Básnířka a překladatelka Viola Fischerová se narodila v roce 1935 v Brně. Studovala na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity polštinu a češtinu, studium ale dokončila na Univerzitě Karlově. Od roku 1961 působila v Československém rozhlase, nejprve v redakci humoru a satiry, později v literární redakci. V roce 1968 spolu s manželem, spisovatelem Karlem Michalem, emigrovala do Basileje. Viola Fischerová zde pracovala jako asistentka režie, učitelka a garderobiérka. V letech 1972–1977 absolvovala na zdejší univerzitě germanistiku a historii. Po smrti manžela, v roce 1985, odjela do Mnichova, kde začala spolupracovat s Rádiem Svobodná Evropa. V exilu pokračovala v publikační činnosti, především pro exilový časopis Svědectví. Její první sbírku Propadání nakladatelství v roce 1957 nepřijala, oficiálně tedy debutovala až roku 1993 lyrickým souborem Zádušní básně za Pavla Buksu (pseudonym prvního manžela Karla Michala). Kniha Odrostlá z roku 1996 naznačuje, že Viola Fischerová je básnířkou exilu, básnířkou vyhnanství a hledání ztraceného domova je silným motivem jejích veršů. Za sbírku Babí hodina (1994) obdržela cenu Českého literárního fondu. Básnířčinu tvorbu z let 1986–1992 sjednotila sbírka Babí hodina. Oproti tomu lyrické juvenilie z let šedesátých a tvorbu pozdější nalezneme v knize Jako pápěří. V roce 2006 byla její kniha Co vyprávěla dlouhá chvíle oceněna Magnesií Literou za nejlepší knihu pro děti a mládež. Zatím posledními publikovanými díly Violy Fischerové jsou sbírky Písečné dítě z roku 2007 a Domek na vinici z roku 2009.