„Číňané se staví příznivě ke kandidatuře Christine Lagardeové (...) a i s ohledem na to se nyní formuje evropský konsensus.“ Tyto věty pronesl mluvčí francouzské vlády François Baroin, který je zároveň ministrem pro rozpočet. Stalo se tak v úterním vysílání stanice Europe 1.

Podle agenturních komentářů se tím totožnost nástupce, respektive nástupkyně po Dominiqu Strauss-Kahnovi v čele Mezinárodního měnového fondu (MMF) dále vyjasňuje.

Francouzskou ministryni financí Lagardeovou by totiž jako generální ředitelku MMF rádi viděli německá kancléřka Merkelová, britský premiér Cameron, italský premiér Berlusconi a pochopitelně i francouzský prezident Sarkozy. Jestli se tedy podaří získat i souhlasné stanovisko USA, je věc v podstatě rozhodnuta.

Formálně o generálním řediteli MMF rozhoduje výkonný sbor organizace, který vybírá z kandidátů navržených členskými státy. USA a státy EU mají však ve 24členném tělese takovou sílu, že s drobným přispěním některého z menších států dokážou prosadit svého nominanta proti celému zbytku světa.

Právě s přihlédnutím k tomuto faktu se v minulosti vždy dodržovala nepsaná dohoda, dle níž se hlavou Fondu stával Evropan a prezidentem Světové banky, která je s MMF úzce propojena, Američan. S přílivem vkladů do MMF z rychle rostoucích ekonomik po roce 2008 však bylo novým mocnostem přislíbeno, že organizace tuto tradici v budoucnu přehodnotí.

Některé země přitom žádají naplnění slibu již dnes, a tak zůstává výběr Strauss-Kahnova nástupce stále zajímavým.

Kdo proti Lagardeové?

Oficiálně dosud kandidují jenom dva uchazeči: bývalý guvernér mexické centrální banky Agustin Carstens, který má s fungováním brettonwoodských institucí velké zkušenosti, a Trevor Manuel, bývalý ministr financí Jihoafrické republiky a nyní předseda její Národní plánovací komise.

Manuela již kromě JAR podpořila Austrálie, Carstens má zatím jisté jen hlasy Mexika.

Jako velice pravděpodobná se dále jeví kandidatura Tharmána Šánmugaratnáma, ministra financí Singapuru, jehož podporují státy jihovýchodní Asie v čele s Thajskem, a zřejmě i tureckého exministra Kemala Dervise. Ten si zajistil proslulost zvládnutím vážné krize tureckého hospodářství na začátku století.

Největší favoritkou je ale rozhodně Christine Lagardeová, a to i přesto, že kandidaturu doposud oficiálně neoznámila. Její stoupenci obzvláště vyzdvihují četné politické kontakty, jimiž disponuje, znalost prostředí evropské politiky a také velké podnikatelské úspěchy, kterých dosáhla při práci pro americký právněporadenský kolos Baker & McKenzie.