Vždyť to žádná nadace není

Začátkem února prošel v polském sejmu do druhého čtení návrh zákona o politických nadacích. Během projednávání zazněla řada výtek, se kterými se budou muset zastánci politických nadací vypořádat i v českém prostředí.

Návrh zákona o politických nadacích prošel v polském Sejmu do druhého čtení poměrem 209 ku 217 hlasům. Pro jeho zamítnutí hlasovali poslanci opozičních stran Právo a spravedlnost a Svaz demokratické levice a vládní Polské lidové strany. Její poslanci přitom původně patřili k předkladatelům návrhu. Pro přikázání návrhu výborům se nakonec vyslovili jen poslanci vládní Občanské platformy, patnáct členů klubu Polsko je nejdůležitější, který vznikl až během tohoto volebního období odtržením od Práva a spravedlnosti, a tři nezařazení poslanci. Sejm má dohromady 460 členů.

Návrh zákona o politických nadacích, jak jej připravila poslankyně Občanské platformy Agnieszka Pomaská, v tomto volebním období nejspíše přijat nebude. Nejde přitom jen o nesouhlas tří významných politických stran. Polsko dle všeho už během října čekají volby do Sejmu i Senátu, takže na projednání návrhu v dalších dvou čteních jednoduše nemusí zbýt čas. Přesto by si záznam z debaty měli zastánci politických nadací v českém prostředí projít. Argumenty proti návrhu lze nejen ve Sněmovně, ale i v médiích a u veřejnosti očekávat stejné.

Návrh zákona, o kterém se diskutovalo, sestává ze dvou částí. Jedna omezuje podobu volebních kampaní, mj. zakazuje velkoformátové reklamy anebo zřizuje prostor pro bezplatné předvolební spoty v televizi a rozhlase. Druhá, obsáhlejší část stanoví, že politické strany zřizují nadace, které dostanou 25 % příspěvku, který dnes strana dostává od státu na svou činnost. Pokud by strana nadaci nezřídila, tak daná suma zůstane ve státním rozpočtu. Polskou debatu přitom ovlivňuje ještě jedna věc. Sejm na konci loňského roku schválil návrh, kterým byla výše státního příspěvku stranám počínaje letošním rokem omezena na jednu polovinu. Nově tak například Občanská platforma coby nejsilnější polská politická strana dostane v přepočtu asi jen 130 milionů korun.

Podobný motiv by ale čeští zastánci politických nadací mohli využít ve svůj prospěch. Výrazné omezení státního příspěvku stranám předpokládají volební programy Věcí veřejných a TOP 09. Dané peníze by ale bylo možné uchovat pro politickou práci právě jejich převedením do politických nadací. Tím by i vznikl základní kapitál pro jejich provoz. Důležitou součástí návrhu v Polsku totiž je a v České republice by být mohlo, že nevytváří žádné další nároky na státní rozpočet. A že – populisticky řečeno – ubírá prostředky neoblíbeným politickým stranám.

Tento motiv v sejmové debatě využil poslanec Občanské platformy Cezary Tomczyk. Přiznal, že to byla jeho strana, kdo omezil státní příspěvek stranám na polovinu. A zároveň připomněl, že když projde návrh na zřízení politických nadací ve stávající podobě, nebudou muset/moci strany investovat do komerčních televizních spotů. Miliony zlotých tak podle Tomczyka budou moci využít na smysluplnější činnosti.

V českém prostředí by se tento argument týkal především před volbami všudypřítomných billboardů. A s jejich omezením v předvolební kampani už jsou zkušenosti. Na začátku února 1998 se totiž politické strany dohodly, že před červnovými předčasnými volbami nebudou billboardy v propagaci používat a že celkové náklady na kampaň omezí na třicet milionů korun. Dohodu tehdy nepřijalo SPR-RSČ a porušila ODS. Žádný zaznamenáníhodný přínos oproti dalším stranám jim to ale nepřineslo.

Poslanec Mikołaj Dera z opozičního Práva a spravedlnosti návrh kritizoval jako snahu Občanské platformy obejít „existující systém financování politických stran – systém, opírající se o srozumitelnost a transparentnost“. Schválení návrhu by podle něj umožnilo financovat politické strany skrze nadace, a obcházet tak stávající polskou legislativu. Dera přitom ale nevzal na vědomí, že politické nadace by podle návrhu nemohly ani získávat dary od právnických osob, ani za úplatu poskytovat služby straně, která je založila. Stejného tématu se týkala i výtka jednoho z poslanců, který si přál odebrat nadacím možnost poskytovat granty dalším právnickým osobám. Ztěžovalo by to totiž podle něj kontrolu využívání veřejných prostředků spravovaných nadacemi.

V českém prostředí tak může být výhodou, že systém financování politických stran, resp. kontroly jejich výdajů není obecně považován za transparentní a srozumitelný. Podobně jako v Polsku je tak možné návrh na zřízení politických nadací spojit s návrhem na omezení podoby předvolebních kampaní, respektive jejich financování. Tím je také možné oponovat argumentu, že návrh na zřízení politických nadací je populistickým krokem odvádějícím pozornost od témat, se kterými jsou lidé skutečně nespokojeni.

Polské strany mají ze zákona povinnost věnovat pět až patnáct procent ze státního příspěvku na expertní činnost v rámci takzvaného expertního fondu. V Sejmu panovala shoda, že expertní fond je využíván nedostatečně. Oproti předpokládané politické nadaci pak podle předkladatelů návrhu nemá vlastní právní subjektivitu, takže si například nemůže pronajmout kancelář nebo uzavírat smlouvy se zahraničními partnerskými institucemi. Také díky existenci expertního fondu a jasnému vyčíslení jeho velikosti ale mohl lidovec Eugeniusz Kłopotek v debatě říci, že 25 % ze státního příspěvku je coby odvod do nadace částka příliš vysoká, že ale o pět až patnáct procentech by bylo možné uvažovat.

Suma, kterou by případným politickým nadacím mohl dávat český stát, by se jistě stala předmětem bouřlivé diskuse. V sousedním Německu, kde některé politické nadace fungují již od poloviny dvacátých let, je na provoz určena asi třetina jejich rozpočtu. Zbytek využívají na různé projekty. Při stejném poměru by nadace menší české politické strany, aby zaplatila kancelář a platy pěti lidí, potřebovala takto získat roční příjem kolem šesti milionů korun.

Přitom je třeba říci, že zakládání politických nadací v Maďarsku, Polsku a případně i České nebo Slovenské republice je krokem, který vytváří struktury odpovídající těm, které už v dalších evropských zemích i na celoevropské úrovni existují. Tak jako v Německu existují Friedrich-Ebert-Stiftung nebo Konrad-Adenauer-Stiftung, tak v Holandsku mají Alfred Mozer Stichting, v Maďarsku existuje Táncsics Alapítvány, ve Francii pracuje Fondation Jean Jaurès a v Bruselu sídlí celoevropská Foundation for European Progressive Studies. I proto se v polském návrhu zákona hovoří o „fundacjach politycznych“ a v češtině o „politických nadacích“, a ne o Institutech, Centrech nebo Akademiích.

Sousloví politická nadace je totiž celoevropsky srozumitelné. Přívlastek politický vymezuje nadační úkoly. Mají svou činností posilovat stabilitu politického systému a roli politického stranictví ve společnosti. Jsou institucemi, které rozšiřují expertní zázemí politických stran mimo jiné o ty akademiky a experty, kteří by se stranami samotnými spolupracovat nechtěli nebo nemohli. Jejich úkolem je vzdělávání nejširší veřejnosti v politickém myšlení i proceduře. Semináře, besedy, letáčky nebo multimediální weby jsou jen cestami, jak výše formulovaných cílů dosáhnout.

Historii sejmového tisku č. 3760 (návrhu zákona o politických nadacích) můžete sledovat pod zvláštním odkazem.

Podrobnější komentář polského návrhu zákona o politických nadacích najdete v češtině na webu Masarykovy demokratické akademie.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.