Turecký nositel Nobelovy ceny za literaturu Orhan Pamuk v roce 2005 prohlásil v rozhovoru pro švýcarský deník Tages-Anzeiger, že „v této zemi bylo zabito 30 tisíc Kurdů a jeden milion Arménů, nicméně v Turecku není nikdo, koho by to zajímalo“. Popudil si tak proti sobě valnou část Turecka a především pak členy protivládní ultranacionalistické organizace.

Ještě téhož roku Pamuka zažaloval Kemal Kerincsiz, někdejší předseda turecké Advokátní komory, spolu se čtyřmi příbuznými zabitých tureckých vojáků. Obvinili jej z toho, že svým vyjádřením urazil turecký lid. Istanbulský soud jejich žalobu nejdříve odmítl projednat s tím, že žalující nejsou tureckým lidem, ale jen pouhými jednotlivci a Pamuk nijak nepoškodil jejich osobní práva.

Kerincsiz na verdikt soudu nepřistoupil a obrátil se na Nejvyšší soud. Ten nařídil věc projednat znovu, tentokrát už však se zřetelem k národní cti Turecka. Po dalších peripetiích si Pamuk vyslechl verdikt, podle něhož poškodil pověst národa, k němuž se žalobci hlásí, a bude je proto muset finančně odškodnit.

Turecký právní expert Ersan Sen si výnos soudu pochvaloval s tím, že jej bude do budoucna možné považovat za precedens. Urazí-li někdo turecký lid, bude mít díky tomuto případu žalobce celých osm let na to, aby zvážil svou stížnost.

Mohlo by se zdát, že jde o úsměvný případ, kdyby se Kemal Kerincsiz právě nyní nenacházel v domácím vězení a nebyl obviněn z toho, že je členem protivládní ultranacionalistické organizace Ergenekon. Ta měla mimo jiné v plánu spáchat na Pamuka atentát.