Píšťalka pro Čínu
Josef ŠlerkaEkonomický úspěch Číny je založený mimo jiné na levné pracovní síle. Pozoruhodný přístroj, který vzniká v rámci projektu RepRap, může tuto výhodu naprosto odbourat. Čína tak bude postavena před novou situaci a bude se muset více demokratizovat, aby v konkurenci přežila.
Osobně jsem nikdy moc nedoufal, že by se v dohledné době mohla Čína demokratizovat. Necítím žádnou fascinaci výkonností, kterou na Říši středu obdivují i pravicoví technokraté. Navíc mi poměrně dost vadí, že obdivovaný ekonomický úspěch je vykoupen chudobou a nesvobodou zbylé miliardy obyvatel této postkomunistické země. Chudobou a nesvobodou, která nebere konce. Alespoň jsem si to myslel do pondělí tohoto týdne. Pak jsem spatřil na vlastní oči 3D tiskárnu.
Pozoruhodný přístroj vzniká v rámci projektu RepRap, který má za cíl vytvořit sebereplikující se přístroj. Jinými slovy stroj, který je schopen vyrobit sám sebe. Výrobou se tu myslí tisk 3D objektů z plastů (pro ekology: používají se i plasty vyrobené z kukuřice). Uvědomuji si, že to zní dost šíleně, nicméně je to tak. 3D tiskárna prostě tiskne 3D objekty, které jí pošlete na vstup. V mém případě to byla malá píšťalka, kterou jeden ze členů projektu RepRap Josef Průša nechal před mýma očima vyvstat. Budoucnost této technologie je obrovská.
Představte si, že potřebujete novou myčku na nádobí. Připojíte se z domova k internetu, prohlédnete si nabídku, pak si stáhnete zdrojový kód své myčky a nakonec si ji prostě vytisknete. Nebo jiný příklad: vybavení bytu na míru. Nic vám nebude bránit si ho celý doma navrhnout a vytisknout. Tak by se dalo pokračovat do nekonečna. Jsme obklopeni tisíce věcmi, které budeme mít možnost tisknout si doma sami a sami si je modifikovat, místo toho abychom pro ně jezdili do obchoďáků. Když už mluvíme o modifikaci: projekt RepRap je tzv. open source. Všechny návody a zdrojové kódy jsou k dispozici komukoli, kdo má o ně zájem. Díky tomu vzniká kolem RepRap tvůrčí komunita, která dokázala během pár let stáhnout technologický náskok komerčních řešení.
Jak ale souvisí 3D tiskárna s Čínou? Jednoduše. Základní výhodou čínské ekonomiky je levná pracovní síla a jedinou výraznější položkou z ceny často bývá jen a pouze doprava. Jak je zřejmé, obě tyto položky budou výrazně redukovány. Ta první na cenu materiálu a autorský poplatek, ta druhá na cenu internetového připojení. Z čínských výhod nezbude vůbec nic.
Nakonec se může stát, že čínské postkomunisty zastaví malá, plastová píšťalka. Co nezvládly vlády, zvládne kus plastu. Až si své domácí výrobky budeme tisknout doma sami, bude muset Čína zcela změnit svou strategii. Přestat být zemí replikace a stát se zemí inovace. K tomu ovšem bude muset opustit intelektuální rigiditu a nahradit ji tvůrčí svobodou a demokracií vůbec. Ne protože bude chtít, ale protože bude muset. Jak říkával Lenin, zvítězí ten systém, který bude mít lepší produktivitu práce. Tomu rozumí i rádoby komunistická Čína.
Pokud jde o výši platů, jsou obrovské rozdíly jak mezi jednotlivými oblastmi, tak mezi bohatými a chudými v jedné oblasti. Nemám k dispozici přesná čísla, ale když se při obligátní debatě o výši platů se spolucestujícími ve vlaku, což jsou zhruba příslušníci střední třídy, vytasím se svým platem vysokoškolského pedagoga, reakce jsou nejrůznější. Pro obyvatele „zaostalého“ Vnitřního Mongolska či Sinťiangu je to astronomická částka, zatímco obyvatelé Pekingu se jen pohrdlivě ušklíbnou.Rozdíly mezi skutečně chudými a skutečně bohatými v Číně jsou pro nás téměř nepředstavitelné, stejně jako rozdíl mezi životem třeba v Šanghaji a v zapadlých horských vesnicích.
Co se týče pracovní síly, je zatím stále spíše levná. Je pravda, že životní úroveň roste rychle a s ní i nespokojenost dělníků v továrnách na ono levné zboží, zatím je však stále dostatek chudých venkovanů, pro které je i nepatrný výdělek lepší než nic. Problém Číny je spíš v tom, že tento stav se jeví jako neudržitelný a protesty se množí.
K demokracii – v posledním roce zde vládne atmosféra očekávání a nadějí, která je podporovaná jakousi kontrolovanou svobodou projevu ve sdělovacích prostředcích, kam jsou občas propouštěny kritické hlasy. Populární jsou příběhy lidových bojovníků za svá nebo cizí práva proti byrokratům nebo vykořisťovatelům.
Poslední dva-tři roky se zvedá obrovská vlna nespokojenosti s tím, že absolventi placených vysokých škol nemohou nalézt kvalifikovanou práci. Projevy odporu, kterých je množství, ale zpravidla nepronikají na veřejnost, nejsou většinou namířené proti systému, ale proti dílčím problémům zosobněným špatnými zaměstnavateli nebo neyodpovědnými pracovníky vládních úřadů. Kritické hlasy proti členům vlád jednotlivých provincií jsou daleko častější než kritika vlády a systému jako celku a většinou se týkají korupce nebo nezodpovědnosti vládních úředníků.
Celkově je ale skutečně těžké hovořit o Číně jako o celku – popis situace v jedné provincii nemusí platit pro jinou, problémy měst jsou úplně jiné než problémy venkova, problémy nečínských národností jiné než problémy Chanů..
Stephenson si vysnil nanotechnologii v podobě, která nemůže fungovat, protože zapomněl na chemii a na kvantovou fyziku, naprosto pominul, že v rozměrech atomů se hmota chová trochu jinak než cihly nebo kostičky Lega. A příliš si nelámal hlavu s energií. RepRap je méně ambiciozní technologie, ale tu energii potřebuje taky. Navíc se doopravdy reprodukovat neumí, narozdíl od (dosud neexistujících) nanobotů (respektive existujích živých tvorů, což je pořád ještě jediná plně funkční nanotechnologie, jakou známe) nedokáže vytvořit zárodek, který by vyrostl, chudák 3D tiskárna by musela umět vytisknout sebe sama v plné velikosti. Úplně technicky neřešitelné to možná není, ale existující funkční model na to nevypadá, tiskne uvnitř sebe. Tiskne navíc pouze z plastů, neumí je kombinovat s kovy a jinými materiály, a nevím zda by dokázala vytisknout pohyblivě spojené samostatné části.
Co RepRap umí, je vytisknout několik součástek, ze kterých lze novou 3D tiskárnu sestavit, když to člověk umí a dokoupí si několik běžně dostupných součástek -- včetně, tuším, nějaké elektroniky, vyrobené v Číně. Navíc tu 3D tiskárnu asi nepůjde programovat bez počítače -- rovněž vyrobeného v Číně.
Takže k dokonalým univerzálním robotům, kteří by nahradili otroky antické demokracie, geneticky zmrzačené klony Huxleyho Krásného nového světa nebo levnou pracovní sílu současné Číny, máme pořád ještě daleko. Tak daleko, že ještě nemusíme řešit otázku, zda by si tak dokonalí roboti náhodou nemohli už taky dělat nároky na nějaká lidská práva.
Pokud jde o Čínu, myslím, že není tak špatná, jak nám sugeruje americká propaganda. Tvrdí to Jackie Chan. V epilogu Města zločinu, filmu o čínských přistěhovalcích v Japonsku, kde po dickensovsku kritizuje temně romantickým příběhem současné sociální poměry, říká: ,,Díky čínskému hospodářskému růstu ilegální čínská emigrace do Japonska v současnosti klesá.`` Jestliže Číňané z Číny utíkají čím dál méně, zřejmě se tamní poměry skutečně zlepšují. I bez zázračných množících se strojů.