Tomáš Vaněk patří ke generaci umělců, kteří nastoupili na vysokou školu těsně po roce 1989. Jeho učiteli na AVU byli dva bytostní malíři/kreslíři Jiří Sopko a Vladimír Kokolia a právě vůči těmto klasickým médiím se Vaněk pomalu vymezuje. Rok před ukončením svého studia založil spolu s Janem Šerých, Josefem Bolfem a Jánem Mančuškou volné sdružení Bezhlavý jezdec (1996—2002). Vzápětí získal Cenu Jindřicha Chalupeckého (2001) za kontroverzní interpretaci Josefa Lady, kdy umělcův charakteristický rukopis silných černých linií, mělkého prostoru a hlavně idylické tematiky českého venkova a světa pohádek pozměnil vnesením erotických momentů. Udělení ceny následovala soudní pře s dědici Josefa Lady, která Vaňkovi i současnému umění přinesla nebývalou publicitu.

V posledních letech se Vaněk stal součástí společnosti okolo galerie Tranzit Display. Jedním z důsledků této spolupráce je například Particip č. 111, který se uskutečnil na mezinárodní přehlídce současného umění Manifesta 8. Loni na podzim se spolu s Jiřím Skálou stal novým vedoucím Ateliéru intermediální tvorby na AVU, a tak se jasně zařadil mezi ty, kteří formují současnou tvář umění.

Výstava v hunt kastner s podtitulem prezentakce navazuje na Vaňkův dnes již třináctiletý projekt tzv. Participů. Zásahy do prostoru nebo přímé inspirace existujícími situacemi ústí v jakési site-specific intervence, jejichž cílem je proměnit zavedené postupy vnímání i uvažování. V prvních participech Vaněk pracoval především se šablonami a sprejem. Příkladem toho je již zmíněná interpretace Josefa Lady nebo Particip č. 55 — nasprejovaný laťkový plot na schodišti Galerie Futura. Od těchto postupů se Vaněk postupně přesouvá k sofistikovanějším konceptům a možnostem výtvarného umění. Dnes se jeho práce vyznačují zájmem o práci s jazykem i moderními technologiemi a příkladem je právě Particip č. 123 v galerii hunt kastner.

Vývěsní cedule nad vchodem do galerie láká na Particip, textové informace v jejích oknech přibližují kolemjdoucím umělcovy texty a uvnitř se nalézá konstrukce měnící anonymní výstavní prostor v intimní promítací sál. Architektonický zásah je bezpochyby důležitou součástí instalace, jejím základem je však video, interpretující fotografie dvojice Ivarse Gravlejse/Avděje Ter-Oganjana a Aleny Kotzmanové. Snímky dalšího fotografa Jiřího Thýna jsou pro prezentakci teprve připravovány.

Existující fotografie, tedy statické okamžiky zachycené na fotografický papír, Vaněk interpretuje pomocí řazení, opakování, mizení, tmy, záblesků, doteků, přesunů, klidu a vkládáním rytmu, rychlosti, a tedy času. Doplňuje je o ztracený rozměr, který při klasické prezentaci mizí, a zásadním tématem se mu stává zvuk, který jistě existoval v okamžiku pořízení snímku, k jeho záznamu však nedošlo. Přestože je snímek odrazovým můstkem, ve výsledku se na něj nemusíme soustředit, protože zásadní je celkový zážitek z obrazu, zvuku a prostoru.

Klipovitost, agresivita i zvukové podbarvení, vše směřuje k reinterpretaci fotografií a vytváří Vaňkův pohled na zmíněné autory. Ucho se stává okem, sluch pohledem. K tomu slouží také speciální binaurální zvukové stopy pořízené přímo v galerii. Jejich specifickou vlastností je, že zaznamenávají reálný zvuk tak, jak se chová v určeném prostoru. Vedle prudkých a jasně artikulovaných úderů zvonů se ozývají kroky, šelest, tiché hlasy i vrzající dveře. Slyšíme ty, které jasně komunikují s promítaným obrazem, a pak ty, které vyvolávají nepřekonatelný pocit, že v samotném prostoru galerie se děje něco, o čem nevíme.

Prostor galerie i snímky v něm představené jsou tak v Participu č. 123 proměněny neobvyklým způsobem. Galerie není neutrálním/klidným místem pro vnímání výtvarného umění, tak jak jsme zvyklí. Umělecká díla jsou přítomna jen v reprodukci promítané smyčky, která navíc zcela ovládá možnosti našeho vnímání. Nedovolí spočinout na místě ani přeskočit snímek, který nás nezajímá. Divák se tak bezezbytku podřizuje situaci, do které nemá možnost vstoupit. Výstava prezentakce tak naplňuje Vaňkovo chápání novotvaru jako přenesení představ z hlavy ven.

Particip č. 123. hunt kastner artworks, Kamenická 22, Praha 7-Letná, otevřeno od úterý do pátku 13—18 hod., neděle 14—18. Výstava potrvá do 7. května 2011.