pasivitu a bezzubost? Obávám se, že modlitbám se burziáni opravdu smějí... A jakmile začnete vyvozovat z víry nějaké sociální konsekvence (viz např. teologie osvobození v Jižní Americe), pak už jste na jedné lodi s Žižkem, protože i vám budou - tak jako jemu - pravičáci a obhájci statu quo vytýkat, že chcete nesvobodu, poručníkování, sociální inženýrství atd.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 18.Října 2011, 23:50:30

Slavoje Žižka jsem ve svém příspěvku vynechal, a možná je to chyba. Sám jsem proto, aby se diskutovalo k článku a ne k tématům, se který,mi dodatečně přišli diskutující. S Žižkem mám problém. Ne proto, že by mohl být případně marxista. Je třeskutě inteligentní, důvtipný a sečtělý. Říká o sobě občas, že je leninista. To by nebyl moc dobrá vizitka.

Křesťanům, kteří vírou berou jako útěchu v slzavém údolí, bych jen připomněl, že toto pojetí je v rozporu s Ježíšovými slovy a činy. Burziáni se modlitbám smějí a Žižka pohádkově platí za přednášky v elitních klubech.

Myslím, že sociálním inženýrstvím je současná neoliberální ideologie a praxe. Vytváří umělou konstrukci a prosazuje ji tvrdě administrativně.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Štěpánkovi - o násilí Středa, 19.Října 2011, 00:08:6

K materialismu se již nebudu vracet, hodně bylo řečeno - vždy je potřeba vyjasňovat pojmy, viz též můj shora uvedený příspěvek adresovaný p. Štampachovi.

Jak si představujete společenskou změnu bez násilí? To je nemožné. Je ale nutné si uvědomit, že násilí má a může mít řadu podob. Nemusí jít o "věšení buržoustů na lucerny". Každý zákon je násilím svého druhu, protože aby mohl být vůbec účinný, musí za jeho nedodržování přijít sankce apod. Současný globální kapitalismus je nutné změnit především nastavením nových (pro kapitál přísnějších) pravidel hry - a tvrdé sankce musí být samozřejmě zavedeny ruku v ruce s tím. To je určitá forma násilí, ale pro vás snad přijatelného, nebo ne?

Souhlasím s tím, že pro změny ve společnosti je nutná vnitřní změna lidí samotných, jejich myšlení, hodnot atd. V tomto směru měl Buddha pravdu, když pravil, že na změnu nemůžeme (jen) čekat, ale sami se jí musíme stát. Pokud např. řada lidí dojde k závěru, že v současném světě nelze duchovní životní cestu příliš praktikovat ("chtěl bych být dobrým křesťanem, buddhistou atd., ale umřel bych hlady"), může to být důležitý motor změn.
Jenže - vztrah je zde obousměrný. Spolu s Marxem věřím, že i nadstavba (duchovní hodnoty) ovlivňuje základnu (sociálně-ekonomickou realitu), ale v posledku je to (především, byť ne zcela) ekonomická základna, která určuje nadstavbu. Konkrétně to znamená (jak jsem psal p, Štampachovi), že pokud si někdo myslí a tvrdí, že ke "spáse" je možné dojít JEN na individuální rovině, meditací, osobním ctnostným životem atd., tak takový člověk se nejen děsně mýlí, ale přímo ŠKODÍ věci sociální emancipace, neboť živí v lidech iluze, že bez změny sociálně-ekonomických struktur je možné zásadně zlidštit a zkvalitnit náš život. A to bohužel (i Bohu žel) možné není.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Leninismus jako přežitek Středa, 19.Října 2011, 02:06:48

Tak Slavoj Žižek o sobě sám říká, že je leninista? Já jsem ho z leninismu podezříval, když Michael Hauser http://www.denikreferendum.cz/clanek/11524-soucasna-hnuti-odporu-jako-poznani-polemika-se-slavojem-zizkem citoval http://www.lrb.co.uk/2011/08/19/slavoj-zizek/shoplifters-of-the-world-unite — aspoň podle anglické Wikipedie http://en.wikipedia.org/wiki/Leninism , která jako významný rys leninismu uvádí koncept malé akceschopné revoluční strany, jež se postaví do čela mas a nastolí diktaturu proletariátu. Mám dojem, že k vytvoření takové strany se upíná i Michael Hauser; já dávám ve smyslu srovnání uváděného oním článkem Wikipedie přednost marxismu s jeho představou lidové revoluce, změny zdola. V tomto směru se musím přidat na stranu těch, kteří mají k Žižkovi (i k Hauserovi) výhrady.

Leninismus jeví se mi jako rodný bratr parlamentní demokracie, jako způsob jak ukrást lidu veškerou moc. Tunisané ukázali, že to jde i jinak, skutečně lidově — vlastně podle Marxe. Začínám chápat, proč lidé jako Jan Stern spojují Marxe s Freudem: jako je oblíbenou prupovídkou psychologů „Freude, Freude, vždycky na tě dojde,‟ tak v ekonomii i revoluci vždycky dojde na Marxe.

Především dnes vidíme, že se splnila Marxova předpověď smrti kapitalismu, a to už v sedmdesátých letech. Už tehdy se přestaly vyplácet investice do výroby, výnosy z nadhodnoty padly za oběť moderním technologiím. V čem žijeme, je zombie kapitalismu, udržovaná při životě magií finančních trhů. Kouzlo se právě vyčerpalo, a o čem se dnes rozhoduje, je, zda nemrtvý kapitalismus padne mrtev hned, anebo až potom, co nás všechny sežere.

Mnozí si stěžují, že nemáme kapitalismus čím nahradit. Ale nevycházejí i tyto stížnosti nakonec jen ze zažrané představy partajní politiky? Není vize nového systému potřebná jen pro vyvolené zástupce a revoluční strany, k nalajnování vyprojektovaného systému, který bude masám zase vnucen násilím? Nestačí jako alternativa ke kapitalismu, vládě kapitálu, humanismus — vláda člověka? Lidi pro lidi.

V Tunisku, a pak v Egyptě lidé předvedli, jak funguje samoorganizace. Rozšiřovali informace, když vlády vypínaly všechny komunikační prostředky, zorganizovali domobranu, když na ně útočili provládní policisté v civilu, zařídili i zásobování, když se hospodářství, jak je doposud řídili bohatí a mocní, zhroutilo. Něco podobného popsal v rozhlasovém pořadu „Jak to vidí‟ Václav Cílek, když mluvil o povodních, na příkladu New Orleans po Katrině http://www.rozhlas.cz/jaktovidi/prepisy/_zprava/781319 Skutečnost vyvrací hollywoodskou představu chaosu, který čeká na velkého hrdinu, aby nastolil řád, ukazuje se, jak rychle vzejde po katastrofě právě z chaosu nový řád samoorganizací: V případě konce světa neseďte s puškou na hromadě konzerv, v případě konce světa zazvoňte u sousedů.

Francouzští anarchisté, kteří si říkají Neviditelný výbor, vyzývají ve spisu „Nadcházející povstání‟ http://bloombloom.toile-libre.org/index.php?option=com_content&view=article&id=48:linsurrection-qui-vient-fr-en&catid=35:le-comite-invisible&Itemid=55 k organizaci místních komun. Jsou hodně radikální, navádějí ke zneužívání sociálních dávek a k rabování, k soběstačnému hospodaření komun vyzývají až na základě úvahy, že sklady supermarketů se jednou vyčerpají. Také radí komunám ozbrojit se a vytlačit ze svého území policii, i když přímým násilným střetům radí se vyhýbat. Nezdá se mi úplně vhodné následovat přesně jejich návodu, ale jejich myšlenky mi připadají přinejmenším zajímavé. A ve shodě s Václavem Cílkem nacházejí pozitivní příklady v New Orleans po katastrofě.

Nedávno navštívil Česko Wade Rathke http://www.youtube.com/watch?v=BZYR9Y0iUjw , zakladatel ACORN http://en.wikipedia.org/wiki/Association_of_Community_Organizations_for_Reform_Now Dokázal vybudovat silnou organizaci na základě sousedských komunit, a jeho přístup se osvědčil nejen v USA, ale i v řadě dalších zemí http://en.wikipedia.org/wiki/ACORN_International Zjevně na jeho zásadě: „Kolem problému volně pobíhajících psů a nefunkční kanalizace lze zorganizovat lidi všude na světě,‟ něco bude.

Přístup Wada Rathkeho nepotřebuje žádnou ideologii, žádnou velkou myšlenku, žádný velkolepý plán. Stačí lidé. Obyčejní lidé, většinová populace: ne intelektuální ani jiná elita, ne úzce vymezená profesní nebo zájmová skupina. Prostě se dají dohromady sousedi. Dají se dohromady, aby řešili své místní problémy, aby se po čapkovsku zabývali malými věcmi a trochu zlepšili své životy. Komunita sama rozhoduje, co chce řešit a jak; důležité je, aby se věnovala konkrétním věcem, se kterými může něco udělat okamžitě a ve kterých má naději na úspěch. Jakmile se podaří zformovat více aktivních komunit, mohou začít spolupracovat; spolupráce se řídí zásadou koordinované autonomie, každá komunita nadále rozhoduje o svých vlastních záležitostech, řekněme dění v jedné čtvrti, sama, o spolupráci na společných věcech, záležitostech města, okresu, státu... komunity demokraticky hlasují. Když je aktivních městských čtvrtí, které si spravily kanalizaci, dost, mohou i prosadit zvýšení minimální mzdy nebo zajistit významnou podporu kandidátovi na prezidenta.

Myslím, že zásady ACORNu jsou ta správná revoluční teorie. Wade Rathke je docela úspěšně ověřil v praxi, tak už mi jen zbývá, abych od teorie k praxi přešel i já sám. Pro začátek bych asi měl zvýšit svou aktivitu v rámci bytového družstva.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Macháčku Středa, 19.Října 2011, 05:10:21

K tomu vašemu uváděnému citátu "Kolem problému volně pobíhajících psů a nefunkční kanalizace lze zorganizovat lidi všude na světě,‟ můžu podotknout, že takové věci řešily už za bývalého režimu občanské výbory (a někde pracovaly docela slušně, i když někde byly formální). Já si stejně myslím, že hnutí bez myšlenky nemůže dobře dopadnout.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

Bez myšlenky jistě ne. Středa, 19.Října 2011, 07:34:40

Možná samotné základní všelidské hodnoty, dostatečně časem a různými kulturami prověřené, pokud se ně konečně začneme klást důraz, mohou nahradit ty základní velkolepé myšlenky, ideologie a plány (add Macháček) a pak už by se asi nedalo říci tak kategoricky, že by takové hnutí postrádalo myšlenku (add Hájková).

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

jednotící myšlenky Středa, 19.Října 2011, 09:17:51

paní Hájková, jeslti jste v zápalu polemiky nabyla dojmu že mi něco na vašem příspěvku vadí, tak jde o omyl - naopak, když se mrknete na to co je tam napsáno, tak jsem z něj včera vybral pasáž, kterou považuji za klíčovou. Jen jsme dodal, že je třeba nemíchat taktiku a strategii a k navazující diskusi bych dodal že pouhá deklarace všelidských hodnot také není program..
I já mám z toho všeho odporu pocit, že se neví konkrétně co chít, že rozhorčeni z toho že jsou lidé páté kolo u vozu prostě není program - a i když si nemyslím, že tohle hnutí v nejvyspělejších zemích světa lze odbýt jako protesty rozežraných (např. pondělní Steigerwald v MfD), tak ty zájmy jsou na nějaký programový vektor stále značně rozbíhavé. Chronický problém např. sociálních fór a podobnch hnutí.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Pleva Středa, 19.Října 2011, 09:33:27

duchovní cestu lze praktikovat i za toho nejhoršího útlaku. V tom spočívá pravá lidská svoboda. Za války žila jedna židovská dívka Etty Hillesum, četl jsem její deníky a dopisy. Byla velmi talentovaná a hledající, zajímala se o různé duchovní směry, psychologii, literaturu. Díky jejímu talentu jí její blízcí, když začaly transporty zařídili úřednické místo, aby ji zachránili. Ona však nechtěla být vyvázaná z osudu svých lidí, proto se do koncetráku sama přihlásila. Tam do poslední chvíle, než ji zabili, byla velkou psychickou a duchovní oporou spoluvězňům. Ve svých denících prohlásila, že kdyby jí strčili do jámy do země a ona viděla jen metr čtvereční nebe, bude vděčná a bude se cítit svobodně. Je to samozřejmě extrém, takové míry vnitřního osvobození je schopen málokdo. Nicméně takoví lidé by nám měli být příkladem. Hluboce s Vámi nesouhlasím, že morální úpadek je způsoben ekonomickými problémy. Podle mě je to přesně naopak, morální úpadek způsobil i ony ekonomické problémy. Vždyť jsme si všichni nechali vnutit logiku života spočívají v tom, že všechno určují a řídí peníze, že materiální zisk je to hlavní štěstí, vždyť to co dělají ti nahoře v extrémní podobě jsme v menším v různé míře (podle osobnostních a duchovních charakteristik každého z nás) dělali my všichni. Jak už před snad patnácti lety v jednom filmu říkal J.L. Godard - ze světa mizí umění žít. Copak láska, přátelství, hluboké lidské vztahy, zaujetí pro poznání, hledání pravdy, krása, copak to všechno nejsou ty hlavní hodnoty, které s penězi nemají nic společného ?

Co se týče Řecka, je to samozřejmě strašné, k čemu se tam někteří lidé pod ekonomickým tlakem a bez práce uchylují. Jenže - media vždy referují pouze o těch špatných příkladech. Kolik z Řeků bez práce volí cestu sebevraždy a kolik jich dokáže žít i tak ? Velmi to závisí na společenství přátel, fungujících rodinných vazbách, vzájemné lidské pomoci. Většina sebevraždu nepáchá. O tom ale už media typu Novinky.cz neřeknou nic.

Tím samozřejmě nechci říct, že změna není nutná. Je potřeba protestovat, dát najevo hlas lidí, dobrat se skutečné demokracie. Cesta násilí ovšem k ničemu dobrému nepovede. Co je vlastně cílem ? Svobodný a smyslupný život? Nebo pomsta kapitalistům spojená s diktaturou proletariátu a novým totalitním komunismem ?

Ještě jednu osobní otázku - účastníte se už teď pokojných demonstrací, nebo čekáte až přijde mela a násilí ?

Petr Štěpánek - grafik a programátor

paní Hájková Středa, 19.Října 2011, 09:38:57

ony občanské pouliční výbory za komunismu většinou nesloužily k řešení praktických problémů, ale k buzeraci a udávání jedněch lidí druhými. Pamatuji se na příslušné pasáže z deníku Jana Hanče, kde jednání jedné takové aktivní komunistické příslušnice pouličního výboru popisuje. Nemyslím si, že by španělští rozhořčení neměli žádnou spojující myšlenku. Copak myšlenka skutečně fungující demokracie, kde lidi mají na společenský vývoj přímý vliv není žádnou myšlenkou ? A copak je samotná myšlenka osvobození člověka málo ? Svobodný a smysluplný život a možnosti k němu, to je přeci dostatečná a zásadní myšlenka.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Dolejš Středa, 19.Října 2011, 09:45:18

jsme lidi, nebo roboti a stroje ? Potřebuje člověk skutečně programy pro všední den, pro víkend, pro cokoliv ? Logiku a prohramování podle přesných instrukcí potřebují počítače, ty jinak nevědí co dělat, protože nemají žádné vlastní svobodné vědomí. Programováním se živím, takže o tom vím víc než dost. Potřebují však totéž lidé ? Copak nejsme schopni každý sám za sebe určovat svůj život, podle svých hodnot, podle svých schopností, za základě primární lidské svobody ? Co dělat společně je věcí společné dohody, vzájemnosti, porozumění. Přeci nebudeme jako počítače jen plnit nějaké programy, které nám někdo sepíše. To je naprostý omyl a nesvoboda a znevažování schopností každého člověka se svobodně určovat a rozhodovat. To mě právě na komunismu odpuzuje nejvíc - že má sklony popírat svobodu jedince a jeho váhu, že má tendenci nadřazovat stranu a její programy nad svobodnou myslí každého jednotlivého člověka.

Oto Novotný - politický analytik

K diskusi Středa, 19.Října 2011, 12:55:32

Myslím si, že to neustálé dovolávání se Marxe ohledně „základny“ a „nadstavby“ s tím, že „základna“ (ekonomika) je prvotní a „nadstavba“(právo, politika, ideologie….) druhotná je cesta jak uvíznout v neřešitelných problémech. Je to stejné jako s dualismem hmoty a ducha, těla a mysli, praxe a teorie apod. Když takhle lidský svět přeříznete na dvě části, již jej pak nikdy nedáte dohromady kromě té hegelovské eskamotáže o dialektickém zprostředkování (což je postup, který to, co má vysvětlit, jen zatemňuje); nebo když "koneckonců" jedné části dáte přednost. Pak vznikají takové kejklířské věty jako: „Spolu s Marxem věřím, že i nadstavba (duchovní hodnoty) ovlivňuje základnu (sociálně-ekonomickou realitu), ale v posledku je to (především, byť ne zcela) ekonomická základna, která určuje nadstavbu.“ Když to pak aplikujeme na konkrétní společenskou situaci, nevíme si rady, jak ukazuje tato diskuse.
Společnost je interakce mnoha faktorů – "materiálních", "duchovních", které se navzájem ovlivňují, v jedné historické situaci, tu s převahou ono faktoru, v jiné s převahou jiných. Vzájemná interakce vytváří konkrétní historickou situaci, jejíž poznání vyžaduje konkrétní sociologický rozbor. Ten ukáže, který z faktorů má jakou váhu v ovlivňování konkrétní situace. Přistupujeme-li takto k analýze společnosti a dějin, nikdy nemůžeme udělat univerzální závěr, že jeden z faktorů je vždy primární, jiný vždy druhotný. A to si musíme ještě zachovat odstup od takové analýzy, protože vzájemná interakce faktorů vytváří komplexní situace, kdy nám mnoho důležitých souvislostí uniká. Učiníme-li pak takové poznání dogmatickým návodem na politickou akci, jsme velmi brzy nemile překvapeni mnoha nepředvídatelnými důsledky.
Poznání dané situace je tak vždy „pouze“ „ideálním typem“ (např. „kapitalistická ekonomika“ - Weber). Marx zaměnil „ideální typ“ za realitu. Ale k tomu Žižekovi. Vidí-li v něm levice nového Marxe, tak nazdar bazar….! Běsové nemohou měnit svět k lepšímu.

Petrasek Milan - penzista

panu Štampachovi o přátelstvi Středa, 19.Října 2011, 13:12:31

Píšete - „Máte v nás spojence a přátele, i když nepřijímáme poučeni dějinami Vaši vedoucí roli. Zkusme zůstat politickými přáteli a nestylizujme se do nepřátelství. S tím bych se skromně obrátil na obě strany této konverzace.“
Mám dojem, že tato výzva byla myšlena jako opozit nesmlouvavému jednání Źižeka, ale protože zní natolik příjemně a hlavně natolik cize současné civilizační úrovni-stadiu naší kulturní vyspělosti, mne nenechá upozornit na úskalí, která by mohla zamlžovat, kde je nutná nesmlouvavost.. Příkladně v prostoru tvorby společenských norem zamlžuje zavádějící domněnku, že právo je opakem násilí. Právní normy nevznikají na základě přátelství, jsou instrumentem násilí a jejich výklad a úpravy jsou vedeny z nepřátelských pozic zcela protikladných zájmů. Známe výrok peníze nesmrdí, vyjadřující postoj vůdce zastupujícího celek, a který svým výrokem vyzývá k zneužívají moci v rámci právních norem, přestože je má zastřešovat.
Namísto nesmlouvavosti vůči jednostranému zneužívání právních norem, vůči nepřátelství jedné ze stran zde převládá u potrefené strany ambivalentní postoj. Tam kde je nutná nesmlouvavost potrefeného se nachází na apatii postavený konzens. A to v dnešní hvězdné hodině soumraku moci velkokapitálu

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Štěpánkovi - další rozvinutí diskuse Středa, 19.Října 2011, 14:17:50

Duchovní cestu je jistě možné aplikovat i cestou do plynové komory, jenom se moc bojím, že to asi nebude cesta pro většinu. Ve vypjatých okamžicích se lidé mají tendenci chovat spíše jako zvířátka, řídí se pudem sebezáchovy atd. a chtějí za každou cenu přežít. To je i význam mé poznámky o hladovějícím a filozofování. Je přece potřeba rozlišovat výjimečné osobnosti (viz "asketičtí mudrci") a většinu běžných lidí.

Bohužel jste nereagoval na to, zda považujete zákony za jistý druh násilí, nebo ne, a jak si konkrétně přestavujete společenské změny? Že se lidé najednou začnou chovat jinak, anebo tak, že začnou být přijímána určitá politická a ekonomická opatření? To je onen program, o němž hovoří oprávněně p. Dolejš a který nemá nic společného s nějakým odlidšťováním... bez programu nemůže proběhnout ani žádná schůze, ani koncertní představení apod. Zkrátka lidská činnost musí mít určitý plán, náplň, obsah, program...

A k té morálce: No, vítězství konzumerismu a jeho kralování v 50.-80. letech minulého století je přece přímo a zcela evidentně spojeno s tehdejším ohromným rozvojem masové výroby, zboží bylo nutno kupovat, aby se mohlo zase vyrábět a prodávat. Takže ekonomická podmíněnost je zde zřejmá. Podobně vnímají-li dnes lidé své bližní mnohem spíše jako konkurenty, je to stejně tak evidentně spojeno se zostřující se konkurencí na trhu práce (a na trhu vůbec) atd. Doporučuji v této souvisloti studie E. Fromma, který výborně propojil nejen psychoanalýzu a marxismus, ale stanovil i určité převládající typy lidské mentality odpovídající vždy určitým společenskoekonomickým formacím.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Panu Dolejšovi a panu Štěpánkovi Středa, 19.Října 2011, 17:08:32

Pane Dolejši, omlouvám se. Měla jsem pocit, že to myslíte ironicky.
Pane Štěpánku, ještě k těm občanským výborům:
Ne všichni, kdo zastávali v minulém režimu veřejnou funkci, byli lumpové. Ne všichni odpůrci režimu byli hrdinové. A udavačů bylo možná nejvíc mezi těmi, kterým je jakýkoliv režim naprosto lhostejný.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Ještě jednou Žižek Středa, 19.Října 2011, 17:30:58

Když se člověk jako já, který v podstatě získal své přesvědčení od rodičů, ho snaží sám v sobě potlačit; když se mu to nedaří a on má problém se k tomu přiznat i před známými, aby ho náhodou nepovažovali za extrémistu, tak je asi něco špatně. Když je - obrazně řečeno - dvacet let mediálně mrskán za to, čeho se vlastně nedopustil, tak potom není divu, že když si přečte knihu Slavoje Žižeka, zaplaví ho v prvních chvílích vlna nadšení. Ještě navíc, když - jak napsal pan Štampach - je Žižek třeskutě inteligentní, opravdu skvělý myslitel. Přiznám se, že nadšení mě opravdu postihlo, ale když se to člověku rozleží v hlavě, tak se na to začne dívat trochu jinak a říkat si: Je všechno, co Žižek navrhuje rozumné? A myslí to fakticky vážně?

Martin Pleva - pedagog, Brno

Kolegovi Novotnému Středa, 19.Října 2011, 21:33:5

Vámi citovaná věta z mého příspěvku je možná trošku krkolomně formulovaná, ale věcně (z logického hlediska apod.) na ní nevidím nic vadného ani divného. Základna a nadstavba zkrátka na sebe působí vzájemně, ale vliv základny na nadstavbu je v podstatě nakonec vždy významnější. To je celé - jaký máte protiargument?
(Samozřejmě že tyto pojmy jsou metaforické, a používáme-li je, dopouštíme se zjednodušování, ale to je snad v takovéto internetové diskusi přípustné, jinak bychom se zaplétali do nepřehledných sáhodlouhých opisů, pokud máme doboru vůli těmto pojmovým zkratkám rozumět, rozumíme jim.)

A nyní k tomu nejpodstatnějšímu. Jistě že realita je vždy komplexní. Duše a tělo, rozum a cit, vědomí a bytí, sociálněekonomická základna a kulturněpolitická nadstavba - to jsou do značné míry dvě strany jedné mince, úzce spolu provázané. Z jistého úhlu pohledu viděno, jde o pouhé abstraktní pojmy, které se snaží kategorizovat a dělit skutečnost, jež pochopitelně fakticky tomuto škatulkování neodpovídá. Jenže, kdyby šlo o pouhé akademické slovíčkaření, byl bych jako první proti podobným diskusím. Řešení základní filozofické otázky (abych se opět uchýlil k tradičnímu marxistickému pojmu) ale zdaleka není jen privátní věcí každého člověka, není to pouze věc jeho gusta (jako to, jestli má rád holky, vdolky nebo pivo). Volba mezi materialismem a idealismem má totiž své zcela praktické konsenvence.
Dají se shrnout zhruba takto: Materialista chce měnit SYSTÉM a věří, že změní-li se ten, změní se nakonec i lidé a jejich duše. Idealista chce postupovat obráceně a obrací nejprve ty duše. Z toho prvního postoje tedy vyplývá (politická aj.) akce, aktivita vůbec a systémové, společenskokritické myšlení. Z druhého postoje plyne spíš (vždy trošku moralizující) apelování na lidi, kazatelství - a čekání na Godota...
Otázkou je (a tu bych vám chtěl položit), kterou cestu si vybere evropská sociálnědemokratická a socialistická levice a naše ČSSD.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Plevo Středa, 19.Října 2011, 22:16:55

Vaše teorie jsou trochu postavené na hlavu a odporují lidské zkušenosti. Podle Vás je člověk čistě produktem vnějších (ekonomických) podmínek. Tedy když tu myšlenku dotáhnu do konce, tak ti kdo mají dostatek peněz mají také morálku, cit, vzdělanost, zrátka ty peníze z nich udělají dobré lidi. Současná moc má dostatek peněz a je to takto ? Není to náhodou přesně naopak ?

Je u Vašeho jména uvedeno, že jste pedagog. Podle Vašich teorií by tedy Vaše vnější působení na žáky mělo u všech nést stejné výsledky, protože jejich vnitřní úsilí, jejich osobnost, jejich charakteristiky jsou zcela určovány zvnějšku. Máte takovou zkušenost, že všichni Vaši žáci jsou na tom při stejných podmínkách učení stejně ?

Já na na Godota nečekám a účastním se pokojných demonstrací, přihlásil jsem se za člena proAltu a pokusím se zapojit víc a snažím se i o jinou činnost, kterou považuji za smysluplnou, podle mě má smysl i psaní, literatura atd. Jakého druhu politických akcí se účastníte Vy, pokud to máte tak jasně zaškatulkovaně rozdělené ? Chodíte už nyní na demonstrace, angažujete se v proAltu, nebo něco jiného ? Nebo čekáte až přijdou Vámi očekávané násilné akce ?

Petr Štěpánek - grafik a programátor

Godot Středa, 19.Října 2011, 22:40:22

jen taková noticka ještě k tomu - nač čekat na Godota, když Bůh je tu stále s námi ? Jen to není žádný mocipán na nebesích, jak si lidi dlouho představovali. Nicméně dal nám svobodu a to i k řešení našich lidských věcí. Nicméně s jeho niternou pomocí to jde mnohem líp :)

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Základna Středa, 19.Října 2011, 23:57:14

Základnou společnosti (podle Marxe, jestli ho správně chápu) jsou výrobní vztahy.

Ne to, co společnost má, ale jak to získává.

Z hlediska jedince tedy nejde o to, jestli je chudý nebo bohatý, ale o to, jakým způsobem získává, co potřebuje k životu. Morálka, jako nadstavba, se pak odvíjí od toho, zda člověk získává, co potřebuje, spíše spoluprací s druhými, anebo bojem proti nim.

Samozřejmě vždycky máme nějakou možnost volby a naše osobní volba záleží na nás. V rámci této osobní volby jsou úvahy, co je prvotní, podobné úvahám, zda byla dřív slepice nebo vejce: Když zvolím způsob života na úkor druhých, nepochybně časem přizpůsobím své morální postoje, aby odpovídaly mé životní praxi, ale při volbě životního stylu se samozřejmě řídím svými morálními postoji. Prvotnost, základnost výrobních vztahů se v osobním měřítku projevuje snad jenom tím, že volbu, jak se do těchto vztahů zapojím, musím bezpodmínečně udělat, vyhnout se jí mohu jedině smrtí.

V měřítku celé společnosti už je vliv základny na nadstavbu zřetelnější, například některé morální postoje jsou na této úrovni výrobními vztahy vytříděny bez ohledu na rozhodnutí kteréhokoliv jednotlivce. Uspořádání společnosti, to, jak to v mé době v mé zemi chodí, určuje, z jakých možností mám na vybranou. Tento výběr možností pak rozhoduje o tom, jak velký vliv na další chod společnosti jako celku mi která má volba může dát. Některé morální volby mohou vést mimo společnost, třeba do ústraní poustevny, nebo dokonce na smrt v koncentračním táboře. Jiné (ne)morální volby pak převládnou ne proto, že by se všichni lidé vzdali tlaku poměrů a zaprodali morálku za žvanec, ale prostě proto, že jen ti, kteří zaprodali, zůstanou.

Nakolik je Marx fatalistou, si nejsem jist, ale úplně rozhodně ne, celé své dílo, nebo aspoň celý Kapitál, napsal, protože věřil, že poznání výrobních vztahů, pochopení těch možností, z nichž musíme volit, může zlepšit jak naše jednotlivé životy, tak, především, stav a osudy celé společnosti.

Já jako přírodní vědec nemohu nevěřit ve vliv nadstavby na základnu, kultury na výrobní vztahy. Věda, jíž se zabývám, je součástí kultury, a zároveň umožňuje vyvíjet nové technologie, měnit způsoby výroby. Možná že humanitní vědy mají vliv ještě větší, protože ty umožňují hledat nové způsoby organizace výroby a vůbec společnosti, měnit ne výrobu, ale přímo ty výrobní vztahy. Pokud nás tedy naše morální volba nezbaví veškerého vlivu na společnost, máme možnost v rámci kultury, a na základě své morálky, pracovat na směřování společnosti do budoucna.

Jedině za takového předpokladu, jedině na základě víry, že nadstavba má vliv na vývoj základny, má smysl vůbec uvažovat o revoluci. Rozlišení mezi základnou a nadstavbou je důležité hlavně proto, abychom tento vliv mohli uplatnit: V rámci kultury, nadstavby, se musíme zabývat základnou, výrobními vztahy, abychom společností pohnuli.

Kdybychom se uzavřeli do nadstavby, věnovali se výlučně kultuře pro kulturu a kázání morálky, zůstala by beze změny ta soustava nezbytných voleb, které musíme všichni udělat, a nijak by se nezměnilo dělení moci podle těchto voleb. V systému, kde vítězí padouši, bychom tak možná přesvědčili 99% lidí, aby se chovali morálně, ale pořád by vítězilo to zbylé 1%.

Oto Novotný - politický analytik

Panu Kandovi Čtvrtek, 20.Října 2011, 12:04:48

Takže jenom stručně (podrobnosti si můžete sehnat v nejrůznějších programových dokumentech ČSSD, PES, apod.)
1. Bránit důsledně sociální stát, nyní veřejné služby globálně ohrožované neoliberální politikou. Ubráníme-li sociální stát, nemusíme dělat změnu SYSTÉMU, ale jeho kontinuálním rozvíjením realizovat radikálnější (chcete-li socialistické změny). Např. Przeworski (Sociální demokracie a kapitalismus) ukázal, že tam, kde se dělá sociální stát nejdůsledněji, tam nejenže existují dobré pojistky pro jeho uchování, ale tam také roste chuť po dalších progresivních změnách. Neubráníme-li sociální stát, tak si zaděláme na konflikt, který nemůže mít vítěze. Prohrají všichni.
2. Posilovat demokracii rozvíjením participativních forem, vytvářet jednotu mezi parlamentní a mimoparlamentní (občanskou) levicí a levým středem. Získávat spojence
i v dalších ramenech hlavního proudu (zelení, liberálové, křesťanští sociálové, komunisté).
3. Získávat spojence i na straně kapitálu, především toho, který je spojen s reálnou produktivní ekonomikou. I tady roste přesvědčení, že současná situace je neudržitelná. Tedy žádný výstřel z Aurory, který má zničit „buržoazii“, ale přinucení její osvícené části ke spolupráci (to se dařilo v minulosti a neexistují žádné fatální překážky, aby se to nedařilo i v budoucnosti).
4. Toto vše dělat stále více na nadnárodní úrovni. Pro sociální demokracii to např. znamená větší vzájemnou koordinaci politik národních stran, zobecňování pozitivních zkušeností socdem stran a vlád do nadnárodních strategií a jejich důslednější prosazování v evropské legislativě (daňová, fiskální, sociální politika, politika zaměstnanosti, konkurenceschopnosti na vysoké přidané hodnotě). Tímto směrem je třeba více zapojit nadnárodní instituce PES a SI.
5. Koordinovaným nadnárodním tlakem postupně měnit politiku významných nadnárodních hráčů (MMF, Světová banka……). Prvním cílem je globální regulace finančního kapitálu. (Patří sem koordinovaná politika EU v oblasti firemních daní, odstraňování daňových rájů….).

Dál nejdu, protože myšlenka „global governance“, jakkoli sympatická, patří zatím do sféry utopie. Těch prvních pět bodů je však realizovatelných. Jsou to cíle z tohoto světa. Nebude lehké je prosazovat, budou výhry i prohry a je to běh na dlouhou trať.

Takže pane kolego, nevím, jestli tohle je primárně o základně nebo nadstavbě, nevím, zda to předpokládá vědět, jestli je prvotní hmota nebo vědomí, tělo nebo duch, nevím, zda jde o idealistický nebo materialistický postoj, nevím, zda jde o změnu SYSTÉMU, a zda to odpovídá marxistickým poučkám o třídním boji a jak dělat revoluci. Jsem ale přesvědčen, že jde o nastavení progresivní politiky, která je z tohoto světa, je prospěšná a může být úspěšná. Zdůrazňuji „může“, ne „musí“, protože kromě potřebné politické vůle, inteligence a trocha štěstí není nic, co by nám dávalo jistotu, že budeme mít úspěch. Dějiny nestojí na naší straně, resp. nestojí na ničí straně.

Oto Novotný - politický analytik

Panu Plevovi Čtvrtek, 20.Října 2011, 12:06:47

Omluva, předchozí příspěvek je, samozřejmě, na pana Plevu.

Vlasta Hábová - Borkovice

Pane Macháčku Čtvrtek, 20.Října 2011, 12:35:13

už si nepamatuju, jak se v marxismu-leninismu tradoval vztah mezi základnou a nadstavbou. Jisté ale je, že samotné výrobní vztahy (a v jejich rámci i způsob přivlastňování) jsou materiálně podmíněny vývojovou úrovní výrobních sil. Tedy úrovní materiálnětechnické základny vyrábění (produkování) materiálních i duchovních užitných hodnot. Výroba s pomocí kamenných seker vyžadovala jiné výrobní vztahy mezi lidmi, než výroba s pomocí mechanických strojů. A dnes jsme svědky toho, že výroba s pomocí digitalizovaných přístrojů si vynucuje jiné výrobní vztahy, než jaké vyžadovala dělnická práce u výrobních pásů. "Forma pospolitosti ... musí odpovídat vývojovému stupni výrobních sil ... anebo ... se musí podle výrobních sil změnit." Napsal Marx v Německé ideologii (1845-1846). Prosím, jako přírodní vědec, obraťte na tuto skutečnost pozornost. Zdá se mi, že by vám to pomohlo leccos pochopit tak, abyste se lépe zorientoval v nově vznikající struktuře společnosti i v tom, co z toho plyne pro naši budoucnost. S pozdravem V.H.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Co si pamatuji z hlavy Čtvrtek, 20.Října 2011, 16:30:31

Výrobní vztahy by měly být vztahy, do nichž lidé vstupují v procesu výroby (v kapitalismu např. kapitalisté x dělníci). Výrobní síly se skládají tuším z lidské pracovní síly a z výrobních prostředků. Výrobní síly jsou prvotní a výrobní vztahy na nich závisí. Výrobní síly se vyvíjejí průběžně, kdežto výrobní vztahy skokově. Zůstávají stejné velmi dlouhou dobu a jejich změnu si vynutí až rozvoj výrobních sil, který způsobí to, že se po čase dostanou v.s. a v.v. do tak velkého nesouladu, že nelze jinak, než změnit výrobní vztahy a tím i celý systém (výrobní způsob). V těch dobách probíhá obvykle série revolucí nebo podobných velkých společenských změn.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pane Štěpánku, Čtvrtek, 20.Října 2011, 18:15:53

váš poslední příspěvek mě hodně zklamal. Vytvořil jste si nepřítele, s nímž bojujete - což má jen jedinou chybu. Já s touto figurkou mám společného pramálo. Nevím, proč mi pořád podsouváte vulgární, primitivní materialismus, když jsem něco takového jasně a již několikrát v této diskusi odmítl (viz odpověď p. Štampachovi nebo p. Novotnému).

Uvedl jsem vám několik konkrétních příkladů, evidentních nebo empiricky snadno ověřitelných, které podporují má tvrzení (konzumní způsob života - masová výroba; konkurence jako prapříčina rozpadu mezilidských vztahů; bída jako počátek morálního úpadku; nutnost ekonomického zajištění i jen pro pouhé udržení života atd.). Jediný protiargument z vaší strany se týká té výchovy. To je ovšem těžké, protože - budeme-li se pohybovat na půdě vědeckého mainstreamu - proti determinismu biologickému (dědičnost) zde stojí determinismus sociální (výchova a prostředí). Pravda jistě bude někde uprostřed a nemám problém souhlasit s tím, že lidská osobnost jako taková se ve své jedinečnosti veškerému determinismu vymyká. Materialismus v psychologii lze dle mého mínění rozumně uznat jen potud, že bez mozku a nervové soustavy by žádného duševního života, žádné "duše" nebylo. Veškeré "důsledněji" materialistické pozice (ve stylu někdejších sovětských příruček) jsou jistě směšné a neudržitelné. Podstatu naší polemiky ale spatřuji v rovině problematiky společenské, nikoli individuální, a právě vaše snahy neustále unikat do soukromí lidské duše považuji za symptomatické pro všechny kované idealisty.

S tím souvisí i vaše opakované dotazování, zda se účastním demontrací. Já bydlím a pracuji v Brně - a většina demonstrací se (bohužel) koná v Praze (např. teď ta sobotní). Ale účastním se všech akcí, kterých mohu. Upřímně řečeno, nemám rád otázky a argumenty ad hominem, ale když už jsme u toho, zásadně prohlašuji, že se neúčastním a nehodlám účastnit žádných násilných akcí. Nikdy jsem je nevyvolával - a ani na ně jako na nějakého spásného Godota nečekám.

Já jsem mluvil o tom, že násilí do dějin patří - nelze vyloučit, že násilné střety přijdou (což si nepřeju, ale opakuji - vyloučit to nemohu), ale především mě mrzí, že jste jako Jordán přešel můj argument, že např. i právo a zákony jsou určitou formou násilí. Proto se ptám znovu: je takové náslií (regulace fin. kapitálu) pro vás přijatelné, nebo ne?

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Novotnému Čtvrtek, 20.Října 2011, 18:57:45

Děkuji za skvělou odpověď, s níž samozřejmě nemohu být nespokojen, už proto, že koresponuje s myšlenkami, které jsem před časem publikoval (http://www.blisty.cz/art/59795.html). Pokud socdem vykročí touto cestou (zejména na celoevropské úrovni), bud rád dle svých možností pomáhat.

Nemůžu ale věřit tomu, že myslíte vážně tento doprovodný komentář: "...nevím, jestli tohle je primárně o základně nebo nadstavbě, nevím, zda to předpokládá vědět, jestli je prvotní hmota nebo vědomí, tělo nebo duch, nevím, zda jde o idealistický nebo materialistický postoj, nevím, zda jde o změnu SYSTÉMU, a zda to odpovídá marxistickým poučkám o třídním boji a jak dělat revoluci."

Tak především vámi shora nastíněný program dává smysl jen za předpokladu, že klíč ke všem podstatným společenským problémům leží v ekonomice a jejím uspořádání - a změní-li se to, je zde reálná šance, že dojde i na ostatní oblasti. Jinak by přece nemělo smysl hájit sociální stát a veřejné služby, regulovat fin. kapitál, posilovat reálnou ekonomiku atd. Kdybyste vycházel z idealistických pozic, psal byste přece o tom, že lidé mají změnit své myšlení, přehodnotit hodnoty, chovat se k sobě jinak atd. Fakticky tedy - pokud se za takový program stavíte, uznáváte prvotnost bytí a sociálněekonomické základny, i když to tak nenazýváte.

A za druhé: Nikdy jsem neplédoval za "marxistickou revoluci" - rozuměj v duchu někdejších komunistických převratů. Napsal jsem jen to, že a) násilí je (bohužel) součástí dějin a že b) marxismus má pravdu v tom, jak vysvětluje řadu společenských jevů. Marx se ovšem mýlil (o Leninovi a dalších ani nemluvě) v předpovědích budoucího vývoje a zejména "v terapii". I já sázím na demokratické formy řešení dnešních problémů, ale zároveň musím upozornit na to, že čas se nachyluje a je třeba jej nepromarnit.
Domnívám se totiž, že je možné být "marxistou" (přesněji přijímat z marxismu určité podněty) - a nebýt přitom komunistou, leninským revolucionářem apod. To je moje pozice, kterou jste si možná nedokázal představit - a zde možná tkvěl kořen našeho nedorozumění.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Plevo Čtvrtek, 20.Října 2011, 20:35:14

Vy sice vulgární materialismus na jedné straně odmítáte, na druhé straně potom ovšem útočíte jak býk na červený hadr na cokoliv s přídechem duchovního. Útočný byl od počátku Váš styl vůči mě, napřed jste mi řekl, že by mě chuť k filosofování přešla, kdybych se nanajedl, pak jste mě obvinil, že popírám materiální svět (což jsem nikde neudělal, já se stavím za komplexní obraz světa a člověka, nikoliv za žádnou jednostrannost). A nakonec jste neváhal udělat rychlý soud, že pouze materialisti jsou aktivní, a že lidi, kteří věří v duchovní posun jsou jen pasivní a pouze čekají na Godota. To už mi přišlo jako velká předpojatost plná nesmyslných a nepravdivých předsudků a proto jsem reagoval, tak jak jsem reagoval. Osobně vymezuji slovo duchovní docela široce, podle mě není jasná hranice mezi duchovním a duševním (nebo chcete-li psychickým). Také jsem zcela jistě přesvědčen, že právě extrémní vulgární materialismus, který se stal ideologií poslední doby nás přivedl tam, kde jsme. Vládnou nám lidé, kteří neznají jiné než ekonomické hodnoty, tedy peníze a to nejlíp ve vlastní kapse. Myslím si, ale že v tom nejsou sami, že takovému nazírání na život propadla nemalá část společnosti a díky tomu se velmi snížil morální tlak na to, jaké chování k druhým je ještě přípustné a jaké nikoliv. Účelový pragmatický rozum, který za vším vidí pouze a jen zisk prostě nemůže nedospět k nelidskosti, protože druzí jsou pouze nástrojem, nebo brzdou pohybu takto uvažujícího člověka. Proto se stavím za nutnost změny obrazu člověka, života, světa. A to vnímám jako duchovní boj. Vždyť taková Tolstoj má pravdu ve svém spisku "Sociální otázky", že kdyby se všichni řídili základním přikázáním - nečiň druhému to, co nechceš,aby on činil tobě, měli bychom po problémech. Problém dnešní moci je mimo jiné v tom, že oni si myslí, že jsme stejní jako oni a na jejich místě bychom se chovali úplně stejně, pouze nejsme tak úspěšní. Dominující obraz člověka posledních desítek let jim dává bohužel za pravdu. Právě ten je tedy třeba odmítnout. Ne všichni mu totiž naštěstí propadli, naopak řada lidí našla cestu ke svobodě (a je úplně jedno jestli je někdo nazývá materialisty, nebo idealisty), a právě ti přinesou podle mého změnu. Jakmile člověk jednou zažil, co to je být svobodný, dovede taky za svobodu bojovat.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Poslední pokus o most? Pátek, 21.Října 2011, 00:02:53

Myslím, p. Štěpánku, že naše srdce možná bijí podobně, ale způsob našeho myšlení je si na hony vzdálen. Přesto se pokusím o poslední most.

Nevím, co je tak útočného na tom, když upozorním na nezbytnost uspokojit základní lidskou potřebu, jakou je jídlo - a na empiricky ověřitelný fakt, že pokud tato potřeba uspokojena není, stává se člověk "zvířátkem" pídícím se za kusem žvance (viz slumy, sociální ghetta, bezdomovci atd.). Každý, kdo vstupujeme do veřejné debaty, musíme přece počítat s polemikou. Vy jste tady cejchoval velmi nelichotivě Marxe, Žižka atd., na to máte samozřejmě právo, ale musíte počítat s protiútoky, to je zákon diskuse...

Opravdu nikde jsem vás neobvinil z toho, že popíráte materiální svět. Vytýkal jsem vám, že nechcete vidět příčinnou souvislost mezi jevy - zejména vazbu mezi tzv. základnou a nadstavbou. A dále jsem psal o tom, že násilí hraje v dějinách, ať se nám to líbí nebo ne, svou nikoli nevýznamnou úlohu - a jistě bychom měli předcházet nejhorším výbuchům agrese, ale určité formě náslilí se v žádné lidské společnosti nemůžeme vyhnout. Kloudnou odpověď ani protiargument jsem z vaší strany dosud nezaznamenal.

A pokud jde o pasivitu idealismu: Není mi příliš jasné, proč na ty demonstrace chodíte a co vlastně požadujete - zvláště když odmítáte sám výraz (politický) program! Za opravdu velmi příznačnou považuji vaši větu: "Proto se stavím za nutnost změny obrazu člověka, života, světa. A to vnímám jako duchovní boj." Co to má znamenat? O tomhle má rokovat parlament? Nebo o tom mají hlasovat občané v referendu? Obávám se, že na to může platit jen Shakespearovo "Slova, slova, slova, můj princi". Politika je věc praktická - a čemu si kdo věří a kterému bůžku po večerech obětuje, to musí být každému jedno. Na těchto základech stojí naše demokracie. Ve sféře politického a společenského diskurzu (a o ten nám tady jde - řešíme společenské problémy!!) platí jen racionálně formulované projekty a požadavky. Vy s žádnými bohužel nepřicházíte, což jen potvrzuje mou tezi, že idealismus vede (ale přesněji má tendenci vést) k neproduktivnímu řečnění a moralizování. Jsou ovšem naštěstí idealisté, kteří chápou, jaký je rozdíl mezi osobním a společenským. Kázání na hoře opravdu nepatří do politiky, resp. patří do ní leda jako cíl, meta, ale politický diskurz je o cestách k této metě.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Možná je to trochu mimo diskusi, ale musím to napsat, protože mě to napadlo Pátek, 21.Října 2011, 04:55:4

Já jsem trochu přemýšlela o panu Štěpánkovi, totiž o tom, že je kvaker. Nikdy jsem se s žádným kvakerem nesetkala a nevěděla jsem ani, že u nás nějací jsou. Četla jsem o nich nedávno v knížce M. Putny: Obrazy z kulturních dějin americké religiozity (mimochodem je to velmi zajímavá kniha). V jedné kapitole tam popisuje roli kvakerů v dějinách USA a jejich vztah s puritány. Zaujalo mě, jak se zmínil o tom, že v dějinách Spojených států se vždy střídal duch kvakerský (tedy pokrokový, mírumilovný a snášenlivý) s duchem puritánským (tedy reakčním a nesnášenlivým). A pak se ještě zmiňuje na jiném místě o tom, že kvakerů v USA bývalo víc, ale v poslední době jich značně ubylo.
Z toho by se dalo možná logicky usoudit, že ve Spojených státech ubylo v posledních desetiletích i pokrokového a snášenlivého ducha ve prospěch toho reakčního a nesnášenlivého. To by nebylo dobré ani pro svět. Doufejme, že se to změní.

Oto Novotný - politický analytik

Pane Plevo, Pátek, 21.Října 2011, 10:10:39

k tomu marxismu. Pokud jde o jeho ortodoxní formu, myslím, že levici jen škodí. Neortodoxních forem je mnoho a z toho původního nenechaly často kámen na kameni. Myslím si, že osud levice není na marxismu závislý. Jsem zásadně proti tomu vtiskovat levici nějaký závazný světonázor. K té "prvotnosti" ekonomiky bych se rád vyjádřil, ale to je na delší povídání. A pokud jde ještě o socdem
Jsem idealista potud, že nějak stále věřím, že sociální demokracie nakonec půjde důsledně cestou, kterou jsem naznačil. Pokud ne, je s ní konec. Jak ji ale znám zevnitř (u nás i venku), nechybí ji program, ale často dostatek vůle a nadnárodní schopnost jednat. Na všech setkáních se soudruhy (oni si tak stále říkají) ze západních demokracií vždy provedeme analýzu (shoda), řekneme si cíle (shoda), že musíme postupovat společně (shoda), co pro společný postup můžeme udělat PES (mlčení). Takže jsme si dobře popovídali a jedeme domů každý po svém bojovat proti neoliberalismu. Čím více po svém, tím méně účinně. Neoliberalsmus na nás útočí z globálního prostoru a my si plácáme a rozdupáváme bábovičky na národních písečcích.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

proč by program znevolňoval ? Pátek, 21.Října 2011, 11:48:45

pane Štěpánek, jistěže nejsme stroje, ale také jsme silně ovlivňováni materiálními poměry. Svoboda není v tom že budu na reálně světě nezávislý, ale v tom, že ho společně uzpůsobuji podle svých potřeb. Jeslti tomu uzpůsobím svůj život duchovní je pak další věc. Vaše útočnost vůči tomuto praktickému rozměru je nelogická.
Patříme k druhu Homo sapines, takže především promýšlíme svou činnost - tím se lišíme od zvířat. Jistě s vámi nesmýkájí jen instinkty, pudy a endokrinní vichřice. Izolovaný jedinec má jen omezené možnosti a společná dohoda musí mít nějaké meritum, emoční souznění má i pouhý bezcílný dav.
Proč vás požadavek programů popuzuje ? To přeci neznamená přesná instrukce na každý detail, ale cílové chování je nám prostě vlastní. Bez toho bychom byli pouhá manipulovaná hovádka. To není o nadřazování individuu, aleo pochopení, že bez společného a praktického programu to individuum nemá šanci měnit podstatně svět.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Novotnému Pátek, 21.Října 2011, 11:54:22

to, co jste napsal, je pravdivé, a tím i krásné, i když zároveň samozřejmě strašně smutné. Je ovšem také otázkou, nakolik je ta akční neschopnost socdem dána také jejich zkorumpovaností a prolobbovaností:)

Ideologie je důležitá, samozřejmě nemůže dnes závazně po nikom požadovat ani marxismus, ani materialismus, naopak, jak jsem psal výše, např. sociálně cítící křesťané se musejí stát důležitou složkou hnutí. Mohu opakovat jen to, co píšu naposledy p. Štěpánkovi: v politice platí konkrétní programové cíle a požadavky - všichni, kdo se na nich shodnou, jsou spojenci - a z hlediska hnutí dokonce bratři.

To mi ale nemůže bránit v tom, abych v diskusi (!) nepoukázal na to, že idealistické světonázorové pozice ve svých důsledcích mají tendenci vést k planému moralizování - p. Štěpánek je zřetelným příkladem. Díky bohu (Bohu) jsou i jiní idealisté a věřící. Ale nemůžu si odpustit poznámku, že pokud např. někteří křesťané chápou nutnost sociálněekonomických změn, že už tak docela idealisty nejsou a fakticky (pochopitelně nevědomě) přecházejí na pozice materialistické. Z hlediska marxismu je třeba rozlišovat mezi objektivním a subjektivním zařazením světonázoru člověka. Marxismus přece hodnotí jako materialistické filozofy i některé neortodoxní scholastiky (totiž důsledné nominalisty), přestože oni sami by sa tak jistě neoznačili.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Pleva Pátek, 21.Října 2011, 12:43:0

nezlobte se, ale Vy jste neuvěřitelně militantní člověk v diskusi. Od první chvíle jste si mě někam zaškatulkoval a vůbec nečtete pozorně co píšu, ani Vás na chvíli nenapadne se nad tím zamyslet, jen mě pořád obviňujete a stavíte do role, která mi vůbec není vlastní. I všechno s čím souhlasíte nakonec převedete na to, že to musí potvrzovat Vámi vyznávaný světonázor. Já jsem tvrdil, že sociální změna je nutná, jen nesouhlasím se způsobem, který navrhuje Žižek a všeobecně s jakýmkoliv násilím. Právě proto, že je změna nutná, se účastním demonstrací. Podle mě přichází ale zdola, nikoliv z politiky, ale od běžných lidí, kteří odmítají být vystavováni útlaku a mají sociální cítění s těmi, kteří jsou na tom v dané době ještě hůře. To s čím přišli španělé, totiž skutečná demokracie, kde lidi budou mít na chod světa a politiky skutečný vliv mi přijde jako dostatečná myšlenka. Kromě toho je ovšem samozřejmě průběžně potřebné řešit konkrétní otázky, tak jak to dělá napříkad proAlt. Jen si nesmyslím, že to vyžaduje nějaké světonázorové programy pro všední den, pro víkend, pro práci, pro dovolenou a podobně.

Zároveň s tím se ovšem musí odehrát změna v člověku. Těžko očekávat boj s korupcí, jakkoli dobře programově napsaný od zkorumpovaných lidí (příklad VV). Mám příbuzného politika za sociální demokracii, je zároveň senátor a zároveń primátor (už to samo o sobě je strašné, chtěl bych vidět, jak skutečně denně pracuje oněch 16 hodin aby splnil obě funkce za které je placený). Nyní čelí obvinění z korupce. Znám ho od dětství a viděl jsem, jak se ze sympatického, dobrého člověka stala nesnesitelná lživá a namyšlená umělohmotná figurka. Mimochodem díky době strávené v politice patří mezi nejbohatší lidi ve svém městě. A to měl samozřejmě volební hesla, jakože stojí na straně pracujících lidí, že je pro slušnost, a že u něj mají slušní lidé zastání.

Od takových lidí lze očekávat změnu ? Co jsou programy, když ti kteří je hlásají dělají něco zcela jiného ? Není tohle jasným důkazem že charakter a osobnostní charakteristiky každého člověka hrají zásadní roli ?

Jak jsem zmiňoval Tolstého, tak ten se také v sociálních otázkách stavěl za nutnost duchovní změny a nenásilí. A inspiroval takové revolucionáře jako byl Gándhí nebo Martin Luther King. Ti také pojímali člověka celostně a dokázali právě silou své osobnosti a vlastním příkladem prosadit změny a osvobození pro svůj lid. Samozřejmě, jak to u hlasatelů láskyplných řešení často bývá za ně pak zaplatili životem.

Přesto si myslím že nenásilí je jediná možná cesta, jakékoliv násilí jen bude hrát do karet současné moci, která ho okamžitě zneužije.

Tím diskusi s Vámi končím, protože se nechci už opakovat a protože když napíšete že: "nemůžu si odpustit poznámku, že pokud např. někteří křesťané chápou nutnost sociálněekonomických změn, že už tak docela idealisty nejsou a fakticky (pochopitelně nevědomě) přecházejí na pozice materialistické. " - tak je mi z toho jasné že budete svůj světonázor a své silně kategoricky černobílé vidění propagovat jako jediné možné do strhání těla a ze všech, kteří k dané problematice přistupují z jiných, než materialistických pozic se budete stavět tak, jako to děláte od počátku vůči mě. Tedy s předpojatostí a odporem.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

paní Hájková Pátek, 21.Října 2011, 13:08:31

kvakerství je velmi svobodomyslné, neuznává žádná dogmata, ani svatost bible například (to ostatně ani nejde, v bibli je řada míst, které jsou vyloženě nelidské a je třeba ji číst především jako historický dokument). Naopak se staví za myšlenku, že pokud někdy na někoho působil Duch svatý, tak působí stále a to na všechny lidi. Nejen některé části bible, ale spousta lidské tvorby obecně je jím ovlivněna, ale i naše běžné myšlení a jednání, pokud se mu dostatečně otevřeme.

Kvakeři jsou takoví praktičtí mystici. Zároveň věří v osobní, nezprostředkovaný kontakt každého člověka s Bohem, zároveň jsou velmi aktivní v různých mírových a jiných aktivitách ve směru lásky k bližnímu. Nesmírně inspirativní pro mě bylo setkání se středoevrospkými kvakery a přednášky některých z nich o projektech, které dělají. Kvakeři získali po válce jako jediné náboženské sdružení Nobelovu cenu Míru, mírových aktivistů mezi námi bylo vždycky hodně.

Ale právě ta antidogmatičnost a otevřenost a víra v osobní cestu každého člověka bohužel není přitažlivá pro mnoho lidí. Kvakerů je velmi málo, u nás jen hrstka. Kvakeři jsou natolik otevření, že řada z nich je kromě Krista inspirovaná i třeba budhismem, kabalou atd. Většina věřících a lidí vůbec bohužel nemá ráda svobodu ve svém jednání a hledání, raději si nechají nějakou autoritou (třeba papežem, nebo nějakým komunustickým vůdcem) předepsat co mají dělat, jak mají myslet a čemu mají věřit. V tom je celá tragedie dějin. Kdyby většina z nás byla schopna být skutečně svobodná, tak se v nás přirozeně vyvine i silnější svědomí, silnější empatie atd. Všechno dobré v člověku se rodí právě ze svobody. A jak píše Berďajev, i Bůh sám čeká na svobodnou odpověď na svou lásku, nikdy nikoho k ničemu nenutil. Vynucené dobro není dobrem skutečným, stejně tak vynucená láska, stejně tak vynucené přátelství, nebo vynucený kolektivismus.

Věřím ale že právě v této době se o lidskou svobodu jedná a že se nám společnými silami podaří se osvobodit od všech možných nadvlád jak ekonomických, tak ideologických.

Oto Novotný - politický analytik

Morálka a politika Pátek, 21.Října 2011, 14:21:12

K panu Plevovi, ale i k panu Štěpánkovi. Ano, členové všech velkých stran, včetně ČSSD, čelí korupčnímu pokušení moci a peněz a ne všichni jsou dostatečně odolní. Je proti tomu třeba bojovat, legislativou ale i vnitřními řády fungování stran, jakkoli nikdy nelze absolutně zvítězit. Protože ať nastavíte jakkoli přísné prostředí, vždy Vám někdo selže, i ten, o kterém byste to nejméně čekali. Situace se dá zvládnout, jestliže ve vedení strana a mezi jejími členy je dostatečné povědomí o hodnotách a programových cílech, kdy se toto povědomí přenáší i do veřejného diskursu. Když se politika neredukuje na technokratická řešení, ale obsahuje i velká morální vyprávění. Takže to je jakýsi idealistický prvek, který může být mocnou zbraní proti korupci, jakkoli zdaleka ne jedinou.
Nechci jít do detailů a vměšovat se do vášnivé diskuse mezi panem Štěpánkem a panem Plevou. Oba mají pravdu, a přesto propadají pocitu, že si nerozumí. Proč? Někde na počátku (vědomě či nevědomě) je u každého rozdílný akcent na "materiálno" contra "ideálno", "hmotu" contra "ducha", "individuum" contra "společnost". Filozofové svět takto kdysi rozdělili, přidělovali oběma stranám různou váhu, jednu snižovali na pouhý "jev", druhou povyšovali na "substanci", vychovali v tomto pohledu na svět celé generace západních lidí. Chtěli nám pomoci světu rozumět, ale také nám jeho porozumění zkomplikovali neřešitelnými paradoxy. Když dogmaticky vyjdeme z takto platonsky rozděleného světa, zaměníme jej za reálný svět našeho společenského života, tak nám ten reálný svět v mnohém uniká a nerozumíme si. Jakkoli si pan Štěpánek a pan Pleva rozumí politicky, nerozumí si filozoficky. Vykašlete se na to vzájemné obviňování z materialismu či idealismu. Stejně se sejdete zítra na demonstraci proti neoliberální zvůli. Budou tam stát vedle sebe socan, komunista, křesťan, liberál, zelenej a další, kteří si v teorii často nemohou přijít na jméno. Politika předchází filozofii. A také demokracie…..

Petr Štěpánek - grafik a programátor

boj za demokracii Pátek, 21.Října 2011, 14:38:54

a za svobodu nás snad opravdu spojí. Doufám v to. Děkuji za Váš příspěvek pane Novotný, souhlasím s ním. Jen bych ještě podotknul, že se nepovažuji za žádného čistého idealistu (takto jsem se já sám nikdy neoznačil), spíše jsem personalista a existencialista, jak poznal pan Štampach a vyznávám psycho-fyzicko-duchovní jednotu člověka, nikoliv teorie Plaónovy či Berkeleyho. Stavím se právě proti redukci, za úplnost, do které patří jak materiální, tak duchovní stránka života a člověka. Prostě celistvý, úplný a svobodný člověk, který má dostatek prostoru pro vlastní život a sebeurčení. Abychom takoví mohli být je třeba se současné moci, která vytváří nesnesitelný nátlak jak v materiálním, tak i v ideologickém ohledu pokojně postavit. Snad nás to opravdu všechny spojí.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

P. Novotný, tleskám a děkuji. Pátek, 21.Října 2011, 15:01:35

Ne že by tady ta diskuze nebyla zajímavá, naopak(!!), děkuji všem, vaše příspěvky mě obohacují.
Zítra se sejdeme v Praze.

Petrasek Milan - penzista

Rád bych doporučil Pátek, 21.Října 2011, 15:34:2

až se sejdeme zítra na demonstraci proti neoliberální zvůli, neopomenout se krátce zamyslet nad návazností dvou myšlenek pana Štěpánka.
ada Osvobození přijde díky sblížení lidskosti lidí, jejich zkušenosti, co to znamená naplněný a smysluplný život.
adb Není třeba vůdců, ani metod. Sám život ve své hloubce je tím řešením.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Jak změnit svět Pátek, 21.Října 2011, 16:00:16

Děkuji Vlastě Hábové za zpřesnění mých mlhavých představ o marxismu.

Myslím, že určující vliv výrobních prostředků na výrobní vztahy, jakmile si ho člověk uvědomí, je samozřejmý, že jej není třeba podrobně rozebírat, studovat a dokazovat.

Zaujalo mě, že když z něj vyjdu opravdu důsledně, vychází mi, že vlastně účast na demonstracích je projevem idealismu. Z materialistického hlediska sotva mohu změnit výrobní vztahy (a z nich vyplývající uspořádání společnosti) tím, že vyjádřím přání, aby byly jiné, lhostejno zda je budu vyjadřovat tiše nebo hlasitě, sám nebo ve skupině, mírumilovně nebo násilně. Musím změnit výrobní prostředky, tedy věnovat se své vědě, zaměřit svůj výzkum prakticky (to potěší mé nadřízené, protože naši politici žádají aplikovaný výzkum, dávají na něj peníze mnohem ochotněji než na základní, a soukromé firmy pochopitelně zaplatí jedině za aplikace), a vymyslet něco nového, co si vynutí lidštější výrobní vztahy.

Bohužel mám problém pochopit, jak přesně ze současných výrobních prostředků vyplývají současné výrobní vztahy, co z dnešní techniky může za bohatnutí bohatých a ožebračování chudých, a jaké technologie bych měl hledat, aby se to změnilo. I jako čtenář a příležitostný amatérský spisovatel sci-fi mám problém si to představit.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Pirátská revoluce Pátek, 21.Října 2011, 19:12:12

V Britských listech zrovna píše Karel Dolejší, že nevidí žádné nové výrobní prostředky, které by žádaly revoluční změnu výrobních vztahů: http://blisty.cz/art/60704.html

„Má pravdu?‟ zamyslel jsem se, „Existuje dnes technologie omezovaná státním násilím?‟ A kupodivu jsem přece jen připadl na to, že se Karel Dolejší možná mýlí, že rozpor mezi společenskými pravidly a technologickým pokrokem dnes existuje. Státní násilí dnes uměle brání kopírování dat (autorský zákon) a šíření nových technologií (patentový zákon).

Revoluční silou jsou tedy Pirátské strany a jejich úspěchy http://www.denikreferendum.cz/clanek/11596-pirati-v-berline-zaslouzene-vitezstvi nejsou výsledkem náhody, rozmaru voličů nebo módní vlny, ale známkou nadcházející revoluční změny.

Klíčovým dokumentem pro budoucnost nebude Komunistický manifest, ale Manifest GNU http://www.gnu.org/gnu/manifesto.cs.html

V rámci své vědecké práce se mohu zapojit do vývoje svobodného softwaru, věnovat se materiálům vhodným pro 3D tiskárny http://denikreferendum.cz/clanek/6606-pistalka-pro-cinu nebo vyvíjet chemické procesy pro mikroreaktory http://en.wikipedia.org/wiki/Microreactor které by se daly 3D tiskárnou tisknout. Dalšími obory, které mohou přispět k rozvoji svobodných (open source) technologií, jsou nanotechnologie a biotechnologie (Greg Egan v Úzkosti http://en.wikipedia.org/wiki/Distress_%28novel%29 vidí v genových manipulacích výrobní prostředek, který umožní anarchistickou revoluci, přece jen znám nějakou inspiraci ze sci-fi).

Představu co dělat technicky tím pádem mám. Co dělat politicky?

Jsou marxistické politické strany připraveny podpořit pirátskou revoluci?

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Štěpánku, Sobota, 22.Října 2011, 01:13:54

nemůžeme si porozumět také a hlavně z toho důvodu, že každý z nás máme jiný přístup k užívání jazyka. Vy se - ač programátor - vyjadřujete v zásadě "básnicky", emocionální konotace u vás převažuje nad denotací (racionálně daným, "definovaným") obsahem slov. Hlásíte se k řešením z dílny Proaltu - a přitom odmítáte výraz "program", který nesmyslně spojujete s jakýmsi programováním lidí na způsob strojů. Co jiného vypracovává Proalt než alternativní program? Podobně se hlásíte ke španělským Rozhořčeným - a přitom nevěříte, že změna může vzejít od politiky. Politika není totéž co politikové, jestliže jdeme na demonstraci, vytvoříme občanské sdružení nebo dokonce hnutí, pak jsme vstoupili do politiky a nemůžeme říkat, že od ní nečekáme změnu atd.

A myslím, že tento způsob práce s jazykem je hodně příznačný zejména pro generaci dnešních třicátníků a mladších lidí (nevím samozřejmě, kolik je vám, já bych do této kategorie spadal, ale snažím se dobovému trendu vzdorovat). Jde o jakousi postmoderní relativizaci jazyka. Mám z toho obavy, protože takto si velmi ztěžujeme cestu i k tomu elementárnímu dorozumění.

V každém případě vězte, že vůči vám necítím žádnou předpojatost, natož nenávist, myslím, že vašim pocitům rozumím, i když s nimi filozoficky nemohu souhlasit - a s tím bych asi tuto diskusi i ze své strany taky uzavřel.

Přeji vám všechno dobré.

P.S. Na zítřejší (už vlastně dnešní:)) demonstraci se neuvidíme, mám bohužel pracovní povinnosti.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Ještě jeden marxistický nápad Sobota, 22.Října 2011, 06:16:7

Zrovna jsem se na Facebooku zapojil do diskuse o současném střetu liberální demokracie s kapitalismem. Ona diskuse mi splynula dohromady s touto, a tak mě napadlo:

Podle Marxe se společnost vždycky musí přizpůsobit výrobním prostředkům, máme jen na vybranou, jestli to uděláme inteligentně a lidsky, anebo hloupě, s velkými otřesy a spoustou utrpení. Takže jestli náhodou jsou současné technologie v rozporu s liberální demokracií, je její zánik historická nutnost, Kalousek je kladný hrdina, který se nás snaží provést touto etapou dějin pokojnou cestou parlamentních reforem, a ProAlt je zpátečnická bojůvka, která se nesmyslně pokouší brzdit historický vývoj, vyvolává nepokoje a hrozí způsobit krveprolití.

Naštěstí žádný důvod, proč bychom měli kvůli moderním technologiím rušit liberální demokracii, nevidím. Vidím rozpor mezi moderními komunikačními i dopravními technologiemi a zastaralým rozdělením světa na národní státy. Krize liberální demokracie pochází nejspíše z toho, že se ji dosud povedlo nastolit právě jen v rámci jednotlivých států, a v krizi jsou tyto státy, historickou nutností je rozpad jejich hranic. Jednoznačně zpátečnické jsou snahy národovecké a fašistické. Liberální demokracii lze uhájit, pokud se ji podaří prosadit v rámci mezinárodních institucí, od politických přes finanční až po nadnárodní korporace. Tou správnou revoluční silou je hnutí Occupy Wall Street, musíme bojovat za demokratizaci bank.

A pak je tu rozpor mezi komunikačními technologiemi a autorským právem, a mezi rychlostí vědecko-technického rozvoje a právem patentovým. Tady jsou pokrokovou silou pirátské strany a jejich volební úspěchy nejsou jen tak nějakou náhodou nebo módní vlnou. Navíc v době, kdy autorské a patentové právo patří k nástrojům ochrany mono- a oligopolů může být svoboda šíření a používání dat všeho druhu nástrojem demokratizace korporací, případně rozbití korporací a nastolení demokratičtějších forem organizace výroby.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Sobota, 22.Října 2011, 23:50:56


Na dnešní demonstraci v Praze bylo asi 3000 lidí.

Katastrofa

A já se ptám:

Kdo z vás tam byl?

... a pokud jde o mé kolegy, starosty a místostarosty v druhých největších městech krajů -

Kolik jich mají strany (zejména ve Slezku a na Moravě), jejíchž předáci na demonstraci vystoupily (ČSSD, KSČM, Zelení, jejichž zástupce Liška byl ale vypískán)?

A kolik z nich se aspoň zúčastnilo - nebo aspoň starostů a místostarostů okresních měst, abych laťku aspoň snížil a okruh zvětšil) ... ?

A ČSSD?

Jistě Sobotka, Dienstbier mladší, pár poslanců a aktivistů - málokdo z mých kolegů, nikdo z hejtmanů (pokud jsem byl schopen posoudit), zřejmě žádný haškovec ...(pokud jsem byl schopen posoudit) ...





Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Neděle, 23.Října 2011, 00:09:34

Pane Štěpánku, statečně tu bojujete. Omlouvám se, že nezasahuji do debaty často. Zastávám názor, že kdo věc, jíž je možno vyjádřit jednou větou, řekne dvěma, je schopen i daleko většího darebáctví. Kéž by dařila spolupráce s marxisty, zelenými a levýmui liberály. Kéž by pochopili, že nejsme žádnými doktrináři a dogmatiky. Myslím, že podobně smýšlející by měli držet při sobě. Pokud se vyskytujete v Praze nebo v Pardubicích, tak bychom mohli ztřeba pomýšlet na setkání s debatu. Omlouvám se ostatním diskutujícím za tento osobní tón vhodnější spíš pro Facebook.

Petrasek Milan - penzista

Pane Tejkl, i já bych si rád zalolmil rukami nad mým dojmem, že Neděle, 23.Října 2011, 06:37:18

ta naše Praha je matka podnikatelů, kteří manipulují s kapitálem, tedy i kapitálem humáním. Protože, nejeden pražský občan má v ruksaku podnikatelskou hůl, odmítá pražský humání kapitál pocit jak závislosti, tak manipulovanosti.
A k tomu navíc - tisíce pražských občanů se sešlo projevit nevoli s reformami, zatím co statisíce občanů jinde reformy rigoróźně požadují. Jakých a proč to pražanům taky nedošlo.

Petrasek Milan - penzista

Neděle, 23.Října 2011, 11:53:58

Zastávám názor, že kdo věc, jíž je možno vyjádřit jednou větou, řekne dvěma, je schopen i daleko většího darebáctví. Doufám, že nemáte pane Štampachu na mysli mnou uvedené dvě věty pana Štěpánka,.
ada Osvobození přijde díky sblížení lidskosti lidí, jejich zkušenosti, co to znamená naplněný a smysluplný život.
adb Není třeba vůdců, ani metod. Sám život ve své hloubce je tím řešením. A navíc - Věřím ale že právě v této době se o lidskou svobodu jedná a že se nám společnými silami podaří se osvobodit od všech možných nadvlád jak ekonomických, tak ideologických.
Chtěl jsem pouze připomenout nutnost nepouštět ze zřetele politickou rovinu, když jde o téze Žižeka. (Žižky)

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Ještě k úvahám pana Macháčka o marxismu z pátečního odpoledne (přečetla jsem si je až dnes) Neděle, 23.Října 2011, 11:58:48

Není možné aby se výrobní vztahy změnily jaksi samy od sebe, jen prostým následováním pokročilé úrovně výrobních sil. Bez aktivní lidské účasti a snahy změnit je - například i účastí na demonstracích - to prostě nejde). My si nikdy nemůžeme být jistí, zda výrobní síly jsou už na takové úrovni, že je změna výrobních vztahů nutná. Tím si nemůže být úplně jist vůbec nikdo. My si nemůžeme být ani úplně jistí, jestli děláme správnou věc ve správnou dobu. My tomu spíš musíme věřit, že děláme něco správného, že stojíme na té správné straně. Že nebojujeme jen za sebe, ale i za jiné lidi, co jsou s námi na jedné lodi. Bez té víry to nejde. Z tohohle morálního hlediska jsme opravdu idealisty i my, co jsme filosofičtí materialisté. Člověk, který se stará jen o vlastní prospěch, případně prospěch své rodiny (a ostatní jsou mu lhostejní), podle mého názoru morálním idealistou není, i kdyby nakrásně byl filosofickým idealistou.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

P. Tejkle, váš dotaz je namístě. Neděle, 23.Října 2011, 14:12:42

Hlásím se, byl jsem tam. Z domu ve Slavkově jsem ráno vyrazil v 5 abych, když už jedu do Prahy, tam dopoledne stihl i něco jiného. A večer jsem se vrátil v 9, s velkým štěstím v Brně při přestupu, jinak by to bylo v 10.
O demonstraci jsem věděl jen proto, že jsem se hodně zajímal. A už několik měsíců jsem na podzim něco očekával. Ale např. ještě v sobotu ráno jsem si koupil Právo a v něm o očekávané demonstraci ani řádka! Jsem přesvědčen, že Právo na levicových myšlenkách jen sprostě parazituje, ale téměř nic pro ně nedělá. Levicovost je pro ně jen a jen volný prostor na mediálním trhu. Doufám, že Právo brzy zkrachuje a snad tím dá prostor něčemu jinému.
Ve Slavkově jsem se pokoušel v týdnu sondovat, jestli by nejel někdo ze zdejších socdemáků, ani ťuk.
Když se shromáždění rozcházelo, cizí paní se mne ptala, jaký je to den 17. listopadu, řekl jsem že svátek ve čtvrtek a pochybovačně dodal, že možná tím pádem mimopražských moc nepřijede, a ona dodala, že pak by to bylo pasé, Pražáci demonstrovat nebudou.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Petrásek Neděle, 23.Října 2011, 20:34:47

to jste špatně pochopil. Pan Štampach to určitě myslel obrazně co se týče opakování se :) Myslím, že naopak to co píšu je mu milé, jinak by asi neměl chuť se se mnou scházet. Pokud Vás něco z mých slov inspirovalo, jsem moc rád a děkuji.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Děkuji p. Hájkové Neděle, 23.Října 2011, 22:10:17

za pěkné (a snad i "nemarxistům" pochopitelné) rozlišení filozofického a "moráního" idealismu. Má polemika vůči p. Štěpánkovi se samozřejmě týkala (výhradně!!) filozofického idealismu a materialismu. Věřím, že to milí čtenáři a diskutující pochopili.

Samozřejmě že každý skutečný marxista, ale vůbec i každý levičák a sociálně cítící člověk musí být morální idealista v tom smyslu, jak o tomto pojmu píše Hájková. Jinak by to byl podvodník...

Cynický a v uskutečnitelnost lepšího světa nevěřící materialista (marxista) by byl horší neoliberála...

Jan Dospiva - Orlová

K Miroslavu Tejklovi a Vladimíru Fričovi Neděle, 23.Října 2011, 22:43:4

Na to, že demonstraci organizoval ProAlt a ne odbory, to by ještě docela úspěch, ale bez aktivní role odborů se to neobejde. Z Prahy bude demonstrovat menšina a pokud to někdo přímo nezorganizuje, není reálné očekávat, že zcela spontánně a nedomluveně přijedou v nějakém masovějším měřítku mimopražští, navíc ne každý má čas tomu kvůli dojíždění věnovat celý den. V prosinci 1989 režimu zlomila vaz generální stávka, kterou tehdejší opozice odvážně vyhlásila, aniž měla jistou podporu mimopražské veřejnosti. Podobnou odvahu na straně vedení konfederace odborů nevidím.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Idealismus Neděle, 23.Října 2011, 23:52:12

Účast na demonstracích asi bude projevem morálního idealismu, aspoň dokud to nevypadá, že bychom těmi demonstracemi něčeho dosáhli. Taky by to za daných okolností mohl být projev teatrálního mesianismu nebo masochismu. Za důležitou ovšem pokládám otázku, zda to náhodou není projev idealismu filozofického.

Dáváme těmi demonstracemi najevo určitý názor na uspořádání společnosti, snažíme se jej prosadit. Jenomže vyslovit dostatečně nahlas myšlenku, třeba o lidské rovnosti, důstojnosti nebo solidaritě, může k jejímu prosazení stačit pouze z pohledu filozofického idealisty. Z materialistického hlediska může myšlenka zvítězit, jen když pro její vítězství existují materiální podmínky.

Nemáme šanci rozvrátit humanistickou revolucí kapitalismus, jestliže kapitalistický výrobní způsob stále vyhovuje současné úrovni výrobních prostředků. A nemáme šanci uhájit ani sociální stát ani demokracii proti kapitalistické revoluci, jestliže sociální stát a demokracie stojí v cestě efektivnímu využití dnešních technologií.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 24.Října 2011, 03:19:11

Pánové, jděte do háje s tím Vašim pořád dokola omílaným "idealismem". To prostě není pravda. Nechjte pana Štěpánka a mne a další diskutující být tím, čím být chceme. Marx měl jako reálný filosofický protipól německý, především hegelovský idealismus. U Hegela se vše nějak točí v kruhu, ale úvaha odněkud začít musí a začíná u ideje, a sice v Logice u ideje bytí, od které se dialekticky postupuje přes nebytí k dění a k jinobytí ideje v přírodě a nakonec o návrat ideje k sobě v absolutním vědomí. Ale to (a nic vzdáleně podobného) nikdo z nás zde nezastává. Nepřeji si být označován za idealistu, když idealistou nejsem a idealismus kritizuji.

Idealismus připisovali nemarxistům hloupé rudé brožurky sesmolené filosoficky nevzdělanými lektory marxismu leninismu, kteří dokázali jen dokola přemílat, co Marx napsal o tehdejším německém idealismu a nebyli schopni pochopit, že marxismus má dnes jiné protivníky a jiné spojence.

Dobrá filosofie, a to i filosofie, která chce přispět ke změně ekonomicko-politických programů, se musí opírat o zkušenost a postupovat argumentativně. Nemá dopředu stanoven žádný -ismus. Kdo ví dopředu, než začne filosoficky uvažovat, že je nějaký -ista (celkem jedno, jestli materialista, idealista), ten je ideolog (nositel falešného vědomí), ne filosof. My žádná předem daná dogmata nemáme a všímáme si různých dimensí lidského bytí, i dimense biologické a ekonomické. Nemůže pozorovateli a vykladači uniknout, že mnohé závisí na lidské práci a pracovních vzazích a že politická změna musí vyvolat změnu vlastnických vutahů výrobních prostředků a díky tomu se uvolní prostor pro další myšlenkovou práci ve prospěch emancipace člověka a různých sociálních skupin. Ale kvůlui tomu nebudu zavírat oči před duševními a duchovními aspekty skutečnosti.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

materialismus a idealismus Pondělí, 24.Října 2011, 10:12:50

přidávám se k panu Štampachovi, tohle kategorické dělení je dávno mimo mísu a vůbec neodpovídá poznání a prožívání člověka dneška. Málokterý dnešní seriózní myslitel by se pohyboval v těchto zastaralých černobílých kategoriích. Naopak většina uznává komplexnost lidského života a světa, jeho mnohošložkovost a provázanost těchto složek. V této souvislosti si dovolím citovat Tzvetana Todorova z jeho knihy "Strach z barbarů", kterou právě čtu:
"Člověk potřebuje jistý hmotný blahobyt, ale také duchovní život a otevřenost vůči ostatnímu lidstvu, která by mu umožnila ukázat záda barbarství. Některá období a společnosti snad usměrňují lidskou energii spíš ke zdokonalování uměleckých děl, jiné k technickým inovacím, další zase k uspořádání politických struktur. Je však marné vyzývat nás, abychom dávali přednost - jako ruští radikálové 19. století - páru vysokých bot před Shakespearem; právě tak je marné trápit se jako Sartre nad tím, že žádné literární dílo neutiší hlad dítěte. Chřadneme z nedostatku živin pozemských i duchovních."

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Štampach Pondělí, 24.Října 2011, 12:40:37

děkuji za Váš návrh k setkání v Praze, velmi rád si s Vámi popovídám. Našel jsem si Vás na skype (facebook nepoužívám), tak až se připojíte, tak se můžeme domluvit.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

P. Štěpánku, úchvatný citát z Todorova. Pondělí, 24.Října 2011, 12:53:49

V jednom popisu ke zmíněné knize jsem si přečetl, že prý řeší i "problém sváru kulturního relativismu a racionalistického absolutismu a témata střetu civilizací". Snad splní, co od ní očekávám, právě jsem si ji objednal.
To, co s p. Štampachem argumentujete, já zatím jen tuším, takže vám díky.

Petrasek Milan - penzista

Pane Štampachu, když na idealismus dojde vycházím ze zjištění, Pondělí, 24.Října 2011, 12:58:52

že i Marx byl obdařen vehementní vírou v řešitelnost lidského osudu a proto JE dítko vzepětí německoevropského idealismu.
A proto máme, v tom háji stálé trable se spornými návrhy splečenského řešení idalistů. - Těch, kteří nabízejí řešení jak zde tak na onom světě, versus takých, kteří nabízí řešení pouze zde.
Jsou tací , kteří ideu řešitelnosti nepotřebují. A ti jsou v tom háji vystaveni třeba i takovým bližním, kteří argumentují z pozice víry v mocensky zastřešené dobro, vycházejíce z předstírané religiózní víry. A tak háj je vlastně rájem idealistů, obařených omýláním přesvědčení o své vlastní dobrotě.
A tak nás pane Štampachu posíláte z ráje do háje.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Kdo vlastně jsme? Pondělí, 24.Října 2011, 17:25:56

Nejsem si jistá, zda je možné až tak relativizovat rozdíl mezi materialismem a idealismem, jak to udělali pánové Štampach a Štěpánek. Nicméně ponechme si každý právo označovat se, jak uznáme za vhodné. Ani to, jak se označujeme sami, ani to, jak nás označují jiní, nic nevypovídá o tom, kdo opravdu jsme. Nikdo z nás možná není vyprofilován tak dokonale, že by se mohl beze zbytku označit nějakým pojmem. Možná nejen filosoficky, ale i všeobecně lidsky.
Protože se to tématicky hodí pod tento článek, zase mě napadá jeden Žižekův výrok, a sice z knížky Humanismus nestačí: "Každý celistvý společenský řád po tobě chce, abys byl tím, co jsi. To je ideál konzervativců. Krásná hierarchie. Učitel má být učitelem, student studentem, matka matkou, dělník má pracovat, vůdce má vést... Ale univerzalita se objeví potom, co řekneš - ne, já nechci být jenom tím, čím jsem."

Petr Štěpánek - grafik a programátor

zatímco Pondělí, 24.Října 2011, 20:24:54

si miliardáři prý stavějí na svých pozemcích podzemní bunkry, aby je samotné případné válka nezasáhla, my se tedy hádáme a rozdělujeme. Současná moc chce vyvolat násilí a válku, jí se přesně hodí do krámu to, co se děje na Šluknovsku. Chtějí odvrátit pozornost sami od sebe a rozeštvat nás mezi sebou. A tak místo toho, abychom byli schopni vzájemnosti i v rozdílnosti, budeme se navzájem mydlit, nevěřící proti věřícím, marxisté proti nemarxistům, dělníci proti inteligenci, zkrátka každý si najdeme náhradní terč. A ti, kteří celou tuto situaci způsobují a čím dál víc gradují se nám budou smát. Tohle opravdu chceme ? Kromě odporu k systému, který ničí lidi a který tady teď panuje bychom se měli spojit v základu - a tím je lidskost. Právě ta by měla být tím ústředním bodem vzájemnosti a spolupráce. Lidskost, důvěra, tolarance. Samozřejmě jsme všichni na systém naštvaní, ale když přeneseme tuto naštvanost místo na pravé viníky na své skutečné bližní, se kterými jsme na jedné lodi, chováme se pak jako chlap, který kvůli problémům v práci, které není schopen řešit, zmlátí svou ženu. Nedopusťmě to prosím. Lidský život i celý tento svět je hodnotnější než aby to všechno skončilo katastrofou.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Materialismus a idealismus jsou samozřejmě zkratky a nálepky Pondělí, 24.Října 2011, 23:14:42

- čímž se obracím na prof. Štampacha, protože jsem už prohlásil diskusi s p. Štěpánkem za uzavřenou...

Ale, jak jsem psal p. Novotnému, tyto zkratky jsou nutné, abychom se vůbec nějaké formulace mohli dobrat. Chci jen upozornit na to, že moje obrana materialismu přišla až po útocích p. Štěpánka na Marxe a materialismus (p. Štěpánek dokonce psal, že Marx byl stejný materialista jako dnešní velkokapitalističtí chamtivci a vydřiduši). Pokud prof. Štampach klade takový důraz na osvětlení kontextu Marxových názorů z hlediska dějin filozofie (viz předešlý exkurz o "vzniku" pojmu idealismus, s nímž souhlasím), pak jistě bude Marxe proti takto nespravedlivým útokům bránit. Protože vousatý patriarcha chtěl použít své historickomaterialistické teorie k tomu, aby člověka z ekonomických pout a od honby za penězi OSVOBODIL - avšak byl si přitom vědom toho, že aby se mohl rozvinout svobodný, tvořivý a duchovní život, musí se nejprve změnit reálné sociálně-ekonomické poměry ve společnosti. Což je přesně to, co jsem napsal ve svém prvním vstupu do polemiky (dialogu) s p. Štěpánkem.

Čili - nejde ani tak o "dimenze". Já uznávám duchovní (je to už v tom mém prvním vstupu, ačkoli mi bylo podsouváno něco jiného), p. Štampach uznává biologickou a ekonomickou.
Podstatná je ovšem praktická politika. Já vyslovil tezi, kterou nikdo žádnými argumenty nevyrátil ani nezpochybnil, že světonázorové pozice kladoucí přednostní důraz na duchovno mají trendenci vést k neproduktivnímu lamentování nad světem a k povšechným morálním "apelům k obrácení". Jediný protiargument se dovolával Ježíše, jenže Nazaretského lze interpretovat jako sociálního revolucionáře stejně jako supermoralistního kazatele zaměřujícího se výhradně na soukromí lidské duše...

Takže asi naposledy se pokusím přeformulovat své názory tak, aby snad mohly sloužit k porozumění s lidmi, jako je prof. Štampach (jehož mezináboženské otevřenosti si velmi vážím).

Jste pro to, aby byla přijata konkrétní opatření k regulaci finančního kapitálu a trhů?
Jste pro to, aby byly provedeny daňové a jiné změny, jež by měly zajistit, aby bylo bohatství přerozděleno ve prospěch těch dole?
Jste pro rozšíření přímé demokracie i na ekonomickou oblast a širokou veřejnou kontrolu kapitálu?
Jste pro tvrdé sankce za neekologické chování firem?
Považujete za adekvátní a oprávněné metody politického boje stávky a demonstrace?

A naopak - ztotožňujete se s křesťansky založenou konzervativní kritikou dnešní společnosti, která hovoří o tom, že jsme příliš rozmazlení a žijeme nad poměry, měli bychom se uskromňovat, pracovat, spořit a odříkat si? Že nás do dnešní krize dostala nezodpovědnost chudých, kteří si navykli natahovat ruku? Že - jak se vyjadřuje i náš klasik V. Klaus - nikdo nemůže dostávat dávky jen tak za nic?

Já na všechny první otázky (do meziřádkové mezery) odpovídám ano, na ty druhé jasné ne.
A věřím, že vy odpovíte stejně. Ale aspoň vidíte to, co myslím rozdílem mezi řešením hledaným na bázi primátu bytí a řešením hledaným na bázi primátu vědomí. Nemusíme to tak nazývat, ale faktem je, že pokud budeme současné problémy diagnostikovat především a prioritně jako "duchovní krizi", ocitáme se v nebezpečné blízkosti onoho shora nastíněného ultrakonzervativního, doslova a do písmene protilidového stanoviska.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Milí přátelé diskutující Úterý, 25.Října 2011, 16:42:2

Ze závěru této diskuse, myslím, dost jednoznačně vyplývá, že se pořád neznáme; že jedni diskutující nevědí, jaké mají jiní diskutující úmysly, jaké mají názory na svět a dění v něm. Prostě nevědí, co mají v hlavě. Lidé podléhají - co se týče představ o těch druhých - určitým myšlenkovým stereotypům a nemají jasno v tom, na čem přesně se spolu shodnou. A to je právě ten důvod, pro který potřebujeme nějaký program, byť si část lidí myslí, že je to omezující.
Jak jinak chcete zjistit, že ten druhý má stejné úmysly jako vy, než tím, že se přihlásí k témuž programu? Pokud má vzniknout nějaké hnutí, tak musí být jasné, k čemu se má vlastně směřovat, o co se má usilovat, jakých prostředků je možné použít k dosažení těchto cílů, jakou mají tyto cíle prioritu a pořadí jejich uskutečňování. V programu musí být jasně a konkrétně řečeno: jsme pro to a pro to, jsme proti tomu a proti tomu. Když si takový program někdo přečte, tak mu bude hned jasné, jestli se s něčím takovým může nebo nemůže ztotožnit.

Jan Dospiva - Orlová

Martinu Plevovi Úterý, 25.Října 2011, 20:34:31

Musím se poněkud ohradit vůči tvrzení, že ta směsice neoliberalismu a konzervatismu je "křesťansky založená". Křesťanství je dost ambivalentní jev kladoucí důraz jak na solidaritu, tak na osobní odpovědnost člověka. Samo o sobě není politickým programem usilujícím o mocenskou změnu společenského uspořádání a ekonomických poměrů, což je jeho silou i slabostí. Silou v tom, že je oprávněně skeptické k všenápravě věcí pouze silami nás nedokonalých a porušených lidí, že nestojí a nepadá s těmito lidskými projekty. Slabostí v tom, že dobrovolná solidarita a charita prostě nestačí, že může takto vést k pasivitě a být zneužito k legitimaci statu quo. Potom fakticky podporuje pravici a slouží mamonu, maximalizaci zisků. Dostává se tak do schizofrenní pozice, kdy na jedné straně se modlí za lidi v nouzi a snaží se jim pomáhat, na druhé straně však podporuje politiku namířenou proti těmto lidem a šířící tuto nouzi.

Dvěma pánům však sloužit nelze, takže nakonec bude jednomu sloužit a druhým pohrdne, povede k faktické bezbožnosti plné zbožných frází.

Jako křesťan se proto stydím za postoje Dominika Duky, České biskupské konference či mnohých evangelikálních křesťanů, když sociální nauka katolické církve v politické rovině přece neodpovídá ani neoliberalismu, ani krvavému revolucionářství, ale sociálnímu reformismu (a to i skrze instituce sociálního státu).

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pane Dospivo, Úterý, 25.Října 2011, 22:16:32

to, co píšete, je velmi upřímné a hluboké. S věřícími lidmi, jako jste vy, nemám problém se shodnout.
Takže jen jedno upřesnění: křesťanství lze samozřejmě interpretovat různě (tak jako Ježíše samotného).
Ta (ultra)konzervativní interpretace je mi odporná a protivná jako vám, nicméně existuje a nemůžeme se tvářit, že ne.

Nedávné kontroverze ohledně Klausova svatováclavského "projevu" obnažily lidskou velikost takového T. Halíka a mrzkost člověka, jenž přednedávnem dosedl na stolec sv. Vojtěcha... Byli, jsou a budou křesťané - a křesťané...

Ani já nejsem pro krvavé revolucionářství a přimlouval bych se taky za reformy. Jenomže aby se k nim vůbec politici rozhoupali, musí na ně být vyvíjen poměrně razantní nátlak, a to i nátlak ulice. Jinak jsou totiž i levicoví politici ve stejném pokušení jako katoličtí preláti: v pokušení zrazovat humanistické jádro svých idejí.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Pleva Úterý, 25.Října 2011, 23:08:9

tak nakonec tady v diskusi bude rozhodující koho Vy uznáváte a koho považujete za nepřítele. Ze mě jste si udělal to druhé a ve svém předchozím příspěvku mě neváhal vhodit do jednoho pytle s takovými gaunery jako je Hájek a spol. Nikde z mých slov nevyplývá nic co by mě s nimi spojovalo, to je naprosto absurdní nesmysl a opravdu už nechutné útočení. To je jako bych já Vás, ačkoliv Vás neznám a neznám Vaše činy a jednání, jen na základě toho, že se hlásíte k marxismu srovnával s klementem gottwaldem. Nic takového jsem ovšem v celé diskusi neudělal. Podle mě byl Kristus revolucionář duchovní i sociální, stál na straně vyvržených, mezi jeho výroky patří i ten, že dříve projde velboud uchem jehly, než se boháč dostane do království nebeského, který jistě znáte. Tento výrok v průběhu dějin hamižná církev samozřejmě příliš neopakovala. Naopak si vymysleli, že prý rozdlělení lidí na tři stavy určil sám Bůh. Lidé museli bibli začít sami číst aby poznali, že to je nesmysl udržovaný při životě pouze stávající mocí a pak se taky začali bouřit. Takových deziterpretací je celá řada, ne každý kdo si říká křesťan Krista skutečně pochopil. Hájek a spol nepochopili nic. Jen vyhlašují nenávist proti těm, kteří se jim z nějakých důvodů nelíbí a ta jejich úcta k jakési blíže nespecifikované tradici je jen obhajobou jich samotných. Podle mě by Kristus v dnešní době stál opět na strabě vylučovaných a menšin, počítaje v to i Hájkem nenáviděné homosexuály. Já jsem z konzervatismem neměl nikdy nic společného.Právě naopak. Od počátku, kdy jsem si dovolil zkritizovat Žižka a Marxe (ano, cítím vůči Marxi určitou předpojatost, asi to není dobře, ale neměl jsem minulý režim rád, nemám rád ovšem ani ten současný, který nás vede do záhuby, nechci žádné diktatury, ani kapitalistických mafiánů, ani proletariátu).

Obvniňujete mě z nepřátelství, ale v této diskusi se dá jasně dohledat, jak jste začal své vystoupení proti mým příspěvkům, napsal jste: "Myslím, že i p. Štěpánek se potřebuje (zpravidla několikrát denně) najíst, a kdyby pár dní nejedl, soudím, že by ho chuť k filozofování poněkud přešla... To je mi právě na všech zavilých idealistech to nejméně sympatické, ani oni sami se dle svého vznešeného učení většinou nemohou řídit ".

Aniž by jste mě znal, aniž by jste o mě cokoliv bližšího věděl, ihned jste mě soudil a nazva zavilým idelistou, který se neřídí sám podle toho, co hlásá. Skutečnost je ale právě opačná, než jste ve svém soudu napsal. Já byl donedávna skoro rok bez práce s podporou 3500 měsíčně. Takže vím docela dobře, co to je materální nedostatek. Zachránila mě jen láska a obětavost mé ženy a to že mám dobré přátele. A můj pocit naplnění, že kromě péče o dítě alespoň něco dělám vytvářel právě duchovní svět - četba, studium mé milované literatury, filosofie, setkávání se s kvakery a víra.

Kdyby jste místo těch kategorických nálepek a předsudků raději skutečně četl co jsem psal a snažil se to pochopit, tak k tomuto konci vůbec nemuselo dojít. Já si nepřeji tento režim zloděů a lhářů a snažím se dělat co je možné, aby s situace změnila. Ano, mluvím básnickým jazykem, protože jsem básník a literát svým založením, grafiku a programování jsem se naučil, abych přežil a mě co jíst. Dokážete přijmout myšlenku, že můžeme mít ve skutečnosti stejný postoj, i když se velmi lišíme v tom, co považujeme za řešení dané situace ? Pro mě to prostě není marxismus a už vůbec ne násilný, jak jej propaguje Žižek. A mám na své postoje stejné právo, jako Vy máte na ty své.

Jan Dospiva - Orlová

Pane Plevo, souhlasím Úterý, 25.Října 2011, 23:52:51

a rovněž souhlasím s tím, že dnes už nestačí pouhá obrana sociálního státu, ale zásadnější globální změna ekonomických a majetkových poměrů, daňového nastavení, radikální změna financování politických stran, prohloubení demokracie, snížení vlivu kapitálu na politiku, veřejný prostor a média, jinak nelze sociální stát udržet. Protože právo na demonstrace a stávky považuji za nedílnou součást demokracie, jsem i pro tlak touto formou. Jen doufám, že to bude stačit, protože jinak se společnost utopí v násilí.

K Tomáši Halíkovi - jeho postoj mě příjemně překvapil, už vzhledem k tomu, jak hodnotil výsledek voleb v loňském roce. Zdá se mi, že tento jinak brilantní myslitel a teolog v těchto otázkách trochu tápe a není v nich úplně doma. Za pozornost v tomto ohledu stojí tyto pasáže v jeho článku ke Klausově vystoupení: "Klausova ideologie - zejména jeho neustálé útoky na křesťanskou ideu sociálně-ekologického tržního hospodářství - je v naprostém protikladu k sociálnímu učení katolické církve a k sociálně-politickému myšlení papeže Benedikta XVI., který neoliberalistickou ideologii všespasitelného trhu soustavně kritizuje." O kousek dál píše: "Model sociálního státu má mnoho podob (včetně některých dnes opravdu nereálných), nicméně totální negace této myšlenky může také znamenat nebezpečné odmítání jakékoliv sociální odpovědnosti státu – a na to církev opravdu nemůže přistoupit, nechce-li popřít vlastní učení."

Které modely jsou DNES nereálné? Proč nebyly nereálné dřív? Co je činí nereálnými a je to cosi legitimním, normálním, přirozeným a nezměnitelným? Je moc dobře, že Tomáš Halík vystoupil mimo jiné i na obrahu myšlenky sociálního státu, ale toto jsou otázky, které si nejspíš neklade, takže podporuje jednostrannou "rozpočtovou odpovědnost". Anebo že by i u něj došlo k názorovému posunu?

Petr Štěpánek - grafik a programátor

nenásilí a duchovní revoluce - závěrečné osvětlení Středa, 26.Října 2011, 10:19:40

protože jsem zde za svá slova napadán a jsou různě křivena, rád bych se ještě jednou pokusil o vysvětlení toho, co jsem říkal. Ku pomoci mi přitom budou slova Tzvetana Todorova, který zastává v knize "Strach z barbarů" tytéž pozice jako já, nicméně používá trochu jiný slovník. Snad to pomůže k dorozumění. Říkal jsem, že odpor k současnému režimu musí jít nenásilnou cestou a že jakákoliv cesta násilí bude režimu jen hrát do karet a zneužije ji proti lidem. Todorov říká: " Jestliže lidství jednoho potlačíme za cenu odlištění toho druhého, pak je to zbytečná námaha. Když ve snaze porazit nepřítele napodobujeme jeho nejohavnější skutky, znovu vítězí barbarství..... Ostatně nezřídka se stává, že odpověď na násilí dosáhne míry, která se síle úderu, jenž ji vyvolal, nejen vyrovná, ale dokonce ji předčí. 'Násilí neplodí nic jiného než násilí, které časem vzrůstá, místo, aby ho ubývalo'napsal Primo Levi."

Současná moc ideologicky zneužívá strašení minulým režimem, čili poukazuje na cizí zlo, aby odvrátila pozornost od zla vlastního. Je to zcela primitivní reakce, kterou používají už malé děti, když jsou kárány a říkají: "já sice dělám tohle, ale ty zase....". Nicméně to nic nemění na faktu, že minulý režim byl zločinný, protože pošlapával lidkost a svobodu, stejně jako je zločinný ten současný, protože dělá totéž. Tím, že budeme vyhlašovat jako cestu řešení dané situace násilný návrat k minulému režimu, hrajeme současné moci jen do karet. Přesně takto se oni snaží prezentovat demonstrující, přesně to je taky (kromě pasivity řady Čechů) důvodem k tomu, proč se demonstrací zatím neúčastní víc lidí. Nepřejí si totiž ani současnou moc, ale ani návrat k moci předchozího režimu.

Pojmem duchovní revoluce jsem myslel toto: je třeba důrazně odmítnout ideologický konzumní obraz člověka, který nám byl vnucen a který říká, že jsme pouhé stroje na peníze a že množství peněz je přímo úměrné množství štěstí. Pod pojmem duchovní revoluce vidím především proměnu obrazu člověka a světa ve kterém žijeme. Myslím si, že právě zplošťující a reduktivní vulgární materialismus , který hlásá současná moc ( a který hlásala i moc předchozího režimu, ta v tom však nebyla tak "úspěšná" jako ta současná) z nás dělá pouhé ekomonické jednotky, pracovní zdroje atd. Od počátku jsem pro celostný obraz člověka, jsme těla, ale i duše, obojí je ve spojení a žádný dualismus těla a ducha, který formuloval například Descartes není pravdivý. Kromě peněz přeci hrají v našem životě zásadní roli takové skutečnosti jako je láska, přátelství, obětavost, tvořivost, společenství, uznání atd. zkrátka naše lidkost. Taky jsem se ohradil proti redukci člověka na účelový praktický rozum a pouhé experimentálně dokazatelné a opakovatelné charakteristiky. Myslím, že v našem životě hrají velkou roli jedinečné neopakovatelná zkušenosti, a také city a intuice, a že právě ty jsou spolu s empatií zdrojem svědomí, jehož nedostatek plodí takové "osobnosti" jako máme ve vládě a mezi miliardáři. Prostě mi jde o to současné moci říct - ne my, ale vy jste stroje na peníze, ne my, ale vy jste nenažranci, kteří jsou schopni pro mrzký peníz pošlapávat a ničit své bližní. Pod slovy duchovní revoluce si tak představuji rozšíření a renesanci obrazu světa a člověka, možná kdybych místo slova duchovní revoluce použil termín "změna určujícího obrazu kulturní identity" (který používá Todorov), bude mi některými líp rozuměno. Zkrátka musíme se spojit nejen v odporu k současné moci, ale také ve společně sdílených hodnotách lidskosti. Musíme stávající moci jasně říct, že i když se mnozí z nás pro obživu různě hrbili, většina neztratila základní lidskost a nezneužívala pro svůj sobecký mamonářský zisk druhé, nekradli jsme, nepodváděli, našlapali po hlavách druhých. Právě to nám dává převahu nad těmi, co tohle dělali, to nám dává možnost spojit se v idejích a hodnotách.

Todorov k tomu říká toto:"Lze pochybovat o tom, že dobro se dá prosadit silou.....Přesto existuje jiný, mnohem účinnější způsob, jak hodnoty nám drahé šířit: hlasitě je proklamovat a plně je uplatnit v praxi; ideje a principy mají totiž strašnou moc....... Bohužel ti, jejichž oborem je válka všemi prostředky, sílu idejí a hodnot zpravidla podceňují".

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Štěpánku, Středa, 26.Října 2011, 17:28:29

já nechci, abyste si myslel, že vás nikdo nepochopil. I když s vámi v některých věcech nesouhlasím, musím říct, že mě ani ve snu nenapadlo, že byste byl konzervativec. Naopak věřím, že v podstatě nám jde o stejnou věc. Chápu, že vám vaše spiritualita pomohla překonat těžké životní období. Nevadí mi ani jazyk, kterým se vyjadřujete. Každý člověk není chladný racionalista. Ani já ne, přestože se hlásím k marxismu a rozum je pro mě důležitý a osvobozující. Uznávám, že rozum musí být vyvážen i něčím jiným. Nevěřte tomu, že by marxisté chtěli návrat k minulému režimu, přestože se možná najdou i takoví. Nejsou marxisté jako marxisté a stejně tak nejsou křesťané jako křesťané. Minulost se nedá nijak popřít ani dělat, jako by nebyla, ale nelze se ani od všeho jednoduše distancovat. I v minulosti je třeba rozlišovat dobré věci od špatných. Člověk si prostě musí sám v sobě minulost zpracovat, nějakým způsobem se s tím vyrovnat a nechat to za sebou. Nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky. Zkušenost minulých dob nás poučila, že ani dobro se nedá nikomu přikázat násilím. Za násilí ovšem nepovažuji určitou regulaci ekonomiky i politiky. Bez jistých světových změn by ani žádná duchovní revoluce nebyla možná, protože spousta lidí by se nedostala ani ke knize. Ještě i dnes je hodně lidí negramotných. Já osobně platím už několik let školné jedné africké dívce.
Jsem si jistá, že většina lidí si nepřeje návrat před rok 1989 (snad kromě několika starých lidí, kteří žijí jen vzpomínkami). Mladší lidé už si zvykli na svobodu a myslím, že si ji už nedají vzít a do ničeho se nedají nutit. Chci říct, že uznávám vaše právo jít svou vlastní cestou. Já bych taky už nesnesla, kdyby mi chtěl někdo něco vnucovat. Nejsem zrovna kolektivní typ. Vždycky mi to vadilo a několikrát jsem se pokoušela do nějakého kolektivu se začlenit, ale nikdy to moc nevyšlo. Myslím, že teď už mě berou všichni takovou, jaká jsem. Vám přeji totéž. Myslím, že v podstatě směřujeme ke stejnému cíli, a tak pokud mi také ponecháte právo vlastní cesty, pokládám vás za svého spojence.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Několika diskutujícím: Středa, 26.Října 2011, 18:58:42

P. Dospivo: Nemáme spolu opravdu žádné rozpory, protože vy mluvíte jasně, racionálně a prakticky.
K Halíkovi: Jeho lidská velikost je podle mě právě v tom, že ač sám patří názorově někam do pravého středu, neváhal na obranu dnes tak ostouzeného sociálního státu a jeho hodnot vystoupit. Halík je ovšem pravičák starého, řekl bych "předglobalizačního" střihu a formátu, asi jako kdysi Adenauer, de Gaulle nebo Gasperi. Potíž je v tom, že neoliberální kapitalismus všechno změnil, což si Halík moc dobře neuvědomuje, protože je opravdu velmi slabý v ekonomii. Ale časy se mění - a fronty přeskupují, takže kdo ví...

P. Štěpánku: My jsme spolu přece diskusi ukončili. A protože já jako duchovní barbar se musím hodně učit a cvičit se zejména v kázni (dodržování předsevzetí), nemohu vám už odpovídat...

P. Hájková: Já zde nepoznal za víc než rok, co se účastním diskusí na tomto serveru, NIKOHO, kdo by chtěl návrat do režimu před r. 1989. Poznal jsem ovšem (dokonce i tu, i když výjimečně) pár lidí, kteří tím pořád straší...

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

P. Plevo, p. Štěpánek se v jednu chvíli vzdal diskuze s vámi, asi ve stavu okamžité deziluze po ... Středa, 26.Října 2011, 21:20:48

... přečtení vašeho sdělení, že "pokud např. někteří křesťané chápou nutnost sociálněekonomických změn, už tak docela idealisty nejsou a fakticky (pochopitelně nevědomě) přecházejí na pozice materialistické."
Promiňte, nepochopil jsem Vás ani tehdy, ani teď. Bude to jistě jen mojí nedostatečností. Ale jsem křesťan a až doteď jsem byl přesvědčen, že do materiálního světa jsem byl zrozen právě proto, abych právě v jeho podmínkách mohl tříbit některé důležité duchovní hodnoty. Jako obecný křesťan, pokud se nechýlím do ústraní, jsem tudíž bezpochyby materialista?
A jste si jistý? Prosím toto mi vysvětlete. Děkuji.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

P. Štěpánku, velmi děkuji nejen za vaše "závěrečné osvětlení". Středa, 26.Října 2011, 21:40:51

Mám pocit, že jsem se díky vám opravdu kamsi posunul, tím správným směrem.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

paní Hájková Čtvrtek, 27.Října 2011, 10:00:1

já bych byl rád, abychom byli na stejné lodi a ta loď nesla název "lidskost". S Vámi to tak cítím, protože projevujete otevřenost a pochopení pro odlišné postoje od svých vlastních. Díváte se za nálepky, na skutečné sdělení. To je velmi dobré. Kategorické nálepky mají tentýž efekt jako zaměňování člověka za číslo (které dělá právě současná moc). Staví bariéry a konkrétní člověk v nich není skutečně vidět. A v důsledku pak vedou k nelidkosti. Charles Baudelaire kdysi řekl něco v tom smyslu, že nejvíc, co můžeme pro druhého člověka udělat je představit si být na chvíli v jeho kůži. Ve vašem pojetí je podle mě komunismus cesta k dobru a spravedlnosti, nikoliv k revolučnímu teroru a diktatuře proletariátu. Proto se můžu s postatou Vašeho směřování spojit, protože tou podstatou je právě sdílená lidskost. Tohle platí nejen mezi různými názorovými skupinami, ale taky mezi různými kulturami atd. V dnešní době je to velmi naléhavá otázka, zda-li tohoto spojení budeme schopni. Co se týče rozumu, já ho nepopírám, jen tvrdím že zbožšťování jedné části člověka je vždy na úkor těch jiných částí. Jak říká psycholog Jung, který ve svých teoriích vycházel z přímé zkušenosti s mnoha pacienty a taky s roky, které věnoval vlastnímu sebepoznání (tomu říkám skutečně odpovědný vědecký přístup), tak když jsme příliš jednostranní a žijeme například jen rozumem, tak jiné složky naší osobnosti jako emoce, intuice, centrum pochopení smyslu (které má prý dokonce v mozku samostatnou část) atd. nepřestávají existovat, ale jsou nekultivované, nerozvinuté, zakrnělé. Proto jednostranní racionalisté tak snadno propadají silným temným vášním, protože své city nemají kultivované a nerozumí jim, mají silně potlačenou emoční inteligenci. Na druhou stranu lidé s převahou citu na úkor rozumu zase nejsou často schopni pořádně přemýšlet a dojít v poklidu k nějakým smysluplným výsledkům. Každá extrémní jednostrannost je špatná. Bojím se v současnosti právě těch temných vášní (které tvoří komplementární doplněk převahy jednostranné rozumovosti), protože ve světě doutná řada násilných výbušnin mezi lidmi, řada neřešených konfliktů, mnoho lidí zažilo mnoho ponížení a často z toho propadají vzteku a touze po pomstě. Na vztek máme samozřejmě právo, nicméně pokud se právě on stane tím hlavním pojítkem a vyvolá davovou touhu po pomstě, začne násilí a tím jsme ztraceni. Spojit by nás měla právě spíš naděje do budoucna, idea a vize lepšího života.Chybí mi v těch demonstracích právě ten nadějn rozměr, společně sdílená víra (teď vůbec nemluvím o Bohu, ale o té vizi do budoucna). Todorov píše: "Utrpení, které jsme zažili v minulosti, nezruší utrpení, jež způsobíme v současnosti, a zadostiučinění, které hledáme v pomstě, je pouhou iluzí."

Ať to zní jakkoli naivně musíme se spojit právě v lásce a lidskosti, musím znovu začít věřit, že máme společně sílu změnit tento svět k lepšímu, měli bychom se soustředit na ten cíl - na dobrý, svobodný, láskyplný a smysluplný život, nikoliv na pomstu. Tento svět patří nám všem, my všichni na něj máme stejná práva, byli jsme sem zrozeni, tak je naším společným dědictvím. Nepatří jen těm, kteří jej drancují a zneužívají pro své mamonářské cíle. Prostě je třeba je zastavit, ale bez násilí, okrádají nás, ale jakmile se nám podaří dosáhnout lepších podmínek, je třeba odpustit, ne se mstít. Jde o ten život potom, ne o to, co bylo v minulosti. Jakmile mi přestane být zvnějšku omezována možnost žít skutečně svobodně, důstojně a smysluplně, můžu se vykašlat na to, že jsem tak kdysi žít úplně nemohl, protože pokud dosáhnu toho kýženého stavu, budu šťastný a naplněný. V tom má právě velký smysl ta společně sdílená pozitivní idea, která mění kolektivní emoce a může proměnit vztek ve víru a lásku. To je součástí toho, čemu říkám duchovní revoluce. Vůbec se to nepopírá s konkrétními racionálními požadavky, dělá jim to jen podhoubí, celkovou atmosféru. Jakmile společně a ve větším měřítku zažehneme skutečný plamen lásky k bližnímu, který leckde a u leckoho (věřím že takových lidí není málo) už hoří, máme vyhráno a doutnáky nenávisti pohasnou.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

ještě ke vzteku a pomstě Čtvrtek, 27.Října 2011, 13:11:58

Chtěl bych říct, že nejsem žádný svatý, nedokážu ve všech chvílích vždy a jen milovat. Taky jsem mnohdy propadnul vzteku, taky jsem toužil po pomstě. V období bez práce jsem se propadal do alkoholismu a postupně jsem se dostával do typických pocitů alkoholiků - sebe litují, všechny ty, co jim ublížili za svůj stav obviňují a nenávidí je. Napsal jsem dokonce jeden literární text, ve kterém byla ta touha po pomstě přítomna. Naštěstí se mi to podařilo zastavit. Pochopil jsem, že tím textem bych nic nevyřešil, jen ublížil a tak jsem se rozhodnul ho nevydat. S alkoholem jsem zcela přestal a už jsem víc jak půl roku abstinent., pochopil jsem, že nic neřeší, jen problémy prohlubuje. Právě duchovní stránky života mi v tom zásadním způsobem pomohly. Ono v tom vzteku a touze po pomstě člověk vidí svůj příběh zredukovaný jen na ty traumatické situace. Jenže skoro u nikoho není pravda, že jejich život byl a je jenom tohle. Vede to ke zúžení vědomí, úzkostem, strachu a ztrátě paměti. Člověk zapomene na všechnu krásu a lásku, kterou kdy zažil, zapomnene najednou na všechno dobré, co zažil na co viděl, a co přeci taky existuje. Vlastně se tou touhou po pomstě za zlo na něm spáchané začíná stávat sám zlým. Z vlastní zkušenosti tak vím, že je možné se z tohoto stavu probrat, vzít si z něho poučení a obrátit se zpět k lásce jako úběžníku života.

Nejde o to, jestli jsme zcela svatí, zcela bez vzteku a negativních emocí. Jde o základní úběžník ke kterému se vztahujeme, je to idea a víra do budoucnosti. V tom vzteku jsem před sebou v budoucnu viděl jen prázdno a smrt. Když jsem se z toho dostal, najednou mi konečně zaměstnavatelé začali odpovídat na emaily(předtím třeba několik měsíců žádná odpověď), začal jsem chodit na pohovory, začal jsem víc vnímat a inspirovat se chutí do života svých dcer, moje uzavřené srdce se zase začalo otevírat.

Takže abych nebyl chápán jednostraně, jsem člověk jako každý jiný, mám své dobré i špatné stránky, dobrá i špatná období. Zcela chápu proč mají lidi na současnou moc vztek. Mám ho v některých chvílích taky. Nejde o to, jej zcela vymýtit, to ani není možné, jde ale o to, aby nad ním byla jiná idea spojena s jinou kultivovanější emocí. Idea vzájemnosti, lidskosti a naděje na dobrou, svobodnou a smysluplnou budoucnost. V tom nás právě současná moc lapila nejvíc - převažuje atmosféra strachu z budoucnosti, strachu z války, strachu z násilí, strachu z konce světa. A to jsou všechno nesmírně paralyzující pocity, v duchovním smyslu tím smrt vyhrává nad životem. Právě tady vidím to pole pro obnovu obrazu člověka (kolektivně sdílené identity) - abychom pochopili, že když s spojíme a budeme skutečně lidští, tedy otevření a schopni přijímat i od nás odlišné, když dáme lidskost, svobodu a lásku a ne pomstu jako hlavní ideu - úběžník, ke kterému se budeme vztahovat, tak se změní i náš pocit síly, i náš pocit ze života, i naše reálná naděje. Patrik Ouředník napsal knihu o utopiích, současná moc nenávidí utopie, staví se jako ti, kteří jsou přísně realističtí (v nic skutečně nevěří, kromě vlastního prospěchu). Během dějin lidstva vznikly špatné i dobré utopie, ale jak Ouředník v závěru knihy říká - bez utopie, ke které bychom se mohli vztahovat je každá kultura odsouzena k zániku. Bez utopie=víry v nadějnou budoucnost nepořídíme nic.

K tomu ještě jedna poznámka - mocní a bohatí se mezi sebou docela spojují, společný životní styl i ta společná zlodějina je sbližuje (samozřejmě na vadných základech, nicméně drží při sobě). V době po Bílé hoře, kdy se běžní lidi mydlili pro náboženské rozdíly a vrchnost tím sledovala svoje ekonomické cíle, se spojil Valdštejn s Lichnštějnem, jedním kalvinistou a židovským obchodníkem (rozdíly ve víře jim nijak nevadily, spojovala je zlodějina) a společně vydrancovali v nastalém chaosu stát do té míry, že ho přivedli k bankrotu a tím dali jeden z podnětů k 30-ti leté válce. Rozdmýchat válku a spory mezi běžnými lidmi je cílem každé i této moci, na tom nejvíc vydělají, to se jim nejvíc hodí do krámu. Oni drží při sobě, měli bychom při sobě držet taky my, ale na zcela jiných základech než oni, kteří lidskost dávno ztratili a v sobě naprosto potlačili.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Štěpánku, Čtvrtek, 27.Října 2011, 19:25:27

já mám občas taky vztek, jako každý člověk, ale chtít se někomu za cokoliv pomstít mě ještě nenapadlo. Ono to totiž nemá smysl, stejně se tím nic nevyřeší. Lepší než přemýšlet, kdo za určitou situaci může a co k tomu vedlo, je uvažovat, jak z toho ven. To platí jak pro situaci ve světě, tak pro osobní problémy.
Co se týče toho nebezpečí války, tak pevně doufám, že nebude.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

paní Hájvková Čtvrtek, 27.Října 2011, 20:22:11

já jsem se v tom otevřel především proto, abych na vlastním příkladu ukázal, že vím, co to je, ale že se z toho lze dostat. Právě duchovním úsilím. Mě se v jednu chvíli spojil stav bez práce, s krizí středního věku, při které jsem si uvědomil, že se asi nikdy nebudu moct věnovat naplno tomu, co mám nejraději, tedy literatuře a pak jsem odkryl jak dalekosáhlé důsledky na můj život mělo jedno prožité trauma. Ta má pomsta spočívala v tom vypsat o tom pravdu, vznést obvninění. Naštěstí jsem ten sebelítostivý pád zastavil a pochopil, že sice mi bylo ublíženo, ale že ta napsaná takzvaná pravda je velmi jednostranná a že celý ten text ničemu dobrému neposlouží. Místo toho jsem se zklidnil, přestal pít, obrátil svůj život a pak i dokázal odpustit. Vnitřní s vnějším vždy nějak souvisí, je ve vzájemné vazbě, díky té vnitřní proměně se také začaly dít i jiné dobré vnější věci, nejen reakce od zaměstnavatelů. Od té doby mě to trauma už daleko míň pronásleduje, téměř vůbec. Odpuštění je velmi silný prostředek, který se ale v řešení situací ve světě příliš nepoužívá, ačkoliv je to často jediná možnost. V zdůrazňování jeho významu byl Kristus taky velmi revoluční, oproti starému zákonu s jeho "oko za oko, zub za zub". Válka nebude pokud zvítězí lidskost ve které se ve vzájemnosti budeme navzájem povzbuzovat a budeme schopni přijímat jiného jako jiného, se kterým však přesto máme společný základ a můžeme se společně domluvit.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

a samozřejmě Čtvrtek, 27.Října 2011, 20:24:33

pokud se nám společnými silami podaří zastavit ty, kteří k válce a zkáze svět vedou.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Friči Čtvrtek, 27.Října 2011, 20:49:25

velmi Vám děkuji. Jsem rád, pokud to celé mělo nějaký dobrý smysl a bylo to k užitku.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Fričovi Čtvrtek, 27.Října 2011, 23:21:54

Pokusím se ve své odpovědi vyhnout zprofanovaným pojmům "materialismus" a "idealismus", jež na leckteré - i v této diskusi, leč podle mého zbytečně a neoprávněně - působí jako červený hadr na býka.

Náš život a naši pozici v okolním světě si můžeme vysvětlit dvěma základními způsoby:

Buď je to tak, že máme se zvířecí říší společné to, že se snažíme především náš život udržovat, protože kdybychom neuspokojili své základní potřeby a zemřeli, nemohli bychom se ani věnovat filozofii, ani čemukoli jinému. Mrtvý netvoří umělecká díla ani se nemodlí (jak se ostatně praví i ve Starém zákoně - "mrtví neoslavují Hospodina..."). Způsob toho udržování našeho života (naší obživy, chcete-li živobytí) se pak promítá i do našeho myšlení, cítění, hodnot. Pochopitelně složitě a zprostředkovaně, ale vliv zde je. Lovec má jinou mentalitu než zemědělec, jiné bohy atd. Na určitém stupni civilizačního vývoje se lidé mohou zabývat i velmi abstraktními a nepraktickými, neproduktivními činnostmi, ale i to mohou dělat jen proto, že někde "ve spodu" pracuje stroj, který zajišťuje právě, aby se všichni mohli najíst, měli co na sebe, až přijde zima, a měli kam hlavu složit atd. Samozřejmě že to, co si lidé myslí a co vymyslí, ovlivňuje zpětně produkci toho všeho, co potřebují k životu. Tak se může měnit ekonomika a společnost. Ekonomika a společnost se mohou měnit i tak, že do jejich struktury vědomě zasahujeme (prostřednictvím politiky, práva atd.). Ale co a jak produkujeme, nás vždy natolik ovlivňuje, že bez změny v těchto parametrech není pro většinu běžných lidí možná ani změna jejich myšlení a chování. Tak např. pravěkým lovcům nemohlo ani napadnout, že by jim bylo líto lovené zvěře, protože oni ji potřebovali k obživě. Podobně v 19. století nikdo neřešil ekologické problémy, všichni byli nadšeni z moderního průmyslu a techniky atd. Dnes lidé nemohou příliš praktikovat lásku k bližnímu, protože spolu musí vzájemně na trhu soupeřit, a kdo by byl příliš soucitný nebo i jen málo ambiciózní a bojovný, byl by odsouzen k neúspěchu, tedy k nedostatečnému uspokojení svých potřeb (i těch základních).
Čili tato pozice říká, že bytí - tedy to, jak a čím jsme a co děláme, ovlivňuje naše vědomí více než vědomí naše bytí.

Pak existuje druhá základní názorová pozice. Podle ní toho se zvířaty máme společného pramálo, naše potřeba jíst atd. je jen takové obtížné závaží, které nám brání povznést se do náležitých výšin. Jsme bytosti především duchovní, nadané nesmrtelnou duší a o tu máme pečovat. Měli bychom tedy hledat uspokojení těchto potřeb, od nichž nás odvádějí naše hříchy nebo přílišná fixace na materiální svět. Pokud se dostatečně vnitřně proměníme a budeme žít náležitě intenzívním duševním a duchovním životem, pak můžeme proměnit i svůj okolní - i ten materiální - svět.
Čili tato pozice říká, že vědomí - co si myslíme, cítíme, v co věříme, co si představujeme a po čem toužíme, že toto všechno ovlivňuje naše konání a způsob našeho života ve světě, zkrátka naše bytí více než toto bytí naše vědomí.

Křesťané by se měli hlásit k tomu druhému názoru, vždyť podle teologického mainstreamu jde v životě v prvé řadě o spásu naší duše, o život věčný u Boha. Jenže pokud se někteří (levicoví) křesťané zajímají přednostně o tento svět a tento život a ten chtějí zlepšovat, pak - i když si to nepřiznávají - té posmrté blaženosti zase takovou váhu fakticky nepřikládají a blíží se názoru prvnímu.

Jistě nebude těžké pro vás uhodnout, který názor se kóduje pojmeme "materialismus" a který pojmem "idealismus".

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

P. Plevo, bohužel, asi jste zase potvrdil názor o vašem černobílém vidění. Pátek, 28.Října 2011, 08:10:47

(Trochu) jste se vyhnul přímému používání pojmů "materialismus" a "idealismus", ale v jimi extrémně vymezeném obsahu se nadále pohybujete. Navrhuji především, abychom ve vašem příspěvku na dvou místech slovo 'základní' vyměnili za 'krajní', tzn. že
"náš život a naši pozici v okolním světě si můžeme vysvětlit dvěma 'krajními' způsoby" a
"pak existuje druhá 'krajní' názorová pozice".

Vaše poznámka, že "křesťané by se měli hlásit k tomu druhému názoru" (podotýkám krajnímu) svědčí o tom, že jste si o křesťanech vytvořil jakousi radikální a glajchšaltující představu a teď vám vznikl problém, když se vesměs nemají potřebu podle ní chovat. Proto jste i v předposlední větě přiznal, že "křesťané se pak blíží názoru prvnímu" (takže vám jaksi utíkají z té 'správné pozice').
Měl byste asi především pochopit, že i pro hluboce věřícího křesťana je někdy trochu obtížné zjistit, co přesně po něm Bůh chce v nějaké složitější situaci. Takže křesťan se sice často dokáže u konkrétního chování rozhodnout, jestli je to 'dobré' nebo 'špatné', ale většinou už mnohem obtížněji by dokázal posoudit např., jestli sám je správnějším křesťanem, než konkrétně někdo jiný. Zrovna toto ale většinou ani nedělá, protože toto už tak nějak víme, takové posuzování je většinou 'špatné' :-).

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 28.Října 2011, 09:00:41

Možná že opravdu nikdo nemá přesnou představu o tom, co si myslí a jak cítí ten druhý. Možná, že křesťan a marxista jsou jen dvě krajní pozice a většina lidí se nachází někde mezi - blíž k tomu nebo onomu.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 28.Října 2011, 09:27:21

Ve skutečnosti existují jen dva světové názory:
První je ten, že jedni lidé mají vládnout a druhým nezbývá než se přizpůsobit a poslouchat.
Druhý názor je ten, že všichni jsou si rovni a mají právo podílet se na společném rozhodování (ale ne jenom jako).
Všechny ostatní názorové rozdíly jsou nepodstatné.

Petrasek Milan - penzista

Pani Hájková, já bych mínil Pátek, 28.Října 2011, 10:39:3

Svobodný demokratický režim je dán rivalizací mocenských zájmů dvou skupin - elity a na elitě zavislými. A to dokud obě skupiny uznávají nutnost plurality.

Petrasek Milan - penzista

Pane Plevo, na první místo v otázce kódování "materialismus""idealismus" Pátek, 28.Října 2011, 11:22:34

bych zařadil nesnáze a potíže s fenomenemu dogmatismu. Domnívám se že jde o podstatný demokracii nepřátelský rys. Vyskytuje se jak napravo, tak nalevo a je používán k inzultaci protivníka nejen, ale především atheisticky orientovanou levicí. A to přes známost, že dogma náboženské víry nemusí (viz křesťanství) zákonitě vyústit do dogmatického politického myšlení. Tudíž považuji za důležité, náchylnost k dogmatickému přístupu postojům neopomenout a rozpoznávat.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

demokracie Pátek, 28.Října 2011, 11:23:1

Pane Petrásek, to co jste popsal není demokracie, ale oligarchie a tak to přesně dnes vypadá. Demokracie vznikla v Řecku jako pojem označující vládu všech svobodných občanů. Problém tehdejší doby byl ovšem v tom, kdo byl svobodným občanem. Byli to pouze muži, synové svobodných občanů a to až po homosexuálně vojenském zasvěcení v mládí. Ženy, děti a otroci nebyli uznáváni za svobodné občany. (Řecké chování k dětem, ženám i otrokům bylo barbarské). My jsme už civilizovanější a definujeme demokracii jako vládu všeho lidu. Ženy už naštěstí mají volební práva, práva dětí jsou také uznávána nesrovnatelně víc, než před takovými 100 lety. Jde o to, aby jsme šli skutečně dopředu, tudíž demokracii udělali skutečnou demokracií, aby byla skutečnou vládou lidu, která se ovšem neomezuje jen na volby, ale také na možnost zasahovat do vlády mezi volbami (například přímým referendem svrhnout špatnou vládu atd.).

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Petrásku, Pátek, 28.Října 2011, 11:50:24

a kdo má právo náležet k elitě? Má se vůbec elita od zbytku společnosti odlišovat svým materiálním postavením? Copak všichni příslušníci elity mají své nynější postavení zasloužené? Já uznávám, že všichni si nejsou svými schopnostmi, znalostmi, rozumem a pod. rovni, tudíž asi vždy (nebo ještě dlouho) nějaká elita bude existovat. Ti, co se vydávají za elitu, možná ani nejsou skutečnou elitou.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Friči Pátek, 28.Října 2011, 14:53:36

A proč považujete za extrémní názor, že A ovlivňuje B VÍCE než B ovlivňuje A? Vždyť takové pojetí přece uznává vzájemnou podmíněnost A i B a vliv oboustranný, ale něčemu zkrátka přiznává význam a váhu větší a prvotnější. Já si tedy extrém představuji jinak, existuje jistě i krajní (vulgární) materialismus a krajní idealismus (solipsismus - svět je má představa atd.), ale o těch zde přece nemá smysl mluvit.

Obrátím tedy pozornost k praktickým a velmi aktuálním problémům. Hnutí Occupy Wall Street hledá svůj program. Shodnout se na tom, co nechtějí, je pro všechny jednoduché, dohodnout se na něčem pozitivním je pro všechny mnohem těžší. Co by mělo dle vašeho názoru stát na čelném místě tohoto programu: Obraťte se, začněte více milovat, odpouštět, myslet na jiné hodnoty než na peníze, meditovat atd; ANEBO by tam mělo stát, že je potřeba zavést přísnější dozor nad bankami, zákaz spekulací apod.?

Věřte, že i já bych si přál, aby bylo mezi lidmi více lásky a méně honby za penězi. Jenže toho nedosáhneme tak, že budeme o lásce atd. kázat (lidé jdou po nedělním kostele v pondělí do práce a tam se zase musí chovat tak, jak dříve, aby vůbec přežili...). Abychom dosáhli kvalitnějšího života - i po té duševní a duchovní stránce, musíme mít tak uspořádanou společnost, že v ní nebude (tolik jako dnes) člověku vlkem atd., tedy méně trhu (a zvláště těch finančních transakcí) a více solidarity. A samozřejmě, jak píše paní Hájková, i více demokracie, tedy veřejné kontroly.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

Occupy Wall Street Pátek, 28.Října 2011, 18:53:36

Pane Pleva, Vy se mnou sice nemluvíte (i když o mě mluvíte v příspěvcích jiných), nicméně já pokusím se ještě jednou o vysvětlení oč mi celou dobu šlo na daném příkladu, který jste uvedl. Je nějaký skutečný důvod aby ty dvě teze programu co jste uvedl, stály proti sobě ? Proč by to nemohlo být obojí dohromady a formulováno třeba nějak takto: "My proti Vaší mamonářské nelidkosti, stavíme tyto hodnoty lidskosti (výčet..)které chceme žít, proti Vaší redukci člověka na stroj na peníze, stavíme zcela jiné pojetí člověka a života (popis). A jménem našich ideálů, které náš spojují, po vás požadujeme tyto a tyto praktické kroky (výčet...).....Svět patří všem, nejen vám, kteří držíte ekonomickou a jinou moc. Nechceme už se nechat zotročovat a požadujeme účast na rozhodování o naší planetě. Demokracie je vláda lidu, nikoliv vláda mafiánských zájmových skupin drancujích svět.... atd....

Vždyť ideály a praktické požadavky se nijak nevylučují. Duchovní a materiální svět koexistují dohromady, máme tělo, ale i vědomí, máme rozum, ale také city. Právě ten společně sdílený ideál může lidi nadchnout, zapálit, dát jim naději do budoucna, díky čemuž budou schopni víc tlačit na současnou moc, víc se spojí v pozitivním nadějném citu, což povede k větší účasti na demonstracích atd.

Petrasek Milan - penzista

Pani Hájková, máte pravdu označení elita je zavádějící Pátek, 28.Října 2011, 20:22:30

Měl jsem na mysli ti část spoluobčanů, kteří zaujímají v pyramidě společenské moci pozice od kterých je očekáváno společenské rozhodování. Oprávněnost jedinců k této skupině příslušet je dána jejich vyjímečnou schopností realizace touhy po moci. Morální kvality jsou druhotného významu a odpovídají současné společenské morálce.
Jinou formu strukturace moci větší člověčenská seskupení ještě nevytvořily.

Petrasek Milan - penzista

Ne pane Štěpánku, Pátek, 28.Října 2011, 20:32:36

oligarchové odmítají respektování plurality názorů a jejich svobodnou tvorbu, jako nutnou substanci demokratického režimu.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Jestli vám pane Petrásku dobře rozumím, Pátek, 28.Října 2011, 20:45:53

potom podle vás platí, že až budou lidé od svých politiků a vůbec společenských špiček očekávat a žádat skutečně morální jednání, budou muset tito být morálními? Platí tedy vlastně to, že lidé mají takové politiky, jaké si zaslouží?

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

P. Plevo, to co mi vadilo je vaše prezentace, ... Sobota, 29.Října 2011, 09:24:31

Podle Vás idealisté by se měli maximálně snažit od tohoto světa odpoutat a odplouvat ke svým chimérám. To považuji za absolutní nepochopení evangelia (=křesťanství). Křesťanství se do vašich rádoby definic nevejde, protože ve skutečnosti evangelium po nás chce, abychom žili plnohodnotný a radostný život v materiálním světě. A dává nám návod, jak nacházet tu 'plnou hodnotu'. Bohužel, to co pro nás má 'plnou hodnotu', sdílíme jen s malou částí tzv. 'bezvěrců'.
Ano, evangelium po nás chce, abychom rozvíjeli svého ducha tím, že se snažíme (praktickým životem) uplatňovat křesťanské hodnoty, které jsou ale zároveň i všelidskými hodnotami ve světě, který ještě není dokonale znetvořený individualismem a mafiánským kapitalismem.
Nejkřesťanštější (?) z těchto hodnot je možná láska, a ta je v našem pojetí materialistická, viz Řím. 9: 9 Láska ať je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. 10 Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou, v prokazování úcty předcházejte jeden druhého. 11 V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. 12 V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. 13 Sdílejte se se svatými v jejich potřebách, usilujte o pohostinnost. 14 Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte. 15 Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. 16 Mějte jeden k druhému stejný ohled. Nepomýšlejte na vysoké věci, ale nechte se vést k obyčejným. Nebuďte moudří sami podle sebe. 17 Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Přede všemi lidmi mějte na mysli ušlechtilé věci. 18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi. ...
I další hodnoty jsou vlastně velmi materiální, protože upravují naše sociální vztahy v tomto fyzickém světě.
Takže věta, cituji: "pokud pokud ... křesťané ... tento svět a tento život chtějí zlepšovat, pak ... té posmrté blaženosti zase takovou vá té posmrté blaženosti zase takovou váhu fakticky nepřikládají a blíží se názoru prvnímu" prozrazuje zásadní nepochopení křesťanského evengelia.
Protože křesťané předpokládají obojí:
jak, že 'to, jak a čím jsme a co děláme, ovlivňuje naše vědomí' (pozice 1 rádoby materialistická);
-tak i, že 'vědomí - co si myslíme, cítíme, v co věříme, co si představujeme a po čem toužíme, že toto všechno ovlivňuje naše konání a způsob našeho života ve světě' (pozice 2 rádoby idealistická).

Petrasek Milan - penzista

mně nevadí idealismus, ale dogmatismus Sobota, 29.Října 2011, 10:33:38

Pevná křesťanská víra v realizaci společnosti bez agresivity kázáním dobra se na historii kultivace lidské společnosti dosud projevila velmi sporadicky. Domnívá se, že vše vámi citované získalo formu, kontraproduktivních dogmat, která zavírají přístup k novým a nutným cestám rozpoznávání lidské destruktivity.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

P. Petrásku, máte i nemáte pravdu. Sobota, 29.Října 2011, 20:08:48

Kalouskova tvář křesťanství, asi nezávisle na denominaci, ale v praxi z důvodu své někdejší moci převážně katolická, se táhne téměř celými západními dějinami po Kristu, vlastně od chvíle, kdy si křesťanství poprvé začali přisvojovat vládcové. Je to tvář mimořádně odpudivá, asi ještě odpudivější, než třeba křižácké války.
Ale samozřejmě to, jak křesťanství mění především malé životy obyčejných lidí, to v těchto velkých dějinách příliš neuvidíte.

To, o čem psal Pavel v mnou citovaném dopise Římanům, můžete chápat jako kontraproduktivní dogmata. Abyste se jimi řídil vás nikdo nedonutí a nedonutila by vás k tomu ani Církev v době kdy vládla nad životy lidí největší mocí. Nemají a nemoho mít totiž podobu zákona.

Stejně jako pro Vás, evidentně např. i pro Kalouska jsou tato pravidla jen kontraproduktivními dogmaty. Bohužel. Ale pro skutečné křesťany je Boží Slovo živým Slovem.

Doufám jen, že v rámci snah o výměnu nových produktivních dogmat za ta tak zastaralá antiproduktivní dogmata, nedojde i na zákazy svobodně hlásat svou víru.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Petrásek Neděle, 30.Října 2011, 07:34:16

můžete mi prosím vysvětlit větu: "kontraproduktivních dogmat, která zavírají přístup k novým a nutným cestám rozpoznávání lidské destruktivity". Opravdu nevím, co si pod tím mám představit, nechápu co je nutného na cestách rozpoznávání lidské destruktivity a co je vůbec na lidské destruktivitě objevného ? Budu rád, když mi vysvětlíte, co tím míníte. Děkuji.

Jan Dospiva - Orlová

Neděle, 30.Října 2011, 23:22:32

Přiznám se, že tvrzení typu "levicoví křesťané opouštějí své původní idealistické pozice a fakticky se stávají materialisty" se mi taky vůbec nelíbí.

Spíš je to tak, že jejich postoj naopak vychází z toho, že chtějí-li být nadále věrni svému přesvědčení, nemohou jinak.

Ten postoj se dá shrnout asi takto: Sociální solidarita není jen charita. Nežijeme ve starověké monarchii, ale v parlamentní demokracii, a naše postoje mají přece jen určitý vliv na politické poměry. Proto kdo chce být vskutku solidární, nechť nepodporuje neoliberální pravici a protestuje proti osekávání sociálních práv.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

Ano, nemohou jinak, to je přesné, už jen doplním na téma 'věřících' neoliberálů: Pondělí, 31.Října 2011, 10:54:59

Hned na začátku SZ nám je představen někdo, kdo chce poznat dobro a zlo, kdo prohlásil před Bohem svou soběstačnost a odmítl závislost: Gn 3,5: "budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé." Ale ještě zajímavější je, jak byl potrestán, vpodstatě zodpovědností za svůj další život: Gn 3,22: Hle, člověk je jako jeden z nás v tom, že zná dobré a zlé. Ať teď nevztáhne ruku, aby vzal a jedl také ze stromu života a žil navěky! 23Proto Hospodin Bůh poslal člověka pryč ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. (atd.)

Tento jeden ze základní postojů Starého Zákona, ale atrofovaný až do naprosto odpudivé podoby potlačující ostatní starozákonní hodnoty (nejen milosrdenství, ale i spravedlnost), zneužívají křesťané Kalouskova ražení na podporu těch, kteří "mají" (kapitál a moc) proti těm, kteří "nemají".

Shrnuji: věřící neoliberál není dobrým (skutečným) křesťanem, i když se tak prezentuje, protože nectí Slovo v jeho plnosti. Zjev 22,18-19 "... jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize."

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 31.Října 2011, 11:13:38

Pane Friči, Kalousek nemá a nikdy neměl nic společného s křesťanstvím. Použít Kalouska na kritiku křesťanství, to je velmi levné. Kritizujte si klidně křesťanství na špatných křesťanech. Ale argument tohoto druhu nesedí.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

P. Štampachu, Pondělí, 31.Října 2011, 11:37:47

1. ano, Kalousek dnes podle veřejného působení není dobrým křesťanem, ale občas se (věrolomně) za křesťana prohlásil;
2. ani náhodou nekritizuji křesťanství, naopak.
Pokud jste použil výraz levné ve významu falešné, tak z výše uvedených důvodů nesouhlasím.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Štampach Pondělí, 31.Října 2011, 11:59:39

tady jde o nedorozumění, které lze pochopit z kontextu předchozích příspěvků. Celá diskuse se tu totiž zamotala díky nesmyslné kategorizaci na materialismus a idealismus, pan Frič se křesťanství naopak zastával proti názorům typu, že každý sociálně cítící křesťan se nevědomě stává materialistou, které tu byly hlásány. Já jsem byl zase například sprostě spojen s lidmi typu hájka, ačkoliv s nimi nemám zhola nic společného a ani je za křesťany nepovažuju, jejich kvazi-konzervativismus je naprostá zpatlanina a zcela popírá Kristovu zvěst a jednání, které vnímám naopak jako velmi revoluční v dduchovním i sociálním ohledu. Pan Frič a další jsme se tady stavěli na obranu křesťanství, které má přeci řadu podob a je třeba velmi rozlišovat, kdo jakou z těch podob zastává a je-li vůbec křesťanem.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Nikoliv, pánové, jde o to, co dělat Pondělí, 31.Října 2011, 22:57:39

Celá diskuse o materialismu a idealismus začalo proto, že zde bylo spojováno materialistické myšlení Marxe a materialiastické myšlení dnešních velkokapitalistů, a také proto, že někteří diskutující hledali řešení v tom, aby se lidé obrátili k duchovnu.
Já jsem odporoval v tom smyslu, že klíčová je změna sociálně-ekonomických poměrů. Až ta se provede, pak může být vytvořen prostor i pro duchovně kvalitnější život.

Takže tedy: Kdo jste pro politické požadavky směřující k sociálně-ekonomickým změnám, jsme spojenci - a doufám, že snad i přátelé. A má poznámka o levicoých křesťanech zajímajících se přednostně o tento život nebyla myšlena jako urážka, spíše naopak. Já totiž v posmrtný život věčný nevěřím a víru v něj považuji za v lepším případě neužitečnou, v horším škodlivou. Je ale na vás, tak trochu křesťanských disidentech, abyste si uspokojivě odpověděli na otázku, jaký význam víra v onen svět pro vás vlastně má, když chcete zlepšovat svět vezdejší. Já nejsem v této věci pochopitelně kompetentní.
Ovšem popírat, že konzervativní, pravicové křesťanství je také křesťanství - to je ze sociologického a religionistického hlediska nemožné. Když tedy Duka nebo Joch nejsou křesťané, čím - kým jsou? Myslím, že bychom měli uznat, že zkrátka existují různé verze a interpretace křesťanství. Vy věříte v tu svou, ale jiní věří zase v jinou, s tím nic nenaděláte.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Úterý, 1.Listopadu 2011, 04:44:5

Mně je čím dál tím méně jasné, kdo je vlastně křesťan, tak jako jiným lidem zase není jasné, kdo je vlastně komunista. Asi přichází čas, aby se všechno úplně nově pojmenovalo.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

Pí Hájková, p. Plevo, děkuji že jste mne ponoukli, abych se zamyslel nad některými svými soudy. Úterý, 1.Listopadu 2011, 07:20:57

Příliš často škatulkujeme (kategorizujeme) ne proto, abychom snáze analyzovali a popříp. posoudili některý vhodný nebo nevhodný příklad pro naše jednání/chování, ale abychom mohli někoho (kategoricky!) odsoudit. A to je vždy problematické, máme se tomu vyhýbat (pokud možno, pokud to třeba někdy není naše povinnost).
V případě škatulky 'Křesťan' je zařazování do ní obzvlášť pochybné. Ani Bůh neočekává od křesťana že bude dokonalý. Pokud vím, tak ani svatí nebývají dokonalí.
(p.s.: Křesťan je ten, kdo je pokřtěný a kdo na sebe aktivně bere jméno Kristovo (církevní bohoslužby, svátosti, desátky, služba všeobecně, modlitba, snaha o život s Duchem atd.).

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

A opět "nejnebezpečnější filosof Západu" Úterý, 1.Listopadu 2011, 18:36:25

- tentokrát na Wall Street: http://www.blisty.cz/art/60832.html

Petr Štěpánek - grafik a programátor

Žižkův projev Úterý, 1.Listopadu 2011, 20:44:58

Musím říct, že Žižkův projev na Wall Street se mi moc líbí, s většinou věcí, co tam říká souhlasím a celkově z něho mám zcela jiný dojem, než při četbě knihy, kterou jsem zde kritizoval.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.