Dusno na pravici

Z projevů Tomáše Halíka plyne, že se diví radikálně nenáboženskému a protináboženskému postoji českých intelektuálů, které se rozhodl umístit na levou část politického spektra. Jsou to lidé, kterým leží na srdci svoboda a sociální spravedlnost.

Kalousek napomíná Vondru, Nečas Kalouska, vyčítají si špatné hospodaření a korupční aféry. Spekuluje se o změně stranické příslušnosti jedenácti poslanců vládní strany. Vyslovují se tu naděje, tu obavy o předčasném konci vlády. Veřejnost, která vloni v květnu manifestačně podpořila žulovou jednotu pravice, včetně pražských intelektuálských kavárniček, fandí těm, kteří se proti vládě bouří, např. nedávno nemocničním lékařům. Už i pravicoví žurnalisté jsou znepokojeni. Snad už jen zpravodajství a publicistika České televize věrně plní vládní zadání a rozpory na pravém křídle bagatelizuje.

Do této pavlačové plenárky vstoupila ideová rozepře dvou ideologických guruů české pravice. Pustili se do sebe Václav Klaus jako nejvyšším státním úřadem zaštítěný protievropský nacionalista, zastánce diskriminace menšin, odpůrce lidských a občanských práv (otevřený kritik tak řečeného „humanrightismu“) a Tomáš Halík kdysi označovaný za prezidentského kandidáta, ověnčený mnoha tituly a vyznamenáními, profesor několika prestižních univerzit, papežský prelát a stoupenec proevropské konzervativně-liberální pravice deklarující ochranu (některých) menšin a respekt k (některým) právům.

V rozhovoru s moderátorem Vladimírem Krocem formuloval Halík připomínky k Václavu Klausovi. Nutno říci, že jsou velmi ostré. Já jako proslulý kacíř a odpadlík se na to snad ohlížet nemusím a mohu si o osobě, kterou nám osud přidělil jako hlavu státu, myslet cokoli a mohu to dokonce nahlas říkat. Monsignore by však měl reflektovat závazný biblický text z 13. kapitoly novozákonního listu Římanům, kde mimo jiné stojí: Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud. Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému.

Možná ten Halíkův spor s Klausem není zásadní, když se mezi láteřením vyzná ze značné shody se zdánlivým protivníkem. Konzervativce Bátorova typu, jehož Klaus podpořil, sice nazývá patologickou sedlinou, ale o nějakou minutku později mapuje obsáhlou shodu s těmito lidmi: Levicové proudy pokládá za nebezpečné, pokud jsou „krajní“. Jen je těžko říct, kde je ta hranice. Halík ji stanovuje: je to levicový sekularismus. Co však lze klást proti sekularizaci? Toto vymaňování různých oblastí veřejného života, např. vědy, vzdělávání, umění a politiky z církevní nadvlády přece je prahem k moderní pluralitní společnosti, již, jak by se zdálo, Halík schvaluje. A co je nejdůležitější, sekularizace prospívá křesťanům samotným. Díky sekularizaci mohli v církvi zvednout hlavu a říct: My jsme církev. Před sekularizací se zdálo, že církví je jen klérus.

Klerikalismus chce na způsob vyšší vládní moci ovládat moc nižší. Jejím klasickým výrazem je bula papeže Řehoře VII. Dictatus papae. Dnes platný dokument Professio fidei z roku 1998 zavazuje církevní činitele s oddanou podřízeností vůle i rozumu přijímat učení, které hlásá římský biskup nebo kolegium biskupů při výkonu autentického magistéria, i když tyto nauky nemíní vyhlásit zvláštním úkonem za definitivní. Musí tedy přijímat i teze zmíněné buly, například, že pouze papež může disponovat císařskými odznaky, že mu světská knížata musí líbat nohy, že mu má být dovoleno sesazovat císaře. Klerikalismus 21. století je ve vnějších projevech jiný, než klerikalismus Řehořův, tedy jedenáctého století. A sekularizace chrání veřejný prostor i prostor církve před takovými diktátorskými, tyranskými tendencemi. Sekularismus dává křesťanům možnost ovlivňovat běh věcí veřejných zevnitř, silou bezbranného slova a silou příkladu. Vnější vláda nad světskou společností znamenala, že na místo evangelia nastoupila represivní ideologie. Diskrétní působení zevnitř obnovuje Ježíšovo osvobozující poselství.

Halík se pravděpodobně diví radikálně nenáboženskému a protináboženskému postoji českých intelektuálů, které se rozhodl umístit na levou část politického spektra. Jsou to lidé, kterým leží na srdci svoboda a sociální spravedlnost. Jsou to humanističtí ateisté. Bůh církevními činiteli po staletí vykreslovaný jako tyran, absolutistický, ne-li totalitní vládce světů nepotřebuje sebevědomého, silného, odvážného člověka. Líbí se mu slaboch plazící se v prachu před božským majestátem. Nelze se divit, že se obhájci lidské důstojnosti proti takovému podivnému bohu staví. Stávají se v tomto smyslu ateisty. Jenže za ateisty byli prohlášeni i raní křesťané. Také odmítali bohy soudobých tyranů. Křesťanské poselství samo, jeho humanistický smysl, jeho, jak tomu říkal Jacques Maritain, integrální humanismus vede od posvátného k profánnímu, od nadsvětského k světskému, tedy sekulárnímu. Hněvat se na sekularismus znamená odmítat vlastní jádro křesťanství.

Halík v rozhovoru s Krocem říká, že koketování katolíků s „opravdu restauračními, reakčními silami“, s nacionalistickými, autoritativními proudy za II. republiky (a nutno dodat, že i za Protektorátu) se jim skutečně nevyplatilo. Možná by mohl dodat, že to bylo jejich totální selhání, a pokud se jim to nevyplatilo, tak právem. Náprava není jen v taktice spojeneckých svazků, ale v zásadní ochotě nechat se duchem evangelia vyvést ze zakonzervované pozice do neznáma. Náprava je v abrahámovském postoji. Patriarcha, otec věřících vyšel z chaldejského Uru a šel do neznáma. Jeho víra nebyla odsouhlasením série tezí předložených autoritou a opatřených sankcí pro případ nesouhlasu. Jeho víra byla existenciálním hledáním Boží tváře, hledáním, nalézáním, ztrácením a novým hledáním. Abrahámovská víra je překračováním daností, postojem svobody a tvůrčího přístupu k životu. Hovět si v inteligentním konzervativismu, to je, ať se to komu líbí nebo nelíbí, to je jen o něco kultivovanější varianta oné zkamenělosti a ztuhlosti, kterou brutálněji obhajují Michal Semín, Roman Joch nebo Ladislav Bátora.

Halíka jsem znával jako hledače pravdy. Seznámil jsem se s ním v době, kdy na něm ještě tkvěl odlesk hvězdné hodiny jeho života, toho dne, kdy při promoci v Karolinu v době po sebeupálení Jana Palacha pronesl jako student vášnivý proslov o pravdě. Tohoto Halíka si vážím a souzním s ním. S Halíkem, který inteligentněji hájí některé podobné hodnoty jako Klaus, Bátora, Joch a Semín, se nedokážu i při dobré vůli ztotožnit.

A co si myslíte vy? Diskuse (28 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Ondřej Wolf - farář v.v.

Pondělí, 28.Března 2011, 08:43:41

Tomáš Halík jako hledač pravdy potřebuje (a musí) především mluvit jako Tomáš Halík. To také činí.
Pokud by měl mluvit podle toho, co říká Klaus, Bátora, Semín, Joch atd. a pouze přehodit znaménko +/-, byl by to stejný průšvih, jako kdyby se k D.O.S.T. přidal bez výměny znamének.
Pochopitelně, můžeme s ním souhlasit nebo nesouhlasit. Ostatně, i on hovoří o potřebě diskuse. Do té ale musíme vstoupit takoví, jací jsme, ne takoví jací být "máme" podle potřeb (či naopak nepotřeb) toho nebo onoho tábora.

Ondřej

Hanuš Karlach - Brno

Poznámka Pondělí, 28.Března 2011, 14:00:4

Vzdáleně o stejném: Jak známo, více než tři stovky nejvýznamnějších německých teologů vydaly memorandum "Ein notwendiger Aufbruch" o nezbyntých reformách v katolické církvi. Přihlašují se k němu mimo jiné desítky, ne-li stovky kněží, a také už před sedmdesát významných teologů z celého světa. - Český žádný. A memorandum je u nás zameteno pod koberec.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 28.Března 2011, 18:50:47

Pan Wolf vlastně neraguje na můj text, nebo to možná tak mínil, ale nějak se mu nepodařilo vyslovit sopuhlas nebo nesouhlas některou mou myšlenkou. Němečtí teologové právě vstoupili do diskuse i s biskupy. Biskupové zatím nediskutují, spíš zvedají varovně prsty. Zajímavý zdvořilý nesouhlas asi z pověření Vatikánu napsal kardinál Walter Kasper. Od českých římských teologů nečekám samostatnou myšlenku. Když byli kdysi teologové, ba i čeští, znepokojeni požadavkem slibovat poslušnost všem, i formálně nezávazným papežským tezím, konzultoval jsem to s jedním uznávaným dogmatikem, a ten mi tehdy sdělil, že to pokládá za nesmysl, ale podepíše jim to, protože nechce přijít o místo. Pak mu nevadilo učit teologii jiného vyznání.

Halíka respektuji a byly doby, kdy jsme se přátelili v tom smyslu, že jsme si s důvěrou sdělovali i hodně soukromé věci a měli jsme potřebu se často vidět. Mrzí mne, že jsme se názorově vzdálili a že potřeba kontaktu aspoň z jedné strany pominula. Ale má dnešní dislkuse s ním samozřejmě není projevem nepřátelství.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Pondělí, 28.Března 2011, 21:25:19

Tohle je velmi zajímavé zamyšlení, protože by tak trochu mohlo korigovat představu o sbližování liberálů, "liberálních konzervativců" (upřímně, nikdy jsem pořádně nevěděl, co to je liberálně-konzervativní proud) a levice, tj. představu, která se tu a tam objeví, mj. i na stránkách DR. Tohle účelem článku sice nejspíš nebylo, ale i v případě Halík : Klaus se ukazuje, že některé konvergence a některé spory jsou jen zdánlivé a čeří hladinu...

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 29.Března 2011, 11:51:6

Tomáš Halík sem nemůže vstoupit a požádal mne, abych zveřejnil jeho odpověď. Dalším příspěvkem uveřejním svou reakci:

Ivane,
takovou míru nepochopení a zkreslení mých názorů, jakou jsi předvedl ve svém
článku v čas. Referendum, jsem už dlouho - ač jsem zvyklý na útoky zprava i
zleva - nezažil. Jako bys nikdy nečetl žádnou mou knihu a spoustu mých
článků přesně na toto téma. Jako bys nevěděl, že *přísně rozlišuji* - jak to
už činil Gogarten a spousta dalších autorů - mezi *sekularitou*, kterou
bezvýhradně uznávám jako legitimní plod biblické a křesťanské desakralizace
přírody i politické moci a na níž se samozřejmě vztahují všechna ta dobra,
která snad společně uznáváme (včetně emancipace "světské sféry" od všech
klerikálních mocenských nároků apod.) a *sekularismem *, intolerantní
ideologií, pseudonáboženstvím, které chce (často pod nálepkou politické
korektnosti a multikulturalismu, které původně měly být jen legitimní
ochranou práva menšin) vykastrovat západní kulturu od jakékoliv připomínky
jejích křesťanských kořenů a učinit z "laicismu" (ateismu) státní
náboženství. Christianofobie těchto proudů silně připomíná antisemitismus a
dnes oblíbený antiislamismus a silně nahrává křesťanskému fundamentalismu
Religious Right, Semína, Bátory aj. Pokud nejsi schopen tohoto rozlišení,
pak se nedivím, že mne absurdně zařazuješ do proudů, vůči nimž se celým svým
dílem vymezuji a obávám se, že toto zmatení spíše vypovídá cosi o Tobě, než
o mně. Jsem zvyklý se bránit proti fundamentalismu zprava i zleva, ale nikdy
by mne nenapadlo, že na jedné z těch stran potkám Tebe, kterého jsem často
oceňoval pro střízlivý a vyvážený úsudek.
Ten citát ze sv. Pavla v polemice s arogantní mocí považuji za zcela
podpásový; asi bych ti mohl najít mnoho jiných míst v Písmu a tradici,
mluvících o potřebě prorocké kritiky moci.
Tomáš

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Zde je má odpověď Halíkovi Úterý, 29.Března 2011, 11:52:4

Tomáši, absolutně odmítám a za nebezpečnou ideologii pokládám identifikaci humanistických a sociálně odpovědných myslitelů jako stoupenců intolerantní ideologie. Nenacházím u nich žádné pseudonáboženství, nýbrž jen legitimní kritiku náboženství degenerovaného v ideologii. Ostře odmítám znevažování multikulturalismu a politické korektnosti. Jejijich protějškem není nic jiného než totální vláda jedné (ne)kultury na jinými kulturami přítomnými ve stejném prostoru a politická nekorektnost. Obhajobě multikulturalismu a politické korektnosti těmito mysliteli je naprosto namístě a jako křesťan se s nimi v této obhajkobě shoduji. Tvrzení, že někdo chce "vykastrovat" západní kulturu od jakékoli připomínky křesťanských kořenů nepřijímám. Tak to není. To nečiní tí, které nejmenuješ, ale která tam zřejmě řadíš. Musel bys napsat, koho tím máš na mysli. Musel bys to říct v tom rozhovoru, aspoň jeden nebo dva příklady. Pak by se to dalo konfrontovat s tím, co skutečně říkají a píší. Já znám jiné případy, znám kritiku všeho toho zla, které empirické křesťanství v rozporu se svými kořeny vneslo do dějin. Pokud si tuto kritiku nenecháte líbit, ukazujete, že jste se propadli do nekonečného sebezalíbení.

Jedním z objevů doby, kterou pamatujeme, je objev role laiků. Laicismus vymaňuje laiky z klerikální nadvlády. Laicisty mohli být politici, kteří se řídili osvícenskými myšlenkami, ale stejně tak jsou v tomto smyslu laicisty křesťané. Osobně necítím žádnou klerikální solidaritu a jsem zajedno s laiky. Laicismus je jen výraz původně z Francie pro sekularismus, a tedy pro program, který hájí sekularitu. Sekulariotu, kterou sám verbálně oceňuješ, ale jedním dechem fakticky napadáš falešnými obviněními.

Připodobování kritiky faktického, empirického, historického křesťanství k antisemitismu pokládám za skandální. To je odporný úskok. Je to těžké znevážení milionů židovských obětí genocidy organizované činiteli, kteří se dovolávali své křesťanské příslušnosti. Římskokatolická církev nevyobcovala žádného z nacistických vůdců. Některé chránila a pomáhala jim (útěky nacistických činitelů pod ochranou církveních činitelů do Jižní Ameriky). V některých zemích EU má římskokatolická církev privilegované postavení, v některých dalších některé jiné církve (pravoslavní, anglikáni, luteráni). Někteří evropští myslitelé a mněkteré evropské instituce (např. spoud pro lidská práva ve Strassbourgu v kauze křížů ve školáchj v Itálii) hájí konfesní neutralitu státu. Křesťanskm institucím se neděje nic jen to, že by mohly případně přijít o tato privilegia. Jednotlivým křesťanům se neděje vůbec nic. I v "laicistické" Francii mají naprostou svobodu veřeného projevu. A tohle máš tu troufalost označovat za "christianofobii" a dokonce to přirovnávat k antisemitismu? To pokládám opravdu za skandální atotálně nepřijatelné.

Nezařazuji Tě do žádných proudů, jen cituji, co jsi v rozhovoru řekl, že totiž (v některých bodech) schaluješ nebo odmítáš totéž, co Bátora, Semín či Klaus, ale že je třeba to dělat inteligentněji, "inteligentní konztervativismus". Dovoláváš se toho, že jsou tu společní protivníci, konkrétně levice a sekularismus. Odmítáš jejich primitivní barbarství, ale vyslovuješ shodu s některými jejich stanovisky. Tak to z rozhovoru vyplývá, tak to z něj čtou různí lidé, kteří na ten rozhovor reagovali s obavami a svěřili se mi s nimi. Nevyslovuji se k tomu, co si myslíš, protože nejsem telepat. Vyslovuji se ke konkrétnímu textu. Případný rozpor s dřívějšími projevy nemohu řešit, protože nevím, je-li to zkratkovistost, zjednodušení, nepozornost nebo posun názorů.

Závěr Tvého e-mailu je naprosto nepřijatelný. Používáš v něm stejný zlý manévr, který jsi už mnohokrát použil proti svým názorovým oponentům. To, že si troufám kritizovat Velikého Halíka vypovídá prý něco o mně samém. Jsi neschopen nebo neochoten akceptovat přátelsky míněnou a zdvořilou kritiku a prohlašuješ kritika v tomto případě i v mnoha minulých vlastně za duševně narušeného. Tentokrát ne explicite, v jiných případech výslovně. Neuráží mě to, protože vím, že je to Tvá obvyklá strategie. Tahle strategie je známa a lidé, kteří se Tě nebojí a nepodlézají Ti, ji v rozhovorecdh o Tobě připomínají a snižuje to Tvou autoritu v jejich očích.

Shrnu to stručně. Kdysi, velmi dávno, na počátcích naší kooperace jsem se k nějaké nepatrné otázce vyslovil odlišně od Tvého názoru a tehdy jsi replikoval tak, že mne budete asi muset hodit zpátky mezi malé ryby. To byl první šok. To jsem už tehdy pokládal za projev klerikální pýchy a vážně jsem uvažoval o odchodu z příprav na kněžské svěcení. Snažil jsem se však být kooperativní a leccos překousnout pro službu většímu dobru. Ukázalo se nakonec, že kooperace není možná. Vaše náboženská organizace mi řekla, že o mne nestojí. Chvíli jsem vzdoroval, ale už před řádkou let jsem to plně akceptoval. Jsem na Tobě zcela nezávislý a v ničem Ti nepodléhám. Hájím své právo se vyslovit o Tvých myšlenkách kriticky. Ty máš možnost se korektně hájit. Pokud ale odpovídáš tak, jak jsi odpověděl tentokrát, nepřijde z mé strany pokorná kajícnost, ale takováto, asi ostrá a kritická reakce. Máš ale možnost naše někdejší snad přátelství nepiohřbívat. Je to ale už jen na Tobě.

S pozdravy

Ivan Štampach

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Nemohu nereagovat... Úterý, 29.Března 2011, 15:42:12

Po přečtení článku a zejména velmi zajímavých reakcí pod článkem nemohu nereagovat (a to ze svého úhlu pohledu)...

Ano - přátelsky míněné a zdvořilé kritiky (uvnitř ŘKC) bohužel často končí prohlášením kritika za duševně nemocného s následným vyloučením. Tento zlý manévr mocensky uchovává ŘKC jako prostředek zdánlivé jednoty a poslušnosti (s odstraňováním a odsouzením "neposlušných").
Kdysi jsem tento manévr zažila při studiu katolické teologie v devadesátých letech v Praze, kdy nejlepší pedagogové - kněží museli z fakulty s hanlivou nálepkou "polobláznů" odejít, později byl podle a odporně použit i vůči mnohým dalším svobodomyslným křesťanům uvnitř ŘKC.

Mějme právo na názor, hajme ho, nebojme se ho vyslovit. Nepodléhejme žádné tyranské moci, ale zůstaňme názorově volní a SVOBODNÍ V DUCHU...

Každopádně díky za článek a hluboké myšlenky pod ním...

Zdravím všechny,

Květa Hyldebrantová, Vlašim



Jakub Malinovský - Praha

Úterý, 29.Března 2011, 15:50:21

Stavět Bátoru a Jocha do jedné řady je dost zjednodušující. Ano, liberální a neomarxistická levice je oba dva otevřeně nenávidí, myslí si, že je třeba jejich názory ne kritizovat, ale potírat atd. Masmédia proti nim také vedou takřka jednohlasně kampaň, ale přesto je mezi nimi velký rozdíl. Tím nemyslím jen Jochovo obdivování americké intervenční zahraniční politiky a Bátorův odpor vůči ní (agrese NATO vůči Jugoslávii budiž příkladem), ale i jejich pohled na roli národa. Bátora je názorově český národovcem, kdeždo Joch je typickým pravicovým anti-nacionalistou a meritokratem. Že to obojí vede ve svém důsledku k odmítání privilegií pro některé dnes vládnoucím establishmentem preferované skupiny a nesouhlas s ideologií multikulturalismu a politické korektnosti je sice pravda, ale tvrdit, že Joch a Bátora jedno jsou je hodně mimo.

Přiznávám však, že mě se různí Halíkové a Štampachové taky občas trochu překrývají, i když dílčí rozdíly tam také v některých názorech vidět jsou.

Jakub Malinovský - Praha

Úterý, 29.Března 2011, 16:07:18

Hyldebrantová: Dění uvnitř ŘKC se jako nevěřící necítím kompetentní příliš komentovat, ale jednu věc si přesto neodpustím.

Za Vlkova vedení byla z arcibiskupství pražského cítit až patologická nenávist vůči konzervativním katolíkům. Nejde jen o mocenské zasahování do dění na KTF, ale i otevřené lhaní pana Vlka: http://jcrao.freeshell.org/Cardinal%20Vlk a celkové vystupování vůči tradicionalistům/konzervativcům. A to se nebavím o angažování lidí jako estébák František Holeček v oněch špinavostech.

Věroučné spory mezi katolickými "liberály" a "konzervativci", mám-li ty skupiny tak zjednodušeně a poněkud nepřesně nazvat, se mě jako nečlena příliš netýkají a třeba v postoji k celibátu jako vnější pozorovatel spíše souhlasím s "liberály". Svým křivým chováním v tomhle směru však arcibiskup pošpinil obraz Katolické církve v českých zemích.

Jan Dospiva - Orlová

Úterý, 29.Března 2011, 19:32:26

Dobrý den, pane Štampachu,

trochu mě mrzí, že si vzájemně s Tomášem Halíkem už tolik nerozumíte, a Vaše odpověď je příliš nepříjemně osobní na to, aby byla dostatečně věcná.

Taky s Tomášem Halíkem nebudu asi ve všem souhlasit, jeho orientace je řekněme umírněně pravicová. Přesto bych spor nehrotil do polohy buď-anebo. Pro komunistu není příliš rozdílu mezi sociálním demokratem a "buržoazním -istou" (viz p. Heller), zatímco pro pravičáka je sociální demokrat zakuklený komunista. Přitom ani jedno není pravda. Stejně tak neodpovídá skutečnosti řadit Halíka k Bátorovi.

Multikulturalismus ani politická korektnost nejsou posvátné krávy, aby se na jejich adresu nedalo říct kritické slovo. Obojí, jako každá dobrá idea, pokud se absolutizuje a nemá oponenturu, slovy Václava Bělohradského "zblbne" (jako se to stalo křesťanství, komunismu, liberalismu, ale třeba i ochraně autorských práv). Záleží však na pohnutkách, proč kdo tyto věci kritizuje, a na kontextu. V tomto směru Vám dávám za pravdu, že v době, kdy to zrnko pravdy při kritice multikulturalismu či politické korektnosti si berou do úst různí protofašisté a fašisté, není správné se k nim přidávat.

Na druhé straně pokládám (zvlášť v tak sekularizované zemi, jako je ta naše) za žádoucí kritiku toho druhu sekularismu, který v otázkách víry či nevíry odmítá pluralitu ve veřejném prostoru a fakticky v něm prosazuje absolutní dominanci ateismu. Snaha vytěsnit nejen křesťanství, ale náboženství vůbec z veřejného prostoru čistě do soukromí není totéž, co odmítnutí vazby státu a veřejných institucí na nějaké náboženství. Do veřejných škol nepatří na zdi kříž, ale např. besedy s křesťany při zachování plurality ano. Totéž ve veřejnoprávních médiích. Rovnováha se nachází obtížně, ale je potřebné o ni usilovat.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 29.Března 2011, 23:25:53

Určitě pane kolego Kovaříku, nechcete lidem ukládat, jak se mají v prosinci zdravit? Je povinný pozdrav Merry Christmas and Happy New Year? Je taky povinná americká svatá Klaus?

Jakub Malinovský - Praha

Středa, 30.Března 2011, 00:21:27

Pane Štampachu, nejde o to, že se někteří lidé takto hloupě dobrovolně navzájem zdraví. I když i to také o něčem svědčí, ale je to jejich věc.

Zásadní problém je, pokud to začnou vnucovat jiným, ať již přímými zákazy či šikanou a vyvoláváním atmosféry strachu, což se nyní v některých zemích běžně děje. Zcela výstižným případem je odmítnutí práva na adopci dětí křesťanským manželům Johnsovým z města Derby z důvodu, že mají z Bible pocházející kritický postoj k homosexuálnímu chování.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Středa, 30.Března 2011, 00:31:25

Pane Dospivo, děkuji Vám za reakci. Tomáš Halík mi napsal osobní reakci na můj článek a požádal mě, abych tento vlastně soukromý (elektronický) dopis zveřejnil. Nezbylo, než abych zveřejnil i svou odpověď. Je pravda, že Halíkova reakce na článek ani má odpověď na ni se do deníku nehodí.

Neřadím Halíka k Bátorovi. Přečtěte si, prosím, důkladně jeho původní rozhovor, na který reaguji. Píše sám o shodě s těmito pány v kritice údajně krajní levice a sekularismu, jen si na rozdíl od bátorovské "patologické sedliny" přeje "inteligentní konzervativismus". Je tu shoda i rozdíl, obojí výslovně uvedené samotným Halíkem. Je mi líto, ale já jeho pomlouvání sekulárních intelektuálů nemůžu nechat bez odezvy. Kdyby je jmenoval a něco konkrétního by jim vytkl, dalo by se o tom klidně debatovat. Ale anonymní ostré výtky, které neodpovídají žádné konkrétní české intelektuální osobnosti, to pokládám prostě za nepřijatelné.

Multikulturalismus ani politická korektnost, vážený pane kolego, možná nejsou posvátné, pokud nejsou posvátné prosté mravní principy. A i kdyby někdo na jejich adresu někdo pronášel kritické slovo, nemám já povinnost se připojovat k současné módě a tyto morální principy zesměšňovat. Já se nebojím, pane Dospivo, být s menšinou a oba principy budu hájit, protože mým přesvědčením je, že je třeba jednat (aspoň) korektně a že existence různých kultur vedle sebe nemá vést k likvidaci všech početně nebo vlivem slabších kultur.

Není, pane Dospivo u nás vážná politická síla nebo nějaké vlivné médium či cokoli podobného, kdo by v otázkách víry či nevíry odmítal pluralitu ve veřejném prostoru a fakticky v něm prosazoval absolutní dominanci ateismu. Ateismus pouze hájí své stejné právo veřejně se vslovovat jako církve. Dokonce ani komunisté dnes nepopírají světonázorovou pluralitu. V komunistické straně půspobí křesťansko-sociální platforma.

Bylo by nutno si vysvětlit, co to je "veřejný prostor". Pokud míníte právo např. v médiích veřejné služby nebo na volných prostranstvích projevovat svou víru, nikdo toto právo nepopírá. Kdyby požadoval v tomto smyslu "vytěsnění" křesťanství, jednal proti základním ústavním principům a byl by přinejmenším podezřelý z trestního činu. Pokud ale veřejným prostorem míníme stát a jeho instituce, pak je třeba velmi dbát na neutralitu státu vůči deklarovanou v ústavním pořádku. České právo je možná trochu v napětí se svými záladními principy a je mnejen značně liberální, aůle nadmíru přející vybraným náboženským směrům (totiž směrům registrovaným a akreditovaným): sňatky v kostele se státní platností (což v řadě zemí EU je nemyslitelné), duchovní péče jako součást vězenské služby, vojenští kaplani dokonce i na nejvyšších patrech velitelské struktury v armádě, povinnost škol zřizovaných obcemi a kraji poskytovat registrovaným náboženským organizacím bezplatně prostory, otop, osvětlení atd pro výuku náboženství atd. atd. To popravdui nevypadá na vytlačování náboženství z veřejného prostoru.

Nikdo nebrání tomu, aby byly na školách příležitostné debaty s křesťany, lidmi jiných náboženství a ateisty. Média veřejné služby, zejména Česká televize někdy působí dojmem, že jsou náboženskými stanicemi: Magazín Cesty víry, Křesťanský magazín, Znamení a rituály, Uchem jehly atd. Myslím, že křesťané jsou přecitlivělí a že by často chtějí víc práv než mají ostatní občané. To by neprospělo občanské společnosti, ale ani křesťanství v naší zemi.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Středa, 30.Března 2011, 00:46:12

Pane Malinovský, zásadně odmítám, že by někdo občanům vnucoval, jak se mají zdravit. Pokud by se to tak dělo, musí se obrátit na Ústavní soud nebo aspoň na ochránce práv, a kdyby to nepomohlo tak, na Mezinárodní soud pro lidská práva ve Strassbourgu. Pokud to neudělají a jen soukromě, bez důkazů trousí takové desinformace, tak lžou a pomlouvají!

Pokud píšete, že se to děje "v některých zemích", pak s Vámi musím souhlasit. Aspoň v jedné zemi určitě. Děje se to asi v Severní Koreji.

Adoptovat děti nepatří k uznaným lidským právům. O pravidlech adopce rozhoduje stát. A stát právem hájí pro dítě jako svého státního příslušníka budoucí svobodu volby životního stylu a nesvěří dítě k adopci lidem, kteří explicite upírají skupině občanů právo na svobodný projev.

I v Česku platí, že podle zákona 3/2002 § 5 nemohou vznikat a vyvíjet činnost náboženské společnosti, jejichž činnost ohrožuje práva, svobody a rovnoprávnost občanů a jejich sdružení včetně. které jsou v rozporu s principy lidskosti a snášenlivosti, které rozněcují nenávist a nesnášenlivost nebo které omezuje osobní svobodu osob. Myslím, že kdyby šlo o pár s takovými preferencemi, tak by i u nás právem spoud odmítl takovým lidem svěřit děti k výchově.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

pane Kolaříku Středa, 30.Března 2011, 11:48:5

Když mně, ateistovi, některý z mých známých popřeje třeba "Bůh Tě provázej" nebo něco podobného, případně mi řeknu, že se za mne bude modlit, apod., mám se urazit? Samozřejmě mohu, ale patří k určité vyzrálosti člověka, který žije v pluralitní společnosti, že má porozumění pro důvody, které jeho spoluobčany vedou k tomu, že někdy říkají takové "podivné" věci; snaží se to pochopit jako projev přízně, solidarity, slušnosti, přátelství... Bez takového porozumění ostatně nemůže na hlubší rovině fungovat moderní demokracie, byla by jen souborem prázdných institucí.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Středa, 30.Března 2011, 12:00:24

Pane Kolaříku, máte nejvyšší ústavní záruky pro své právo cítit se tak nebo onak, ústavní řád Vám dává právo cítit se třeba euforicky nebo smutně, ba i depresivně. A pokud máte dnes nebo o vánocích chuť cítit se např. uraženě, mějte toho plnou přehršel, jak je Vám libo. Urážejte se třeba tisíckrát denně. Uvidíte, že nepřijde policie, nebude obžalován státním zastuputelstvím, nebudete za to odsouzen. Prostě máte na to právo.

Možná při nějaké ústavní změně, aby to bylo jistější, byste mohl ke svobodě pobytu, svobodě spolčování, svobodě shromažďování, právu na ochranu osobnosti, právu na péči o zdraví, právu na informace od státních orgánů atd., atd., atd. navrhnout do Ústravy nebo do Listiny začlenit právo na pocit uraženosti.

Asi nemáme žádné společné známé, ale kdybych se o některých dověděl, tak je budu včas varovat, aby Vám o vánocích nic neposílali, aby Vás náhodou neurazili ve Vašem náboženském cítění. Co kdyby Vám, nedejbože, někdo, nějaký nic netušící nešťastník napsal: "Pane Kolaříku přeji Vám k letošním svátkům zdraví, dobrozu pohodu a zdar ve všem dobrém"? No, se zlou by se potázal! Co si to ten drzouin dovolil? Jak se odvážil Vám přát takové věci? Naplivat mu do obličeje. Nebo by měl být potrestán přísněji? Tak ať raději nepíše vůbec a Vy si budete se svým náboženským cítěním velmi svobodně bytovat sám a sám a sám. Nikdo Vás nebude obtěžovat a urážet dobrými přáními.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Středa, 30.Března 2011, 14:51:8

Když, pane Kolaříku, místo analýzy náročného problému popisujete poněkud komické pocity uraženosti za to, že si někdo troufne Vám přát dobro jinými slovy, než jaká si přejete Vy, tak se nesmíte divit, že následuje jediné, co si zasloužíte, a sice výsměch.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Středa, 30.Března 2011, 19:11:1

Přiznám se, že to stále nechápu, pane Kovaříku. Když se třeba ta firma snaží zachovat korektně a popřeje nábožensky relativně neutrální "pěkné svátky" nebo něco podobného (ale i známý by přece mohl popřát totéž), nechápu, proč si to vykládáte jako ignorování křesťanství, ba dokonce Vás to jako křesťana uráží.

Filip Outrata - Praha

O výsměchu a toleranci Středa, 30.Března 2011, 22:16:0

Nemohu si odpustit poznámku na adresu autora článku - výrazy jako "jediné, co si zasloužíte, a sice výsměch" do diskuse v DR podle mne nepatří. Je jasné, že diskutující nemohou být všichni na stejné úrovni znalostí, není ale možné takto paušálně odbýt názor, který považuji za nevhodně formulovaný nebo nepřípadný. Devalvuje to jinak velice zajímavou diskusi.
K tématu samotnému: přimlouval bych se za velkorysost k osobě a názorům Tomáše Halíka. Udělal a vlastně stále dělá mnoho pro "humanizaci" českého katolického prostředí, vnášel a vnáší mnoho podnětů - otevřenost ekumenická i mezináboženská, ale i otevřenost k sekulární kultuře a vědě. Halík o sobě vždy říkal (nevím, jestli to říká i dnes), že chce být na okraji, protože okraje jsou otevřené, místa setkání. Dnes se snaží být pevně v linii současného papeže, což může mít vliv na jistý posun ke konzervativnějším postojům. Rozhodně bych ale vždy chápal T. Halíka spíš jako partnera k dialogu než jako ideového protivníka.
K "Seasons Greetings": nemůžu se zbavit dojmu, že v této věci dnes křesťanská (nebo postkřesťanská) Evropa pořád splácí dluh za staletí budování impérií a vnucování vlastního způsobu života a víry (včetně svátků) těm ostatním, podřadným kulturám a náboženstvím. Je to vlastně šance uvědomit si a na vlastní kůži zakusit, jak bylo "těm druhým" dříve.
A pro pana Kolaříka - na těch pozdravech je vidět rozdíl mezi odosobněností instituce a osobním, lidským kontaktem, kde by opravdu přát "pozdrav k ročnímu období" šlo snad pouze v recesi. Možná je to symbol toho, co je v křesťanství tak zásadní - osoba člověka jako obraz Boží, a její nezadatelná hodnota.
Díky za článek a diskusi.

Petrasek Milan - penzista

Pane Kolaříku, Středa, 30.Března 2011, 22:26:18

oslava slunovratu je důležitým mezníkem i pro mnohá předkřesťanská náboženství. A mnohé z nich byly natolik defenzivní, že podlehly náboženství křesťanskému. Bůh je doprovázej.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Středa, 30.Března 2011, 23:39:7

Pane Kolaříku, je mi líto, v konfliktu se někdy přestřelí, to se přihodilo i mně. Musím bohužel zůstat u svého zásadního nesouhlasu. Ale projevuji Vám respekt.

Foto_vetsi

Pavel Čižinský - Praha

Nejde jen o P. Tomáše, jde o české katolíky Středa, 30.Března 2011, 23:59:7

Chci navázat na Filipa Outratu a také moc poděkovat za to, že tento článek byl napsán a že tato diskuse (byť trochu sklouzla) probíhá. Sám jsem chtěl původně tuto diskusi zahájit.
Jsem moc rád, že konečně někdo hájí politickou korektnost, která dnes ve veřejném prostoru je naprostým otloukánkem a čelí stále agresivnějším útokům mj. i hradních dryáčnických publicistů. Myslím, že politická korektnost (jakkoli je to věc, kterou si asi lze těžko zamilovat) je něčím, co je třeba hájit, jinak hrozí pád do nějaké formy fašismu.
Ale co myslím mělo být hlavním tématem článku, nebyla ani tak politickou korektnost, nýbrž klima v dnešní české katolické církvi. Toto klima považuji nyní za dost otřesné. Na osobnost P. Tomáše Halíka můžeme názorně vidět hlubší problémy jdoucí celou naší církví. Připomeňme, co stálo na počátku článku: P. Tomáš se stal terčem na návistného a přinejmenším bezprostředně nevyprovokovaného útoku Václava Klause. Klaus k jeho dehonestaci použil citát od Ladislava Bátory, vůdčí postavy z prostředí, kde je P. Tomáš považován za zlého a pokryteckého liberála, multikulturalistu podléhajícího politické korektnosti atd. A P. Tomáš na tento útok určitým způsobem reaguje a přitom však v rozhovoru pro časopis Týden neopomene podotknout, že i on sám považuje politickou korektnost, multikulturalismus, radikální enviromentalismus, feminismus a „řadu ideálů sekularistické levice“ za problém. Tedy Halík, ač sám je z těchto „ideozločinů“ hradní smečkou obviňován a musí tedy chápat, že toto obvinění vůči němu je absurdní, tak přesto tato obvinění sdílí. Přesto si dál myslí, že to opravdu problém je. A považuje zřejmě politickou korektnost a multikulturalismus za takové zlo, že to i v této (pro něj jistě těžké) chvíli zdůrazňuje do médií. Přitom však – když reaguje na kritiku Ivana Štampacha – tak vůbec nepovažuje za nutné blíže vysvětlit, proč jsou politická korektnost a multikulturalismus (a jiné jím zmíněné ideje) tak nebezpečné. To může znamenat buď to, že jejich nebezpečnost vysvětlit nedokáže (což se mi nezdá). Anebo to znamená, že nebezpečnost těchto idejí považuje za tak zřejmou a obecně sdílenou skutečnost, že si vůbec nepřipouští, že by je někdo mohl považovat za správné, a že ji tedy není zapotřebí vysvětlovat. Nerozumím tomu.
Diskuse o názorech P. Tomáše Halíka musí být dle mého názoru i diskusí o stavu dnešních mainstreamových katolických médií (Katolický týdeník včetně přílohy Perspektivy, ale i třeba časopis České křesťanské akademie Universum), kde spolu dnes diskutují konzervativci na straně jedné s ultrapravicovými extremisty na straně druhé. Střed natož pak levice jsou zcela vyloučeny, ba se dokonce zdá, že ani neexistují, tj. že ani neexistujeme.
Jádrem problému podle mě je, že většina katolíků se něčeho strašně bojí, že se nějak zalekla dnešní doby a nějakých údajně zlých levicových myšlenek, nevím. A P. Tomáš bohužel tento strach do určité míry podporuje anebo mu alespoň nijak jasně nečelí. Chápu, že to má těžké. Musí být hrozné mít za arcibiskupa Dominika Duku, který se s Václavem Klausem otevřeně přátelí a přinejmenším mediálně se P. Halíka, svého kněze, při bátoriádě nijak nezastal. A ještě horší je, jak si s Václavem Klausem notoval papež Benedikt XVI. při své předloňské návštěvě. Je možná snadné říci, že „Klaus se přibližuje myšlenkám fašizujících maloměšťáků“. Ale co když se myšlenkám fašizujících maloměšťáků přiblížil i arcibiskup Duka a papež Ratzinger?

Filip Outrata - Praha

Strach křesťanský Čtvrtek, 31.Března 2011, 23:01:31

Myslím, že Pavel Čižinský pojmenoval hlavní příčinu nedobrého klimatu mezi českými katolíky přesně - je to atmosféra strachu. Ten má přitom různé podoby - strach z islámu a islamizace Evropy, z ateismu a ateistů, z Evropy, která je v rukou ateistů, kteří odstraňují kříže ze škol, chtějí rušit křesťanské svátky nebo výuku náboženství. Ale, jak jsem zažil, je silný i strach kněží ze svých nadřízených - biskupů, nebo strach projevit kritické názory veřejně.
Sílí potřeba se proti něčemu bránit, třeba i velmi agresivně. Je to možné pozorovat i u P.Halíka. Pamatuji si na jeden rozhlasový rozhovor, ve kterém odpovídal na dotaz týkající se sexuálního zneužívání v církvi. Celou věc, zjevně rozmrzelý z toho, že na to musí odpovídat, bagatelizoval slovy o tom, že mnohem víc případů zneužívání se děje v rodinách a jiných institucích než v církvi. Najednou jsem u něj překvapeně nacházel něco, co jsem nečekal - nepochopení pro pohled "zvenčí", uzavřenost do obranné strategie, odmítání otevřené diskuse. Přitom mu musí být jasné, jak zásadní je tato otázka pro věrohodnost římskokatolické církve.
Byla řeč o Benediktu XVI. Ten ve své dlouhé dráze špičkového teologa a činitele církve prodělal posun od otevřené teologie ke konzervativní. V posledních letech papež velmi usiluje o smír a sjednocení s ultrakonzervativci (lefebvristy) a v této snaze riskuje i značnou negativní publicitu (kauza biskupa Williamsona známého antisemitskými výroky). Je možné, že i T. Halík se snaží o dorozumění s jistou částí konzervativního katolického prostředí (Joch ano, Semín, Hájek či Bátora už ne?). Obávám se, že cena za podobné smiřování může být příliš vysoká.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Strach...? Pátek, 1.Dubna 2011, 05:23:32

Volání po reformě a veřejné kritické názory (v ŘKC) jsou zatím často tlumeny strachem věřících i samotných kněží, kteří jsou na církvi (často i materiálně) závislí a rozhoduje o nich v mnohém opravdu příslušný biskup.

Svoboda názorů projevená veřejně bývá dost tvrdě trestána - u laiků i kněží - to je současný smutný stav navenek "jednotné" ŘKC.

Filip Outrata - Praha

církev a reformy Pátek, 1.Dubna 2011, 21:02:16

Paní Hyldebrantová, s tou reformou ve vztahu k ŘKC bych byl opatrný. Myslím, že mnoho katolíků (alespoň u nás) je vpodstatě dost konzervativní a o nějaké velké reformy nestojí. Zajímavé by bylo např. zjistit, jak velké procento našich katolíků by podpořilo zdobrovolnění celibátu, o němž se stále víc mluví v kruzích teologů i některých hodnostářů. Ale v porovnání třeba s Německem, kde nedávno velká skupina profesorů teologie vydala vyhraněně proreformní prohlášení, to u nás nevyvolalo téměř žádnou reakci. V prostředí našich katolíků jsou to zatím spíš ojedinělé hlasy. A to podle mě není dáno jen strachem projevit veřejně kritický názor, ale i tím, že kritické názory nejsou zase tak rozšířené.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Pátek, 1.Dubna 2011, 22:06:22

Pane Outrato,
neměla jsem nijak na mysli reformy např. v oblasti celibátu .
Strach kněží a laiků (v ŘKC) nesouvisí zpravidla s celibátem, tak to nebylo z mé strany myšleno.
S pozdravem
Květa Hyldebrantová, Vlašim

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Sobota, 2.Dubna 2011, 00:20:1

Pane Outrato, evangelíci mají tendenci idealizovat si náboženskou organizaci, která si říká Římskokatolická církev. Znám celou řadu takových. Líbí se jim liturgie, spiritualita, někteří oceňují její kulturní integrovanost, ale neznají ji zevnitř. Neznají to patologické dusno, které jen lokálně občas provětrá Duch, aby probudil i v tomto prostředí autentické společenství křesťanů. Díky Bohu za skvělé katolické osobnosti, jako jsou např. Jan Komzal, Karel Floss nebo Pavel Čižinský a za pár živých a otevřených komunit, ale převládající tendence je zoufalá.

Když se před dvanácti lety o mně v médiích začalo říkat, že jsem přestoupil do starokatolické církve, napsal mi jeden tehdy venkovský evangelický farář, dnes velmi významný představitel této církve (o kterém jsem nikdy předtím neslyšel) osobní dopis, ve kterém mi blahopřál, jak jsem konečně zavrhl "blud romanismu". Dnes se pražskému primasovi málem klaní a pokládá za štěstí, když se může někde ukázat na kameru v jeho blízkosti.

Věřte paní Hyldebrantové, znám dost podrobně její příběh a vím, co si v římském prostředí zažila. Sám se snažím zůstat ve vyjádřeních na adresu římanů velmi zdrženlivý, ale svědomí mi brání zdvořile lhát. Vydal jsem v jendé publikaci svědectví o svých otřesných zkušenostech a nechci se k tomu vracet. Naše zkušenosti se shodují s tím, co jste vyčetl mj. i z této diskuse a (podle mne) správně pojmenoval. Zakouším, že potřeba reformy či snad reformace, která by vrátila tuto organizaci ke křesťanství, které je vepsáno v jejích kořenech, je urgentní. Pokud k tomu nedojde, stane se tato organizace nebezpečným nábožensko-politickým klubem reakcionářů.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Dusno a nesvoboda v ŘKC... Úterý, 5.Dubna 2011, 09:07:27

Moje svědomí též vnímá potřebu naplno vyjádřit tu touhu návratu (ŘKC) ke křesťanství skrze nutné reformy ve vnitřku její struktury. Vnímám to tak, že stav navenek a uvnitř bývá bohužel v obrovském rozporu. Poznání je to sice opravdu otřesné a bolestné, ale zároveň silně osvobozující. Bůh je velký, větší než jakékoliv lidské mocenské struktury - a já pevně věřím, že reformy a reformace budou i v těchto oblastech přirozeným způsobem a s Boží pomocí realizovány.

Pravda a Kristus jsou mnohem více než lidská moc. Není třeba se bát, ale jen se radovat - v naději.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.