Zdá se, že skutečná, nekašírovaná politická opozice u nás v podstatě neexistuje. Namísto ní nám trh politických iluzí nabízí smečku štěkálistů, kteří nejsou schopni věcně shrnout existující důvody, které by měly vést k pádu současného kabinetu.

Prezentace opozičních politiků během pokusu o svržení vlády ve Sněmovně byla přehlídkou všeho možného, kromě politické kultury a zdravého rozumu, jak bychom od opozičníků očekávali. Kdo hlavně by měl pěstovat politickou kulturu, když ne momentální opozice? Namísto argumentů jsme byli svědky místy až nechutných urážek.

Opoziční strany znovu dokázaly, že si vládní křesla ani náhodou nezaslouží. Kdo to neviděl a neslyšel, kdo nevěří, ať se podívá do internetového archivu ČT24, na pořad s názvem Návrh na vyslovení nedůvěry vládě České republiky. Znovu se ukázalo, že přímé přenosy u jednání zákonodárců mají velký smysl v okamžitém účinku na diváka.

Vláda si kritiku zaslouží, tuto opozici nikoli

Tedy ne, že by si vláda jako celek i jednotlivé vládní strany nezasloužily kritiku - zaslouží, a tvrdou. To, co nám nedávno předvedly, byla vládní krize vyvolaná mravní bídou, která našim politikům (bez ohledu na stranickou příslušnost) brání vládnout normálním způsobem. Asi nejlepším řešením by byly nové volby, v nichž by voliči tyto tři strany zvolili do mimoparlamentních lavic. Jenže, obzvlášť po opozičním bědování při vyslovování nedůvěry vládě ve Sněmovně, se vrací naléhavé otázky: Koho volit? Je vůbec někdo, koho příčetný volič může podporovat?

Kafkovský zámek a halucinogeny

Diváci se při sledování poslaneckých projevů ocitli v hrůzostrašném kafkovském zámku. David Rath vyčítal Janu Kubicemu, že v době, kdy byl u policie, používal estébácké metody, a několikrát opakoval, že patří do kriminálu. Komunisté zde zcela vážně hovořili o totalitních praktikách současné vlády. Miroslav Grebeníček moralizoval v duchu Krylových slov: Na rohu ulice vrah o morálce káže. Hovořil o tom, že zločinná vládní koalice, složená z nekompetentních diletantů, vše rozkradla. Používal výrazy jako „pokrytci, kteří tu chlemstají víno… svrhnout to neobyčejné svinstvo, co nám tu vládne…“ atd.

Napřed jsem byl přesvědčený, že se mi to zdálo, že jsem se musel přeslechnout nebo že jsem nechtěně snědl cosi halucinogenního: Copak takto může hovořit představitel strany, která naši zemi přeměnila na čtyřicet let v totalitně-autoritářský kriminál, která vraždila vlastní občany či je zavírala na dlouhé roky do kriminálu, která po celou dobu vymývala svým poddaným mozky masivní propagandou a ohýbala jim hřbety až k zemi, která za dobu svého vládnutí rozkradla nebo zničila, na co se podívala, která naši zemi přivedla k vnitřnímu dluhu v bilionech korun, která zničila neuvěřitelným způsobem životní prostředí?

Rathovo patologické třeštění

Pohled na Davida Ratha, který se ve svém již obvyklém sociálněpatologickém třeštění doslova zalykal chorobně nenávistnou záští, pohled na bolševickou nestoudnost Miroslava Grebeníčka a dalších komunistických zákonodárců musí nutně - tu více, tu méně - odradit ty voliče, kteří nejsou poznamenáni ideologickým myšlením. To svým majitelům velí volit tu politickou stranu, která odpovídá vyznávané ideologii, i kdyby její předseda a další činovníci na potkání vraždili neviňátka. Tito voliči jsou loajální dogmatu a demagogii, nikoli zdravému rozumu, obyčejné lidské slušnosti a zájmům své země.

Normální socdemáci by si to neměli nechat líbit

Už vám někdy bylo za někoho tak stydno, až se vám z toho udělalo fyzicky špatně? To jsem prožíval při oné přehlídce opoziční sprostoty. Věřím, že poslech celého toho záštiplného běsnění, které poslanci KSČM a ČSSD používali namísto argumentů (kterých je dostatek, ba spíše přebytek), znechutil i některé sociální demokraty. Pokud tomu tak skutečně je, měli by se rychle ozvat s kritikou svých stranických kolegů.

Divil jsem se do té chvíle, jak je možné, že někdo je vůbec ještě je schopen a ochoten volit některou z politických stran současné vládní koalice. Poté už jsem se nedivil ničemu. Jsou to právě obě zmíněné opoziční strany, které nahánějí ODS, TOP 09 a Věcem veřejným voliče!

Při poslechu projevů opozičních politiků není vůbec nesnadné, naopak je to velmi pohodlné, si říci: tedy než TOHLE, to radši budu volit někoho z koalice. Řekl si to i jeden můj levicově smýšlející známý, který ovšem není postižen ideologickým způsobem uvažování. Během zasedání Sněmovny mi volal a říkal: „Nakonec snad přese všechno budu příště volit ODS, když si představím, že Rath by se měl dostat do vlády, tak mě chytá amok.“

Strana zelených je jediná smysluplná volba

Naprosto zhnusen jsem od obrazovky migroval do kuchyně mýt nádobí (sic!) a přemýšlel přitom, koho budu volit já. Neříkal jsem si: než mít ve vládě Ratha s Grebeníčkem, to radši deset Bártů, Johnů, Kalousků, Hegerů, Dobešů či Kocourků. Věděl jsem: než Ratha s Grebeníčkem a současné koaliční politiky, to radši někoho, kdo je momentálně mimo Parlament. A ať to obrátím, kam obrátím, jako jediná reálná síla mi z toho vychází Strana zelených.

Tu jsem nejednou ostře kritizoval, ale v současné situaci nevidím nikoho jiného, kdo by si můj hlas zasloužil. A to nejen proto, že na rozdíl od současných parlamentních stran zelení politickou kulturu nepochybně znají a mají.

Strana zelených se jako jediná nahlas zasazuje za lidská práva, zatímco ostatní strany o tom jen naprázdno řeční, jako jediná vystupuje otevřeně proti krajně pravicovým extremistům, zatímco ostatní strany pěstují hrubý populismus, mnohdy k nerozeznání od toho krajně pravicového, a k řádění extremistů samých v nejlepším případě mlčí (samozřejmě až na příkladné výjimky v podobě jednotlivých politiků, především u TOP 09).

A v souvislosti s poučením se z japonského neštěstí, které přineslo poznání, že atomová energie představuje mnohem větší nebezpečí, než jsou politici i experti ochotni připustit, je Strana zelených jedinou silou, která si toto nebezpečí (od počátku) uvědomuje.

Parlamentní psi ať si (na sebe navzájem) štěkají, zelená karavana táhne dál.