Problém řeckých dluhů je již delší dobu znovu aktuální. Sice ho před časem zatlačily do pozadí některé jiné události a i nyní se musí dělit o pozornost ještě s dalšími událostmi. Jednou je to aféra šéfa MMF, pak lybijské dobrodružství a zanedlouho to bude zase něco jiného.

Nicméně pozornost věnovaná medii dluhům evropských států zdá se nepolevuje a to i přes některá optimistická prohlášení, že krize z let 2008 - 2009 již skončila. Tak se před krátkou dobu probíraly portugalské dluhy, mluvilo se také o irských dluzích a zanedlouho se objeví i španělské dluhy. Je také jisté, že problém dluhů těchto zemí neskončí a že dluhový problém přeroste i dál do Evropy. Pár kandidátů s velkými dluhy i ve vyspělejší části Evropy se přece dá najít.

V Řecku jsme tak v minulých týdnech byli svědky generální stávky, v nichž lidé demonstrovali svůj nesouhlas s kroky vlády, které mají vést ke snížení rozpočtových deficitů. Jen připomeňme, že v minulém roce měl být deficit rozpočtu snížen na 9,6 % HDP, ale podařilo se dosáhnout „jen“ 10,5 %.

Je to však možné považovat za úspěch, protože deficit byl snížen z 15,4 %. Ale je jasné, že to někteří pozorovatelé mohli považovat za nedostatečné. K takovému závěru lze totiž dojít, pokud budeme sledovat jen čistě matematický problém, že se nepodařilo dosáhnout onoho kýženého čísla. Že to ve skutečnosti znamenalo poměrně velké zásahy do ekonomiky se přitom vytrácí.

Odvrácenou stranou tohoto snižování deficitu se totiž stal ekonomický pokles - v minulém roce o 4,5 %. Jsou odhady, že v letošním roce to může být více než dosud uvažovaných minus 3  %.

Není to rozhodně málo — pokud se tyto dohady naplní, pak za dva roky poklesne HDP o více než 7 % oproti roku 2008. Přitom o jeho růstu v příštím roce se sotva dá hovořit, pokud se i nadále uvažuje o tom, že bude nutno provádět další rozpočtové škrty. Je totiž zjevné, že ekonomika se vydala na sestupnou dráhu a myslet si, že další škrty ekonomiku z tohoto sestupu vytáhnou, je hodně odvážné, ne-li hloupé.

Uvedený vývoj tak vede k tomu, že poklesem HDP se dále zvyšuje poměr mezi dluhy a HDP, který již převýšil 150 %. Klesající dynamika národního hospodářství dále bude zhoršovat příjmy státního rozpočtu (za čtyři měsíce toho roku poklesl výběr daní o více než 1 mld €) a bude tlačit na další snižování jeho výdajů. Je celkem reálné nebezpečí, že se řecká ekonomika dostane do „zpětné spirály“ — čím více bude šetřit, tím více bude ekonomika zpomalovat a její dluhy budou narůstat.

V současnosti jsou dluhy Řecka odhadovány na více 330 mld € - v letošním roce potřebují splatit 27 mld a v příštím roce to bude 38 mld (podle některých zdrojů). Řecké státní obligace se přitom prodávaly za bezmála 14 %, ale ani toto není konečné číslo.

Mluví se o tom, že další pomoc Řecku by mohla být kolem 60  mld €, ale může to být i více. Svolávají se další a další zasedání pomazaných hlav a přemýšlí se, co s tím dělat.

Existuje řešení?

Sledujeme-li probíhající jednání a úvahy, nutně se objevuje otázka, zda je z této situace nějaké rozumné východisko a jaké vlastně může být její řešení.Většina dosavadních úvah počítá s tím, že se ještě určitou dobu budou Řecku poskytovat další — i když menší — úvěry a ono současně začne svoji zadluženost snižovat. Proto se diskutují návrhy na prodej státního majetku a kalkuluje se, kolik tyto prodeje mohou vynést. Zda se má prodat majetek za 50 mld nebo za 100 mld a více a tak většinu dluhu smazat.

Současně se navrhuje výrazné snížení deficitu státního rozpočtu a to — v některých zprávách - v roce 2012 již na 3 % HDP.

Jsou taková řešení možná, nebo je to jen způsob, jak získat čas a připravit zcela jiné řešení?

To, co by mělo minimálně vzbuzovat pochybnosti, je skutečnost, že tato řešení navrhují ti, co ještě v minulých letech navrhovali Řecku zcela jinou politiku. Byly to přece mise MMF a Světové banky, které přesvědčovaly před deseti lety řeckou vládu o tom, že jedině snížení daní pro firmy bude tím správným lékem pro řeckou ekonomiku, které ji učiní atraktivní a konkurenceschopnou a povede k akceleraci ekonomického růstu. Tehdejší pravicová vláda to provedla a snížila sazbu firemní daně ze zisku o třetinu. Výsledek v podobě oživení ekonomiky se nedostavil. Dostavil se úplně jiný výsledek…

Kdo přesvědčoval Řecko o tom, že je nutno urychleně přejít ke společné měně — euru? Kdo vynalezl způsob, jak fixlovat finanční statistiku a naplnit ona kýžená maastrichtská kriteria? Podobných otázek bychom možná nalezli více. Bohužel se zdá, že ti, co přicházeli před lety s těmito radami, které dovedly Řecko do současné situace, se dnes znovu hlásí k tomu, že mají po ruce řešení. Jsou to zase rady, které vycházejí ze stejné kuchyně neoliberálních receptů.

Všechna tato řešení v zásadě počítají s tím, že Řecko bude dále čerpat zahraniční úvěry, splácet vysoké úroky a aby uniklo z rostoucích úvěrů prodá veškerý státní majetek. Co bude na konci tohoto řešení? Prosperující řecká ekonomika? To se zcela vážně předkládá jako východisko z této krize? Je přitom možné, že někdo — v Evropě a zřejmě hodně daleko od Řecka - s tím tak počítá. Ale může mít takové řešení vůbec naději na úspěch?

Zkusme se zamyslet nad jedním návrhem — prodej státního majetku. Všichni případní zájemci o koupi dnes vědí, že pokud se bude prodávat, pak to bude prodej v nouzi a tedy logicky budou tlačit na jeho co nejnižší cenu. To se také stane, protože na trh v krátké době — a Řecko asi nemůže čekat dlouho, pokud by se tato cesta zvolila — přijde mnoho majetku. Na trhu bude přetlak nabídky - a jak to tedy nevyhnutelně musí být s cenou?