„Ta norma není dobrá, ale my jsme ji museli akceptovat. Je to naše povinnost, protože takhle se to měří ve světě,“ citoval server Lidovky.cz vedoucího Národní referenční laboratoře pro komunální hluk Tomáše Hellmutha. V České republice kvůli tomu bude větší kravál.

Jak řada lidí s bydlištěm poblíž hlavních silničních tahů dobře ví, během dne nesmí hladina venkovního hluku překročit 60 decibelů a v noci 50 decibelů. Někde se proto kolem dálnic staví protihlukové stěny, někde se kvůli tomu nestaví pražský okruh. Když chtěl současný ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP09) právě kvůli obchvatu limity zvyšovat, se zlou se potázal.

Naštěstí tu máme Brusel, který ve své směrnici zavedl nový celoevropský způsob, jak hluk měřit. Zjednodušeně řečeno: zatímco dosud se u nás měřil hluk včetně ozvěny a naměřené hodnoty byly proto vyšší, nové „bruselské“ měření bude měřit hluk bez ozvěny. V praxi se budou od stejných naměřených hodnot nově odečítat tři „ozvěnové“ decibely a do limitu se tak vejde mnohem víc randálu. Republika ušetří za protihlukové stěny a možná i ten obchvat časem bude.

Je to elegantní a nejlepší na tom je, že se s tím nedá nic dělat - holt Brusel. Nebo vlastně ne: předtím jsme to dělali blbě a teď to konečně budeme dělat správně. „Změna metody měření neznamená zvýšení hygienických limitů a tedy zvýšení zdravotního rizika, pouze zavádí fyzikálně i logicky korektnější posuzování expozice lidí v jejich obydlí, a to na základě té části hluku, která skutečně proniká do interiéru chráněných vnitřních prostor staveb, kde může negativně ovlivňovat jejich zdraví,“ uvádí zpráva Národní referenční laboratoře pro komunální hluk.

Zpráva rovněž dodává, že změna způsobu měření může „u určité části neinformované laické veřejnosti vzbudit pocit ohrožení,“ ten ale není na místě, protože podle zákona je šedesát, respektive padesát decibelů neškodných, ať už jsou měřeny jakkoliv. Zároveň však uvádí i to, že „občané, kteří díky dřívějšímu nadhodnocení expozice využili realizaci protihlukových opatření, to mohou považovat za určitý bonus v ochraně svého zdraví před hlukem, na který však při zpřesnění metody hodnocení již nemají právní nárok.“

Takže hluk se zdravím přece jenom trochu cvičí a jde jenom o to, na co má kdo nárok?

Od vlády by bylo korektní, aby novou metodiku měření kompenzovala snížením limitů o ty tři nešťastné decibely a zachovala tak současný status quo. Kabinet, který jinak Bruselu nemůže přijít na jméno, se ale v tomto případě chová podezřele tiše. Jako kdyby byl sám za protihlukovou stěnou, přes níž k němu nedoléhají stížnosti lidí, kteří touží po tichu.

Ono toho vlastně k Nečasovu kabinetu nedoléhá trochu víc. Možná by se kolem Strakovky měla provést příslušná měření, možná je to ale v něčem úplně jiném.